VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Zdraví, sport a myslivost v pořadu Bez nápovědy
MARTINA SIKOROVÁ, MARTIN MEJZLÍK a ZDENĚK RUMPÍK budu ve čtvrtek 2. června hosty už pátého večera pořadu Bez nápovědy. Martina, Martin a Zdeněk jsou reprezentanty až tří generací hereckého souboru našeho divadla, přesto se v mnoha vlastnostech či životních postojích potkávají. Kromě jejich divadelních kariér nás bude spíš zajímat to, co dělají, když odkládají kostým a divadelní masku…
Martina Mejzlíka znám už od našich společných studií na DAMU, a přestože je to už víc než třicet let, nemůžu říct, že bych ho z této trojice herců znala nejlépe. A to jsme se potkali i v jeho angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde hrál hlavní roli v komedii Bosé nohy v parku, kterou jsem režírovala. Když jsem pak po několika letech poprvé přijela do Pardubic domluvit hostování, první koho jsem potkala, byl můj bývalý spolužák. Měla jsem radost, protože jsem v tomto cizím městě, kde jsem posléze zůstala žít a pracovat téměř dvacet let, měla aspoň nějakou blízkou osobu. Pamatuju si, jak se oženil a narodily se mu děti, a také jak jsem ho často potkávala na kole, kdy obvykle mířil na svůj milovaný tenisový kurt. A samozřejmě jsem s ním mnohokrát pracovala, poprvé při inscenování Anouilhovy komedie Pozvání na zámek a naposledy při Králově řeči. Z inscenací, v nichž mě opravdu zaujal, bych jmenovala Bláznovy zápisky, Vítězství, Romance pro křídlovku, Ondina, Richard III. či už zmiňovaný „koktavý“ Bertie z Královy řeči. Martin je maximalista, vše dělá naplno, protrápí se rolí, aby nakonec opět potvrdil, že je skvělý herec. Ale dokáže být i zábavný, myslím, že umí překvapit. A co mě naplňuje dojetím, je jeho vřelý vztah ke své rodině.
Martina Sikorová je tak trochu rozervaná bytost a já jí dost rozumím, protože jsme se obě narodily ve znamení Berana. Umí se nadchnout pro novou věc, zahořet a jít za svým. Ale má i trpělivost, se kterou se některým věcem věnuje. Herectví pro ni neznamená jen činohra, také zpěv a tanec jsou součástí jejího trvalého zájmu. Hodiny zpívání strávené na zkušebně přinesly brzy ovoce, ale ona nepolevuje a trénuje dál. Miluje výzvy, jakými jsou třeba těžká muzikálová role nebo i trénink stepu. Její úspěch nepřišel ze dne na den, jsou za ním hodiny tvrdé dřiny. A samozřejmě si musela počkat na příležitost, která přišla s postavou Roxie v muzikálu Chicago, hlavní role Sally Bowles v Cabaretu už byla téměř samozřejmostí. A začala se těšit obrovské divácké popularitě, stala se nejoblíbenější herečkou VČD už ve dvou posledních sezónách. Nevím, jak to dělá, ale zdá se, že nestárne, i když je v našem divadle už dvanáct let. Vyznává zdravý životní styl a s tím spojené zdravé stravování, ale umí i skvělé řízky – a možná i něco dobrého pro nás všechny upeče.
A nakonec Zdeněk Rumpík, člověk s neuvěřitelným elánem a vitalitou, milovník života a dobrého jídla, obětavý otec a dědeček, dobrý herec a ještě lepší bavič, který skoro nikdy neztrácí dobrou náladu. Už jenom on by dokázal naplnit celý večer veselými divadelními historkami, ale docela jistě pustí ke slovu i Martina a Martinu. Je nadšeným nimrodem a umí o tom moc krásně vyprávět. A zajisté se rád rozpovídá i o své práci v Mladém divadelním studiu LAIK, které už několik let vede. Také zavzpomíná na své divadelní role, kterých je za téměř čtyřicet let v našem divadle opravdu hodně. Od mladých krasavců až po soudce v Rozbitém džbánu.
