VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Tajfun jménem Petra Parvoničová - s choreografkou Cabaretu nejen o tanci
PETRA PARVONIČOVÁ, choreografka Cabaretu – mladá, rozesmátá, rozevlátá, vášnivá, do úmoru plná energie, přátelská. Je s ní fakt sranda. Je absolutní profesionál. Všichni jsme si ji oblíbili. Udělat s ní rozhovor je však peklo. Je nepolapitelná. V autě mezi Ostravou a Ústí nad Labem, na benzínkách psala odpovědi do iPadu, bez háčků a čárek. Ale jinak je bezvadná. A budeme rádi, když s námi bude zase spolupracovat.
Petro, jsi tanečnice, choreografka a lektorka. Co z toho děláš nejraději a u čeho si nejvíc odpočineš?
Popravdě, mám někdy pocit, že nejsem unavená ani z jedné činnosti. Při „choreografování“ a pedagogice bohužel dostávají zabrat hlasivky, takže se kolegové někdy smějí mému chraplavému hlasu, nebo mi ho závidí. Poslední dva roky si nejvíce „odpočinu“ při tanci, účinkování nebo když jsem jako tanečník na stážích a workshopech. A co dělám nejraději? Mě baví všechno, co dělám. Samozřejmě mám období, kdy mě nejvíc naplňuje učení v mé taneční škole, teď mám sezónu, kdy miluju prkna divadelní a baví mě stavět „chorošky“, přinášet nové věci, být kreativní, hrát si s hudbou a vlastně i motivovat herce a tanečníky.
Učila ses a ovládáš mnoho tanečních stylů, třeba contemporary/modern dance, street dance, flamenco, salsu, jazz dance. Který ze jmenovaných druhů je ti nejbližší?
Já nikdy nebyla klasická baletka. Vždycky mě museli, už od moderní gymnastiky, umírňovat, měla jsem vždycky strašně moc energie. Moderní tanec je jedním z nejbližších mému srdci i tělu, ale velmi ráda objevuji, co ještě neumím a co se mohu učit. Po návštěvě New Yorku jsem pochopila, že muzikálový styl je ušitý na míru i mému temperamentu a asi tím, co dávám ráda dál.
Máš nějaký vzor – tanečnici či choreografku? Nebo svého guru? Kdo tě nejvíce ovlivnil?
Guru? :-) Je spousta idolů, už odmalička jsem si vylepovala tanečníky ze zahraničí i z ČR na dveře skřínky v šatně taneční konzervatoře. Postupem času se idoly mění, s nimi i nároky na sebe samu. Vzorů je spousta. Ale kdo mi opravdu ovlivňuje život, je rodina, která mi dala neskutečné zázemí. Mám pár skvělých opravdových přátel. Miluju svoji ségru, je to pro mě můj Pumbaa. Já jsem Timon-Hakuna matata – Lion King, pro neznabohy. :-) Babička je ten, kdo mi řekne vždycky pravdu, kdo mě ocení, a já si toho vždy vážím. Mám za sebou tzv. osudová setkání i v tanečním životě, lidi, kteří mi dali nejen znalosti, ale i impulsy, díky kterým jsem se posouvala dál, a mám je opravdu v srdci. Měla jsem obrovské štěstí, když mi díky mé ztřeštěnosti zasáhl do života Petr Novotný – můj umělecký táta – a oslovil mě ke spolupráci. Takže i když to zní jako od Rosamundy Pilcher, tak to takhle je. Někdy ani nevíme, co máme, dokud to neztratíme, tak já to vím a ztratit to nehodlám a nechci!
Byla jsi na stážích v Paříži, New Yorku, ve Vídni, v Itálii, ve Španělsku. Který pobyt ti nejvíce dal? Kde ses cítila takzvaně „ve své kůži“?
Stáže… To je na jeden velký povzdych. Pokaždé, když odlétám, mám průjem. :-) Nejsem trémista, ale nikdy prostě nevíte, co vás tam čeká, co se od vás očekává, a jakmile jedete sami s kufrem a plyšovým pejskem Tobleronem, máte staženou prdku… Slušněji to nepopíšu. :-) Každé město, každá země mě okouzlila, ale New York vítězí. Poprvé jsem myslela, že jsem ve snu, který jsem si vždycky přála, podruhé jsem po návratu trpěla jako pes a strašně se mi stýskalo po kurzech, divadlech, Central Parku, celeru s mrkví a dipem, městě, žlutých taxících… A potřetí? To vám prozradím, až se za týden vrátím.
