VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Pozvánka PETRA GAZDÍKA do Provence
Na závěr sezóny jsme si pro vás připravili skutečnou lahůdku, pohlazení po duši, a věříme, že i po uších – muzikálovou komedii PEKAŘOVA ŽENA (The Baker’s Wife) autorů Stephena Schwartze a Josepha Steina. Tento muzikál pro nás objevil, z anglického originálu přeložil a jeho uvedení v ČR zprostředkoval režisér PETR GAZDÍK, který ve VČD před čtyřmi lety připravil crazy muzikál Kvítek z horrroru. V době, kdy vzniká tento rozhovor, nás od premiéry dělí jeden měsíc a zároveň podle původního plánu už jsme ji měli mít rok za sebou. Nyní se intenzivně pracuje skutečně na všech frontách – v dílnách se vyrábí složitá scénografie tak, aby na jevišti mohla vzniknout nefalšovaná provensálská vesnička, v krejčovně se šijí kostýmy à la 30. léta, v divadle se zkouší, zpívá a tančí ve všech volných prostorách. K početnému hereckému obsazení, v němž figuruje i mnoho nových mladých tváří, se zanedlouho přidá také jedenáctičlenný orchestr. To ale pana režiséra naprosto nerozhází, jednak už pracoval na mnohem větších produkcích, za druhé má na kontě přes čtyřicet režií muzikálů především v Městském divadle Brno, a pak – je to jeden z nejlaskavějších režisérů, jakého mělo naše divadlo tu čest poznat.
Petře, úkol zněl jasně: najít menší snadný muzikál. (smích) Jak jsi narazil na Pekařovu ženu?
Pravidelně se probírám nabídkami zahraničních agentur, se kterými přímo spolupracuji. Poslouchám nahrávky, a pokud mě zaujme hudba, pokračuji ve zkoumání daného titulu. Je nutno konstatovat, že vlastně žádný muzikál není snadný, a to se týká i Pekařovy ženy. Dá se však skutečně říci, že patří obsazením k těm menším, není zde klasická company, je navíc komediální a myslím, že velmi milý – zadání jsem tedy snad splnil…
Proč myslíš, že bude „Pekařka“ přitažlivá pro diváky?
Je to milá, komediální sonda do obyčejného života lidí na francouzském venkově. Námět vychází z velmi ceněného francouzského filmu (režiséra Marcela Pagnola – pozn. red.), hudba je z pera Stephena Schwartze, světového skladatele velkých muzikálových titulů jako například Wicked, Pippin či Godspell. V daném žánru jde, myslím, o velmi kvalitní a propracované dílo.
Přeložil jsi libreto a spolu s Karlem Škarkou, autorem vokálního nastudování a hudebním supervizorem, také texty všech písní. Zde to byla nutnost, český překlad neexistoval. Ty si ale překládáš skoro všechny texty, které se chystáš režírovat – muzikály i dramata, proč?
Důvodem je především to, že kvalitní muzikálové tituly používají písně k posunu děje, emocionálně jde vlastně o zpívané monology či dialogy. V mé kariéře se mi mnohokrát dostaly do rukou překlady, které byly sice pěkné, ovšem právě písňové texty se často ubíraly jiným dramatickým směrem, než tomu bylo v originálu, což samozřejmě posouvalo i celkové vyznění daných situací. Překlad navíc vnímám jako nejlepší možnou režijní přípravu.
Studoval jsi hereckou konzervatoř a muzikálové herectví na brněnské JAMU, vyrůstal jsi v divadle, v němž nyní hraješ, režíruješ a umělecky vedeš muzikálový soubor. Jsi svému divadlu zkrátka věrný už od absolutoria, přestože možná přišly i nějaké jiné nabídky, snad dokonce i zahraniční? Nelákalo tě někdy změnit angažmá?
Jde to ještě dál do minulosti. Moje maminka byla dlouholetou členkou našeho divadla a stále zde hraje. Můj táta byl několik let hlavním osvětlovačem. Dá se říci, že jsem se tu narodil. Jsem tu prostě doma a skutečně jsem o změně nikdy nepřemýšlel.
Téměř 20 let jsi šéfem muzikálu v MDB, jak bys zhodnotil toto období? Hádám, že za tu dobu brněnský muzikál urazil poměrně významný kus cesty.
Myslím, že hodnotit musí jiní. Věřím, že jsem k tomuto rozvoji alespoň trochu přispěl.
