VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Rozhovor s režisérem komedie Sexy prádlo Adamem Doležalem
I v novém roce pokračujeme v rozvoji cyklu INprojekty (Malé inscenační projekty světových novinek). V pondělí 20. ledna v rámci něj uvedeme na Malé scéně ve dvoře komedii kanadské autorky Michele Rimlové s názvem Sexy prádlo. Hra byla poprvé uvedena v divadle Vancouver Fringe v roce 2002. V roce 2009 byla publikována, v roce 2010 uvedena v německém překladu v Berlíně a momentálně je tato svižná konverzační komedie překládána také do polštiny i dalších jazyků.
Jedná se v ní výhradně o problematiku partnerského vztahu. Alice a Henry spolu žijí již pětadvacet let. Jejich děti odešly na studia a oni se ocitli v situaci, kterou znají tisíce párů v jejich věku: jiskra v jejich krbu skomírá a žijí ve stereotypu. Alice se s tím nechce smířit, a proto zakoupí knihu „Sex pro zaostalé“ a přinutí Henryho objednat na víkend luxusní hotelové apartmá. Kromě poněkud komických rad technického rázu kniha navrhuje, aby se oba „rekvalifikanti“ navzájem svěřili se svými sexuálními fantaziemi. Fantazie, se kterými se oba „vytasí“, jsou v komickém protikladu s těmi, které se jim opravdu honí hlavou a o nichž referují pouze divákům. Hra si pohrává s žánrem sitcomu, nakonec se ovšem dostává hluboko k důvodům, které mohou držet dva lidi, aby žili spolu.
Režie Sexy prádla se chopí mladý a talentovaný režisér ADAM DOLEŽAL, pro kterého to bude i první spolupráce s naším divadlem.
Vystudoval jste režii na brněnské JAMU. Co především vám tamní studium dalo do vašeho profesního vývoje?
Především jsem se na JAMU potkal s panem profesorem Aloisem Hajdou, který byl mým učitelem režie a za těch 5 let mě naučil mnohé. A myslím, že pořád by mě mohl klidně učit dál a dál.
Kam se ubíraly vaše kroky po dokončení studia?
Už během studií jsem hostoval v brněnském Buranteatru, kde sem tam působím dodnes. Jinak jsem hostoval v Městském divadle Zlín, v Divadle Šumperk, v Divadle Antonína Dvořáka Příbram a v pražském DiKu (Divadlo Konzervatoře).
Jaký typ divadelních her je vám nejvlastnější? Cítíte u sebe nějakou vyhraněnost?
Myslím, že co se týká divadelních her, jsem spíše anglofonní. Mám rád tzv. „dobře napsanou hru“, což je specialita Britů, občas i Američanů. Jinak jsem velikým ctitelem například Pintera a všech autorů jím inspirovaných (Mamet, Crimp apod.). Umí totiž napsat hru tak, aby měl herec co hrát a aby byla situace divácky zajímavá a napínavá. Což je pro mě víc, než když se jedná o hezkou literaturu plnou metafor, ale divadelně nezajímavou.
Na nabídku režie malého inscenačního projektu v našem divadle jste se zájmem rychle kývnul. Co vás na této práci nejvíce láká?
Jsem rád už za možnost pracovat ve vašem divadle. Potom mě také láká forma scénického čtení, která pro mě sice není neznámá, ale i tak se jedná o jistou výzvu a vlastně i překážku. A překážky si v práci rád kladu, protože mě nutí ke stále nové kreativitě. Což je pro mě v práci zábavné. Stejně jako text hry, která je vtipná, krutá, dojemná a pravdivá zároveň.
Máte již s podobným divadelním tvarem tedy nějaké zkušenosti?
Scénické čtení jsem si už jednou dvakrát vyzkoušel na škole. Jedná se o velmi zvláštní tvar i zcela specifickou práci na něm. Ale právě ve své rychlosti a do jisté míry i v neočekávatelnosti je velmi živý a zábavný.
Hra Sexy prádlo pojednává o partnerském problému lidí středního věku, ke kterému máte sám velmi daleko. Čím je pro vás tato hra blízká?
Předně si nemyslím, že by se jednalo o problém především lidí středního věku. Hra pojednává o partnerských vztazích obecně. Téma hry s věkem postav souvisí pouze formálně, ale problém, který řeší, může člověk pocítit, ať je mu dvacet, třicet nebo čtyřicet… Jedná se o problém, který může vzniknout kdykoliv a nesouvisí ani tak výrazně s věkem. Je to jistým způsobem modelová situace. Každý vztah se v jistém okamžiku může ocitnout (a většinou ocitne) přesně na takovém bodě, na jakém se ocitly postavy této hry. A myslím, že autorka se záměrně na jejich příběhu vyjadřovala k obecnějším tématům.
Sexy prádlo je především konverzační komedií. Jaký máte ke komediím obecně vztah?
Komedie mám osobně velmi rád, ale nemohu říct, že bych je upřednostňoval před tragédií. Pro mě se tyto žánry mísí. Jako v životě. Všechno komické má v sobě cosi tragického a naopak.
Je to hra komorní pouze pro dva herce a budeme ji rovněž uvádět v komorním prostoru Malé scény ve dvoře. Preferujete spíše malé, nebo velké tituly?