Červnové Bez nápovědy přinese spoustu povídání o divadle, soukromí mých hostů, „historek z natáčení“ a trochu dobrot, které opět vlastnoručně všichni připravíme. Těšíme se na vás!
Martina Mejzlíka znám už od našich společných studií na DAMU, a přestože je to už víc než třicet let, nemůžu říct, že bych ho z této trojice herců znala nejlépe. A to jsme se potkali i v jeho angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde hrál hlavní roli v komedii Bosé nohy v parku, kterou jsem režírovala. Když jsem pak po několika letech poprvé přijela do Pardubic domluvit hostování, první koho jsem potkala, byl můj bývalý spolužák. Měla jsem radost, protože jsem v tomto cizím městě, kde jsem posléze zůstala žít a pracovat téměř dvacet let, měla aspoň nějakou blízkou osobu. Pamatuju si, jak se oženil a narodily se mu děti, a také jak jsem ho často potkávala na kole, kdy obvykle mířil na svůj milovaný tenisový kurt. A samozřejmě jsem s ním mnohokrát pracovala, poprvé při inscenování Anouilhovy komedie Pozvání na zámek a naposledy při Králově řeči. Z inscenací, v nichž mě opravdu zaujal, bych jmenovala Bláznovy zápisky, Vítězství, Romance pro křídlovku, Ondina, Richard III. či už zmiňovaný „koktavý“ Bertie z Královy řeči. Martin je maximalista, vše dělá naplno, protrápí se rolí, aby nakonec opět potvrdil, že je skvělý herec. Ale dokáže být i zábavný, myslím, že umí překvapit. A co mě naplňuje dojetím, je jeho vřelý vztah ke své rodině.
Martina Sikorová je tak trochu rozervaná bytost a já jí dost rozumím, protože jsme se obě narodily ve znamení Berana. Umí se nadchnout pro novou věc, zahořet a jít za svým. Ale má i trpělivost, se kterou se některým věcem věnuje. Herectví pro ni neznamená jen činohra, také zpěv a tanec jsou součástí jejího trvalého zájmu. Hodiny zpívání strávené na zkušebně přinesly brzy ovoce, ale ona nepolevuje a trénuje dál. Miluje výzvy, jakými jsou třeba těžká muzikálová role nebo i trénink stepu. Její úspěch nepřišel ze dne na den, jsou za ním hodiny tvrdé dřiny. A samozřejmě si musela počkat na příležitost, která přišla s postavou Roxie v muzikálu Chicago, hlavní role Sally Bowles v Cabaretu už byla téměř samozřejmostí. A začala se těšit obrovské divácké popularitě, stala se nejoblíbenější herečkou VČD už ve dvou posledních sezónách. Nevím, jak to dělá, ale zdá se, že nestárne, i když je v našem divadle už dvanáct let. Vyznává zdravý životní styl a s tím spojené zdravé stravování, ale umí i skvělé řízky – a možná i něco dobrého pro nás všechny upeče.
A nakonec Zdeněk Rumpík, člověk s neuvěřitelným elánem a vitalitou, milovník života a dobrého jídla, obětavý otec a dědeček, dobrý herec a ještě lepší bavič, který skoro nikdy neztrácí dobrou náladu. Už jenom on by dokázal naplnit celý večer veselými divadelními historkami, ale docela jistě pustí ke slovu i Martina a Martinu. Je nadšeným nimrodem a umí o tom moc krásně vyprávět. A zajisté se rád rozpovídá i o své práci v Mladém divadelním studiu LAIK, které už několik let vede. Také zavzpomíná na své divadelní role, kterých je za téměř čtyřicet let v našem divadle opravdu hodně. Od mladých krasavců až po soudce v Rozbitém džbánu.
Červnové Bez nápovědy přinese spoustu povídání o divadle, soukromí mých hostů, „historek z natáčení“ a trochu dobrot, které opět vlastnoručně všichni připravíme. Těšíme se na vás!
Jana Uherová
