VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Tandem OSVALDOVÁ–SOUKUP nejen o MAKROPULOS musical
Po tiskové konferenci pár dní před premiérou MAKROPULOS musical jsem položila několik otázek dvěma z trojice autorů, kteří se na muzikálové adaptaci Čapkovy Věci Makropulos podíleli. V hudebním světě osvědčený tandem GABRIELA OSVALDOVÁ (texty písní) a ONDŘEJ SOUKUP (hudba) se ten den byli podívat na jedné z generálních zkoušek. Jaké byly jejich první dojmy z nové inscenace, jak se jim spolupracovalo s autorem a iniciátorem celého projektu Petrem Novotným a jak vznikalo dvanáct písní pro silvestrovskou show Emilie Marty se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Jak se vám jako autorům spolupracovalo s Petrem Novotným?
OS: Skvěle. Jen je mi líto, že jsme se nepotkali dřív. Petr je chytrý, vzdělaný a skvělý rétor, velmi pilný a má celkem jasnou představu o tom, co chce. Občas strašně zakřičí, ale není zlý. Je jen přísný, jako Yetti. Když se mu něco líbí, umí skvěle pochválit. Lépe než jiní režiséři. Což je velmi motivující, a člověk se snaží ještě víc. Nechává spolutvůrcům velkou svobodu, ale když mu něco nesedí, tak na to velmi laskavě upozorní.
GO: Ondřej to řekl výstižně, můžu jen souhlasit.
Jak vás Petr Novotný spolu s Karlem Čapkem inspiroval při psaní písní, z čeho jste vycházeli?
OS: Petr zasadil celý děj na Silvestra roku 1922 do varieté či kabaretu, kde je Emilia hlavní hvězdou programu. To znamená, že musí zpívat. Všechny písně vznikly na hotové Gábininy texty, velmi inspirativní, emotivní, byť občas nesmírně cynické. Snažil jsem se je psát tak, aby v nich občas bylo cosi archaického, ale na druhou stranu jsem použil i současné výrazové prostředky. Ctil jsem obsah textu a děj, do kterého je píseň zasazena. V žádném případě jsem ale nepsal „dobovou“ hudbu. O hudbě se dá psát cokoliv, ale hlavně je třeba si ji poslechnout.
GO: K tomu bych jen podotkla, že své texty nepovažuju za cynické, ale za introspektivní. Ovšem do koho – nebo do čeho…, to si musí divák přebrat sám. Řekla bych: ví Bůh.
Nejprve tedy vznikly texty a potom hudba, nejste zvyklí společně pracovat spíš v obráceném pořadí – nejdřív hudba a pak texty?
GO: Bývalo to tak, kdysi dávno, to jsem psala i texty na zahraniční písně. Ale od Johanky z Arku (muzikál O. Soukupa a G. Osvaldové, premiéra r. 2000 v Praze – pozn. red.) jsme zjistili, že je to tak jednodušší. A hlavně – je rozdíl, když píšete pop music, anebo nějakou obsáhlejší věc, jako je právě muzikál. Pak je samozřejmě lepší napsat nejdříve texty. Vlastně napíšete nejdřív básničku.
OS: Já už jsem po tom roce 2000 v podstatě všechno – i písničky, které vznikly nejen pro Lucku Bílou, ale i pro jiné interprety – napsal na texty. Protože když máte jako skladatel text, necháte se vést. Zaprvé má určitý charakter, obsah, má rytmus, nebo nemá rytmus, to je taky někdy těžké, protože Gábinka má občas velmi nepravidelné texty, a ono to není vždy úplně jednoduché se s tím vypořádat. (smích) Nicméně to dělám strašně rád – psát hudbu na texty.
Paní Osvaldová říkala, že psaní hudby je daleko těžší disciplína. Ona měla texty písní hotové za půl roku, zatímco vy jste na hudbě pracoval dva roky. Je to tak?
OS: Hudba je jiná kategorie než textování. Gábina je schopná napsat text písně za půl dne, možná i v kratší době. V hudbě je to trochu jinak. Ačkoli když má člověk nápad, píseň může vzniknout i za dvacet minut. Ale pak to provedení – musíte ji nahrát, zaranžovat, aby dostala ten správný zvuk. Čili i když harmonicko-melodický nápad může přijít velmi rychle, s následnou produkcí písně je spousta práce, která zabere hodně času.
Byl jste při skládání hudby něčím limitovaný?
