VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

První premiérou letošní sezóny bude komedie Anthony Neilsona Lháři, kterou poprvé odehrajeme v Městském divadle již 11. října. Režisérem inscenace je pardubickému publiku velmi dobře známý ZDENĚK DUŠEK. Pokud ho ale budete chtít poznat ještě o trochu více, stačí se začít do následujících řádků.

V pardubickém divadle pracujete pravidelně. Přirostlo vám k srdci a stále se sem ještě těšíváte? Má vás zde stále co překvapovat?
Popravdě řečeno jsem se sem těšil na standard. A pokud vím, moji výtvarníci také. Tak doufáme, že nás nic nepřekvapí.

Pardubický soubor tedy důkladně znáte. Je zde někdo, s kým jste zatím ještě nepracoval a na koho jste se nyní těšil?
Důkladně je trochu silné slovo. Pořád jsme ještě ve stavu, kdy jsme si, myslím, nezevšedněli. Abych zjistil, s kým jsem dosud nepracoval, musel jsem se podívat na internet a vyšlo mi, že pouze s paní Novotnou. Ale v tom jsem přisámbohu nevinně, už párkrát jsem ji v obsazení měl.

Myslíte, že o sobě můžete říct, že máte odhad na lidi? Respektive na herce a jejich herecké možnosti?
Nevím. Uvidíme.

Naposledy jste u nás režíroval Shakespearova Richarda III., nyní pracujete na komedii Anthonyho Neilsona Lháři. Máte rád protichůdné úkoly? Do čeho jste se pouštěl raději?
Shakespeare je Shakespeare, ale se stejnou vervou se teď pouštím do Lhářů.

Nejenže vaše aktuální práce spočívá v komediálním žánru, ale komedie režírujete poměrně často, není to tedy pro vás nic neobvyklého, spíše naopak. Zajímá mě proto váš vztah ke komedii. Kde se ve vás bere touha zabývat se právě tímto žánrem? Možná se pletu, ale může se na první pohled zdát, že by mohl být spíše proti vašemu naturelu. Nebo jen to jen zdání či vliv introvertní povahy a realita je ještě jiná?
Z vaší otázky je patrné, že to, bůhvíproč, není zcela zřejmé, ale já se rád směju. A ty komedie jsou pro mne vlastně jakési ověřování vlastních životních postojů. Pokud se nás víc směje stejným věcem, znamená to, že realitu cítíme podobně. Takže tak nějak patříme k sobě.

Komediální situace na jevišti a v životě jsou dvě rozdílné věci. S divadelní komedií si dobře rozumíte, ale rovněž by mě zajímalo, jak si rozumíte s podobnými komediálními situacemi, když se vám dějí samotnému v životě? Dokážete si udržet nadhled nad situací, popřípadě umíte si udělat legraci i sám ze sebe?
Dělat si legraci ze sebe je jedna z nejtěžších disciplín. Nedostanete se dál, než vás pustí vlastní ego nebo opravdová bolest, kterou si nesete životem. A ono taky není zdravé, dělat si ze sebe furt srandu. A když o tom tak uvažuju, já si ze sebe ani dělat srandu nemůžu, protože jsem ve všem vynikající.

Je patrné, že jste při práci nejen velmi dobrý psycholog, ale rovněž nevynecháte žádný detail. Jste perfekcionista?
Rozdíl mezi standardním a lepším je v detailu. Jsem rád, když věci kolem mě mají pochopitelný důvod.

Co je podle vás při práci důležité, aby se dlouhodobé úsilí tvorby pak mohlo proměnit v opravdu zdařilou inscenaci?
Takové nějaké zapálení pro věc všech zúčastněných a pořádná porce štěstí. A to přeje připraveným. A ještě bych zmínil podmínky, ty pro kreativní práci jsou čím dál horší.

Zabýváte se nejen divadelní režií, ale také prací pro televizi. V čem tam spočívá přesně vaše úloha? Jste hlavně herecký kouč?
V poslední době spíš dramaturg nebo vedoucí projektu.

U kterých televizních projektů jste stál a kam v tomto oboru sahá vaše ambice?
Projekty už jsme rozjížděli různé, v současné době se angažuji v komediálním seriálu České televize Marta a Věra.

Můžete z této práce zpětně těžit a využívat zkušenosti z ní třeba právě při práci na divadelní komedii – a konkrétně na té naší, na Lhářích? Několikrát jsme hovořili o tom, jak mají Lháři blízko právě k sitcomu. V čem vidíte ono propojení?
Zjednodušeně řečeno v tom, jak je to napsané. Ale je to všechno zatím jen teorie, kterou ověříme inscenací.

Tento typ komedie vyžaduje i trochu jiné herectví, než je na českých jevištích běžné? Myslíte, že má pro to český herec „buňky“? A jakou máte metodu, abyste mu pomohl je objevit či otevřít?
Někteří čeští herci mají hodně buněk, takže proč by jich nemohli mít pár pro autentický způsob hraní? Většině herců pomůže, když vědí, o čem mluví.

Lháři jsou černou komedií. Nebojíte se, že je černá až příliš a že by mohla leckterému divákovi připadat až moc morbidní?
Termín „černá komedie“ od dob Styanových znamená hru mísící žánry. Jejími představiteli jsou třeba Ibsen, Williams nebo Shaw. Oproti tomuto stylu jsou Lháři čistou komedií. Jejím východiskem je těžký úkol pro dva citlivé policisty, aby v době vánočních svátků oznámili pozůstalým úmrtí dcery při nehodě, ale na konci se ukáže, že šlo o omyl. Čistá komedie o vážných věcech…

Přeji vám, Zlomte vaz!