VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
S Veronikou a Pepou o pohádkách a lásce
Známé výletní místo Pardubáků i Hradečáků Kunětická hora se už v květnu proměnila v magické divadelní prostředí, kde diváci rádi pobývají a těší se z neobyčejných zážitků. Naši herci zase pod širým nebem rádi zkouší, i když je někdy příšerné teplo, na zkouškách pálí slunce a po setmění se neobvykle ochladí. I když občas prší, diváci sledují představení zpod pláštěnek a herci hrají na kluzkém jevišti a trávě v mokrých kostýmech. Přesto toto místo disponuje jakýmsi zvláštním kouzlem, které obě zúčastněné strany milují. Proto je velmi důležité vybrat titul, který přiláká publikum a který se do této výjimečné přírodní scenérie hodí.
Pro stávající sezónu jsme jako novinku na Kunětickou horu zvolili Hrubínovu Krásku a zvíře, což je původně starofrancouzská pohádka, kterou poprvé písemně zaznamenala Jeanne Marie Le Prince de Beaumont. Tento příběh se dočkal velkého množství filmových a divadelních adaptací (v činoherní, muzikálové, operní i baletní verzi). Starší diváci si možná pamatují francouzský film z roku 1946 režiséra Jeana Cocteaua s nezapomenutelným Jeanem Maraisem v hlavní roli či vizuálně působivou filmovou podívanou Juraje Herze Panna a netvor z roku 1978 se Zdenou Studénkovou a Vlastimilem Harapesem v titulních rolích. Za zmínku stojí i skvělá filmová hudba Petra Hapky v českém snímku. Mladší ročníky jistě sledovaly animovanou verzi Krásky a zvířete. V současnosti je k vidění stejnojmenný americký seriálový detektivní příběh, který však z původní předlohy nepřevzal téměř nic.
František Hrubín zpracoval pohádkové téma do neuvěřitelně krásné básnické hry, která je dojemná, romantická, půvabná a vtipná zároveň. Režisér Petr Novotný si na Krásku „myslel“ už dlouho, letos se naskytla možnost inscenovat ji, a to dokonce na Kunětické hoře. Byla to velká výzva, a tak si kromě svých stálých spolupracovníků, scénografa Ivo Žídka a kostýmního výtvarníka Romana Šolce, přizval ke spolupráci také jedinečného skladatele a interpreta Michala Hrůzu. Ten složil scénickou hudbu a napsal písně, které sám nazpíval a které také vydáme na CD nosiči.
Rozhovor ke „Krásce“ s VERONIKOU MACKOVOU a JOSEFEM LÁSKOU, kteří hrají titulní role, jsem vedla v divadelním klubu těsně po zkoušce, jež byla celá zasvěcená dialogům této dvojice.
Veroniko, když ses dozvěděla, že Krásku a zvíře budeme hrát, myslela sis na hlavní roli Krásky?
Veronika: Ne, vůbec ne. Ani jsem nedoufala, ani mě to nenapadlo. Byla jsem ale zvědavá, kdo to bude hrát, to ano…
Pepo, co jsi prožíval ty, když jsi uviděl obsazení? Podíval ses na ferman a byl jsi překvapený, nebo jsi to třeba tajně čekal?
Josef: Na postavu Zvířete jsem si vůbec netroufl pomyslet. Myslel jsem si, že to bude někdo starší… a větší. Já jsem ještě mladej kluk a jeho jsem si představoval jako dospělého chlapa…
Ale hlas máš mužný a tvá postava jedná hodně slovně, má krásný, až vemlouvavý hlas, když už zbytek těla je zvířecí. Takže čtenářům teď prozrazujeme, že Zvíře má na sobě masku, kterou na konci odhalí, a pod ní je krásný člověk. Což ty můžeš splňovat, ne?
Josef: (se pýří a směje) No, teď spíš řešíme, jak budu vůbec vypadat, když po dvou hodinách sundám masku. Uvidíme, co to udělá v tom horku a s pohybem. Myslím, že budu docela zarudlej. (to už se směje i Veronika)
Čím vás zaujal text hry, když jste si ho poprvé přečetli?
Josef: Verunko, můžu první? Musím se přiznat, že když jsem to dočetl, tak jsem měl na kahánku… Bylo to strašně pěkné. Byl jsem dojatý. Na konci jsem si říkal: Nesmíš brečet! A nechtěl jsem, ale… bylo to tam. Navíc mám hodně moc rád pohádky.
