VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Povídaní a pojídání s Jeptiškami
Když se začaly zkoušet JEPTIŠKY, s výjimkou režiséra, choreografa a scénografa jsme se setkávaly především my, ženy a dívky. Většina zkoušek probíhala během adventu, premiéra byla naplánována těsně před Vánoci, a tak jsme si řekly, že si to „uděláme hezké“. A že budeme péct. Že si denně ráno osladíme život nějakou tou vánočkou, buchtou, tvarohovými řezy a podobně. Přidal se i režisér Lumír Olšovský, který peče báječně, a na první čtenou zkoušku přinesl skvělou bábovku, jíž konkuroval můj čokoládový dort a vázané koláčky nápovědy Nadi Krůlové. V podobném duchu to šlo každý den…
Ptáte se, jak je možné, že herečkám nepřibyly faldy v jistých partiích? Odpověď je prostá, všechno totiž vytancují, vyskáčou. Muzikál Jeptišky je hodně náročný na fyzickou kondici, vyžaduje soustředění a připravenost v každém ohledu. Před zkouškami či ve chvílích pauzy jsme si tedy debužírovaly, ochutnávaly, chválily a vyměňovaly recepty, povídaly, rozjímaly a snad i jen tak tlachaly. Tady je zápis jedné takové chvíle s makovou bábovkou (ve tvaru ryby!) od Jindry Janouškové.
Děvčata, Jeptišky zkoušíme v čase adventním. Máte nějaké své rodinné rituály, které patří k tomuto období, prožíváte to?
Petra Janečková: Ano, prožíváme. Máme adventní věnec. Dělám ho vždy sama, ale letos jsem si koupila korpus a jenom jsem ho ozdobila, krájela jsem na něj pomeranče, citrony a jablíčka. Na Vánoce se připravujeme, i cukroví musí být, stromeček taky, dárky, jestli budeme hodní…
Dáša Novotná: Věnec už máme, vlastně dva. Jeden máme na dveřích. Ale nedělala jsem je, já mám na to lidi – mně je dělá muž. Věnec je každý rok jiný, pokaždé ho ozdobí jinak, ale vždy moc hezky, klasicky. Na cukroví jsem letos neměla ani pomyšlení, zatím nebyl čas, ale péct budu, to dělám moc ráda a nedám si to ani letos vzít.
Jindro, už jsi zadělala na těsta?
Jindra Janoušková: Zatím mám připravené jenom dvě. Na vanilkové rohlíčky a linecké pečivo, a dnes večer to budu muset upéct, protože o víkendu doma nebudu, mám nějakou práci. Věnec mám před cukrárnou (které je Jindra majitelkou – pozn. red.), je krásný.
A doma?
Jindra: Doma mám keramický, ten je velmi výhodný, protože nehoří. My jsme už několikrát hořeli, takže takhle je to lepší.
Dávám ti za pravdu, vzhledem k tomu, že jsem vaše nejbližší sousedka!
Martina Sikorová: Já mám věnec taky keramický, ale zatím ve sklepě, kde se na něj práší. (všeobecný smích)
A víš, že advent už probíhá?
Martina: Vím, každý den aspoň pálím svíčku. Četla jsem nedávno rozhovor na iDnes, kde paní píše o tradici Vánoc, a jak jsem byla tak nějak rozněžnělá, tak mě to dojalo. O čem všem Vánoce vůbec jsou? Když kupujeme dárky na svátky, tak na ty obdarované lidi myslíme, a tím jsme s nimi. Nebo že každá adventní svíčka každý týden něco znamená, má určitou symboliku. Poslední roky peču u kamarádky a kolegyně Lucky Kopecké, ale letos nebudu, protože to nestihnu. Budu na sebe hodná a budu se šetřit. Takže zajdu do Špaldy a tam nakoupím zdravé cukroví.
Petra Tenorová: Já nemám nic. Nemám věnec… nikdy jsem ho neměla…
Jindra: Tak jednou jsi ho snad měla. Ne?!
Petra T.: Neměla. (všeobecné veselí)
Ona asi myslí jiný věnec…
Petra T.: Nemám věnec, nemám nic. Nebudu mýt okna. Možná vytřu. Já celé Vánoce hraju! Jirka (šéf baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni Jiří Pokorný, partner Petry – pozn. red.) možná koupí stromek a cukroví mi možná upeče babička. Jo, a četla jsem ten článek na iDnes taky a přišlo mi to nějaký nablblý, jak ta paní píše, že je moc důležitý si uklidit, aby bylo všechno čistý a voňavý. Já si jen řekla: A kdy???!!!
