VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Výzva jménem Kvítek z horrroru
Muzikál jako hororová komedie? Proč ne! 28. dubna se sami budete moci přesvědčit, že to jde, a já pevně doufám, že my také. Zatímco píšu tyto řádky, KVÍTEK Z HORRRORU je totiž ještě „v plenkách“. Věřím ale, že postupně bude námi opečovávaná květinka růst, až nabyde působivých rozměrů, ačkoli jistě ne tak hrozivých, jako je tomu v ději samotného muzikálu.
Samozřejmě velká část příprav už proběhla, herci pilně korepetují – trénují písně svých postav u piana, dílny a krejčovna pracují na složité a efektní výpravě scénografa Aleše Valáška, i ze strany režie a dramaturgie už je vše připraveno k první čtené zkoušce. Od té doby za pouhých sedm týdnů pro vás režisér s vynikající muzikálovou „praxí“ PETR GAZDÍK, jenž u nás bude tímto pracovat poprvé, nastuduje muzikálovou komedii o veliké lásce a zpívající masožravce. Můžete se těšit na podmanivou hudební kombinaci rock’n’rollu a funku, okořeněnou nefalšovanou muzikálovou romantikou, to vše s živou kapelou. Abychom vám mohli poskytnout ještě kvalitnější zážitek z poslechu, pracujeme také na vylepšení a další modernizaci naší zvukové techniky.
Režisér a herec Petr Gazdík
Ústřední dvojici příběhu Kvítku tvoří zaměstnanci květinářství nevrlého pana Muschnika (Zdeněk Rumpík) – naivní mladík Seymour (Petr Borovec) a neméně prostoduchá, ale velice roztomilá blondýnka Audrey (Martina Sikorová). Seymour vypěstuje zcela neznámý druh, jak se později ukáže, masožravé rostliny, která okamžitě přitáhne pozornost všech zákazníků i médií. Společně s Audrey, do níž je tajně zamilovaný, se mu tak podaří odrazit podnik svého zaměstnavatele ode dna. Obchod vzkvétá stejným tempem, jakým jeho maskot nabývá gigantických rozměrů, a ve své nenasytnosti se stává doslova hrozbou celého lidstva.
Little Shop of Horrors neboli Malý krámek hrůz, jak zní původní název muzikálu, se poprvé objevil na jevišti Off-Broadwaye v roce 1982. Autor libreta Howard Ashman (1950–1991) a skladatel hudby Alan Menken (*1949) se k jeho napsání nechali inspirovat americkým nízkorozpočtovým filmem Rogera Cormana a Charlese B. Griffitha z roku 1960, černou komedií plnou svérázných postaviček s různými stupni bizarnosti. Nový muzikál brzy zaznamenal obrovský úspěch – s více než dvěma tisíci reprízami se stal jednou z nejúspěšnějších inscenací off-broadwayské historie. Jeho popularitu dokládá i (u nás nepříliš známá) filmová verze renomovaného komediálního režiséra Franka Oze z roku 1986, která získala nominaci na Oscara. Tvůrci tehdy v obsazení vsadili na hvězdy, jako byl Rick Moranis a Bill Murray, oba známí například z předchozího Ozova filmového hitu Krotitelé duchů, nebo dnes už legendární americký komik Steve Martin. Přes londýnský West End a různá další evropská jeviště se roku 2003 původní muzikálová produkce přesunula i na opravdovou Broadway.
Na českých jevištích Kvítek z horrroru / Malý krámek hrůz nemá velkou ani dlouhou inscenační tradici – abychom byli přesnější, na českých vůbec, zatím se totiž hrál jen na těch moravských. V roce 1990 proběhla jeho česká premiéra v Městském divadle v Brně (režie Pavel Doležal), kam se následně v režii Petra Gazdíka vrátil v roce 2011, v roce 1999 nastudoval tuto muzikálovou komedii se studenty JAMU ve Studiu Marta režisér Radek Balaš. Je to tedy poprvé, co Kvítek zamíří mimo Brno, a dalo by se tedy říct, že teprve teď bude mít svou „českou premiéru“.
Těsně před zahajovací zkouškou Kvítku jsem se zeptala hlavních představitelů, kteří byli tou dobou ještě více než jednou nohou v Tančírně, jak se těší na zkoušení nového muzikálu, jestli už na korepeticích dostali rock’n’roll „pod kůži“ a jak se vypořádávají s mnohdy velmi složitými písněmi. Je to pro ně výzva? Nebo mají třeba i trochu strach?
PETR BOROVEC: Teď bylo hodně práce s Tančírnou, takže pod kůží zatím opravdu nic nemám. (smích) Budu si na to muset najít nějaký systém. Muzikál je pro mě naprosto nové a neprobádané území. Ale výzva to je stoprocentně – jak se říká, po… jsem až za ušima. Nikdy jsem pořádně nezpíval, takže uvidíme, co z toho nakonec „vyleze“. Zatím převládá spíš ten strach.
