VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Herci se loučí s inscenací Zahradní slavnosti...
20. května se naposledy zatáhne opona za inscenací hry Václava Havla ZAHRADNÍ SLAVNOST. Je teprve druhou autorovou hrou na jevišti VČD. Tou první, již velice dávnou, bylo Vyrozumění v režii Richarda Mihuly roku 1965. Zahradní slavnost režíroval Břetislav Rychlík, který se v Pardubicích nezapomenutelně zapsal vynikajícími inscenacemi Konec masopustu a Kalibův zločin. Jeho inscenace žánrově neotřelé Zahradní slavnosti přinesla zajímavé herecké příležitosti skoro polovině souboru. Co jí řeknou na rozloučenou?
PETR BOROVEC (Hugo Pludek): Budu se s tím loučit těžko. Huga jsem měl rád, spolupráci s Břéťou si vždycky užívám, takže i přes brzký konec zůstanou skvělé vzpomínky.
RADEK ŽÁK (Oldřich Pludek): Jedna z mála knížek, kterou jsem si v minulém století „stáhl“ z rodičovské knihovny, byly PROTOKOLY Václava Havla z roku 1966, kromě jiných pozoruhodných textů obsahovala i Zahradní slavnost. Postava Oldřicha Pludka je pro mne na roveň rolí klasického repertoáru, které mne potkaly (Puk, Trigorin, Mortimer…), jen s tím rozdílem, že jejich texty bych už dohromady bez opakování nedal. Zato Oldřichova moudrost je nezapomenutelná – „Žabinec bez brčka neusmažíš!“ Zajímalo by mne, co zůstane v hlavě mého syna Huga, tedy Petra Borovců, snad si uchová „zdravou filosofii středních vrstev“.
ROMANA CHVALOVÁ (Božena Pludková): Mě především moc těší, že jsem dostala možnost zahrát si ve hře Václava Havla.
ALEXANDR POSTLER (Ředitel): Na začátku zkoušení, hlavně při čtených zkouškách, mě popadl děs, až čirá herecká hrůza z toho, jak se vůbec lze Havlův text nějak smysluplně naučit. Po pravdě řečeno i s pomocí režiséra Rychlíka. Někdy není radno klást otázky po logice Havlova textu, a já jsem často něčemu nerozuměl. Asi v polovině inscenování jsem ovšem pochopil, jakoby úderem z nebe, zvláštní paralogiku, že totiž to, jak se vyjadřují některé postavy, ale hlavně ta moje, je naprosto „normální a logické“, protože tímto jazykem mluví všichni minulí, současní i budoucí politici napříč všemi politickými stranami.
PETRA JANEČKOVÁ (Likvidační tajemnice): Zahradní slavnost je komplikovaný text, který se nesnadno učil, ale zážitky na jevišti byly krásné, hlavně díky kolegům.
MARTIN MEJZLÍK (Likvidační tajemník): Inscenace Zahradní slavnosti vznikala za nestandardních podmínek, ještě v době covidu, premiéra pak sice proběhla v řádném termínu, ale jen pro pár lidí a za přísných hygienických podmínek. A vzhledem k tomu, jak je text herecky náročný, se složitými havlovskými obraty, které sviští velikou rychlostí, tak to bylo dost těžké zkoušení. A pak každé představení, obvykle po dlouhé pauze, vyžadovalo důkladnou přípravu. Takže si vždycky opakuju větu, kterou mi říkala režisérka Lída Engelová při inscenaci Za kolik: „Pekelně se soustřeď!“ Je to opravdu náročné a bohužel efekt u diváků není až takový, jaký by mohl být. Očekával jsem u Zahradní slavnosti větší divácký ohlas.
LADISLAV ŠPINER (Plzák): Mě to strašně bavilo. Ferda Plzák je naprosto specifická postava. A taky jsem moc rád, že jsem se potkal s Václavem Havlem, ne sice osobně, ale aspoň prostřednictvím jeho hry. Myslím si, že jsme v ní udělali spoustu zajímavých situací, které nás baví. Taky jsem moc rád, že moje kolegyně Péťa Janečková se za tu dobu, co se s ní potkávám na jevišti, poprvé fakticky odprdává. Takže jsem šťastný, je to bezva komedie. Je škoda, že už končí. Myslím si, že takovéto hry by se tady měly objevovat víc.
JOSEF PEJCHAL (Petr Pludek): Mám-li se vyjádřit ke zkoušení s Břéťou Rychlíkem a k setkání s hrou Václava Havla, tak odpovím stejně jako moje postava jedním jediným slovem: Parrráda!!!