Veronika: Já se taky přiznávám: Ano, brečím pokaždé. Je to nejen pohádka, ale ta láska ve hře je hodně reálná, city postav jsou přesvědčivé. Dostalo mě to. A když jsem si ten příběh vztáhla na sebe, tak mi to přišlo až srdcervoucí.
Loni jste oba poprvé hráli na Kunětické hoře. Máte to tam rádi?
Josef: Mě to tam hodně baví. Já mám vůbec rád divadlo v netypických prostorách, kde to původně nebylo určeno k divadelnímu provozu. A pod širým nebem je to ještě lepší. Poprvé jsem na Kunětické hoře hrál v Baladě pro banditu, kde jsem nastoupil jako záskok za jiného herce, a hned mě to tam chytlo. Líbilo se mi to tam mnohem víc, než když se to hrálo v divadle. Tam na kopci mi ten příběh vycházel víc reálně.
Veronika: Já už jsem hrála venku na Shakespearovských slavnostech.
V Ostravě?
Veronika: I v Praze na Hradě, ale bylo to ostravské představení. Miluju slunce a teplo, takže jsem ráda, když můžu vypadnout ven. A když tam ještě člověk může hrát, tak je to podle mě spojení příjemného s užitečným a hezkým. Horší je, když prší a je zima…
Zažili jste takové představení? Že pršelo a muselo se zrušit?
Veronika: Mně propršela premiéra Limonádového Joea. A předtím jsem zkoušela v zimní bundě.
Josef: Ano, to si pamatuju. Nejdříve přišel strašný vichr…
Veronika: …minutu před začátkem představení… přesně v půl deváté bily hromy a blesky a nastal slejvák…
Josef: …a začalo se všechno rychle sklízet ze scény, já jsem pomáhal klukům technikářům, a pak jsem přišel do stanu (herecké šatny na Kuňce – pozn. red.) a byl jsem úplně durch promočený.
To se bohužel pod širým nebem stává. Ale kdyby pršelo během inscenace Kráska a zvíře, jak budeš, Pepo, vypadat?
Veronika: Bude kudrnatý…
Josef: Jestli někdo viděl zmoklého psa nebo kočku, tak asi tak. A nějak podobně budu i smrdět… (oba se opět srdečně smějí)
Veronika: Ale já budu stále krásná, neboj.
Pepo, jak budeš přes tu masku mluvit?
Josef: Budu mít port (miniaturní bezdrátový mikrofon – pozn. red.), bez toho bych asi Kuňku neumluvil.
Veronika: Já už vůbec ne, já to potřebuju tuplem… to víme…
Porty budou mít všichni, s nimi na Kuňce hrajeme už nějakou dobu… Scénickou hudbu komponoval Michal Hrůza, co na ni říkáte?
Veronika: Moc se mi líbí. Jedna píseň mě úplně dostala.
Josef: Kráska i Zvíře mají svoji píseň a ty motivy jsou si hodně podobné, i když jsou jiné. Je vidět, že ty postavy k sobě patří…
Říkali jste, že máte rádi pohádky…
Veronika: Já určitě! Moc. Já jsem takové velké malé dítě.
A jaké pohádky myslíš?
Veronika: Nejraději mám animované. Třeba Shreka a Na vlásku. A pak americkou pohádku Grinch – to je takový malý zelený panáček, který nemá rád Vánoce, hraje ho Jim Carrey.
Josef: Já mám taky moc rád animované pohádky. Mám mladšího bratra, a když jsem ho hlídal, tak jsme na ně spolu koukali. A někdy se podívám i na „burtonovské“ pohádky…
Co to je?
Josef: To jsou pohádky režiséra Tima Burtona…
Veronika: Tima Burtona miluju!!!
Josef: Jsou neskutečné. Strašidelné.
Veronika: Muzikálové.
Koukám, že vy oba jste takové velké malé děti…
Veronika: Já mám stejně starého bratra jako Pepa. Takže jsme oba seděli doma s mladšími sourozenci a „sjížděli“ pohádky.
A společné máte i to, že jste oba zadaní. Máte krásné romantické vztahy…
Josef: Ano, a teď máme před sebou společnou cestu do Říma. Strašně se těším.
