VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Východočeské divadlo tradičně myslí na všechny své diváky, a to nejen na ty stávající, ale také na diváky potenciální, kteří by se v budoucnu mohli stát jeho novými předplatiteli, stálými návštěvníky. Hodlá proto v co nejvyšší míře vyslyšet jejich tužby a přání, co by na pardubických divadelních prknech rádi viděli. Vedení divadla proto bedlivě sleduje, co diváky láká, přitahuje, po čem touží především! K takovému zjišťování zájmů našich diváků slouží například četné ankety, ve kterých nám sdělujete svoje připomínky, ale podstatným ukazatelem jsou též přirozené ohlasy po každém divadelním představení, váš potlesk, potažmo diskuse v kuloárech. Je samozřejmě v Pardubicích znatelné, co se říká, co se šeptá – tedy které inscenace rezonují, které se líbí, případně které vzbuzují kontroverze i mírné pohoršení, i takové reakce samozřejmě k divadlu patří. A nejsou ihned známkou problému, ale živosti tématu, živosti inscenace. Vždyť k čemu by bylo divadlo, kdyby bylo mrtvé a nikdo o něm nemluvil? Mnohem lepší přeci je, když se o divadle a po divadle četně diskutuje!
Na první pohled by se mohlo zdát, že největší ohlas a zájem budí náš komediální a muzikálový repertoár. Samozřejmě, tento druh repertoáru vždy přitahoval nejširší a nejpočetnější obecenstvo – vždy tomu tak bylo a jistě bude. Ale při podrobnějším pohledu zjistíme, že v nemenší oblibě jsou tituly tzv. vážnější, které v kontextu celého dramaturgického plánu sezóny stejně svým počtem převažují. Nutno totiž podotknout, že tento dramatičtější repertoár zvláště v poslední době zaznamenal mnoho kladných reakcí i adekvátní návštěvnost, která nás těší, ať již jde o Schnitzlerovu Duši – krajinu širou v režii Radovana Lipuse, Topolův Konec masopustu režiséra Břetislava Rychlíka, Tarantův opus Hej, Mistře! nebo o hru Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové? na Malé scéně ve dvoře, za kterou si letos Jindra Janoušková dokonce vysloužila nominaci na prestižní Cenu Thálie.
Snažíme se tedy oba směry – komediálnější a dramatičtější – držet co nejvíce v rovnováze. A proto také příští divadelní sezóna bude průsečíkem obou těchto tendencí, zábava i poučení a společensko-kritický pohled se tak potkají v jednom divadelním domě. Východočeské divadlo totiž chce i nadále být divadlem pro všechny obyvatele Pardubic, z nichž každý má přeci svůj odlišný vkus i jiné zájmy. Zachováváme samozřejmě také zvýšenou pozornost na diváky dětské či dospívající a na druhé straně na seniory. Tedy zjednodušeně řečeno: Chceme hrát přeci pro vás pro všechny!

První premiéru příští sezóny uvidíte na Malé scéně ve dvoře – bude jí velmi hravý titul pro celou rodinu, včetně dětského a dospívajícího publika, s názvem Normální debil. Hru napsal podle své povídkové knížky režisér Robert Bellan a inspiroval se v ní vlastními zážitky z mládí v době socialismu. Zábavně nás provede nejen touto dobou, ale především zákrutami dospívání. Autor se samozřejmě sám chopí i režie, což bude v našem divadle již potřetí, dokonce v poměrně rychlém sledu (po inscenacích A je to v pytli! a Rodinný podnik). Někteří z vás již měli možnost tuto hru vidět v květnu 2015 formou scénického čtení v našem cyklu INprojekty.
Plejádu celkových šesti nových inscenací v Městském divadle krátce nato zahájíme s klasikem všech klasiků, a sice s Williamem Shakespearem. Jeho Othella, věčně aktuálního, jako jsou věčné naše vnitřní temné pudy, bude režírovat Petr Kracik, jehož pardubické inscenace se pravidelně setkávají s velkou oblibou. Z poslední doby jmenujme například jeho režie Dvanácti rozhněvaných mužů nebo Jména růže. Othellem se připojíme k připomínce Shakespearova velkého výročí, v jehož duchu se v mnoha divadlech nese celý rok 2016, neboť 23. dubna právě tohoto roku uplynulo přesně 400 let od úmrtí tohoto nezastupitelného autora.