Režíruješ od roku 2008 – oprav mě, pokud se pletu. Proč ses rozhodl stát režisérem a co ti tato práce ve srovnání s herectvím dává navíc?
Vlastně ani nevím, je to nejspíš tak, jak říkáš. Má režijní práce začala možná o něco dříve různými velkými koncertními představeními. Nejspíš na základě toho přišla nabídka pana ředitele Stanislava Moši. Přijal jsem ji už proto, že se domnívám, že je to nejlepší způsob, jak vést, přímo ovlivňovat umělecký soubor. Jako „šéf v kanceláři“ můžete organizovat, možná radit, jako režisér přímo ovlivňujete nejdůležitější činnost divadla, kterou je kreativní tvorba divadelního představení. Často také říkám, že coby herec jste jednou z barev na pomyslném plátně, jako režisér odpovídáte za výsledný obraz. Je to náročné, někdy až neúnosně zodpovědné, zároveň krásné, zábavné, dobrodružné a naplňující…
Řekl bys, že v současné době jsi spíš hercem, nebo režisérem?
Zrovna v minulém roce jsem měl, po delší době, hned pár krásných hereckých příležitostí, herec tedy stále jsem. Už pár let však převažuje režie.
Stává se, že zároveň režíruješ i hraješ – režíruješ sám sebe?
Už dlouho ne, ale ano, i to se párkrát stalo. Není to ale tak, že bych režíroval sebe, režíruji svou alternaci. Vím tedy, tak jako u všech ostatních postav, o dané roli téměř vše a jsem schopen v generálkách „naskočit“, pokud s tím počítám a učím se průběžně text…
Na scénu MDB jsi v české premiéře už přivedl řadu muzikálů. Co je pro tvůj výběr rozhodující? Co musí muzikál splňovat, když ho vidíš např. v Londýně či New Yorku, kam za výběrem titulů jezdíš?
Myslím, že je to hudba, tak jak jsem už výše říkal, pokud mě zaujme hudba, pokračuji v dalším zkoumání díla. A ano, některá představení, někdy i o mnoho let dříve, vidím a zaujmou mě svým celkovým provedením, jako například Jekyll and Hyde či Mary Poppins.
Jaký žánr v činohře jako režisér preferuješ?
Nevím, jestli mám nějakou preferenci, zajímají mě texty s hlubokým emocionální obsahem a dobře napsanými situacemi. Je ale fakt, že ke mně přicházejí spíš vážnější kousky. Ale třeba komedie Jméno, byla, myslím, jednou z našich nejúspěšnějších. U této komedie se nám navíc povedlo to, že si divák celou dobu myslí, jaká je to „bžunda“, a v poslední třetině během sekundy pochopí a přijme vážnost dramatického zvratu – to je pak radost, na jevišti se totiž odehraje život v přímém přenosu.
Ještě než jsi dostudoval JAMU, založili jste spolu s Romanem Vojtkem G-Studio. Klobouk dolů před tou odvahou v 19 letech! Nicméně risk se vyplatil, vzniklo největší moravské nahrávací studio, pod jehož hlavičkou se vám dokonce podařilo uvést vlastní muzikál a vyprodat s ním brněnské Rondo. Jak vzpomínáš na tuhle dobu? A v jaké podobě funguje studio dnes?
Bylo to krásné, dobrodružné, těžké i bolestné. Byli jsme divadlem bez jakékoliv subvence a financovali vše z činnosti nahrávacího studia. V době finanční krize jsme zůstali bez zakázek a s několika významnými, ale neproplacenými fakturami. Dostali jsme se do tzv. druhotné platební neschopnosti. Firma G-Studio tedy už neexistuje. Nicméně studio se zachránit podařilo a funguje – už jen jako nahrávací společnost – dodnes. Původní vlastnická struktura se rozpadla, s Romanem jsme si však stále blízcí a fakticky se nic nezměnilo…
Před dvěma lety jsi založil pětičlennou kapelu, hrajete ještě? Jakému žánru se věnujete?
Ano, hrajeme jen tak pro radost, zpíváme si, za pár dní máme koncert… Hrajeme, co se nám líbí, specificky s našimi českými texty – samozřejmě věrnými originálům.
Po těch všech otázkách týkajících se tvého bohatého profesního života se musím zeptat – máš vůbec nějaký volný čas? Jak ho trávíš?
Jistě, když to dobře zorganizuješ, vždy nějaký čas ještě zbývá. Trávím ho s rodinou a rád hraju golf.
