VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Výročí (nejen) pro pamětníky
Připravili jsme novou rubriku, která bude zajímat nejen skutečné pamětníky, ale věříme, že zaujme i mladší generace. V každém čísle Divadelního zpravodaje představíme jednu významnou hereckou osobnost či událost související s historií Východočeského divadla, vzpomeneme na herce, kteří už třeba nejsou mezi námi, ale natolik výrazně se zapsali do divadelní minulosti, že si zasluhují naši pozornost.
Protože v měsíci dubnu oslaví 80. narozeniny herec Josef Somr, bude největší prostor patřit právě jemu. Navíc zavzpomínáme na herce Petra Skálu a Jiřího Císlera, od jejichž smrti v dubnu uplyne 10 let.
JOSEF SOMR
Herce Josefa Somra není třeba nijak zdlouhavě představovat. Všichni si ho jistě vybaví přinejmenším v jeho nejslavnějších filmových rolích, jakými byli výpravčí Hubička v Menzlově filmu Ostře sledované vlaky (1966), Ludvík Jahn ve filmové adaptaci románu Žert (1968) Milana Kundery nebo otec ve filmu O rodičích a dětech (2008).
Josef Somr vytvořil nepřeberné množství filmových a televizních, divadelních i rozhlasových rolí a patří tak k našim předním umělcům. V roce 1997 a 2001 získal Cenu Thálie, poprvé za roli pana Františka v Romanci pro křídlovku v pražském Národním divadle a později za hlavní roli v inscenaci The Gin Game v pražském Divadle Viola. V roce 2005 obdržel z rukou tehdejšího prezidenta Václava Klause za svou celoživotní práci medaili Za zásluhy. V roce 2012 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.
Josef Somr se narodil 15. dubna 1934 v moravsko-slovácké vesničce Vracov nedaleko Kyjova v rodině železničáře. Po studiu na brněnské JAMU nastoupil v roce 1956 do svého prvního angažmá v Českém Těšíně. Za dva roky se do Brna opět vrátil a strávil následující tři sezóny v Divadle bratří Mrštíků. Východočeské divadlo v Pardubicích bylo mezi léty 1961 a 1965 Somrovým prvním českým divadlem a zároveň posledním angažmá na cestě do hlavního města, kde se stal na dlouhá léta členem Činoherního klubu. Jeho posledním stálým angažmá se roku 1978 na následujících čtyřiadvacet let stala činohra pražského Národního divadla.
„Když jsem přijel do Pardubic, myslel jsem si, že je to jen přechodné angažmá. Stejně jako při příchodu do Brna musel jsem se vyrovnávat s novým, v tomto případě českým prostředím. (...) V Pardubicích to už bylo tenkrát divadlo vyššího řádu s vysokou kvalitou, hrála se tam představení, že jsem zíral. V té době tam účinkovaly Blanka Bohdanová a Jana Štěpánková, byl to pro mě nový svět a zdálo se mi, že to divadlo hrají opravdu krásně a asi líp než na Moravě. (...) Když jsem po čtyřech letech odcházel do Prahy, mnoho lidí mi závidělo, ale já jsem opouštěl Pardubice nerad.“ (ČERMÁKOVÁ, Dana. Pan Herec Josef Somr. Praha: 2012.)
Významné role Josefa Somra v inscenacích VČD:
1962 – Biff Loman / Smrt obchodního cestujícího
1962 – Aldemaro / Učitel tance
1662 – Beppo / Poprask na laguně
1963 – Husar / Konec masopustu
1963 – Timoša / Zlatý kočár
1964 – Hora / Hvězda zvaná Pelyněk
1964 – Emanuel Střela / Jedenácté přikázání
1964 – Georges Duvoy, zvaný miláček / Bel ami (muzikál podle Maupassantova Miláčka)
A jak vzpomíná na kolegu Jiřího Somra bývalý dlouholetý inspicient VČD Jindřich Kratochvíl?
„S Josefem Somrem jsme měli nádherný vztah. Když v roce 1961 přišel do Pardubic, byli jsme oba mladí. Chodili jsme spolu sportovat a měli plno mimodivadelních zájmů. Kdykoliv se potkáme, je to, jako bychom se viděli včera. A nic na tom nemění, že se vídáme jednou za rok.