OS: Sám sebou. (smích)
Říkal jste, že bylo těžké najít charakter hudby. Co si pod tím představit?
OS: Ano. Já jsem celkem adaptabilní, nedělá mi problém napsat dechovku plus aleatorickou záhadou věc, která je na pomezí nejmenovaných žánrů. Ale přece jenom si člověk musí vybrat. Nemám rád, když se vezme nějaká hudba, někam se dosadí, a vůbec není spojena s tím, o čem se jedná. Proto třeba hudba Johanky z Arku má jiný charakter než třeba Elixír života nebo Robin Hood nebo Mauglí. A to samé dělám s filmem, já vlastně píšu programní hudbu.
Jaké byly vaše první dojmy z generální zkoušky, na kterou jste se přijeli podívat ještě před premiérou?
GO: Já jsem upřímně nadšená a hodně překvapená, i když se mi od pana režiséra líbilo zatím všechno, co jsem viděla. Jak říkal Ondřej, škoda, že jsme se nepotkali dřív, protože bych s ním bývala ráda spolupracovala. Nechci diváky nějak zbytečně navnadit, ale já osobně jsem byla opravdu překvapená, jak je to dobré, jaké jsou tam úžasné herecké výkony v čele s hlavní představitelkou, jak vypadá scéna, kostýmy. Jen mi pořád víc a víc padala čelist. Fakt nádhera.
Říkáte překvapená – může to být tím, že jste sem k nám „na oblast“ jeli s mírným despektem?
GO: Samozřejmě. Když jedete na oblast, tak můžete očekávat ledacos hraničícího s ochotnickým představením, ale zároveň tam můžete vidět naprosto geniální věc. Ale jak už jsem řekla, tentokrát jsem opravdu upřímně nadšená.
OS: Tak ono je hloupé vychvalovat vlastní dítě, ale i já jsem byl také moc mile překvapený. Nádherná scéna, celé to působilo velmi emotivně. Věděl jsem, že Petr je výborný, už jsem s ním spolupracoval a samozřejmě jsme se o inscenaci bavili, ale pořád byl lehce tajnosnubný a možná i trochu pochyboval. Ale když jsem pak viděl tu zkoušku, opravdu mi spadla čelist…
GO: To už jsem říkala já.
OS: Tobě taky spadla čelist?!
GO: No, budeš si muset vymyslet něco jinýho.
OS: Ale mně taky spadla čelist! A dřív než tobě, toho jsem si všimnul. Bylo to zkrátka skvělé a jsem hodně zvědavý, co tomu řeknou diváci.
Jak se vám jako autorům spolupracovalo s Petrem Novotným?
OS: Skvěle. Jen je mi líto, že jsme se nepotkali dřív. Petr je chytrý, vzdělaný a skvělý rétor, velmi pilný a má celkem jasnou představu o tom, co chce. Občas strašně zakřičí, ale není zlý. Je jen přísný, jako Yetti. Když se mu něco líbí, umí skvěle pochválit. Lépe než jiní režiséři. Což je velmi motivující, a člověk se snaží ještě víc. Nechává spolutvůrcům velkou svobodu, ale když mu něco nesedí, tak na to velmi laskavě upozorní.
GO: Ondřej to řekl výstižně, můžu jen souhlasit.
Jak vás Petr Novotný spolu s Karlem Čapkem inspiroval při psaní písní, z čeho jste vycházeli?
OS: Petr zasadil celý děj na Silvestra roku 1922 do varieté či kabaretu, kde je Emilia hlavní hvězdou programu. To znamená, že musí zpívat. Všechny písně vznikly na hotové Gábininy texty, velmi inspirativní, emotivní, byť občas nesmírně cynické. Snažil jsem se je psát tak, aby v nich občas bylo cosi archaického, ale na druhou stranu jsem použil i současné výrazové prostředky. Ctil jsem obsah textu a děj, do kterého je píseň zasazena. V žádném případě jsem ale nepsal „dobovou“ hudbu. O hudbě se dá psát cokoliv, ale hlavně je třeba si ji poslechnout.
GO: K tomu bych jen podotkla, že své texty nepovažuju za cynické, ale za introspektivní. Ovšem do koho – nebo do čeho…, to si musí divák přebrat sám. Řekla bych: ví Bůh.
Nejprve tedy vznikly texty a potom hudba, nejste zvyklí společně pracovat spíš v obráceném pořadí – nejdřív hudba a pak texty?