V programu ke Cabaretu o tobě píšu: „Organizuje nejen maturitní plesy v Plzni, Praze a západních Čechách, ale zároveň maturanty učí ovládat různé styly tance a vytváří náročná maturitní předtančení.“ Připadá mi, že je to strašně náročná práce za málo peněz, ale třeba se mýlím. Čím tě tato práce naplňuje?
Maturanti. Budete se smát, ale já s nimi mládnu. Je to obrovská škola pro profesi. Jděte a nejprve zkuste rozhýbat amatéry. Získat si autoritu a zorganizovat bandu bláznů, kteří naprosto nevědí, co je zodpovědnost. Škola!!! Pro mě velká. Vyčerpávající, hlavně na hlas, ale obohacuje mě a vrací se mi zpět krásným způsobem. Nemyslím oblíbeností či desítkami nabídek, ale tím, že jdete po ulici a odrostlý maturant vás obejme a řekne: „Ahoj Péťo, rád tě vidím.“ To je něco skvělého!
Pracuješ i s dětmi?
S kolegyní jsme před šesti lety založily Dance Center Eagle, taneční školu v Plzni, kde vyučujeme děti od 3 let, starší děti, soutěžní team dětí, dospělé i profíky různé styly tance. Je to velmi příjemné prostředí, rodinná atmosféra a z některých svěřenkyň mi rostou tanečnice v muzikálech a asistentky. Jsem na ně pyšná.
Čím se inspiruješ, když tvoříš choreografii? Vím, že je to u každého titulu jiné, tak abych byla konkrétní, jak jsi vymýšlela tance do Cabaretu?
Inspirace samozřejmě přicházejí ze zkušeností, hodně mě ovlivňuje New York, celková spoluúčast na kurzech World Dance Movementu a znalost zahraničních pedagogů a choreografů. Já stavím v noci, ve spaní, choreografie se mi zdají, nebo za volantem, kde vypadám jako blázen pro jiné řidiče. A Cabaret? Šlo to, díky Bohu, samo. Někdy mám strach, aby mi nevzal, co mám. Team byl skvělý a nápady šly do hlavy i nohou samy. Hudba je skvostná, téma silné, herci talentovaní, já přijela přímo z New Yorku do zkoušení, nabitá energií. Víc jsem si přát nemohla.
V Cabaretu jsi neuvěřitelným způsobem rozhýbala Láďu Špinera. Ne že bych o jeho pohybových schopnostech pochybovala, ale v tomto případě je to dost významná část představení, a je pravda, že tančí skvěle! Musela jsi ho hodně motivovat? Jak se vám spolu pracovalo?
Láďa… já ho ani snad jménem neznám. Je to, a troufám si to přisvojit, můj „Mistr Teplák“! První zkouška? Přišel v odrbaných džínách, myslím, že měl po zájezdu, takže nevypadal jako vyspaná Šípková Růženka, chtěl cígo a pauzu, stěžoval si na bolest kolen a myslím, že plácnul, úplně zbytečně, něco o svém vysokém věku. Tohle na mě neplatí. To oni jdou s masem na trh, oni budou hrát a tančit pro lidi, kteří si platí za lístky, a oni mají milovat svou práci a dané představení… Jenže POZOR!!! Tohle já takovému profíkovi, jako je Tepláček, říkat nemusím. Druhý den měl ony slavné tepláky, zavázaná kolena a dřel a dřel a dřel. Je to talent, a jelikož pracuji po divadlech v celé ČR, troufám si říct, že je to jeden z mistrů svého druhu. Doufám, že si to nepřečte, jelikož to bude pak peklo. :-) Ne, vážně, mám v povaze najít v každém to nej a vytvořit team. Chci, aby je to bavilo. Zkoušení je jedna z nejdůležitějších částí tvorby, a to divák nevidí.
Všimla jsem si, že sis pamatovala všechny choreografie do detailu, obvykle jsi je vedle jeviště tančila s herečkami. Jak funguje paměť tanečníků a choreografů? Tělo samo si vzpomene? Nebo je to přes mozek?
Hmm, mozek. Víš, že jsem blondýnka. :-) Žertuji. Já mám tohle asi opravdu jako dar. Stane se, že někdy něco změním, poupravím, jelikož je jiné vidět to na baletním sále, na jevišti, v kostýmech atd. Ale snažím se, pokud člověka už znám či vycítím jeho povahu, stavět lidem tzv. „na tělo“. A to je důležité. Nevím, jak to mají jiní choreografové, prý je dobrá třezalka nebo víno. :-)
Na naší premiéře se zranila jedna tanečnice a ty jsi za ní „skočila“ zbytek představení. Co se ti odehrávalo v hlavě, když jsi viděla, že chybí na place?
