VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Hned poté, co režisérka Kateřina Dušková dozkoušela úspěšnou inscenaci Hadar Galron Mikve, dostala nabídku na další spolupráci s naším divadlem. Její volba padla na román Kateřiny Tučkové ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ. Ten vyšel v roce 2012 a okamžitě získal nejen přízeň čtenářů, ale i několik cen – Magnesia Litera 2013, Kosmas cena čtenářů, Cena Josefa Škvoreckého 2102 či Český bestseller 2012. Autorka na sebe výrazně upozornila už románem Vyhnání Gerty Schnirch o deportaci brněnských Němců, za nějž získala dva roky předtím Cenu čtenářů Magnesia Litera.

Její nový opus Žítkovské bohyně o léčitelkách z Bílých Karpat je ve srovnání s ním vyzrálejší, pestřejší i mnohoznačnější. Autorka opět dokázala, že umí vyprávět. Má cit pro zajímavé téma, důkladnost při zkoumání podkladů a schopnost proměnit to všechno v poutavý a košatý příběh.

Kateřinu Tučkovou přitahují osudy silných žen, které se dokážou postavit příkoří osudu. Přitažlivost její prózy spočívá i v sugestivní dokumentárnosti. Čerpá ze skutečné historie a příběhů, v doslovu uvádí prameny a autority, s nimiž téma svého románu konzultovala, navštívila i několik historických archivů. Příběh žítkovských bohyní navíc není obecně známý, a tak autorka pro většinu čtenářů objevuje svébytný a zapomenutý fenomén.

Vyprávění nás zavede na Kopanice Bílých Karpat do obce Žítková. Tady, na vzdáleném, izolovaném a tajemném místě, žily slavné léčitelky a věštkyně, kterým se říkalo bohyně. Jejich působení se datuje snad už od šestého století. Léčení a zaříkávání – tzv. bohování – spočívalo nejen ve znalosti léčivých účinků bylin, ale i v napravování zlomenin, věštění z vosku, ve znalosti magických zaříkávání, vedení porodů a nejspíš i provádění potratů. Přestály útoky katolické církve během čarodějnických procesů i zájem nacistů, nakonec však kořeny jejich tradice přeťali komunisté. A odumřely i s rozvojem moderní medicíny.

Dora Idesová, poslední ženský výhonek rodu žítkovských bohyní, se jejich umění nenaučila. Rozhodla se však o nich napsat vědeckou studii. Při pátrání po svých předcích odhaluje neuvěřitelné osudy a souvislosti. Rozplétajíc úděly žítkovských žen pomalu zjišťuje, že i ona je součástí tajemné tradice, třebaže se bohyní nestala…

Žítkovské bohyně inspirovaly už několik divadel a inscenátorů. První uvedení patří Městskému divadlu Zlín, v němž v roce 2014 vznikla velká sugestivní freska. Režie se chopil Dodo Gombár, který i román adaptoval. O rok později ho oslovil ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša, aby inscenoval Bohyně, ale přál si nový, originální text napsaný pro konkrétní potřeby brněnského divadla. Stalo se a vznikla mimořádně zajímavá inscenace, která ve mně dlouho rezonovala. A do třetice toto téma převedl na jeviště Divadla pod Palmovkou režisér Michal Lang ve své vlastní adaptaci.

Když se režisérka Kateřina Dušková rozhodla pro přenesení románu na jeviště, měla v podstatě dvě možnosti – sáhnout po některé ze tří zmiňovaných dramatizací, nebo napsat svou vlastní. Věděla, že její nazírání tématu je jiné, zcela jistě vnímá román a jeho „ženskou energii“ po svém, a proto se rozhodla napsat svou vlastní dramatizaci. V jisté fázi příprav přizvala ke spolupráci dramaturga Jiřího Janků. Vzniklý text hry je skvělý, já osobně si myslím, že vystihuje to nejpodstatnější z románu, aniž by dramatizace byla popisná. Příběh přes svou košatost je vyprávěn přehledně a poutavě, postavy jsou živé a mají uvěřitelné motivace.

V hlavních rolích se představí Petra Janečková (Dora) a Jindra Janoušková (Surmena). Ve hře se dále objeví celá dámská část našeho hereckého souboru (vedle několika pánů, samozřejmě), obohacená o externisty a hostující Antonii Talackovou (členku Divadla na Vinohradech). Scénografii režisérka svěřila Pavlu Kodedovi (spolupracoval již například na inscenaci Mikve), kostýmy navrhla výtvarnice Agnieszka Pátá-Oldak. A protože inscenace bude plná hudby a tance, tak se herci již potkávají se známou choreografkou Petrou Parvoničovou (stálou spolupracovnicí Petra Novotného – například Tančírna, v této sezóně se podepíše ještě pod Nocí na Karlštejně) a naslouchají hudbě Darka Krále (například Don Juan).

Tajemný, bohatý a poutavý román Kateřiny Tučkové četlo mnoho lidí, ne nadarmo to byl bestseller, a zcela jistě zaujme i naše diváky. Věřím, že jim nabídneme skvělou podívanou, zážitek, který v nich bude dlouho doznívat. Premiéra byla naplánována na 16. ledna, vzhledem k epidemiologické situaci však bude s největší pravděpodobností přesunuta na jiný termín, který je zatím neznámý. Nemůžeme a nechceme použít nějaké čáry nebo magii, nikdo z nás není „bohyně“, ale přesto věřím, že to bude brzy. Držte nám palce!