Tvoji dva synové jdou ve tvých šlépějích, dalo by se říct. Oba se pravidelně objevují na jevišti MDB, jsou šikovní, nestydí se, baví je to – stejně tak jako tebe, když jsi byl malý a hrál v tom samém divadle. Myslíš, že by se chtěli divadlu věnovat později i profesionálně? Byl bys rád?
Nechávám to na nich, jsou skvělí, jde jim to i ve škole. Donedávna říkali, že chtějí být „jako táta“, což mě samozřejmě hřeje u srdce. V posledním roce se to trochu změnilo, Adam přemýšlí o medicíně a Josef o hudbě, hraje velmi dobře na klavír. Co z toho bude, se uvidí… Hlavně aby byli zdraví a šťastní!
Petře, úkol zněl jasně: najít menší snadný muzikál. (smích) Jak jsi narazil na Pekařovu ženu?
Pravidelně se probírám nabídkami zahraničních agentur, se kterými přímo spolupracuji. Poslouchám nahrávky, a pokud mě zaujme hudba, pokračuji ve zkoumání daného titulu. Je nutno konstatovat, že vlastně žádný muzikál není snadný, a to se týká i Pekařovy ženy. Dá se však skutečně říci, že patří obsazením k těm menším, není zde klasická company, je navíc komediální a myslím, že velmi milý – zadání jsem tedy snad splnil…
Proč myslíš, že bude „Pekařka“ přitažlivá pro diváky?
Je to milá, komediální sonda do obyčejného života lidí na francouzském venkově. Námět vychází z velmi ceněného francouzského filmu (režiséra Marcela Pagnola – pozn. red.), hudba je z pera Stephena Schwartze, světového skladatele velkých muzikálových titulů jako například Wicked, Pippin či Godspell. V daném žánru jde, myslím, o velmi kvalitní a propracované dílo.
Přeložil jsi libreto a spolu s Karlem Škarkou, autorem vokálního nastudování a hudebním supervizorem, také texty všech písní. Zde to byla nutnost, český překlad neexistoval. Ty si ale překládáš skoro všechny texty, které se chystáš režírovat – muzikály i dramata, proč?
Důvodem je především to, že kvalitní muzikálové tituly používají písně k posunu děje, emocionálně jde vlastně o zpívané monology či dialogy. V mé kariéře se mi mnohokrát dostaly do rukou překlady, které byly sice pěkné, ovšem právě písňové texty se často ubíraly jiným dramatickým směrem, než tomu bylo v originálu, což samozřejmě posouvalo i celkové vyznění daných situací. Překlad navíc vnímám jako nejlepší možnou režijní přípravu.
Studoval jsi hereckou konzervatoř a muzikálové herectví na brněnské JAMU, vyrůstal jsi v divadle, v němž nyní hraješ, režíruješ a umělecky vedeš muzikálový soubor. Jsi svému divadlu zkrátka věrný už od absolutoria, přestože možná přišly i nějaké jiné nabídky, snad dokonce i zahraniční? Nelákalo tě někdy změnit angažmá?
Jde to ještě dál do minulosti. Moje maminka byla dlouholetou členkou našeho divadla a stále zde hraje. Můj táta byl několik let hlavním osvětlovačem. Dá se říci, že jsem se tu narodil. Jsem tu prostě doma a skutečně jsem o změně nikdy nepřemýšlel.
Téměř 20 let jsi šéfem muzikálu v MDB, jak bys zhodnotil toto období? Hádám, že za tu dobu brněnský muzikál urazil poměrně významný kus cesty.
Myslím, že hodnotit musí jiní. Věřím, že jsem k tomuto rozvoji alespoň trochu přispěl.
Režíruješ od roku 2008 – oprav mě, pokud se pletu. Proč ses rozhodl stát režisérem a co ti tato práce ve srovnání s herectvím dává navíc?
Vlastně ani nevím, je to nejspíš tak, jak říkáš. Má režijní práce začala možná o něco dříve různými velkými koncertními představeními. Nejspíš na základě toho přišla nabídka pana ředitele Stanislava Moši. Přijal jsem ji už proto, že se domnívám, že je to nejlepší způsob, jak vést, přímo ovlivňovat umělecký soubor. Jako „šéf v kanceláři“ můžete organizovat, možná radit, jako režisér přímo ovlivňujete nejdůležitější činnost divadla, kterou je kreativní tvorba divadelního představení. Často také říkám, že coby herec jste jednou z barev na pomyslném plátně, jako režisér odpovídáte za výsledný obraz. Je to náročné, někdy až neúnosně zodpovědné, zároveň krásné, zábavné, dobrodružné a naplňující…
Řekl bys, že v současné době jsi spíš hercem, nebo režisérem?
