VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
VČD v běhu času - „líheň“ hereckých talentů
V 50. letech za uměleckého vedení režiséra a zároveň ředitele VČD Karla Nováka se divadlo stalo „líhní“ hereckých talentů, začínaly zde budoucí divadelní hvězdy: Slávka Budínová, Blanka Bohdanová, Jana Štěpánková, Libuše Švormová, Josef Vinklář, Miroslav Macháček, Karel Urbánek, Petr Haničinec a další. Významnou oporou souboru se také stal herec a režisér Zdeněk Bittl, budoucí dlouholetý ředitel VČD, který zde vytvořil celou řadu divácky atraktivních inscenací. Východočeskému divadlu se v té době podařilo znovu získat diváky do hlediště i mohutně rozšířit pověst divadla mimo region.
60. léta v českém povědomí představují dobu neobyčejného rozkvětu kultury, dobu jisté volnosti, kdy umění nebylo regulováno politikou tak výrazně jako v letech minulých či následujících. Na toto období se právem vzpomíná jako na „zlatá šedesátá“. Ta jsou samozřejmě léty rozkvětu i pro pardubické divadlo, které tehdy disponovalo nejsilnějším (početně i osobnostně) hereckým souborem v dějinách. Na jeho prknech dozrávaly mnohé talenty: Věra Galatíková, Gabriela Wilhelmová, Evelyna Steimarová, Valerie Kaplanová, Jiří Hrzán, Pavel Landovský, Josef Somr, Ladislav Frej, Jiří Císler, Jiří Kodet, Milan Sandhaus a mnoho jiných.
Radek Smetana (s použitím knihy Historie divadelní Pardubic a okolí a Před oponou, za oponou)