S Josefem Somrem jsem prožil úžasné zkoušky na představení Tři mušketýři, ve kterém hrál d’Artagnana. Jen málokdy se podaří dosáhnout na jevišti tak tvůrčí a přátelské atmosféry. Josef Somr byl ze všech tří mušketýrů nejmladší, plný elánu, vynikající zpěvák, takže bylo fantastické sedět s ním u cimbálu v divadelním klubu, koštovat vínko a zpívat až do rána…“
JIŘÍ CÍSLER (4. února 1928 – 17. dubna 2004)
Výrazná osobnost českého divadla – herec, režisér, dramatik, ale také filmový herec, komik, houslista, dirigent a hudební skladatel. Tím vším byl Jiří Císler, který ve Východočeském divadle působil stejně jako jeho kolega Josef Somr během „zlatých šedesátých“ (přesněji od roku 1963 s ročním odskokem do mladoboleslavského divadla v sezóně 1964/65 do roku 1969) a jenž se později také na čas stal součástí souboru pražského Činoherního klubu. Císler se v Pardubicích prosadil nejen jako herec – ztvárnil řadu slavných rolí, jako byla např. role náměstka Baláše v Havlově Vyrozumění (1965) nebo titulní role v protiokupační inscenaci August August, august (1969), ale i jako režisér věnující se především hudebním a bulvárním komediím (Gog a Magog, 1965; Líbej dál aneb Strašlivý mord v music-hallu, 1965; Vítr ve větvích sasafrasu, 1967 aj.). Jak při herecké, tak při režijní práci překypoval scénickými nápady a nebál se ani často upravovat textové předlohy podle inscenačního záměru.
PETR SKÁLA (17. srpna 1925 – 2. dubna 2004)
Než získal angažmá v pardubickém divadle, prošel několika soubory od Poděbrad přes Kutnou Horu, Karlovy Vary, Kladno až k pražským divadelním scénám (Realistické divadlo a Divadlo čs. armády). V roce 1955 definitivně zakotvil ve Východočeském divadle, kde hrál už dříve v letech 1946-50, a stal se velkou oporou pardubického souboru, ve kterém setrval až do svého odchodu do důchodu v roce 1990. V hereckém projevu Petra Skály se snoubilo drsné chlapáctví s přemýšlivým komediantstvím, byl hercem s tajemstvím, díky čemuž se uplatňoval v charakterních, častěji vážných rolích. Jeho doménou se staly především psychologicky náročné, vesměs tragické postavy v širokém spektru žánrů. Připomeňme si alespoň některé jeho výjimečné role: Willyho Lomana ve Smrti obchodního cestujícího (1962), Krále v Konci masopustu (1963), Arbenina v Maškarádě (1964), Jaga v Othellovi (1968), titulní roli v Richardu III. (1974) a Uie v Zadržitelném vzestupu Artura Uie (1979).
Protože v měsíci dubnu oslaví 80. narozeniny herec Josef Somr, bude největší prostor patřit právě jemu. Navíc zavzpomínáme na herce Petra Skálu a Jiřího Císlera, od jejichž smrti v dubnu uplyne 10 let.
JOSEF SOMR
Herce Josefa Somra není třeba nijak zdlouhavě představovat. Všichni si ho jistě vybaví přinejmenším v jeho nejslavnějších filmových rolích, jakými byli výpravčí Hubička v Menzlově filmu Ostře sledované vlaky (1966), Ludvík Jahn ve filmové adaptaci románu Žert (1968) Milana Kundery nebo otec ve filmu O rodičích a dětech (2008).
Josef Somr vytvořil nepřeberné množství filmových a televizních, divadelních i rozhlasových rolí a patří tak k našim předním umělcům. V roce 1997 a 2001 získal Cenu Thálie, poprvé za roli pana Františka v Romanci pro křídlovku v pražském Národním divadle a později za hlavní roli v inscenaci The Gin Game v pražském Divadle Viola. V roce 2005 obdržel z rukou tehdejšího prezidenta Václava Klause za svou celoživotní práci medaili Za zásluhy. V roce 2012 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.
Josef Somr se narodil 15. dubna 1934 v moravsko-slovácké vesničce Vracov nedaleko Kyjova v rodině železničáře. Po studiu na brněnské JAMU nastoupil v roce 1956 do svého prvního angažmá v Českém Těšíně. Za dva roky se do Brna opět vrátil a strávil následující tři sezóny v Divadle bratří Mrštíků. Východočeské divadlo v Pardubicích bylo mezi léty 1961 a 1965 Somrovým prvním českým divadlem a zároveň posledním angažmá na cestě do hlavního města, kde se stal na dlouhá léta členem Činoherního klubu. Jeho posledním stálým angažmá se roku 1978 na následujících čtyřiadvacet let stala činohra pražského Národního divadla.