Zrovna v minulém roce jsem měl, po delší době, hned pár krásných hereckých příležitostí, herec tedy stále jsem. Už pár let však převažuje režie.
Stává se, že zároveň režíruješ i hraješ – režíruješ sám sebe?
Už dlouho ne, ale ano, i to se párkrát stalo. Není to ale tak, že bych režíroval sebe, režíruji svou alternaci. Vím tedy, tak jako u všech ostatních postav, o dané roli téměř vše a jsem schopen v generálkách „naskočit“, pokud s tím počítám a učím se průběžně text…
Na scénu MDB jsi v české premiéře už přivedl řadu muzikálů. Co je pro tvůj výběr rozhodující? Co musí muzikál splňovat, když ho vidíš např. v Londýně či New Yorku, kam za výběrem titulů jezdíš?
Myslím, že je to hudba, tak jak jsem už výše říkal, pokud mě zaujme hudba, pokračuji v dalším zkoumání díla. A ano, některá představení, někdy i o mnoho let dříve, vidím a zaujmou mě svým celkovým provedením, jako například Jekyll and Hyde či Mary Poppins.
Jaký žánr v činohře jako režisér preferuješ?
Nevím, jestli mám nějakou preferenci, zajímají mě texty s hlubokým emocionální obsahem a dobře napsanými situacemi. Je ale fakt, že ke mně přicházejí spíš vážnější kousky. Ale třeba komedie Jméno, byla, myslím, jednou z našich nejúspěšnějších. U této komedie se nám navíc povedlo to, že si divák celou dobu myslí, jaká je to „bžunda“, a v poslední třetině během sekundy pochopí a přijme vážnost dramatického zvratu – to je pak radost, na jevišti se totiž odehraje život v přímém přenosu.
Ještě než jsi dostudoval JAMU, založili jste spolu s Romanem Vojtkem G-Studio. Klobouk dolů před tou odvahou v 19 letech! Nicméně risk se vyplatil, vzniklo největší moravské nahrávací studio, pod jehož hlavičkou se vám dokonce podařilo uvést vlastní muzikál a vyprodat s ním brněnské Rondo. Jak vzpomínáš na tuhle dobu? A v jaké podobě funguje studio dnes?
Bylo to krásné, dobrodružné, těžké i bolestné. Byli jsme divadlem bez jakékoliv subvence a financovali vše z činnosti nahrávacího studia. V době finanční krize jsme zůstali bez zakázek a s několika významnými, ale neproplacenými fakturami. Dostali jsme se do tzv. druhotné platební neschopnosti. Firma G-Studio tedy už neexistuje. Nicméně studio se zachránit podařilo a funguje – už jen jako nahrávací společnost – dodnes. Původní vlastnická struktura se rozpadla, s Romanem jsme si však stále blízcí a fakticky se nic nezměnilo…
Před dvěma lety jsi založil pětičlennou kapelu, hrajete ještě? Jakému žánru se věnujete?
Ano, hrajeme jen tak pro radost, zpíváme si, za pár dní máme koncert… Hrajeme, co se nám líbí, specificky s našimi českými texty – samozřejmě věrnými originálům.
Po těch všech otázkách týkajících se tvého bohatého profesního života se musím zeptat – máš vůbec nějaký volný čas? Jak ho trávíš?
Jistě, když to dobře zorganizuješ, vždy nějaký čas ještě zbývá. Trávím ho s rodinou a rád hraju golf.
Tvoji dva synové jdou ve tvých šlépějích, dalo by se říct. Oba se pravidelně objevují na jevišti MDB, jsou šikovní, nestydí se, baví je to – stejně tak jako tebe, když jsi byl malý a hrál v tom samém divadle. Myslíš, že by se chtěli divadlu věnovat později i profesionálně? Byl bys rád?
Nechávám to na nich, jsou skvělí, jde jim to i ve škole. Donedávna říkali, že chtějí být „jako táta“, což mě samozřejmě hřeje u srdce. V posledním roce se to trochu změnilo, Adam přemýšlí o medicíně a Josef o hudbě, hraje velmi dobře na klavír. Co z toho bude, se uvidí… Hlavně aby byli zdraví a šťastní!
Anna Hlaváčková
