VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Kalibův zločin podle románu Karla Václava Raise v režii Břetislava Rychlíka se od poloviny prosince loňského roku pomalu zabydluje na jevišti našeho divadla. Jak se hercům, hlavním představitelům Kalibovy rodiny, podařilo zabydlet ve svých postavách a čím je téma „Zločinu“ i po více než sto letech stále živé, a to tak že si příběh Vojtěcha Kaliby nezadá s lecjakým současným thrillerem? To vám na následujících řádcích prozradí MARTIN MEJZLÍK a MILAN NĚMEC (alias Kaliba & syn), jeho divadelní nevěsta JANA ONDRUŠKOVÁ (Karla) a tchýně ROMANA CHVALOVÁ (Boučková).

Čím je podle tebe Kalibův zločin dnes aktuální?

Milan: V českých chalupách se podle pana Raise děly věci! A stejně tak v dnešních domácnostech! A téma domácího násilí je pořád aktuální. Jen se to řeší spíše v souvislosti s fyzickým týráním žen. Ale měla by taky existovat linka pomoci pro muže, na nichž je páchán doma psychický teror. Vojta Kaliba by si určitě brnknul.

Jana: Aktuální jsou jednoznačně vztahy. Všichni víme, že zvláště ty manželské a rodinné jsou někdy komplikovanější. Řešíme city, děti i společné majetky. A pokud se pár nedokáže domluvit, nedej bože se do problému míchá hysterická a panovačná matka, můžou nastat opravdu tragické konce.

Romana: Chamtivost a manipulace člověka člověkem byly, jsou a bohužel asi i budou.

Martin: Je o lidech, lidských charakterech a lidé jsou přece pořád stejní.

Herci většinou říkají, že s každou novou rolí začíná jejich práce úplně od začátku – jaké to byly začátky tentokrát? A jak jste se „popasovali“ s často velmi protichůdnými charaktery svých postav?

Milan: Zkoušení „Zločinu“ bylo náročné tím, že těch začátků bylo skoro stejně jako zkoušek, vlastně se začínalo znovu každý den. Sama víš… A Vojta byl pro mě složitější proto, že jsem se jen velmi těžko dostával do jeho vnitřního pomalého tempa, že jsem musel přešaltrovat z šampaňského herectví na pardubického Portera.

Jana: Hledání postav bylo těžší než obvykle. Karla pro diváky sympatická určitě není, ale bylo potřeba najít důvody, kvůli kterým je nešťastná. Člověk se zlý nerodí. Jiná věc je, že kvůli svému trápení ničí svého muže. Největší odměnou po premiéře byly ohlasy diváků: „Teda já bych vás zabil hned!“

Romana: Protichůdný charakter je vždycky výzva. Složité bylo přijmout za vlastní slovník, kterým je Kalibův zločin napsaný. A jak jsem se popasovala – to nemůžu posoudit já, ale divák. Popasovávat se s rolí budu až do derniéry! (smích)

Martin: Vždycky začínáme od začátku. Pro mě to bylo složitější v tom, že jsem se musel přehrávat do „vyšší věkové kategorie“, než jsem zvyklý.

Mohl/a jsi při práci na roli využít nějakou vlastní zkušenost? Čím ses inspiroval/a?

Milan: Já myslím, že každý muž, který nějakou dobu žije v partnerském nebo manželském svazku, by měl malinko z čeho čerpat… (smích)

Jana: Na zkouškách jsem od režiséra pořád slyšela: „Jsi moc hodná! Ukaž, jaká jsi doma na manžela.“ (smích) Snad můžu prozradit, že takovým předobrazem pro Karlu byla pro nás Jana Nagyová (dnes už Nečasová), takže jsme si pro inspiraci pouštěli i nahrávky slavných odposlechů.

Romana: Čím, nebo spíš kým jsem se inspirovala, radši nebudu prozrazovat. Ale bylo jich víc!

Martin: Vždycky se snažím vycházet ze sebe. A charakter otce Kaliby není nijak složitý.

A drsná otázka na závěr: Dokázal/a bys někoho zabít?

Milan: Aničko, promiň, ale za tuhle otázku bych tě fakt zabil!!!

Jana: Vím jistě, že ne. Mít na svědomí smrt člověka musí být ten nejhorší pocit na světě. Nejsem mimo jiné ani pro trest smrti. Úzkostlivá jsem i za volantem. Řídím se větou taťky, který mě učil řídit: „Bacha na přechodech. Nechtěl bych žít se svědomím, že bych někoho zabil.“

Romana: „Nikdy neříkej nikdy.” Člověk nikdy neví, do jak extrémní situace se může dostat, aby byl něčeho takového schopný. Doufám, že tahle zkušenost mě mine.

Martin: Určitě ne. Snad jen při obraně svých dětí. Jinak při jakémkoli konfliktu raději utíkám.