VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
S Milanem Schejbalem nejen o Joeovi
Již 13. června se váš oblíbený amfiteátr na Kunětické hoře promění v arizonskou prérii, do které vjede neochvějný strážce zákona a milovník Kolaloky, idol všech žen Limonádový Joe. Ztvární ho Josef Pejchal, jeho milou Winnifred v alternaci Veronika Macková nebo Martina Sikorová, její ženský protipól Tornádo Lou Jana Ondrušková, Horáce Hogafoga Ladislav Špiner a Douga Badmana v alternaci Petr Dohnal a Milan Němec. Nebude samozřejmě chybět ani dívčí taneční a pěvecká company a rovněž řada pistolníků. Mezi ně vás již nyní zve režisér inscenace MILAN SCHEJBAL.
Limonádový Joe je divákům notoricky známý především díky filmu Oldřicha Lipského. Byl to již dříve také tvůj oblíbený film?
Ano, patřil k mým nejoblíbenějším pro svůj specifický „český“ humor, inteligentní nadsázku a vynikající komediální herecké výkony.
Jak se může režisér vypořádat právě s tak známou látkou, u které diváci přece jen mají určitá očekávání a těší se na scény a „hlášky“, které znají z filmu? Poznají diváci svůj oblíbený film, nebo uvidí spíše jinou hru?
Vyrovnat se s fenoménem tak kultovního filmu, jakým v Čechách Limonádový Joe bezesporu je, není snadným úkolem. I v běžné řeči jsou často citovány tzv. hlášky z tohoto filmu, nejpopulárnější písničky zná snad každý. Ne každý ale ví, že filmový scénář vznikl podle divadelní hry (a úplně prvotně románu) Jiřího Brdečky. A tato divadelní předloha prošla navíc časem několika proměnami a ne vše, co obsahuje, se pak objevilo v samotném filmu. Naše adaptace pro Kunětickou horu vychází z obou verzí, tj. jak divadelní, tak filmové. Snažíme se, aby divák nebyl ochuzen o nic podstatného, co nabízí film, a zároveň mu chceme nabídnout některé překvapivé motivy, které se ve filmu neobjevily. A to včetně několika písní.
Máš rád westerny? Ať již v knižní nebo filmové podobě?
Musím se přiznat, že v knižní podobě mě westerny nikdy ani jako malého kluka nijak neuchvátily. Na druhé straně jsem ty filmové vyhledával a snažil jsem se, aby mi žádný nový neunikl.
Limonádový Joe je mimo jiné parodií klasických westernů. Jaké máš zkušenosti s žánrem parodie?
Obecně se dá říci, že miluju humor, a to i humor na jevišti. A k humoru samozřejmě neodmyslitelně patří i žánr parodie. Mám rád ovšem takový humor, který je inteligentní a vynalézavý. Rád jsem například inscenoval komedie s výrazně parodickými prvky jako např. Hrobka s vyhlídkou, Do hrobky tanečním krokem Normana Robbinse nebo Otela z ostrova Susaku Miro Gavrana.
Limonádníka uvedeme nejprve na Kunětické hoře, až poté v divadelním sále. Proč je to podle tebe vhodná hra právě do přírodního prostředí amfiteátru Kunětické hory?
Podle mě amfiteátr Kunětické hory skýtá řadu možností, jak Limonádového Joea inscenovat ve velké škále tzv. exteriérového prostředí. Pokoušíme se zde vybudovat paralelně jak Trigger Whiskey Saloon, tak i Kolaloka Bar či hřbitov a podobně. Pevně doufám, že dojde i na prérii, fata morgánu a samozřejmě na živého koně…
Viděl jsi na „Kuňce“ již nějaká představení?
Zhlédl jsem zde inscenace Cikáni jdou do nebe, Sen noci svatojánské a Baladu pro banditu, které byly dle mého názoru všechny zdařilé. Velkým divadelním zážitkem byl pro mě především Sen noci svatojánské.
Práce v plenéru je přece jen trošku jinou disciplínou než režie v temném divadelním sále. Jaké s ní máš zkušenosti a čím tě láká?
Práce v plenéru mě vždycky lákala pro svou jedinečnost a jasně daná specifika. Ještě jako student jsem inscenoval s naším amatérským souborem Anebdivadlo několik letních inscenací na zámku Hrubý Rohozec u Turnova (Oklamaní aneb Předvečer tříkrálový, Sluha dvou pánů, Stará historie a další), často vzpomínám na skvělou práci na Starém purkrabství Pražského hradu, kde jsem v rámci Letních shakespearovských slavností režíroval první inscenaci překladu Martina Hilského Zkrocení zlé ženy s Tomášem Töpferem a Janou Paulovou v hlavních rolích.
Přijede Joe na Kuňku na bílém koni?
Jak jsem již podotkl, pevně věřím, že přijede, pevně věřím, že kůň bude bílý, a pevně věřím, že z něj představitel Limonádového Joea Pepa Pejchal nespadne.