Ano, vylekala jsem se, věděla jsem, že profík v den premiéry nepromešká svůj výstup, a bylo mi jasné, že se něco stalo. O pauze jsem vletěla do dveří a už se na mě sesypaly ženy z garderoby a házely na mě paruku a kostým… Na jevišti jsem pak měla strach, abych to holkám nepokazila. Ale užila jsem si to.
Naši herci a tanečnice na tebe budou moc rádi vzpomínat, myslím, že vaše spolupráce byla velmi inspirující a pozitivní. A nejspíš nezapomenutelná. Bude ti za námi stejně smutno?
Bude???!!! Už při poslední generálce jsem měla slzy v očích! Já jsem hodně přátelský druh, ale tohle bylo dost silné pouto. Strašně mě dostalo, že holky i Tepláček si vzali své team oblečení – dostali ode mě jako „zlomvazku“ trička s nápisem Cabaret – na zkoušku, když jsem nedávno zaskakovala.
Máš čas ještě na něco jiného než tanec a divadlo?
Volný čas jsem ani nepotřebovala, teď někdy cítím, že by bylo fajn být víc s pejskem, rodinou, přáteli. Já neberu práci jako práci, koníčky nemám a kdyby, budou asi opět spojené s profesí, s divadlem. Zatím to jinak nemám, pokud mě někdo soudí, je to jeho problém. Já jsem spokojená.
Jaký druh divadla si nejvíce vychutnáš jako divák?
Jsem příznivec všeho. Když jdu na muzikál, ať v Evropě, zámoří či u nás, neodsoudím nic, naopak, ráda se podívám na jiné produkce a výtvory. U vás jsem zhlédla Jeptišky a strašně se mi líbily. Muzikály jsou mi teď nejbližší, ale mám ráda balet, moderní i klasický, činohru, operetu i operu, opravdu mě nenudí nic.
Co tě v nejbližší době čeká na prknech divadel i mimo ně?
Wow, čeká mě perná sezóna. Fantom opery, Romeo a Julie, Noc na Karlštejně, Hoffmannovy povídky, vystoupení Dance Center Eagle, spousta plesů, stáž v Madridu, Itálii, New Yorku a Paříži. Takže sezóna je opravdu perná. Myslím, že jak je u mě zvykem, 24. prosince nikomu nezvednu telefon. :-)
Petro, přeji ti, ať ti tvá energie vydrží a ať seženeš vysněný růžový kufr na cestu do New Yorku!
Petro, jsi tanečnice, choreografka a lektorka. Co z toho děláš nejraději a u čeho si nejvíc odpočineš?
Popravdě, mám někdy pocit, že nejsem unavená ani z jedné činnosti. Při „choreografování“ a pedagogice bohužel dostávají zabrat hlasivky, takže se kolegové někdy smějí mému chraplavému hlasu, nebo mi ho závidí. Poslední dva roky si nejvíce „odpočinu“ při tanci, účinkování nebo když jsem jako tanečník na stážích a workshopech. A co dělám nejraději? Mě baví všechno, co dělám. Samozřejmě mám období, kdy mě nejvíc naplňuje učení v mé taneční škole, teď mám sezónu, kdy miluju prkna divadelní a baví mě stavět „chorošky“, přinášet nové věci, být kreativní, hrát si s hudbou a vlastně i motivovat herce a tanečníky.
Učila ses a ovládáš mnoho tanečních stylů, třeba contemporary/modern dance, street dance, flamenco, salsu, jazz dance. Který ze jmenovaných druhů je ti nejbližší?
Já nikdy nebyla klasická baletka. Vždycky mě museli, už od moderní gymnastiky, umírňovat, měla jsem vždycky strašně moc energie. Moderní tanec je jedním z nejbližších mému srdci i tělu, ale velmi ráda objevuji, co ještě neumím a co se mohu učit. Po návštěvě New Yorku jsem pochopila, že muzikálový styl je ušitý na míru i mému temperamentu a asi tím, co dávám ráda dál.
Máš nějaký vzor – tanečnici či choreografku? Nebo svého guru? Kdo tě nejvíce ovlivnil?
