VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Premiéra ZAHRADNÍ SLAVNOSTI je tu!
Po předlouhé koronavirové pauze se divadelní domy konečně otevřely divákům. Naši herci za přísných hygienických opatření již odehráli několik repríz Tří veteránů na Kunětické hoře a 5. června v Městském divadle uvedou premiéru absurdní komedie Zahradní slavnost. Hru Václava Havla o nezadržitelném vzestupu nenápadného kariéristy režíroval Břetislav Rychlík. Hlavní roli ztvární Petr Borovec.
„Mladý Hugo Pludek by měl pomýšlet na svou budoucnost, ale místo toho hraje šachy. Sám se sebou. Protože hráč, který vždy prohraje i vyhraje zároveň, se neztratí. A Hugo se skutečně neztratí, navzdory tomu, že vlivný Franta Kalabis mu jeho budoucnost nemůže vlivně naklonit, neb je právě zaneprázdněn zahradní slavností. Hugo se tam vypraví též, hravě pronikne do ‚principů’ likvidačního úřadu i jeho protistrany, totiž zahajovačského výboru, a stane se hlavou Ústřední komise pro zahajování i likvidování,“ naznačuje dějovou linku dramaturgyně Jana Pithartová.
Zahradní slavnost zajistila autorovi světovou slávu už v 60. letech minulého století, přesto je i dnes znepokojivě aktuální. A nejspíš ve všech epochách.
Když se vedení divadla začalo s Břetislavem Rychlíkem domlouvat, že by v Pardubicích nastudoval některou z Havlových her, režisér měl hned jasno, že to bude Zahradní slavnost. „Pan ředitel mi nejprve navrhoval Asanaci, ale tu jsem krátce před tím dělal v ukrajinském Národním divadle. Měl jsem dojem, že v nejbližších pár letech té hře nemůžu ze sebe dát nic nového ani se nic víc nedozvím. Kromě toho Asanace je hra o jistém zklamání z nepovedených revolucí, zatímco Zahradní slavnost s tématem vyprahlosti, nicoty, vítězství fráze, přizpůsobivosti se mi zdála nesmírně aktuální, což havlovské divadlo vždycky má být. A taky je to neuvěřitelně vtipná hra,“ říká Břetislav Rychlík.
S diváky se do divadelní galerie ve foyer navrací i výtvarné umění, prostory Městského divadla nyní zdobí výstava fotografií pardubického cestovatele, polárníka, spisovatele, hudebníka a dobrodruha Oldřicha Bubáka.
„Mladý Hugo Pludek by měl pomýšlet na svou budoucnost, ale místo toho hraje šachy. Sám se sebou. Protože hráč, který vždy prohraje i vyhraje zároveň, se neztratí. A Hugo se skutečně neztratí, navzdory tomu, že vlivný Franta Kalabis mu jeho budoucnost nemůže vlivně naklonit, neb je právě zaneprázdněn zahradní slavností. Hugo se tam vypraví též, hravě pronikne do ‚principů’ likvidačního úřadu i jeho protistrany, totiž zahajovačského výboru, a stane se hlavou Ústřední komise pro zahajování i likvidování,“ naznačuje dějovou linku dramaturgyně Jana Pithartová.
Zahradní slavnost zajistila autorovi světovou slávu už v 60. letech minulého století, přesto je i dnes znepokojivě aktuální. A nejspíš ve všech epochách.
Když se vedení divadla začalo s Břetislavem Rychlíkem domlouvat, že by v Pardubicích nastudoval některou z Havlových her, režisér měl hned jasno, že to bude Zahradní slavnost. „Pan ředitel mi nejprve navrhoval Asanaci, ale tu jsem krátce před tím dělal v ukrajinském Národním divadle. Měl jsem dojem, že v nejbližších pár letech té hře nemůžu ze sebe dát nic nového ani se nic víc nedozvím. Kromě toho Asanace je hra o jistém zklamání z nepovedených revolucí, zatímco Zahradní slavnost s tématem vyprahlosti, nicoty, vítězství fráze, přizpůsobivosti se mi zdála nesmírně aktuální, což havlovské divadlo vždycky má být. A taky je to neuvěřitelně vtipná hra,“ říká Břetislav Rychlík.
S diváky se do divadelní galerie ve foyer navrací i výtvarné umění, prostory Městského divadla nyní zdobí výstava fotografií pardubického cestovatele, polárníka, spisovatele, hudebníka a dobrodruha Oldřicha Bubáka.
Radek Smetana