Martina: To přece není nablblý, že si máš doma uklidit…
Nejsi jenom pomalá?
Petra T.: Ne. Já se nebudu stresovat!
A víš, že máš pravdu? Advent je čas zklidnění, rozjímání, ale radostného, protože je to čekání na narození Krista. A vy zrovna v tomto období zkoušíte hodně dynamický muzikál. Stačíte se během dne zklidnit? Máte na to chvilku?
Petra J.: Jde to. Ta chvilka se vždy udělá. Uděláme si nedělní oběd…
Martina: Ach Bože, můžu k vám přijít v neděli na oběd?
Dáša: Tu neděli – tu držíme taky. My se s Pavlem potkáváme jenom večer, to oba usneme u televize a ráno jdeme oba zkoušet do divadla. Ale protože má Pavel premiéru dřív, možná taky uklidí.
Myslíš, Jindro, že za tebe manžel uklidí?
Jindra: Ne, my budeme bourat a malovat…
Dáša: No, to je opravdu nejlepší před Vánoci. (smích)
Martina: Já si myslím, že když člověk dělá to, co ho baví, tak si při tom může taky odpočinout. Já vím, to se mi to říká, když jsem teď týden ležela v posteli (kvůli nemoci – pozn. red.), ale bylo mi fajn!
Jindra: Když hodně pracuji a baví mě to, tak mi to dělá dobře.
No jo, ale ty jsi workoholik…
Martina: Jindra má opravdu. Když ji to baví, tak i když je unavená, může ji to svým způsobem zklidnit.
Petra T.: Já jsem nejklidnější na jevišti. A pak je to zase stres. Pořád zkouším, hraju, jezdím do Prahy na hodiny zpěvu…
A co myslíte, děvčata, budou ty Jeptišky legrace?
Všechny: Jo! Určitě!
Petra: Nás to baví. To je nejdůležitější.
Martina: Moc si to přejeme, tak to určitě tak dopadne!
Přeju vám, ať to vyjde! Ať jste vtipné, ať dobře zpíváte, tančíte a hrajete a ať to baví naše diváky. My všechny si to dost užíváme a ta radost bude určitě vidět a přenese se do publika – nejen před Vánoci, ale po celou sezónu.
Ptáte se, jak je možné, že herečkám nepřibyly faldy v jistých partiích? Odpověď je prostá, všechno totiž vytancují, vyskáčou. Muzikál Jeptišky je hodně náročný na fyzickou kondici, vyžaduje soustředění a připravenost v každém ohledu. Před zkouškami či ve chvílích pauzy jsme si tedy debužírovaly, ochutnávaly, chválily a vyměňovaly recepty, povídaly, rozjímaly a snad i jen tak tlachaly. Tady je zápis jedné takové chvíle s makovou bábovkou (ve tvaru ryby!) od Jindry Janouškové.
Děvčata, Jeptišky zkoušíme v čase adventním. Máte nějaké své rodinné rituály, které patří k tomuto období, prožíváte to?
Petra Janečková: Ano, prožíváme. Máme adventní věnec. Dělám ho vždy sama, ale letos jsem si koupila korpus a jenom jsem ho ozdobila, krájela jsem na něj pomeranče, citrony a jablíčka. Na Vánoce se připravujeme, i cukroví musí být, stromeček taky, dárky, jestli budeme hodní…
Dáša Novotná: Věnec už máme, vlastně dva. Jeden máme na dveřích. Ale nedělala jsem je, já mám na to lidi – mně je dělá muž. Věnec je každý rok jiný, pokaždé ho ozdobí jinak, ale vždy moc hezky, klasicky. Na cukroví jsem letos neměla ani pomyšlení, zatím nebyl čas, ale péct budu, to dělám moc ráda a nedám si to ani letos vzít.
Jindro, už jsi zadělala na těsta?
Jindra Janoušková: Zatím mám připravené jenom dvě. Na vanilkové rohlíčky a linecké pečivo, a dnes večer to budu muset upéct, protože o víkendu doma nebudu, mám nějakou práci. Věnec mám před cukrárnou (které je Jindra majitelkou – pozn. red.), je krásný.