Popravdě preferuji spíše komornější tituly. Divadlo pro mě znamená bezprostřední setkání herce s divákem. A v komorním prostoru může k tomuto setkání a společnému sdílení tématu spíše dojít. V intimním prostoru vzniká zcela jiná atmosféra sounáležitosti, blízkosti a soustředěnosti a lze zde více hrát s jemnostmi a detaily.
K vaší první spolupráci s Východočeským divadlem vám přeji: ZLOMTE VAZ!
Jedná se v ní výhradně o problematiku partnerského vztahu. Alice a Henry spolu žijí již pětadvacet let. Jejich děti odešly na studia a oni se ocitli v situaci, kterou znají tisíce párů v jejich věku: jiskra v jejich krbu skomírá a žijí ve stereotypu. Alice se s tím nechce smířit, a proto zakoupí knihu „Sex pro zaostalé“ a přinutí Henryho objednat na víkend luxusní hotelové apartmá. Kromě poněkud komických rad technického rázu kniha navrhuje, aby se oba „rekvalifikanti“ navzájem svěřili se svými sexuálními fantaziemi. Fantazie, se kterými se oba „vytasí“, jsou v komickém protikladu s těmi, které se jim opravdu honí hlavou a o nichž referují pouze divákům. Hra si pohrává s žánrem sitcomu, nakonec se ovšem dostává hluboko k důvodům, které mohou držet dva lidi, aby žili spolu.
Režie Sexy prádla se chopí mladý a talentovaný režisér ADAM DOLEŽAL, pro kterého to bude i první spolupráce s naším divadlem.
Vystudoval jste režii na brněnské JAMU. Co především vám tamní studium dalo do vašeho profesního vývoje?
Především jsem se na JAMU potkal s panem profesorem Aloisem Hajdou, který byl mým učitelem režie a za těch 5 let mě naučil mnohé. A myslím, že pořád by mě mohl klidně učit dál a dál.
Kam se ubíraly vaše kroky po dokončení studia?
Už během studií jsem hostoval v brněnském Buranteatru, kde sem tam působím dodnes. Jinak jsem hostoval v Městském divadle Zlín, v Divadle Šumperk, v Divadle Antonína Dvořáka Příbram a v pražském DiKu (Divadlo Konzervatoře).
Jaký typ divadelních her je vám nejvlastnější? Cítíte u sebe nějakou vyhraněnost?
Myslím, že co se týká divadelních her, jsem spíše anglofonní. Mám rád tzv. „dobře napsanou hru“, což je specialita Britů, občas i Američanů. Jinak jsem velikým ctitelem například Pintera a všech autorů jím inspirovaných (Mamet, Crimp apod.). Umí totiž napsat hru tak, aby měl herec co hrát a aby byla situace divácky zajímavá a napínavá. Což je pro mě víc, než když se jedná o hezkou literaturu plnou metafor, ale divadelně nezajímavou.
Na nabídku režie malého inscenačního projektu v našem divadle jste se zájmem rychle kývnul. Co vás na této práci nejvíce láká?
Jsem rád už za možnost pracovat ve vašem divadle. Potom mě také láká forma scénického čtení, která pro mě sice není neznámá, ale i tak se jedná o jistou výzvu a vlastně i překážku. A překážky si v práci rád kladu, protože mě nutí ke stále nové kreativitě. Což je pro mě v práci zábavné. Stejně jako text hry, která je vtipná, krutá, dojemná a pravdivá zároveň.
Máte již s podobným divadelním tvarem tedy nějaké zkušenosti?
Scénické čtení jsem si už jednou dvakrát vyzkoušel na škole. Jedná se o velmi zvláštní tvar i zcela specifickou práci na něm. Ale právě ve své rychlosti a do jisté míry i v neočekávatelnosti je velmi živý a zábavný.
Hra Sexy prádlo pojednává o partnerském problému lidí středního věku, ke kterému máte sám velmi daleko. Čím je pro vás tato hra blízká?
Předně si nemyslím, že by se jednalo o problém především lidí středního věku. Hra pojednává o partnerských vztazích obecně. Téma hry s věkem postav souvisí pouze formálně, ale problém, který řeší, může člověk pocítit, ať je mu dvacet, třicet nebo čtyřicet… Jedná se o problém, který může vzniknout kdykoliv a nesouvisí ani tak výrazně s věkem. Je to jistým způsobem modelová situace. Každý vztah se v jistém okamžiku může ocitnout (a většinou ocitne) přesně na takovém bodě, na jakém se ocitly postavy této hry. A myslím, že autorka se záměrně na jejich příběhu vyjadřovala k obecnějším tématům.
Sexy prádlo je především konverzační komedií. Jaký máte ke komediím obecně vztah?
Komedie mám osobně velmi rád, ale nemohu říct, že bych je upřednostňoval před tragédií. Pro mě se tyto žánry mísí. Jako v životě. Všechno komické má v sobě cosi tragického a naopak.
Je to hra komorní pouze pro dva herce a budeme ji rovněž uvádět v komorním prostoru Malé scény ve dvoře. Preferujete spíše malé, nebo velké tituly?
Popravdě preferuji spíše komornější tituly. Divadlo pro mě znamená bezprostřední setkání herce s divákem. A v komorním prostoru může k tomuto setkání a společnému sdílení tématu spíše dojít. V intimním prostoru vzniká zcela jiná atmosféra sounáležitosti, blízkosti a soustředěnosti a lze zde více hrát s jemnostmi a detaily.
K vaší první spolupráci s Východočeským divadlem vám přeji: ZLOMTE VAZ!
Zdeněk Janál
