VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

V březnu 1948, kdy byl národním shromážděním přijat nový divadelní zákon podle komunistického střihu a kdy byla po 43 letech definitivně rozpuštěna Ústřední divadelní komise, se oblastní divadla stávají divadly státem zřizovanými a státními orgány řízenými. To divadlům sice přineslo jisté ekonomické zabezpečení, ale na druhé straně jim byla uložena funkce nástroje šířícího a propagujícího oficiální politiku a ideologii lidově-demokratického státu a její vůdčí síly KSČ. Takto se na přelomu 40. a 50. let z dramaturgie stala činnost střežící ideovou čistotu divadla, jež byla ostražitě sledována všemi nadřízenými stranickými orgány. V divadlech se k této základní propagandistické funkci přidružily i funkce další – především osvětová. Jejím cílem bylo seznamovat diváky se zaručenými hodnotami minulosti i současnosti, vlastně se tu jistým způsobem navazovalo na „vzdělanecké divadlo“, avšak ve stylu a na úrovni okresní lidové knihovny.


Nové poslání divadla. Dnes je konec buržoasním výsadám v kultuře, je konec služebníčkování velmožům staré, shnilé a rozpadávající se společnosti… umělci jdou pevným krokem s lidem továren a polí… nezůstali na prknech pěkných, či špatně zařízených divadel a hovoří a hrají v továrnách, hrají v agitkách na vesnicích. Umělci sami žádají čistku na jevištích. Chtějí hrát nové hry… volají lid práce do divadel, nechť přijde vymést i starou buržoasní ideologii z poslední pozice. Potažená křesla VND musí přivítat slavné brigádníky, stachanovce továren a polí…

Vrcholem divadelního umění té doby byla prohlášena sezóna 1949–50, jejíž velká část byla zasvěcena oslavám 70. narozenin J. V. Stalina, k nimž se stejně jako ostatní divadla v celé zemi připojil i pardubický soubor a této příležitosti zasvětil hned několik inscenací. A co na to divák? Velmi záhy přestal na taková představení chodit, což také brzy řešily odpovědné orgány, které se pokoušely diváky do hlediště získat organizováním odborářských zájezdů a distribucí vstupenek zdarma. Nejednou se stávalo, že divák při koupi vstupenky na některé atraktivní představení dostal „prémiový“ lístek na agitku…

Pro dokreslení doby zmiňme, že do roku 1953 byl ředitelem divadla Rostislav Volf, příkladný nositel „nových pokrokových“ tendencí, který si své jméno poruštil na Vlkov.

S nastalou změnou politických poměrů přišla i několikerá změna názvu divadla. Od roku 1948, kdy bylo zrušeno Východočeské národní divadlo, až do roku 1951 se jmenovalo Městské oblastní divadlo v Pardubicích, v letech 1951–54 Krajské oblastní divadlo Pardubice a od roku 1954 už Východočeské divadlo Pardubice.