VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Tombola na bále se už nikdy nerozkrade!
Film HOŘÍ, MÁ PANENKO! viděli nejen pamětníci, kteří žili v 60. letech, ale později také fandové filmových klubů a české nové vlny, a nakonec několik generací televizních diváků. Je to film, který je zábavný, smutný i poučný už mnoho desetiletí a pokaždé má jiný účinek a vyznění.
Režisér Petr Novotný, který se ujal inscenování divadelní verze „Panenky“, jak jsme si zvykli hru nazývat, říkal, že snímek ho kdysi uchvátil především svou protirežimností. „Když přijel Vladimír Morávek do Pardubic hrát na GRAND Festival smíchu svoji adaptaci, měl jsem pocit, že jsem v Jiříkově vidění a že v tom příběhu objevuju úplně jiné, nové věci. Za prvé se mi zdálo, že je pro mě daleko zajímavější, když ten příběh hrají herci než neherci, za druhé jsem měl najednou pocit, že to téma není jen o komunismu konce 60. let v Čechách, ale že je o lidské hlouposti obecně. A začal mě hodně zajímat. Dnes už mi je úplně jedno, co se dělo v Čechách na konci 60. let, ale strašně mě baví vnímat a režírovat příběhy, ve kterých je pravda a jsou autentické. Příběhy, které o nás vypráví jako o lidském rodu, bez frází a ideologických konstrukcí. A jenom takzvaně odráží jako zrcadlo skutečnost, ve které žiju,“ uvedl režisér, když jsme inscenaci připravovali. A ta se podle mě mimořádně povedla.
Vzpomínám si na neuvěřitelné veselí, které provázelo první čtenou zkoušku. Co věta, to perla, zdálo se. Takhle se herecký soubor nesmál, ani nepamatuji. Ale důležitější vždy je, aby se smáli diváci, což se naštěstí stalo.
Herci si užívali zkoušení a inscenaci pak taky rádi hráli. Vychutnávali si výběr královny bálu, dohadovali se o rozkradené tombole, pili, tancovali i se hádali… Aby na konci přihlíželi požáru, kterému nedokázali zabránit. Atmosféra hasičského bálu byla také podpořena malou kapelou, která vyhrávala dobové hity. Ale snad v inscenaci rezonovala i ta vážnější témata, která v sobě text skrývá – bezohlednost, zabedněnost, arogance. Poznáváme se v postavách „Panenky“ ještě dnes? Změnilo se mnoho, nebo jsme stejní?
Hoří, má panenko! budou naši herci hrát naposledy 17. května. Vy, kteří jste měli tuto smutno-veselou komedii rádi, si nenechte ujít příležitost naposledy se při ní pobavit.
Režisér Petr Novotný, který se ujal inscenování divadelní verze „Panenky“, jak jsme si zvykli hru nazývat, říkal, že snímek ho kdysi uchvátil především svou protirežimností. „Když přijel Vladimír Morávek do Pardubic hrát na GRAND Festival smíchu svoji adaptaci, měl jsem pocit, že jsem v Jiříkově vidění a že v tom příběhu objevuju úplně jiné, nové věci. Za prvé se mi zdálo, že je pro mě daleko zajímavější, když ten příběh hrají herci než neherci, za druhé jsem měl najednou pocit, že to téma není jen o komunismu konce 60. let v Čechách, ale že je o lidské hlouposti obecně. A začal mě hodně zajímat. Dnes už mi je úplně jedno, co se dělo v Čechách na konci 60. let, ale strašně mě baví vnímat a režírovat příběhy, ve kterých je pravda a jsou autentické. Příběhy, které o nás vypráví jako o lidském rodu, bez frází a ideologických konstrukcí. A jenom takzvaně odráží jako zrcadlo skutečnost, ve které žiju,“ uvedl režisér, když jsme inscenaci připravovali. A ta se podle mě mimořádně povedla.
Vzpomínám si na neuvěřitelné veselí, které provázelo první čtenou zkoušku. Co věta, to perla, zdálo se. Takhle se herecký soubor nesmál, ani nepamatuji. Ale důležitější vždy je, aby se smáli diváci, což se naštěstí stalo.
Herci si užívali zkoušení a inscenaci pak taky rádi hráli. Vychutnávali si výběr královny bálu, dohadovali se o rozkradené tombole, pili, tancovali i se hádali… Aby na konci přihlíželi požáru, kterému nedokázali zabránit. Atmosféra hasičského bálu byla také podpořena malou kapelou, která vyhrávala dobové hity. Ale snad v inscenaci rezonovala i ta vážnější témata, která v sobě text skrývá – bezohlednost, zabedněnost, arogance. Poznáváme se v postavách „Panenky“ ještě dnes? Změnilo se mnoho, nebo jsme stejní?
Hoří, má panenko! budou naši herci hrát naposledy 17. května. Vy, kteří jste měli tuto smutno-veselou komedii rádi, si nenechte ujít příležitost naposledy se při ní pobavit.
Jana Uherová