Guru? :-) Je spousta idolů, už odmalička jsem si vylepovala tanečníky ze zahraničí i z ČR na dveře skřínky v šatně taneční konzervatoře. Postupem času se idoly mění, s nimi i nároky na sebe samu. Vzorů je spousta. Ale kdo mi opravdu ovlivňuje život, je rodina, která mi dala neskutečné zázemí. Mám pár skvělých opravdových přátel. Miluju svoji ségru, je to pro mě můj Pumbaa. Já jsem Timon-Hakuna matata – Lion King, pro neznabohy. :-) Babička je ten, kdo mi řekne vždycky pravdu, kdo mě ocení, a já si toho vždy vážím. Mám za sebou tzv. osudová setkání i v tanečním životě, lidi, kteří mi dali nejen znalosti, ale i impulsy, díky kterým jsem se posouvala dál, a mám je opravdu v srdci. Měla jsem obrovské štěstí, když mi díky mé ztřeštěnosti zasáhl do života Petr Novotný – můj umělecký táta – a oslovil mě ke spolupráci. Takže i když to zní jako od Rosamundy Pilcher, tak to takhle je. Někdy ani nevíme, co máme, dokud to neztratíme, tak já to vím a ztratit to nehodlám a nechci!
Byla jsi na stážích v Paříži, New Yorku, ve Vídni, v Itálii, ve Španělsku. Který pobyt ti nejvíce dal? Kde ses cítila takzvaně „ve své kůži“?
Stáže… To je na jeden velký povzdych. Pokaždé, když odlétám, mám průjem. :-) Nejsem trémista, ale nikdy prostě nevíte, co vás tam čeká, co se od vás očekává, a jakmile jedete sami s kufrem a plyšovým pejskem Tobleronem, máte staženou prdku… Slušněji to nepopíšu. :-) Každé město, každá země mě okouzlila, ale New York vítězí. Poprvé jsem myslela, že jsem ve snu, který jsem si vždycky přála, podruhé jsem po návratu trpěla jako pes a strašně se mi stýskalo po kurzech, divadlech, Central Parku, celeru s mrkví a dipem, městě, žlutých taxících… A potřetí? To vám prozradím, až se za týden vrátím.
V programu ke Cabaretu o tobě píšu: „Organizuje nejen maturitní plesy v Plzni, Praze a západních Čechách, ale zároveň maturanty učí ovládat různé styly tance a vytváří náročná maturitní předtančení.“ Připadá mi, že je to strašně náročná práce za málo peněz, ale třeba se mýlím. Čím tě tato práce naplňuje?
Maturanti. Budete se smát, ale já s nimi mládnu. Je to obrovská škola pro profesi. Jděte a nejprve zkuste rozhýbat amatéry. Získat si autoritu a zorganizovat bandu bláznů, kteří naprosto nevědí, co je zodpovědnost. Škola!!! Pro mě velká. Vyčerpávající, hlavně na hlas, ale obohacuje mě a vrací se mi zpět krásným způsobem. Nemyslím oblíbeností či desítkami nabídek, ale tím, že jdete po ulici a odrostlý maturant vás obejme a řekne: „Ahoj Péťo, rád tě vidím.“ To je něco skvělého!
Pracuješ i s dětmi?
S kolegyní jsme před šesti lety založily Dance Center Eagle, taneční školu v Plzni, kde vyučujeme děti od 3 let, starší děti, soutěžní team dětí, dospělé i profíky různé styly tance. Je to velmi příjemné prostředí, rodinná atmosféra a z některých svěřenkyň mi rostou tanečnice v muzikálech a asistentky. Jsem na ně pyšná.
Čím se inspiruješ, když tvoříš choreografii? Vím, že je to u každého titulu jiné, tak abych byla konkrétní, jak jsi vymýšlela tance do Cabaretu?
Inspirace samozřejmě přicházejí ze zkušeností, hodně mě ovlivňuje New York, celková spoluúčast na kurzech World Dance Movementu a znalost zahraničních pedagogů a choreografů. Já stavím v noci, ve spaní, choreografie se mi zdají, nebo za volantem, kde vypadám jako blázen pro jiné řidiče. A Cabaret? Šlo to, díky Bohu, samo. Někdy mám strach, aby mi nevzal, co mám. Team byl skvělý a nápady šly do hlavy i nohou samy. Hudba je skvostná, téma silné, herci talentovaní, já přijela přímo z New Yorku do zkoušení, nabitá energií. Víc jsem si přát nemohla.
V Cabaretu jsi neuvěřitelným způsobem rozhýbala Láďu Špinera. Ne že bych o jeho pohybových schopnostech pochybovala, ale v tomto případě je to dost významná část představení, a je pravda, že tančí skvěle! Musela jsi ho hodně motivovat? Jak se vám spolu pracovalo?