KAROLÍNA ŠAFRÁNKOVÁ (Amálka): Já jsem byla především moc ráda, že jsem se mohla potkat s takovou osobností, jakou je Břetislav Rychlík, to v první řadě. V druhé řadě, že jsem mohla hrát ve hře Václava Havla. A pak jsem taky byla moc šťastná, že jsem mohla konečně prodat to, že jsem z Písku. Protože se tím hodně pyšním a konečně to dostalo smysl a rodiče byli moc šťastní.
PETR BOROVEC (Hugo Pludek): Budu se s tím loučit těžko. Huga jsem měl rád, spolupráci s Břéťou si vždycky užívám, takže i přes brzký konec zůstanou skvělé vzpomínky.
RADEK ŽÁK (Oldřich Pludek): Jedna z mála knížek, kterou jsem si v minulém století „stáhl“ z rodičovské knihovny, byly PROTOKOLY Václava Havla z roku 1966, kromě jiných pozoruhodných textů obsahovala i Zahradní slavnost. Postava Oldřicha Pludka je pro mne na roveň rolí klasického repertoáru, které mne potkaly (Puk, Trigorin, Mortimer…), jen s tím rozdílem, že jejich texty bych už dohromady bez opakování nedal. Zato Oldřichova moudrost je nezapomenutelná – „Žabinec bez brčka neusmažíš!“ Zajímalo by mne, co zůstane v hlavě mého syna Huga, tedy Petra Borovců, snad si uchová „zdravou filosofii středních vrstev“.
ROMANA CHVALOVÁ (Božena Pludková): Mě především moc těší, že jsem dostala možnost zahrát si ve hře Václava Havla.
ALEXANDR POSTLER (Ředitel): Na začátku zkoušení, hlavně při čtených zkouškách, mě popadl děs, až čirá herecká hrůza z toho, jak se vůbec lze Havlův text nějak smysluplně naučit. Po pravdě řečeno i s pomocí režiséra Rychlíka. Někdy není radno klást otázky po logice Havlova textu, a já jsem často něčemu nerozuměl. Asi v polovině inscenování jsem ovšem pochopil, jakoby úderem z nebe, zvláštní paralogiku, že totiž to, jak se vyjadřují některé postavy, ale hlavně ta moje, je naprosto „normální a logické“, protože tímto jazykem mluví všichni minulí, současní i budoucí politici napříč všemi politickými stranami.
PETRA JANEČKOVÁ (Likvidační tajemnice): Zahradní slavnost je komplikovaný text, který se nesnadno učil, ale zážitky na jevišti byly krásné, hlavně díky kolegům.
MARTIN MEJZLÍK (Likvidační tajemník): Inscenace Zahradní slavnosti vznikala za nestandardních podmínek, ještě v době covidu, premiéra pak sice proběhla v řádném termínu, ale jen pro pár lidí a za přísných hygienických podmínek. A vzhledem k tomu, jak je text herecky náročný, se složitými havlovskými obraty, které sviští velikou rychlostí, tak to bylo dost těžké zkoušení. A pak každé představení, obvykle po dlouhé pauze, vyžadovalo důkladnou přípravu. Takže si vždycky opakuju větu, kterou mi říkala režisérka Lída Engelová při inscenaci Za kolik: „Pekelně se soustřeď!“ Je to opravdu náročné a bohužel efekt u diváků není až takový, jaký by mohl být. Očekával jsem u Zahradní slavnosti větší divácký ohlas.
LADISLAV ŠPINER (Plzák): Mě to strašně bavilo. Ferda Plzák je naprosto specifická postava. A taky jsem moc rád, že jsem se potkal s Václavem Havlem, ne sice osobně, ale aspoň prostřednictvím jeho hry. Myslím si, že jsme v ní udělali spoustu zajímavých situací, které nás baví. Taky jsem moc rád, že moje kolegyně Péťa Janečková se za tu dobu, co se s ní potkávám na jevišti, poprvé fakticky odprdává. Takže jsem šťastný, je to bezva komedie. Je škoda, že už končí. Myslím si, že takovéto hry by se tady měly objevovat víc.
JOSEF PEJCHAL (Petr Pludek): Mám-li se vyjádřit ke zkoušení s Břéťou Rychlíkem a k setkání s hrou Václava Havla, tak odpovím stejně jako moje postava jedním jediným slovem: Parrráda!!!
KAROLÍNA ŠAFRÁNKOVÁ (Amálka): Já jsem byla především moc ráda, že jsem se mohla potkat s takovou osobností, jakou je Břetislav Rychlík, to v první řadě. V druhé řadě, že jsem mohla hrát ve hře Václava Havla. A pak jsem taky byla moc šťastná, že jsem mohla konečně prodat to, že jsem z Písku. Protože se tím hodně pyšním a konečně to dostalo smysl a rodiče byli moc šťastní.
Jana Pithartová