MARTINA SIKOROVÁ: Brněnský Kvítek jsem viděla v Divadle na Vinohradech, když ho tam hráli v rámci festivalu České divadlo. A to jsem ještě vůbec netušila, že ho u nás budeme taky hrát. Hudba se mi líbí MOC. Když jsem slyšela písničky, které jsme se měli naučit ke konkurzu, úplně jsem se zamilovala. Když poslouchám tu hudbu, tak se mi otvírá srdce. A když jsem navíc zjistila, že budeme mít živou kapelu, došla mi na chvíli řeč! Cítím radost a vděčnost. Písničky jsou sice těžké, ale chci je vnímat jako výzvu. Kterou zvládnu, zvládneme… Prostě JO!
Jediný, kdo má vcelku jasné představy o budoucí inscenaci, je MILAN NĚMEC, který si v brněnské verzi zahrál roli Šíleného pacienta. U nás ho čeká neméně šílený dentista Orin a spousta dalších roliček (čili čerstvé zkušenosti v rychlých převlecích z Tančírny se mu budou jistě hodit). Také jeho jsem se zeptala, jak se těší a jak se v tuto chvíli navíc jako asistent režiséra Petra Gazdíka připravuje na zkoušení…
Já se těším moc! Jednak na setkání a spolupráci s Petrem, který je nejen vynikající režisér, ale taky můj nejlepší kamarád, ale hlavně, když už zmiňuješ Tančírnu, na komorní sestavu Kvítku! Je nás, pokud dobře počítám, pět, respektive osm lidí v obsazení. To je vždycky oáza a odměna mít možnost pracovat v tak semknutém počtu. A Kvítek vůbec byla a je naše srdeční záležitost, proto mám radost, že toto dílko znovu spatří světlo světa! Pardubická inscenace by se od té původní brněnské moc lišit neměla, snad se nám tedy podaří přenést to nejlepší i do Pardubic. Když listuju svým starým scénářem, raduju se při vzpomínce nad každou stránkou. Už taky živě komunikuju s celým tvůrčím týmem, některé věci je třeba připravit dopředu, například už se pracuje na hudebním nastudování atp. Znalost zdejšího prostředí a místních poměrů mi velmi pomáhá lehce „předšlapat“ Petru Gazdíkovi ještě před začátkem zkoušení cestičku k nám.
Co tě na této muzikálové komedii nejvíc baví – žánr černé komedie, parodický princip, hudba…? A jak si myslíš, že si Kvítek povede u našeho publika?
Myslím si, že tak dobře napsaných muzikálových komedií, jako je Little Shop of Horrors, moc není. Je to dokonale namíchaný koktejl všeho, co říkáš, se svěží, současnou a navíc zábavnou muzikou. Práce na téhle věcičce bude ovšem velmi náročná, ale pokud se nám podaří tuto vynikající předlohu takzvaně poctít, mají se pardubičtí diváci opravdu na co těšit.
Samozřejmě velká část příprav už proběhla, herci pilně korepetují – trénují písně svých postav u piana, dílny a krejčovna pracují na složité a efektní výpravě scénografa Aleše Valáška, i ze strany režie a dramaturgie už je vše připraveno k první čtené zkoušce. Od té doby za pouhých sedm týdnů pro vás režisér s vynikající muzikálovou „praxí“ PETR GAZDÍK, jenž u nás bude tímto pracovat poprvé, nastuduje muzikálovou komedii o veliké lásce a zpívající masožravce. Můžete se těšit na podmanivou hudební kombinaci rock’n’rollu a funku, okořeněnou nefalšovanou muzikálovou romantikou, to vše s živou kapelou. Abychom vám mohli poskytnout ještě kvalitnější zážitek z poslechu, pracujeme také na vylepšení a další modernizaci naší zvukové techniky.
Režisér a herec Petr GazdíkÚstřední dvojici příběhu Kvítku tvoří zaměstnanci květinářství nevrlého pana Muschnika (Zdeněk Rumpík) – naivní mladík Seymour (Petr Borovec) a neméně prostoduchá, ale velice roztomilá blondýnka Audrey (Martina Sikorová). Seymour vypěstuje zcela neznámý druh, jak se později ukáže, masožravé rostliny, která okamžitě přitáhne pozornost všech zákazníků i médií. Společně s Audrey, do níž je tajně zamilovaný, se mu tak podaří odrazit podnik svého zaměstnavatele ode dna. Obchod vzkvétá stejným tempem, jakým jeho maskot nabývá gigantických rozměrů, a ve své nenasytnosti se stává doslova hrozbou celého lidstva.
Little Shop of Horrors neboli Malý krámek hrůz, jak zní původní název muzikálu, se poprvé objevil na jevišti Off-Broadwaye v roce 1982. Autor libreta Howard Ashman (1950–1991) a skladatel hudby Alan Menken (*1949) se k jeho napsání nechali inspirovat americkým nízkorozpočtovým filmem Rogera Cormana a Charlese B. Griffitha z roku 1960, černou komedií plnou svérázných postaviček s různými stupni bizarnosti. Nový muzikál brzy zaznamenal obrovský úspěch – s více než dvěma tisíci reprízami se stal jednou z nejúspěšnějších inscenací off-broadwayské historie. Jeho popularitu dokládá i (u nás nepříliš známá) filmová verze renomovaného komediálního režiséra Franka Oze z roku 1986, která získala nominaci na Oscara. Tvůrci tehdy v obsazení vsadili na hvězdy, jako byl Rick Moranis a Bill Murray, oba známí například z předchozího Ozova filmového hitu Krotitelé duchů, nebo dnes už legendární americký komik Steve Martin. Přes londýnský West End a různá další evropská jeviště se roku 2003 původní muzikálová produkce přesunula i na opravdovou Broadway.