Veronika: Já mám se svým přítelem (herec Hynek Čermák – pozn. red.) v pondělí vernisáž fotografií, kterou jsme společně připravili. Hynek fotí a já mu pomáhám. To bude určitě taky hodně romantické. (směje se) A v létě pojedeme do Thajska…
Tak já vám přeju, aby vám vydržely nejen vaše vztahy, ale abyste nás krásně bavili na Kunětické hoře aspoň dvě tři sezóny.
Oba: Jéžišmarjá… (oba se, nevím proč, už zase smějí)
Pro stávající sezónu jsme jako novinku na Kunětickou horu zvolili Hrubínovu Krásku a zvíře, což je původně starofrancouzská pohádka, kterou poprvé písemně zaznamenala Jeanne Marie Le Prince de Beaumont. Tento příběh se dočkal velkého množství filmových a divadelních adaptací (v činoherní, muzikálové, operní i baletní verzi). Starší diváci si možná pamatují francouzský film z roku 1946 režiséra Jeana Cocteaua s nezapomenutelným Jeanem Maraisem v hlavní roli či vizuálně působivou filmovou podívanou Juraje Herze Panna a netvor z roku 1978 se Zdenou Studénkovou a Vlastimilem Harapesem v titulních rolích. Za zmínku stojí i skvělá filmová hudba Petra Hapky v českém snímku. Mladší ročníky jistě sledovaly animovanou verzi Krásky a zvířete. V současnosti je k vidění stejnojmenný americký seriálový detektivní příběh, který však z původní předlohy nepřevzal téměř nic.
František Hrubín zpracoval pohádkové téma do neuvěřitelně krásné básnické hry, která je dojemná, romantická, půvabná a vtipná zároveň. Režisér Petr Novotný si na Krásku „myslel“ už dlouho, letos se naskytla možnost inscenovat ji, a to dokonce na Kunětické hoře. Byla to velká výzva, a tak si kromě svých stálých spolupracovníků, scénografa Ivo Žídka a kostýmního výtvarníka Romana Šolce, přizval ke spolupráci také jedinečného skladatele a interpreta Michala Hrůzu. Ten složil scénickou hudbu a napsal písně, které sám nazpíval a které také vydáme na CD nosiči.
Rozhovor ke „Krásce“ s VERONIKOU MACKOVOU a JOSEFEM LÁSKOU, kteří hrají titulní role, jsem vedla v divadelním klubu těsně po zkoušce, jež byla celá zasvěcená dialogům této dvojice.
Veroniko, když ses dozvěděla, že Krásku a zvíře budeme hrát, myslela sis na hlavní roli Krásky?
Veronika: Ne, vůbec ne. Ani jsem nedoufala, ani mě to nenapadlo. Byla jsem ale zvědavá, kdo to bude hrát, to ano…
Pepo, co jsi prožíval ty, když jsi uviděl obsazení? Podíval ses na ferman a byl jsi překvapený, nebo jsi to třeba tajně čekal?
Josef: Na postavu Zvířete jsem si vůbec netroufl pomyslet. Myslel jsem si, že to bude někdo starší… a větší. Já jsem ještě mladej kluk a jeho jsem si představoval jako dospělého chlapa…
Ale hlas máš mužný a tvá postava jedná hodně slovně, má krásný, až vemlouvavý hlas, když už zbytek těla je zvířecí. Takže čtenářům teď prozrazujeme, že Zvíře má na sobě masku, kterou na konci odhalí, a pod ní je krásný člověk. Což ty můžeš splňovat, ne?
Josef: (se pýří a směje) No, teď spíš řešíme, jak budu vůbec vypadat, když po dvou hodinách sundám masku. Uvidíme, co to udělá v tom horku a s pohybem. Myslím, že budu docela zarudlej. (to už se směje i Veronika)
Čím vás zaujal text hry, když jste si ho poprvé přečetli?
Josef: Verunko, můžu první? Musím se přiznat, že když jsem to dočetl, tak jsem měl na kahánku… Bylo to strašně pěkné. Byl jsem dojatý. Na konci jsem si říkal: Nesmíš brečet! A nechtěl jsem, ale… bylo to tam. Navíc mám hodně moc rád pohádky.
Veronika: Já se taky přiznávám: Ano, brečím pokaždé. Je to nejen pohádka, ale ta láska ve hře je hodně reálná, city postav jsou přesvědčivé. Dostalo mě to. A když jsem si ten příběh vztáhla na sebe, tak mi to přišlo až srdcervoucí.
Loni jste oba poprvé hráli na Kunětické hoře. Máte to tam rádi?
