VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Je to vždy smutné, když končí kvalitní a neobyčejná inscenace, jakou je, a to musím zcela neskromně přiznat, naše MARYŠA. Citlivě, a přitom zcela moderním způsobem upravená a zrežírovaná Maryša Kashy Jandáčkové přesně splnila naše očekávání, když jsme v dramaturgickém plánu uvažovali o české klasice, která by k divákům dokázala promlouvat současným divadelním jazykem. Jak vyplývá z několika otázek, které jsem položila části hereckého obsazení, všem se nám bude těžko loučit. Divadlo je v tomto ohledu nemilosrdně pomíjivé, zbydou nám je vzpomínky, ale zato krásné. Nezbývá než věřit a těšit se, že brzy přijde podobně inspirativní zkoušení a vznikne další skvělá inscenace. (A možná, že se to s Kashou Jandáčkovou povede už příští sezónu, ale pssst!)

1. Jak se ti bude s Maryšou loučit, až ji budeš hrát skutečně naposled? Bude se ti stýskat, nebo to bude úleva od náročné inscenace?
2. Co máš na inscenaci Maryša nejradši? Která/é situace jsou tvými nejoblíbenějšími a proč?
3. Co bys Maryše vzkázal/a na rozloučenou?

ELIŠKA JECHOVÁ (Maryša)
1. Myslím si, že šlo o povedenou inscenaci. Nedávno skončila víc než půlroční pauza, kdy jsme Maryšu vůbec nehráli, a oprašovací zkouška byla hlavně o tom si všechno znovu navnímat. Teď jsme se k tomu, myslím, všichni dostali, a už to zase pustíme. Ale to je život.
2. Nemůžu říct, že jsem hrála Maryšu, spíš šlo o její část. Nicméně myslím, že jsem se v ní teď začala více zabydlovat. S odstupem mi přijde, že některé věci mohou působit přirozeněji a čistěji než po premiéře, ale také to může být jen můj pocit. Mezi mé oblíbené scény určitě patřila honička v lese v druhé polovině, protože mám ráda adrenalin, a tady ho velmi podpořila i kapela, která byla klíčovou složkou celé inscenace. Významný pro mě byl také předsvatební dialog s Vávrou.
3. Můj vzkaz inscenaci? – „Užívej pár posledních repríz a doufám, že se na tebe nezapomene.“

MARTINA SIKOROVÁ (Maryša)
1. Stýskat se mi asi nebude, ale asi budu někde v sobě mít takovou tu hezkou vzpomínku. Především asi na fajn zkoušení.
2. Rozdělení role Maryši mezi dvě herečky mi přijde jako super myšlenka. Dále mám ráda, když zpívám písničku na svatbě, protože mě baví snažit se napodobit „halekačky“, jak si tenhle způsob zpěvu pojmenovávám, nevím, jak se nazývá správně. A ještě, když se přestanu bát, tak je príma „pád do vody“… tímto děkuji svým zachráncům, oni vědí…
3. Že mě úplně rozčiluje, jestli jako fakt neměla jinou možnost, pokud chtěla zůstat „svobodná“ … a že je podle mě statečná a silná a… Děkuju.

JOSEF LÁSKA (Vávra)
1. Zprvu pro mě bylo těžké smířit se s tím, že tato moje milovaná inscenace bude končit, ale pak jsem si uvědomil, že takový je prostě provoz divadla. Samozřejmě si myslím, že by se pro Maryšu ještě našlo místo v našem repertoáru, ale tak to prostě je. Něco končí a něco nového začíná. Nicméně, bude mi smutno.
2. Bude to znít sebestředně, ale baví mě moje role jako celek. Ten náhled do násilnické a manipulativní mysli je svým způsobem vzrušující. Na dvě hodiny můžu být člověkem, kterým bych za normální situace opovrhoval, ale během představení ho chápu a baví mě.
3. Mám tě rád, Maryšo!

ŠTĚPÁN POSPÍŠIL (Francek)
1. To, že se budu muset s touto inscenací loučit, mě už teď bolí u srdce. I když jsem asi tušil, že to reprízovostí nebude Sluha dvou pánů z Národního, pořád jsem v to trochu doufal. Bude se mi stýskat? Bude.
2. Maryšu mám rád celkově, prostě je to pro mě nějakým způsobem osudová inscenace. No a s takovými kolegy je to ještě osudovější. Kupříkladu hádka s Vávrou v hospodě. Nejenže je to parádně vyostřená situace se skvělým textem, ale tam dokonce hraji jak po boku držitele Thálie, tak i velkého šéfa zároveň.
3. Ať není smutná, smutní budeme my.

PETR DOHNAL (Lízal)
1. Určitě se mi bude stýskat, protože jsem po delší době měl dramatickou roli, která mě moc bavila. Je to postava, která má svůj vývoj, a byla radost ji vytvářet s mladou režisérkou. Velice mile mě překvapilo, jak byla inscenace pěvně postavená, což se ukázalo, když jsme ji hráli po více než půlroční pauze a vůbec nebylo těžké si během jedné zkoušky na vše vzpomenout.
2. Nejraději mám absolutní koncentraci všech účinkujících před představením. Už korepetice mají soustředěnou atmosféru a člověk lehce vpluje do představení. Mou oblíbenou scénou je hospoda, která má postupně velkou gradaci.
3. Ať žije dál na českých jevištích a je stále moderní a srozumitelná!

JINDRA JANOUŠKOVÁ (Lízalka)
1. Pokaždé, když končí výjimečná inscenace, je mi to moc líto. S inscenací končí vztah s režisérem, film vzpomínek a zážitků ze zkoušení. Divadlo je bohužel pomíjivé. Občas si někdo vzpomene, ale za rok už po inscenaci neštěkne ani pes. Ale s tím se počítá a herec se může jen těšit, že další práce tento smutek nahradí.
2. Moje postava Lízalky je velmi krutá, a já si v tom nelibuju. Ale moc ráda se dívám na konec představení, kdy Vávra – Pepa Láska – umírá. Je v tom úžasný a vždy do toho dává vše. No a Martinka jako Maryša, to skvěle ukončí.
3. Maryša je nesmrtelná hra a já jí přeji, aby zazářila nejen po celé Evropě, ale na prknech celého světa.

LUDMILA MECERODOVÁ (Strouhalka)
1. S Maryšou se budu loučit opravdu těžce, protože je to pro mě mimořádná inscenace. Jsem šťastná, že jsem v ní mohla hrát. Takže stesk…
2. Mám ráda celou inscenaci a pochopitelně hodně moc svůj výstup s Maryšou mladší.
3. Maryšo, dík za krásný kousek života s tebou! Jsi top!