Láďa… já ho ani snad jménem neznám. Je to, a troufám si to přisvojit, můj „Mistr Teplák“! První zkouška? Přišel v odrbaných džínách, myslím, že měl po zájezdu, takže nevypadal jako vyspaná Šípková Růženka, chtěl cígo a pauzu, stěžoval si na bolest kolen a myslím, že plácnul, úplně zbytečně, něco o svém vysokém věku. Tohle na mě neplatí. To oni jdou s masem na trh, oni budou hrát a tančit pro lidi, kteří si platí za lístky, a oni mají milovat svou práci a dané představení… Jenže POZOR!!! Tohle já takovému profíkovi, jako je Tepláček, říkat nemusím. Druhý den měl ony slavné tepláky, zavázaná kolena a dřel a dřel a dřel. Je to talent, a jelikož pracuji po divadlech v celé ČR, troufám si říct, že je to jeden z mistrů svého druhu. Doufám, že si to nepřečte, jelikož to bude pak peklo. :-) Ne, vážně, mám v povaze najít v každém to nej a vytvořit team. Chci, aby je to bavilo. Zkoušení je jedna z nejdůležitějších částí tvorby, a to divák nevidí.
Všimla jsem si, že sis pamatovala všechny choreografie do detailu, obvykle jsi je vedle jeviště tančila s herečkami. Jak funguje paměť tanečníků a choreografů? Tělo samo si vzpomene? Nebo je to přes mozek?
Hmm, mozek. Víš, že jsem blondýnka. :-) Žertuji. Já mám tohle asi opravdu jako dar. Stane se, že někdy něco změním, poupravím, jelikož je jiné vidět to na baletním sále, na jevišti, v kostýmech atd. Ale snažím se, pokud člověka už znám či vycítím jeho povahu, stavět lidem tzv. „na tělo“. A to je důležité. Nevím, jak to mají jiní choreografové, prý je dobrá třezalka nebo víno. :-)
Na naší premiéře se zranila jedna tanečnice a ty jsi za ní „skočila“ zbytek představení. Co se ti odehrávalo v hlavě, když jsi viděla, že chybí na place?
Ano, vylekala jsem se, věděla jsem, že profík v den premiéry nepromešká svůj výstup, a bylo mi jasné, že se něco stalo. O pauze jsem vletěla do dveří a už se na mě sesypaly ženy z garderoby a házely na mě paruku a kostým… Na jevišti jsem pak měla strach, abych to holkám nepokazila. Ale užila jsem si to.
Naši herci a tanečnice na tebe budou moc rádi vzpomínat, myslím, že vaše spolupráce byla velmi inspirující a pozitivní. A nejspíš nezapomenutelná. Bude ti za námi stejně smutno?
Bude???!!! Už při poslední generálce jsem měla slzy v očích! Já jsem hodně přátelský druh, ale tohle bylo dost silné pouto. Strašně mě dostalo, že holky i Tepláček si vzali své team oblečení – dostali ode mě jako „zlomvazku“ trička s nápisem Cabaret – na zkoušku, když jsem nedávno zaskakovala.
Máš čas ještě na něco jiného než tanec a divadlo?
Volný čas jsem ani nepotřebovala, teď někdy cítím, že by bylo fajn být víc s pejskem, rodinou, přáteli. Já neberu práci jako práci, koníčky nemám a kdyby, budou asi opět spojené s profesí, s divadlem. Zatím to jinak nemám, pokud mě někdo soudí, je to jeho problém. Já jsem spokojená.
Jaký druh divadla si nejvíce vychutnáš jako divák?
Jsem příznivec všeho. Když jdu na muzikál, ať v Evropě, zámoří či u nás, neodsoudím nic, naopak, ráda se podívám na jiné produkce a výtvory. U vás jsem zhlédla Jeptišky a strašně se mi líbily. Muzikály jsou mi teď nejbližší, ale mám ráda balet, moderní i klasický, činohru, operetu i operu, opravdu mě nenudí nic.
Co tě v nejbližší době čeká na prknech divadel i mimo ně?
Wow, čeká mě perná sezóna. Fantom opery, Romeo a Julie, Noc na Karlštejně, Hoffmannovy povídky, vystoupení Dance Center Eagle, spousta plesů, stáž v Madridu, Itálii, New Yorku a Paříži. Takže sezóna je opravdu perná. Myslím, že jak je u mě zvykem, 24. prosince nikomu nezvednu telefon. :-)
Petro, přeji ti, ať ti tvá energie vydrží a ať seženeš vysněný růžový kufr na cestu do New Yorku!
Jana Uherová