Josef: Mě to tam hodně baví. Já mám vůbec rád divadlo v netypických prostorách, kde to původně nebylo určeno k divadelnímu provozu. A pod širým nebem je to ještě lepší. Poprvé jsem na Kunětické hoře hrál v Baladě pro banditu, kde jsem nastoupil jako záskok za jiného herce, a hned mě to tam chytlo. Líbilo se mi to tam mnohem víc, než když se to hrálo v divadle. Tam na kopci mi ten příběh vycházel víc reálně.
Veronika: Já už jsem hrála venku na Shakespearovských slavnostech.
V Ostravě?
Veronika: I v Praze na Hradě, ale bylo to ostravské představení. Miluju slunce a teplo, takže jsem ráda, když můžu vypadnout ven. A když tam ještě člověk může hrát, tak je to podle mě spojení příjemného s užitečným a hezkým. Horší je, když prší a je zima…
Zažili jste takové představení? Že pršelo a muselo se zrušit?
Veronika: Mně propršela premiéra Limonádového Joea. A předtím jsem zkoušela v zimní bundě.
Josef: Ano, to si pamatuju. Nejdříve přišel strašný vichr…
Veronika: …minutu před začátkem představení… přesně v půl deváté bily hromy a blesky a nastal slejvák…
Josef: …a začalo se všechno rychle sklízet ze scény, já jsem pomáhal klukům technikářům, a pak jsem přišel do stanu (herecké šatny na Kuňce – pozn. red.) a byl jsem úplně durch promočený.
To se bohužel pod širým nebem stává. Ale kdyby pršelo během inscenace Kráska a zvíře, jak budeš, Pepo, vypadat?
Veronika: Bude kudrnatý…
Josef: Jestli někdo viděl zmoklého psa nebo kočku, tak asi tak. A nějak podobně budu i smrdět… (oba se opět srdečně smějí)
Veronika: Ale já budu stále krásná, neboj.
Pepo, jak budeš přes tu masku mluvit?
Josef: Budu mít port (miniaturní bezdrátový mikrofon – pozn. red.), bez toho bych asi Kuňku neumluvil.
Veronika: Já už vůbec ne, já to potřebuju tuplem… to víme…
Porty budou mít všichni, s nimi na Kuňce hrajeme už nějakou dobu… Scénickou hudbu komponoval Michal Hrůza, co na ni říkáte?
Veronika: Moc se mi líbí. Jedna píseň mě úplně dostala.
Josef: Kráska i Zvíře mají svoji píseň a ty motivy jsou si hodně podobné, i když jsou jiné. Je vidět, že ty postavy k sobě patří…
Říkali jste, že máte rádi pohádky…
Veronika: Já určitě! Moc. Já jsem takové velké malé dítě.
A jaké pohádky myslíš?
Veronika: Nejraději mám animované. Třeba Shreka a Na vlásku. A pak americkou pohádku Grinch – to je takový malý zelený panáček, který nemá rád Vánoce, hraje ho Jim Carrey.
Josef: Já mám taky moc rád animované pohádky. Mám mladšího bratra, a když jsem ho hlídal, tak jsme na ně spolu koukali. A někdy se podívám i na „burtonovské“ pohádky…
Co to je?
Josef: To jsou pohádky režiséra Tima Burtona…
Veronika: Tima Burtona miluju!!!
Josef: Jsou neskutečné. Strašidelné.
Veronika: Muzikálové.
Koukám, že vy oba jste takové velké malé děti…
Veronika: Já mám stejně starého bratra jako Pepa. Takže jsme oba seděli doma s mladšími sourozenci a „sjížděli“ pohádky.
A společné máte i to, že jste oba zadaní. Máte krásné romantické vztahy…
Josef: Ano, a teď máme před sebou společnou cestu do Říma. Strašně se těším.
Veronika: Já mám se svým přítelem (herec Hynek Čermák – pozn. red.) v pondělí vernisáž fotografií, kterou jsme společně připravili. Hynek fotí a já mu pomáhám. To bude určitě taky hodně romantické. (směje se) A v létě pojedeme do Thajska…
Tak já vám přeju, aby vám vydržely nejen vaše vztahy, ale abyste nás krásně bavili na Kunětické hoře aspoň dvě tři sezóny.
Oba: Jéžišmarjá… (oba se, nevím proč, už zase smějí)
Jana Uherová, červnový Divadelní zpravodaj