Na českých jevištích Kvítek z horrroru / Malý krámek hrůz nemá velkou ani dlouhou inscenační tradici – abychom byli přesnější, na českých vůbec, zatím se totiž hrál jen na těch moravských. V roce 1990 proběhla jeho česká premiéra v Městském divadle v Brně (režie Pavel Doležal), kam se následně v režii Petra Gazdíka vrátil v roce 2011, v roce 1999 nastudoval tuto muzikálovou komedii se studenty JAMU ve Studiu Marta režisér Radek Balaš. Je to tedy poprvé, co Kvítek zamíří mimo Brno, a dalo by se tedy říct, že teprve teď bude mít svou „českou premiéru“.
Těsně před zahajovací zkouškou Kvítku jsem se zeptala hlavních představitelů, kteří byli tou dobou ještě více než jednou nohou v Tančírně, jak se těší na zkoušení nového muzikálu, jestli už na korepeticích dostali rock’n’roll „pod kůži“ a jak se vypořádávají s mnohdy velmi složitými písněmi. Je to pro ně výzva? Nebo mají třeba i trochu strach?
PETR BOROVEC: Teď bylo hodně práce s Tančírnou, takže pod kůží zatím opravdu nic nemám. (smích) Budu si na to muset najít nějaký systém. Muzikál je pro mě naprosto nové a neprobádané území. Ale výzva to je stoprocentně – jak se říká, po… jsem až za ušima. Nikdy jsem pořádně nezpíval, takže uvidíme, co z toho nakonec „vyleze“. Zatím převládá spíš ten strach.
MARTINA SIKOROVÁ: Brněnský Kvítek jsem viděla v Divadle na Vinohradech, když ho tam hráli v rámci festivalu České divadlo. A to jsem ještě vůbec netušila, že ho u nás budeme taky hrát. Hudba se mi líbí MOC. Když jsem slyšela písničky, které jsme se měli naučit ke konkurzu, úplně jsem se zamilovala. Když poslouchám tu hudbu, tak se mi otvírá srdce. A když jsem navíc zjistila, že budeme mít živou kapelu, došla mi na chvíli řeč! Cítím radost a vděčnost. Písničky jsou sice těžké, ale chci je vnímat jako výzvu. Kterou zvládnu, zvládneme… Prostě JO!
Jediný, kdo má vcelku jasné představy o budoucí inscenaci, je MILAN NĚMEC, který si v brněnské verzi zahrál roli Šíleného pacienta. U nás ho čeká neméně šílený dentista Orin a spousta dalších roliček (čili čerstvé zkušenosti v rychlých převlecích z Tančírny se mu budou jistě hodit). Také jeho jsem se zeptala, jak se těší a jak se v tuto chvíli navíc jako asistent režiséra Petra Gazdíka připravuje na zkoušení…
Já se těším moc! Jednak na setkání a spolupráci s Petrem, který je nejen vynikající režisér, ale taky můj nejlepší kamarád, ale hlavně, když už zmiňuješ Tančírnu, na komorní sestavu Kvítku! Je nás, pokud dobře počítám, pět, respektive osm lidí v obsazení. To je vždycky oáza a odměna mít možnost pracovat v tak semknutém počtu. A Kvítek vůbec byla a je naše srdeční záležitost, proto mám radost, že toto dílko znovu spatří světlo světa! Pardubická inscenace by se od té původní brněnské moc lišit neměla, snad se nám tedy podaří přenést to nejlepší i do Pardubic. Když listuju svým starým scénářem, raduju se při vzpomínce nad každou stránkou. Už taky živě komunikuju s celým tvůrčím týmem, některé věci je třeba připravit dopředu, například už se pracuje na hudebním nastudování atp. Znalost zdejšího prostředí a místních poměrů mi velmi pomáhá lehce „předšlapat“ Petru Gazdíkovi ještě před začátkem zkoušení cestičku k nám.
Co tě na této muzikálové komedii nejvíc baví – žánr černé komedie, parodický princip, hudba…? A jak si myslíš, že si Kvítek povede u našeho publika?
Myslím si, že tak dobře napsaných muzikálových komedií, jako je Little Shop of Horrors, moc není. Je to dokonale namíchaný koktejl všeho, co říkáš, se svěží, současnou a navíc zábavnou muzikou. Práce na téhle věcičce bude ovšem velmi náročná, ale pokud se nám podaří tuto vynikající předlohu takzvaně poctít, mají se pardubičtí diváci opravdu na co těšit.
Anna Hlaváčková
Motiv z plakátu k filmovému zpracování muzikálu Little Shop of Horrors z roku 1986
