VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Městské divadlo čeká další premiérový víkend
Jako předposlední premiéru stávající sezóny uvedeme hru německého dramatika Martina Sperra Lovecké scény z Dolního Bavorska, kterou nazkoušel režisér Filip Nuckolls. Inscenaci s Petrem Borovcem v hlavní roli zhlédnou první diváci v sobotu 13. května v Městském divadle.
Titul pro naše divadlo objevil bývalý dramaturg VČD Zdeněk Janál na festivalu v Nitře, kde s ní v roce 2011 hostovalo budapešťské národní divadlo v režii jeho šéfa Róberta Alföldiho. „Byl to obrovsky silný divadelní zážitek. Hru jsem si potom našel, přečetl a zjistil jsem, že ji u nás inscenoval zatím jen Petr Kracik v roce 1991 v Divadle pod Palmovkou. Od té doby mi je záhadou, proč tak geniálně napsaná a velmi herecká hra, kde má celý soubor výborné herecké příležitosti, se u nás už jindy nehrála. Chtěl jsem ji inscenovat už víckrát, a proto jsem rád, že teď k tomu nastaly vhodné konstelace. Jednak nazrálo obsazení souboru a také přišel režisér, který má pro téma hry a dramatiku Martina Sperra naprosto přesné divadelní vnímaní a cit. Navíc bych řekl, že nazrává doba i na text samotný z hlediska velmi živého tématu rozšiřující se xenofobie, národovectví a nacionalismu,“ říká Zdeněk Janál, který se na realizaci textu pohostinsky podílí.
Ústředním tématem je princip outsiderství, princip jinakosti. Hra nahlíží na vesnici, kde jinakostí se vyznačuje hned několik postav, které se snaží asimilovat do společnosti, být přijímáni jako normální. „Podstatným tématem hry také je, jak snadno se člověk dostane tzv. do řečí, jak lidi baví zabývat se až sžíravě cizími životy, čímž mnohdy berou osud těchto lidí do vlastních rukou, neboť právě svými řečmi mění skutečnost, pozměňují realitu. Za skutečné se pak často mnohem více považuje to, co se říká, než to, co se skutečně děje. Podtitulem Loveckých scén by pak klidně mohla být replika z textu: Lidi už si o tobě taky povídají,“ uvádí Zdeněk Janál a dodává: „Děj hry se odehrává krátce po druhé světové válce v roce 1949, tedy v období změn společensko-politických poměrů, zjišťujeme však, že i když se svět mění, lidé zůstávají pořád stejní.“
Hra vznikla v 60. letech minulého století a v Německu platila za poměrně skandální, přestože Sperr neměl potřebu šokovat, pouze chtěl přimět diváka ke spoluuvažování o daném problému, který ve své hře dramaticky rozvíjí. „Ani mým cílem není šokovat. Když jsem někdy v minulosti vytvořil skandální inscenaci, ještě ani hodinu před premiérou jsem netušil, že bude skandální! Překvapuje mě, že ještě dnes může někoho šokovat třeba muzikál Klec bláznů. Myslel jsem si, že téma homosexuality, které je podstatnou součástí naší hry, je už dnes vyřešené i na té poslední české vesnici a že jsme schopni se na toto téma s nadhledem podívat. My jako inscenátoři homosexualitu nepropagujeme, ale ani se jí nestraníme, ani ji nezavrhujeme. Nehlásáme přeci v divadle argumenty jako z politické tribuny. Ale skrze životní situace a argumenty vybízíme k úvahám, jak řešit jinakost. A jinakost není jen o homosexualitě, ale třeba o barvě pleti, o kulturní jinakosti, o jinakosti řeči apod. Lovecké scény jsou o jinakosti a jejím přijímání, o solidárnosti s touto jinakostí, není jen o tom, jak v poválečném roce 1949 chtěli v německé vesnici „vyštípat“ homosexuála,“ tvrdí režisér Filip Nuckolls.