GO: Bývalo to tak, kdysi dávno, to jsem psala i texty na zahraniční písně. Ale od Johanky z Arku (muzikál O. Soukupa a G. Osvaldové, premiéra r. 2000 v Praze – pozn. red.) jsme zjistili, že je to tak jednodušší. A hlavně – je rozdíl, když píšete pop music, anebo nějakou obsáhlejší věc, jako je právě muzikál. Pak je samozřejmě lepší napsat nejdříve texty. Vlastně napíšete nejdřív básničku.
OS: Já už jsem po tom roce 2000 v podstatě všechno – i písničky, které vznikly nejen pro Lucku Bílou, ale i pro jiné interprety – napsal na texty. Protože když máte jako skladatel text, necháte se vést. Zaprvé má určitý charakter, obsah, má rytmus, nebo nemá rytmus, to je taky někdy těžké, protože Gábinka má občas velmi nepravidelné texty, a ono to není vždy úplně jednoduché se s tím vypořádat. (smích) Nicméně to dělám strašně rád – psát hudbu na texty.
Paní Osvaldová říkala, že psaní hudby je daleko těžší disciplína. Ona měla texty písní hotové za půl roku, zatímco vy jste na hudbě pracoval dva roky. Je to tak?
OS: Hudba je jiná kategorie než textování. Gábina je schopná napsat text písně za půl dne, možná i v kratší době. V hudbě je to trochu jinak. Ačkoli když má člověk nápad, píseň může vzniknout i za dvacet minut. Ale pak to provedení – musíte ji nahrát, zaranžovat, aby dostala ten správný zvuk. Čili i když harmonicko-melodický nápad může přijít velmi rychle, s následnou produkcí písně je spousta práce, která zabere hodně času.
Byl jste při skládání hudby něčím limitovaný?
OS: Sám sebou. (smích)
Říkal jste, že bylo těžké najít charakter hudby. Co si pod tím představit?
OS: Ano. Já jsem celkem adaptabilní, nedělá mi problém napsat dechovku plus aleatorickou záhadou věc, která je na pomezí nejmenovaných žánrů. Ale přece jenom si člověk musí vybrat. Nemám rád, když se vezme nějaká hudba, někam se dosadí, a vůbec není spojena s tím, o čem se jedná. Proto třeba hudba Johanky z Arku má jiný charakter než třeba Elixír života nebo Robin Hood nebo Mauglí. A to samé dělám s filmem, já vlastně píšu programní hudbu.
Jaké byly vaše první dojmy z generální zkoušky, na kterou jste se přijeli podívat ještě před premiérou?
GO: Já jsem upřímně nadšená a hodně překvapená, i když se mi od pana režiséra líbilo zatím všechno, co jsem viděla. Jak říkal Ondřej, škoda, že jsme se nepotkali dřív, protože bych s ním bývala ráda spolupracovala. Nechci diváky nějak zbytečně navnadit, ale já osobně jsem byla opravdu překvapená, jak je to dobré, jaké jsou tam úžasné herecké výkony v čele s hlavní představitelkou, jak vypadá scéna, kostýmy. Jen mi pořád víc a víc padala čelist. Fakt nádhera.
Říkáte překvapená – může to být tím, že jste sem k nám „na oblast“ jeli s mírným despektem?
GO: Samozřejmě. Když jedete na oblast, tak můžete očekávat ledacos hraničícího s ochotnickým představením, ale zároveň tam můžete vidět naprosto geniální věc. Ale jak už jsem řekla, tentokrát jsem opravdu upřímně nadšená.
OS: Tak ono je hloupé vychvalovat vlastní dítě, ale i já jsem byl také moc mile překvapený. Nádherná scéna, celé to působilo velmi emotivně. Věděl jsem, že Petr je výborný, už jsem s ním spolupracoval a samozřejmě jsme se o inscenaci bavili, ale pořád byl lehce tajnosnubný a možná i trochu pochyboval. Ale když jsem pak viděl tu zkoušku, opravdu mi spadla čelist…
GO: To už jsem říkala já.
OS: Tobě taky spadla čelist?!
GO: No, budeš si muset vymyslet něco jinýho.
OS: Ale mně taky spadla čelist! A dřív než tobě, toho jsem si všimnul. Bylo to zkrátka skvělé a jsem hodně zvědavý, co tomu řeknou diváci.
Anna Hlaváčková