A doma?
Jindra: Doma mám keramický, ten je velmi výhodný, protože nehoří. My jsme už několikrát hořeli, takže takhle je to lepší.
Dávám ti za pravdu, vzhledem k tomu, že jsem vaše nejbližší sousedka!
Martina Sikorová: Já mám věnec taky keramický, ale zatím ve sklepě, kde se na něj práší. (všeobecný smích)
A víš, že advent už probíhá?
Martina: Vím, každý den aspoň pálím svíčku. Četla jsem nedávno rozhovor na iDnes, kde paní píše o tradici Vánoc, a jak jsem byla tak nějak rozněžnělá, tak mě to dojalo. O čem všem Vánoce vůbec jsou? Když kupujeme dárky na svátky, tak na ty obdarované lidi myslíme, a tím jsme s nimi. Nebo že každá adventní svíčka každý týden něco znamená, má určitou symboliku. Poslední roky peču u kamarádky a kolegyně Lucky Kopecké, ale letos nebudu, protože to nestihnu. Budu na sebe hodná a budu se šetřit. Takže zajdu do Špaldy a tam nakoupím zdravé cukroví.
Petra Tenorová: Já nemám nic. Nemám věnec… nikdy jsem ho neměla…
Jindra: Tak jednou jsi ho snad měla. Ne?!
Petra T.: Neměla. (všeobecné veselí)
Ona asi myslí jiný věnec…
Petra T.: Nemám věnec, nemám nic. Nebudu mýt okna. Možná vytřu. Já celé Vánoce hraju! Jirka (šéf baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni Jiří Pokorný, partner Petry – pozn. red.) možná koupí stromek a cukroví mi možná upeče babička. Jo, a četla jsem ten článek na iDnes taky a přišlo mi to nějaký nablblý, jak ta paní píše, že je moc důležitý si uklidit, aby bylo všechno čistý a voňavý. Já si jen řekla: A kdy???!!!
Martina: To přece není nablblý, že si máš doma uklidit…
Nejsi jenom pomalá?
Petra T.: Ne. Já se nebudu stresovat!
A víš, že máš pravdu? Advent je čas zklidnění, rozjímání, ale radostného, protože je to čekání na narození Krista. A vy zrovna v tomto období zkoušíte hodně dynamický muzikál. Stačíte se během dne zklidnit? Máte na to chvilku?
Petra J.: Jde to. Ta chvilka se vždy udělá. Uděláme si nedělní oběd…
Martina: Ach Bože, můžu k vám přijít v neděli na oběd?
Dáša: Tu neděli – tu držíme taky. My se s Pavlem potkáváme jenom večer, to oba usneme u televize a ráno jdeme oba zkoušet do divadla. Ale protože má Pavel premiéru dřív, možná taky uklidí.
Myslíš, Jindro, že za tebe manžel uklidí?
Jindra: Ne, my budeme bourat a malovat…
Dáša: No, to je opravdu nejlepší před Vánoci. (smích)
Martina: Já si myslím, že když člověk dělá to, co ho baví, tak si při tom může taky odpočinout. Já vím, to se mi to říká, když jsem teď týden ležela v posteli (kvůli nemoci – pozn. red.), ale bylo mi fajn!
Jindra: Když hodně pracuji a baví mě to, tak mi to dělá dobře.
No jo, ale ty jsi workoholik…
Martina: Jindra má opravdu. Když ji to baví, tak i když je unavená, může ji to svým způsobem zklidnit.
Petra T.: Já jsem nejklidnější na jevišti. A pak je to zase stres. Pořád zkouším, hraju, jezdím do Prahy na hodiny zpěvu…
A co myslíte, děvčata, budou ty Jeptišky legrace?
Všechny: Jo! Určitě!
Petra: Nás to baví. To je nejdůležitější.
Martina: Moc si to přejeme, tak to určitě tak dopadne!
Přeju vám, ať to vyjde! Ať jste vtipné, ať dobře zpíváte, tančíte a hrajete a ať to baví naše diváky. My všechny si to dost užíváme a ta radost bude určitě vidět a přenese se do publika – nejen před Vánoci, ale po celou sezónu.
Jana Uherová
