VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Většinou se mi nepovede udělat exkluzivní rozhovor přímo po premiéře. Ani tentokrát se mi to nepovedlo. S ROMANOU, LEXOU a diktafonem jsme si totiž nakonec povídali až během oslav po druhé premiéře Sexy prádla, která byla vlastně první reprízou. Nejdřív jsme si říkali, že si pomalu už ani nemáme co říct a že to snad za nás řekly ty premiéry, ale nakonec jsme přeci jen našli společnou řeč…

Necítíte se po šesti týdnech intenzivního zkoušení už jako manželé po pětadvaceti letech?
Lexa: Po šesti týdnech? Tss! My už se tak cítíme dávno, viď, Romano? (smích) Hrajeme spolu v jednom divadle už roky! A kromě toho, když jsem před jednadvaceti lety přišel sem do angažmá, Romana se mi moc líbila. I teď je mi s ní dobře, a když tak nad tím přemýšlím, klidně by mohla být mojí manželkou! (smích)
Romana: (smích) S Lexou máme takový rodinný vztah už léta a těch šest týdnů na tom vůbec nic nezměnilo.

A co vaši partneři? Jak snášeli zkoušení Sexy prádla?
Lexa: Můj partner to kvitoval! (smích)
Romana: (smích) Na to nemůžu nic říct.
Lexa: Chtěl jsem, aby mi manželka četla Romaninu roli. Ale to samozřejmě nešlo bez toho, aby nezjistila, oč ve hře jde. Ty problémy, které se v ní řeší…
Romana: (skočí Lexovi do řeči) Vy nemáte sex?! (smích)
Lexa: (smích) Néé, víš, jak to myslím! Najednou jsem se učil něco, co je živé. Lekl jsem se toho a nechtěl jsem, aby mi to četla. Mít to na talíři v divadle i doma! Hrůza! (smích)
Romana: Člověk nemusí stát nutně před rozvodem, aby pochopil, o čem hrajeme. Ve hře je spousta situací, které v partnerském vztahu většina z nás běžně zažívá a řeší.

Jak se vám pak hraje, když víte, že váš protějšek sedí v hledišti?
Lexa: Dobře, protože vím, že moje žena je inteligentní a navíc mi fandí.
Romana: Lexa má výhodu, já mám totiž trauma z každého rodinného příslušníka. Když tam někdo z nich je, jsem vždycky hrozně nervózní.

Když jste před dvěma lety zkoušeli Sexy prádlo jako scénické čtení, napadlo vás tenkrát, že by z něj později mohla vzniknout plnohodnotná inscenace?
Lexa: Já osobně jsem po tom toužil. Přál jsem si, abychom si to ještě zahráli.
Romana: Napadlo mě, že by to bylo pěkné, ale jak jsem většinou velký optimista, tentokrát jsem si říkala, že možná není dobré dvakrát vstoupit do jedné řeky. Scénické čtení jsme tehdy nazkoušeli během čtyř zkoušek s takovou lehkostí a uvolňujícím pocitem „že o nic nejde“. A teď najednou přišla velká zodpovědnost…

Co pro vás bylo na celé práci nejtěžší? Není nepříjemné sdělovat na scéně některé takřka intimní věci?
Romana: S tím bych měla asi problém ve dvaceti. Ve svém věku už se tím spíš bavím, možná je to i malá „psychoterapie“. (smích) Na zkouškách byla bezvadná atmosféra, nemusela jsem mít v hlavě takovou tu kontrolku – jsem trapná – a to bylo krásně osvobozující. Nejtěžší teď asi bude vylézt před diváky a mít tu spontánnost, co byla na zkouškách. To bude ještě běh na dlouhou trať! (smích)
Lexa: Ano, souhlasím s Romanou, tohle představení totiž hodně dotváří sám divák.

Přestože tuším, jaká bude odpověď, chci se zeptat: Jak se vám pracovalo s režisérem Adamem Doležalem?
Lexa: Mně se s Adamem pracovalo moc dobře. Hlavně protože jeho vždy zajímalo, co můžeme k tématu říct my – interpreti. Ne s každým režisérem vzniká takový dialog.
Romana: Jsem ve věku, kdy už potřebuji laskavé a hodné režiséry, a proto jsem byla moc ráda, že můžu pracovat právě s Adamem. Třeba někdy přišel s určitou představou o tom, jak by daná situace měla vypadat. Když ale zjistil, že máme jiný názor, dokázal na něj přistoupit a respektoval nás. Věděl, že to z naší pozice – věku a životních zkušeností – můžeme cítit jinak.
Spoustu let jsem se necítila během zkoušení takhle svobodně. A i kdyby byly názory na představení záporné, budu na tuhle práci vždycky ráda vzpomínat.

Jaké jsou vaše „popremiérové“ pocity? Je to trošku úleva, když jste si už několikrát mohli vyzkoušet, jak funguje Sexy prádlo s diváky?
Lexa: Pro nás teď začíná další etapa práce na inscenaci, takže žádnou velkou úlevu necítím.
Romana: Úleva přišla, obrovská!!! Ale jen na pár hodin. (smích) Ráno zase nastoupí zodpovědnost, obava, jak to půjde dál. Dneska byli perfektní diváci, ale příště se můžeme třeba dočkat hrobového ticha. A mimochodem – vy dva s Adamem jste nás na zkouškách pěkně zmlsali, byli jste skvělé publikum!