VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Tragický konec milostného čtyřúhelníku

Drama rakouského lékaře a spisovatele Arthura Schnitzlera Duše – krajina širá se stalo předposlední premiérou Východočeského divadla Pardubice v této divadelní sezoně.
Schnitzlerovo vrcholné dílo bylo poprvé uvedeno v roce 1911 a od té doby se na světová jeviště pravidelně vrací. Hlavním hrdinou tragikomedie o partnerských vztazích je továrník Bedřich Hofreiter. Zdánlivě je to člověk, kterému nic nechybí – má rodinu, peníze, společenské postavení, vlivné přátele. Nic z toho mu ovšem ke spokojenosti nestačí. Hofreiter prožívá krizi středního věku, ze kterého ho nedokáží vyléčit milenky, ani vzrušení v podobě výstupu na jednu z alpských stěn. V kombinaci s jeho výrazným individualismem se schyluje k tragickému vyústění vztahového čtyřúhelníku…
Arthur Schnitzler byl ve své době autorem, který bořil tabu a svým dílem provokoval tehdejší společnost. Kontroverznost předlohy je do dnešní doby nepřenositelná, co však ze Schnitzlerova díla zůstalo nadále živé, je psychologická drobnokresba jednotlivých postav.

Okouzlující společník i nebezpečný sok
Zatím ještě hostující Milan Němec hraje Bedřicha Hofreitera jako člověka, který je zvyklý vítězit, neohlíží se přitom na city ostatních. Zdá se, že si ani neuvědomuje, že svým jednáním způsobuje bolest nejbližšímu okolí (především manželce Evženii a věrnému příteli doktoru Mauerovi). Hofreiter dovede být okouzlující společník, ale umí být také velmi nebezpečný a chladnokrevný sok v okamžiku, kdy dá průchod své ješitnosti.
Milan Němec dokázal přesně vystihnout Hofreiterovu frustraci z manželského svazku i postupujícího věku, což přesně vystihuje jeho replika „kéž by tak člověk byl mladý v 45 letech".
Pro Hofreitera byla dlouhou dobu jedinou jistotou oddanost jeho ženy Evženie, kterou ztvárnila Petra Janečková. Její Evženie se snaží ze všech sil zachovávat neporušenou fasádu spokojeného manželství. Nakonec se ale rozhodne city, kterých se jí nedostává od jejího manžela, najít jinde. Zdá se, že teprve po této epizodě si vlastně uvědomí, s jakým člověkem žije.
Duše – krajina širá je velmi zalidněná inscenace, z vedlejších postav se divákovi nejvíce vryjí do paměti Veronika Macková jako svůdná Erna hledající štěstí v Bedřichově náruči, Josef Láska jako námořní poručík Otto či hostující František Švihlík bez okázalosti ztvárňující postavu ředitele hotelu Aignera.
Scéna Petra Matáska je sympaticky provzdušněná, není nutné se zabývat jejími přestavbami. Kostýmy naopak hru možná trochu zbytečně usazují v době jejího vzniku, ačkoliv i díky moderně znějícímu překladu se nabízela nějaká aktualizace.

Délka inscenace je na hraně únosnosti
Režisér Radovan Lipus, který v Pardubicích režíruje poprvé, hru krátil, přesto je tříhodinová délka na hraně únosnosti. Inscenace působí upovídaným dojmem, některé vedlejší dějové linky by bylo možné oželet, pro diváky je stejně nejpodstatnější vztah Bedřicha s Evženií. Některé uspávající momenty naštěstí přebije mrazivé finále.
Duše – krajina širá patří k nejsložitějším hrám, které má pardubické divadlo na repertoáru. Divácký hit z ní bude jen těžko, nicméně její nasazení ukazuje, že si je místní soubor schopen klást i nesnadné výzvy. Podobně jako všichni, co ve hře chtějí vystoupit na proslulou a nebezpečnou Aignerovu věž.