A dal by sis raději spolu s Joem Kolaloku, nebo spolu s Horácem a Dougem pořádnou whiskey?
To podle nálady. Nestraním se ani jednoho, ani druhého, nemám v tomto směru žádná omezení. Jen s Whiskolou bych měl asi problém…
Tak tedy: Padouch nebo hrdina, všechno jedna rodina! Vzhůru na Kuňku!
Limonádový Joe je divákům notoricky známý především díky filmu Oldřicha Lipského. Byl to již dříve také tvůj oblíbený film?
Ano, patřil k mým nejoblíbenějším pro svůj specifický „český“ humor, inteligentní nadsázku a vynikající komediální herecké výkony.
Jak se může režisér vypořádat právě s tak známou látkou, u které diváci přece jen mají určitá očekávání a těší se na scény a „hlášky“, které znají z filmu? Poznají diváci svůj oblíbený film, nebo uvidí spíše jinou hru?
Vyrovnat se s fenoménem tak kultovního filmu, jakým v Čechách Limonádový Joe bezesporu je, není snadným úkolem. I v běžné řeči jsou často citovány tzv. hlášky z tohoto filmu, nejpopulárnější písničky zná snad každý. Ne každý ale ví, že filmový scénář vznikl podle divadelní hry (a úplně prvotně románu) Jiřího Brdečky. A tato divadelní předloha prošla navíc časem několika proměnami a ne vše, co obsahuje, se pak objevilo v samotném filmu. Naše adaptace pro Kunětickou horu vychází z obou verzí, tj. jak divadelní, tak filmové. Snažíme se, aby divák nebyl ochuzen o nic podstatného, co nabízí film, a zároveň mu chceme nabídnout některé překvapivé motivy, které se ve filmu neobjevily. A to včetně několika písní.
Máš rád westerny? Ať již v knižní nebo filmové podobě?
Musím se přiznat, že v knižní podobě mě westerny nikdy ani jako malého kluka nijak neuchvátily. Na druhé straně jsem ty filmové vyhledával a snažil jsem se, aby mi žádný nový neunikl.
Limonádový Joe je mimo jiné parodií klasických westernů. Jaké máš zkušenosti s žánrem parodie?
Obecně se dá říci, že miluju humor, a to i humor na jevišti. A k humoru samozřejmě neodmyslitelně patří i žánr parodie. Mám rád ovšem takový humor, který je inteligentní a vynalézavý. Rád jsem například inscenoval komedie s výrazně parodickými prvky jako např. Hrobka s vyhlídkou, Do hrobky tanečním krokem Normana Robbinse nebo Otela z ostrova Susaku Miro Gavrana.
Limonádníka uvedeme nejprve na Kunětické hoře, až poté v divadelním sále. Proč je to podle tebe vhodná hra právě do přírodního prostředí amfiteátru Kunětické hory?
Podle mě amfiteátr Kunětické hory skýtá řadu možností, jak Limonádového Joea inscenovat ve velké škále tzv. exteriérového prostředí. Pokoušíme se zde vybudovat paralelně jak Trigger Whiskey Saloon, tak i Kolaloka Bar či hřbitov a podobně. Pevně doufám, že dojde i na prérii, fata morgánu a samozřejmě na živého koně…
Viděl jsi na „Kuňce“ již nějaká představení?
Zhlédl jsem zde inscenace Cikáni jdou do nebe, Sen noci svatojánské a Baladu pro banditu, které byly dle mého názoru všechny zdařilé. Velkým divadelním zážitkem byl pro mě především Sen noci svatojánské.
Práce v plenéru je přece jen trošku jinou disciplínou než režie v temném divadelním sále. Jaké s ní máš zkušenosti a čím tě láká?
Práce v plenéru mě vždycky lákala pro svou jedinečnost a jasně daná specifika. Ještě jako student jsem inscenoval s naším amatérským souborem Anebdivadlo několik letních inscenací na zámku Hrubý Rohozec u Turnova (Oklamaní aneb Předvečer tříkrálový, Sluha dvou pánů, Stará historie a další), často vzpomínám na skvělou práci na Starém purkrabství Pražského hradu, kde jsem v rámci Letních shakespearovských slavností režíroval první inscenaci překladu Martina Hilského Zkrocení zlé ženy s Tomášem Töpferem a Janou Paulovou v hlavních rolích.
Přijede Joe na Kuňku na bílém koni?
Jak jsem již podotkl, pevně věřím, že přijede, pevně věřím, že kůň bude bílý, a pevně věřím, že z něj představitel Limonádového Joea Pepa Pejchal nespadne.
A dal by sis raději spolu s Joem Kolaloku, nebo spolu s Horácem a Dougem pořádnou whiskey?
To podle nálady. Nestraním se ani jednoho, ani druhého, nemám v tomto směru žádná omezení. Jen s Whiskolou bych měl asi problém…
Tak tedy: Padouch nebo hrdina, všechno jedna rodina! Vzhůru na Kuňku!
Zdeněk Janál
