VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Uctili jsme památku pardubického rodáka Hanuše Theina
V neděli 1. prosince při představení Verdiho opery Nabucco hostujícího Severočeského divadla z Ústí nad Labem jsme si připomněli blížící se 110. výročí narození významného operního pěvce a režiséra Hanuše Theina. Vzpomínkového večera se zúčastnil i jeho jediný syn Ing. Jiří Thein s manželkou.
Hanuš Thein se narodil 17. ledna 1904 v rodině známého pardubického lékaře ve Smilově ulici. V Pardubicích absolvoval základní školu a gymnázium, kde se již při školních představeních projevovaly jeho divadelní a pěvecké vlohy. Pro následné studium si tedy vybral Státní konzervatoř hudby v Praze, kterou absolvoval v roce 1927. Na jeho absolventské představení se shodou náhod přišel podívat i tehdejší šéf opery Národního divadla v Praze Otakar Ostrčil a mladého Hanuše přímo ze školy angažoval. Hanuš Thein pak v Národním divadle vydržel celých 47 let (s výjimkou nucené přestávky během 2. světové války, kdy byl kvůli židovskému původu internován v Terezíně, odkud několik dní před koncem války uprchl).
V Národním divadle nejdříve působil pouze jako sólista opery – nastudoval celkem 211 různých inscenací. Asi nejznámější byl jeho Kecal v Prodané nevěstě, kterého na prknech Národního divadla zpíval téměř třistakrát. Později se věnoval převážně režijní práci. V Národním divadle režíroval 82 inscenací, další desítky pak v různých oblastních divadlech po celém Československu. Četné úspěchy sklízel také v zahraničí, například v Německu, Nizozemí či ve Velké Británii. K jeho nejoblíbenějším operám patřila díla Leoše Janáčka.
V šedesátých letech působil v různých funkcích ve vedení Národního divadla v Praze, které však v roce 1970 jako nečlen komunistické strany musel opustit.
Záslužné bylo i jeho jednadvacetileté působení na pražské Státní konzervatoři, mezi lety 1950 až 1974 zde byl profesorem operního herectví a režie. Vychovat pomohl několik pěveckých generací.
Celý život zůstal též velkým patriotem Pardubic, které miloval a stále se sem jak umělecky, tak osobně vracel. Pan Hanuš Thein získal za život mnoho uznání a titulů, ale, jak potvrzuje jeho rodina, nejvíce si vážil čestného občanství, které mu naše město udělilo v roce 1969.
Zemřel v Praze 30. prosince 1974, pochován je na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Hanuš Thein se narodil 17. ledna 1904 v rodině známého pardubického lékaře ve Smilově ulici. V Pardubicích absolvoval základní školu a gymnázium, kde se již při školních představeních projevovaly jeho divadelní a pěvecké vlohy. Pro následné studium si tedy vybral Státní konzervatoř hudby v Praze, kterou absolvoval v roce 1927. Na jeho absolventské představení se shodou náhod přišel podívat i tehdejší šéf opery Národního divadla v Praze Otakar Ostrčil a mladého Hanuše přímo ze školy angažoval. Hanuš Thein pak v Národním divadle vydržel celých 47 let (s výjimkou nucené přestávky během 2. světové války, kdy byl kvůli židovskému původu internován v Terezíně, odkud několik dní před koncem války uprchl).
V Národním divadle nejdříve působil pouze jako sólista opery – nastudoval celkem 211 různých inscenací. Asi nejznámější byl jeho Kecal v Prodané nevěstě, kterého na prknech Národního divadla zpíval téměř třistakrát. Později se věnoval převážně režijní práci. V Národním divadle režíroval 82 inscenací, další desítky pak v různých oblastních divadlech po celém Československu. Četné úspěchy sklízel také v zahraničí, například v Německu, Nizozemí či ve Velké Británii. K jeho nejoblíbenějším operám patřila díla Leoše Janáčka.
V šedesátých letech působil v různých funkcích ve vedení Národního divadla v Praze, které však v roce 1970 jako nečlen komunistické strany musel opustit.
Záslužné bylo i jeho jednadvacetileté působení na pražské Státní konzervatoři, mezi lety 1950 až 1974 zde byl profesorem operního herectví a režie. Vychovat pomohl několik pěveckých generací.
Celý život zůstal též velkým patriotem Pardubic, které miloval a stále se sem jak umělecky, tak osobně vracel. Pan Hanuš Thein získal za život mnoho uznání a titulů, ale, jak potvrzuje jeho rodina, nejvíce si vážil čestného občanství, které mu naše město udělilo v roce 1969.
Zemřel v Praze 30. prosince 1974, pochován je na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Radek Smetana – Pavel Kraus