Premiéru Loveckých scén z Dolního Bavorska předznamená vernisáž souborné výstavy Cesty 2017 výtvarníků sdružených kolem akademického malíře a bývalého pedagoga na Katedře scénografie pražské DAMU Jana Jünglinga.
Titul pro naše divadlo objevil bývalý dramaturg VČD Zdeněk Janál na festivalu v Nitře, kde s ní v roce 2011 hostovalo budapešťské národní divadlo v režii jeho šéfa Róberta Alföldiho. „Byl to obrovsky silný divadelní zážitek. Hru jsem si potom našel, přečetl a zjistil jsem, že ji u nás inscenoval zatím jen Petr Kracik v roce 1991 v Divadle pod Palmovkou. Od té doby mi je záhadou, proč tak geniálně napsaná a velmi herecká hra, kde má celý soubor výborné herecké příležitosti, se u nás už jindy nehrála. Chtěl jsem ji inscenovat už víckrát, a proto jsem rád, že teď k tomu nastaly vhodné konstelace. Jednak nazrálo obsazení souboru a také přišel režisér, který má pro téma hry a dramatiku Martina Sperra naprosto přesné divadelní vnímaní a cit. Navíc bych řekl, že nazrává doba i na text samotný z hlediska velmi živého tématu rozšiřující se xenofobie, národovectví a nacionalismu,“ říká Zdeněk Janál, který se na realizaci textu pohostinsky podílí.
Ústředním tématem je princip outsiderství, princip jinakosti. Hra nahlíží na vesnici, kde jinakostí se vyznačuje hned několik postav, které se snaží asimilovat do společnosti, být přijímáni jako normální. „Podstatným tématem hry také je, jak snadno se člověk dostane tzv. do řečí, jak lidi baví zabývat se až sžíravě cizími životy, čímž mnohdy berou osud těchto lidí do vlastních rukou, neboť právě svými řečmi mění skutečnost, pozměňují realitu. Za skutečné se pak často mnohem více považuje to, co se říká, než to, co se skutečně děje. Podtitulem Loveckých scén by pak klidně mohla být replika z textu: Lidi už si o tobě taky povídají,“ uvádí Zdeněk Janál a dodává: „Děj hry se odehrává krátce po druhé světové válce v roce 1949, tedy v období změn společensko-politických poměrů, zjišťujeme však, že i když se svět mění, lidé zůstávají pořád stejní.“
Hra vznikla v 60. letech minulého století a v Německu platila za poměrně skandální, přestože Sperr neměl potřebu šokovat, pouze chtěl přimět diváka ke spoluuvažování o daném problému, který ve své hře dramaticky rozvíjí. „Ani mým cílem není šokovat. Když jsem někdy v minulosti vytvořil skandální inscenaci, ještě ani hodinu před premiérou jsem netušil, že bude skandální! Překvapuje mě, že ještě dnes může někoho šokovat třeba muzikál Klec bláznů. Myslel jsem si, že téma homosexuality, které je podstatnou součástí naší hry, je už dnes vyřešené i na té poslední české vesnici a že jsme schopni se na toto téma s nadhledem podívat. My jako inscenátoři homosexualitu nepropagujeme, ale ani se jí nestraníme, ani ji nezavrhujeme. Nehlásáme přeci v divadle argumenty jako z politické tribuny. Ale skrze životní situace a argumenty vybízíme k úvahám, jak řešit jinakost. A jinakost není jen o homosexualitě, ale třeba o barvě pleti, o kulturní jinakosti, o jinakosti řeči apod. Lovecké scény jsou o jinakosti a jejím přijímání, o solidárnosti s touto jinakostí, není jen o tom, jak v poválečném roce 1949 chtěli v německé vesnici „vyštípat“ homosexuála,“ tvrdí režisér Filip Nuckolls.
Premiéru Loveckých scén z Dolního Bavorska předznamená vernisáž souborné výstavy Cesty 2017 výtvarníků sdružených kolem akademického malíře a bývalého pedagoga na Katedře scénografie pražské DAMU Jana Jünglinga.
Radek Smetana