Kmenový režisér pardubického divadla Petr Novotný následně na divadelní jeviště převede scénář slavného Formanova filmu Hoří, má panenko! Od prosince tedy uvidíte komedii, která se odehrává na jednom nepovedeném hasičském bále. Sarkastický humor tohoto scénáře doslova nešetří nikoho a nic, je přímou sondou do naší všednosti a obyčejnosti, extraktem lidských povah, v nichž se možná i sami poznáme.
Poprvé bude v Pardubicích hostovat mladý a talentovaný režisér David Šiktanc. Na Malé scéně ve dvoře vytvoří moderní činohru, když v české premiéře uvede mimořádně zdařilou novinku jednoho z nejvýraznějších evropských dramatiků současnosti, a sice Maria von Mayenburga. Jeho Živý obraz nás zavede do života jednoho manželského páru – anebo spíše do života jejich uklízečky? Kdo koho pozoruje, kdo komu vstupuje do života? Uvidíte tedy kvalitní hru z dnešní společnosti, kterou na Malé scéně chceme dále pokračovat v objevování klenotů současné dramatiky.
Zmíněné čtyři tituly budou mít svoji premiéru ještě do konce roku 2016. Je mezi nimi velká klasika (Othello), filmová (Hoří, má panenko!) i komorní (Normální debil) komedie a současná hra (Živý obraz). A co vás čeká v roce 2017? Komedie (Třikrát život), muzikál (Kiss me, Kate), drama (Lovecké scény z Dolního Bavorska) i původní česká hra (Rasputin)! Tedy si představme ještě tyto zbývající čtyři tituly…
Onu slíbenou komedii bude režírovat Milan Schejbal. Po jeho režiích situační komedie Charleyova teta a komediálního muzikálu Limonádový Joe se režisér tentokrát pustí do žánru komorní konverzační komedie, do brilantně vystavěné hry Třikrát život oblíbené Yasminy Rezy. Reza vynalézavě předvádí tři možné varianty jednoho zpackaného večera dvou manželských párů.
V žánru muzikálu se znovu objeví i již zmíněný „otec všech klasiků“ William Shakespeare, neboť americký muzikál Kiss me, Kate je přímo inspirován jeho komedií Zkrocení zlé ženy. V obou hrách vystupuje nezkrotná Kateřina, kterou přeci jen nakonec někdo zkrotí. Její příběh nebude režírovat nikdo jiný než také jedna Kateřina – Kateřina Dušková, která byla za loňskou sezónu ověnčena pardubickou diváckou cenou za komedii Mezi nebem a zemí. Můžete se tedy již nyní těšit na oblíbený a energický muzikál, který jste dosud v Pardubicích neměli možnost vidět!
Druhým režisérem, který do Pardubic v této sezóně zavítá pracovně poprvé, bude Filip Nuckolls. Pustí se do poměrně náročného režijního úkolu, když na jeviště přivede jednu z nejlepších německých her 20. století, opus Martina Sperra Lovecké scény z Dolního Bavorska. Titul dnes aktuálně ožívá především pro své dnes velmi živé téma vrozené xenofobie v nás a pro téma jinakosti, odlišnosti menšiny od mocné většiny.
Divadelní sezóna pak vyvrcholí na scéně Městského divadla novou původní hrou režiséra Petra Novotného Rasputin. Osud této významné postavy nejen ruských dějin Petra Novotného uhranul natolik, že několik let nosil v hlavě tento námět, až nakonec nazrála správná doba k tomu, aby o ní skutečně napsal divadelní hru a pokusil se skrze ni magický svět Rasputina převést na jeviště.
Po tomto přiblížení celkových osmi inscenací mám v sobě nyní živý pocit, doslova „živý obraz“, že se máte skutečně na co těšit, neboť vás čeká především pestrá a atraktivní divadelní sezóna! Užijte si ji!