„Když jsem přijel do Pardubic, myslel jsem si, že je to jen přechodné angažmá. Stejně jako při příchodu do Brna musel jsem se vyrovnávat s novým, v tomto případě českým prostředím. (...) V Pardubicích to už bylo tenkrát divadlo vyššího řádu s vysokou kvalitou, hrála se tam představení, že jsem zíral. V té době tam účinkovaly Blanka Bohdanová a Jana Štěpánková, byl to pro mě nový svět a zdálo se mi, že to divadlo hrají opravdu krásně a asi líp než na Moravě. (...) Když jsem po čtyřech letech odcházel do Prahy, mnoho lidí mi závidělo, ale já jsem opouštěl Pardubice nerad.“ (ČERMÁKOVÁ, Dana. Pan Herec Josef Somr. Praha: 2012.)
Významné role Josefa Somra v inscenacích VČD:
1962 – Biff Loman / Smrt obchodního cestujícího
1962 – Aldemaro / Učitel tance
1662 – Beppo / Poprask na laguně
1963 – Husar / Konec masopustu
1963 – Timoša / Zlatý kočár
1964 – Hora / Hvězda zvaná Pelyněk
1964 – Emanuel Střela / Jedenácté přikázání
1964 – Georges Duvoy, zvaný miláček / Bel ami (muzikál podle Maupassantova Miláčka)
A jak vzpomíná na kolegu Jiřího Somra bývalý dlouholetý inspicient VČD Jindřich Kratochvíl?
„S Josefem Somrem jsme měli nádherný vztah. Když v roce 1961 přišel do Pardubic, byli jsme oba mladí. Chodili jsme spolu sportovat a měli plno mimodivadelních zájmů. Kdykoliv se potkáme, je to, jako bychom se viděli včera. A nic na tom nemění, že se vídáme jednou za rok.
S Josefem Somrem jsem prožil úžasné zkoušky na představení Tři mušketýři, ve kterém hrál d’Artagnana. Jen málokdy se podaří dosáhnout na jevišti tak tvůrčí a přátelské atmosféry. Josef Somr byl ze všech tří mušketýrů nejmladší, plný elánu, vynikající zpěvák, takže bylo fantastické sedět s ním u cimbálu v divadelním klubu, koštovat vínko a zpívat až do rána…“
JIŘÍ CÍSLER (4. února 1928 – 17. dubna 2004)
Výrazná osobnost českého divadla – herec, režisér, dramatik, ale také filmový herec, komik, houslista, dirigent a hudební skladatel. Tím vším byl Jiří Císler, který ve Východočeském divadle působil stejně jako jeho kolega Josef Somr během „zlatých šedesátých“ (přesněji od roku 1963 s ročním odskokem do mladoboleslavského divadla v sezóně 1964/65 do roku 1969) a jenž se později také na čas stal součástí souboru pražského Činoherního klubu. Císler se v Pardubicích prosadil nejen jako herec – ztvárnil řadu slavných rolí, jako byla např. role náměstka Baláše v Havlově Vyrozumění (1965) nebo titulní role v protiokupační inscenaci August August, august (1969), ale i jako režisér věnující se především hudebním a bulvárním komediím (Gog a Magog, 1965; Líbej dál aneb Strašlivý mord v music-hallu, 1965; Vítr ve větvích sasafrasu, 1967 aj.). Jak při herecké, tak při režijní práci překypoval scénickými nápady a nebál se ani často upravovat textové předlohy podle inscenačního záměru.
PETR SKÁLA (17. srpna 1925 – 2. dubna 2004)
Než získal angažmá v pardubickém divadle, prošel několika soubory od Poděbrad přes Kutnou Horu, Karlovy Vary, Kladno až k pražským divadelním scénám (Realistické divadlo a Divadlo čs. armády). V roce 1955 definitivně zakotvil ve Východočeském divadle, kde hrál už dříve v letech 1946-50, a stal se velkou oporou pardubického souboru, ve kterém setrval až do svého odchodu do důchodu v roce 1990. V hereckém projevu Petra Skály se snoubilo drsné chlapáctví s přemýšlivým komediantstvím, byl hercem s tajemstvím, díky čemuž se uplatňoval v charakterních, častěji vážných rolích. Jeho doménou se staly především psychologicky náročné, vesměs tragické postavy v širokém spektru žánrů. Připomeňme si alespoň některé jeho výjimečné role: Willyho Lomana ve Smrti obchodního cestujícího (1962), Krále v Konci masopustu (1963), Arbenina v Maškarádě (1964), Jaga v Othellovi (1968), titulní roli v Richardu III. (1974) a Uie v Zadržitelném vzestupu Artura Uie (1979).
Anna Hlaváčková
