VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
První premiéra sezóny ve francouzštině!
Na sklonku prázdnin jsme v zákulisí divadla mohli velmi často slýchat francouzštinu, neboť zde herci orleánského divadla Théatre de l´Imprévu zkoušeli (a stále zkouší) inscenaci OPÉRATION ROMÉO (Operace Romeo) podle hry slovenského spisovatele, básníka a herce Viliama Klimáčka Komunizmus, komedie normalizace. Jedná se o mezinárodní projekt spojující slovenské, české a francouzské umělce, který vznikl v rámci spolupráce Pardubického kraje s francouzským krajem Région centre a který připomene 25. výročí pádu berlínské zdi a Sametové revoluce. Premiéra se uskuteční v sobotu 13. září v Městském divadle, překlad do češtiny bude zprostředkován titulky.
Hra nás zavede do Československa roku 1984 do rodiny Michala, bývalého ředitele Československého filmu, který byl suspendován a nyní pracuje v archivu. Jednoho dne slaví se synem, studentem medicíny, narozeniny své ženy, jejíž otec je spisovatel-disident. Za bezstarostnou oslavou a rodinnou pohodou se však skrývá neustálý tlak Státní bezpečnosti. Manželé vědí, že jsou odposloucháváni a sledováni…
„Protože téma hry je velmi „československé“, doba normalizace po okupaci v roce 1968, chtěli se francouzští tvůrci zajet podívat k nám. Ale proč jen podívat, proč to rovnou u nás nezkoušet? Proto děkujeme pardubickému divadlu, které nám k tomu poskytlo prostor a kam jsme se po červencových zkouškách v Paříži přemístili. Po pardubické premiéře Operaci Romeo odehrajeme ještě ve Švandově divadle v Praze, v Českých Budějovicích a v Bratislavě, v říjnu je pak naplánována francouzská premiéra v Paříži,“ říká jeden z překladatelů hry Jaromír Janeček, který v samotné inscenaci také účinkuje.
Režisér inscenace a umělecký šéf Théatre de l´Imprévu Éric Cénat několik měsíců roku 1998 pracoval v Armádním divadle v Sofii. Tato epizoda v něm vyvolala tolik zájmu a otázek, až to změnilo celou jeho profesní kariéru. „Neustále mě to táhlo na Východ. Práce a zájezdy mě pravidelně přiváděly do zemí bývalého komunistického bloku. V těchto zemích jsem potkával profesory, malíře, herce, inženýry…, kterým bylo společné, že byli v letech 1970-80 kádrováni, sesazováni, normalizováni a sledováni. Jejich jedinou vinou bylo, že nevstoupili do komunistické strany a zachovali si své ideály. Jejich životy nebyly samozřejmě v tak přímém nebezpečí jako v období stalinských čistek, ale komunismus se na ně přesto vrhl chladně, nevyhnutelně a nemilosrdně. A právě tato setkání stojí za zrodem projektu Operace Romeo.“
Viliam Klimáček popisuje historii z lidského pohledu, proto je v jeho díle velice často přítomna rodina. Rodina jako poslední záštita v období krize, kterou můžeme považovat za útulek bez podezírání a rozkladu. Zde tomu tak ovšem není, autor ukazuje prstem tam, kde to obzvláště bolí: i ty nejpevnější manželské svazky a rodinná spojení mohou být narušeny totalitní mocí.
Operace Romeo je odkazem na Orwellovu knihu 1984. Viliam Klimáček v ní klade otázku: Poslušností totalitnímu režimu lidská bytost zrazuje, nebo chrání ty, které miluje?
Hra nás zavede do Československa roku 1984 do rodiny Michala, bývalého ředitele Československého filmu, který byl suspendován a nyní pracuje v archivu. Jednoho dne slaví se synem, studentem medicíny, narozeniny své ženy, jejíž otec je spisovatel-disident. Za bezstarostnou oslavou a rodinnou pohodou se však skrývá neustálý tlak Státní bezpečnosti. Manželé vědí, že jsou odposloucháváni a sledováni…
„Protože téma hry je velmi „československé“, doba normalizace po okupaci v roce 1968, chtěli se francouzští tvůrci zajet podívat k nám. Ale proč jen podívat, proč to rovnou u nás nezkoušet? Proto děkujeme pardubickému divadlu, které nám k tomu poskytlo prostor a kam jsme se po červencových zkouškách v Paříži přemístili. Po pardubické premiéře Operaci Romeo odehrajeme ještě ve Švandově divadle v Praze, v Českých Budějovicích a v Bratislavě, v říjnu je pak naplánována francouzská premiéra v Paříži,“ říká jeden z překladatelů hry Jaromír Janeček, který v samotné inscenaci také účinkuje.
Režisér inscenace a umělecký šéf Théatre de l´Imprévu Éric Cénat několik měsíců roku 1998 pracoval v Armádním divadle v Sofii. Tato epizoda v něm vyvolala tolik zájmu a otázek, až to změnilo celou jeho profesní kariéru. „Neustále mě to táhlo na Východ. Práce a zájezdy mě pravidelně přiváděly do zemí bývalého komunistického bloku. V těchto zemích jsem potkával profesory, malíře, herce, inženýry…, kterým bylo společné, že byli v letech 1970-80 kádrováni, sesazováni, normalizováni a sledováni. Jejich jedinou vinou bylo, že nevstoupili do komunistické strany a zachovali si své ideály. Jejich životy nebyly samozřejmě v tak přímém nebezpečí jako v období stalinských čistek, ale komunismus se na ně přesto vrhl chladně, nevyhnutelně a nemilosrdně. A právě tato setkání stojí za zrodem projektu Operace Romeo.“
Viliam Klimáček popisuje historii z lidského pohledu, proto je v jeho díle velice často přítomna rodina. Rodina jako poslední záštita v období krize, kterou můžeme považovat za útulek bez podezírání a rozkladu. Zde tomu tak ovšem není, autor ukazuje prstem tam, kde to obzvláště bolí: i ty nejpevnější manželské svazky a rodinná spojení mohou být narušeny totalitní mocí.
Operace Romeo je odkazem na Orwellovu knihu 1984. Viliam Klimáček v ní klade otázku: Poslušností totalitnímu režimu lidská bytost zrazuje, nebo chrání ty, které miluje?
Radek Smetana
