VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Poslední premiéra sezóny - Bulgakovův Zojčin byt
104. divadelní sezónu završí Východočeské divadlo v sobotu 14. června premiérou nelítostné grotesky Michaila Bulgakova Zojčin byt, kterou nastudoval režisér ostravského Národního divadla moravskoslezského Janusz Klimsza. V hlavních rolích se objeví Jindra Janoušková, Petra Tenorová, Alexandr Postler, Martin Mejzlík a Ladislav Špiner.
Přestože renomovaný režisér Janusz Klimsza pracuje v Pardubicích poprvé, místní soubor mu není zcela cizí: „Náš divadelní rybník je malý, takže nějaké to povědomí o sobě vždy máme. Některé herce tady znám i třicet let. S Lexou Postlerem jsem byl kdysi v jednom angažmá, s Láďou Špinerem jsem pracoval v Opavě, Martin Mejzlík byl se mnou přímo v ročníku na DAMU – hrál v mé absolventské inscenaci. V každém divadle v republice je někdo, s kým člověk sdílel život, něco v minulosti. České divadlo není anonymní.“
Diváky čeká slovy realizátorů třeskutá komedie z dob, kdy mít vlastní ložnici byl protiprávní luxus, z lidí se stávali „soudruzi“ a „občané“, z osobností vyvrhelové a z nicek oficiální persony s imunitou.
„Nutno dodat, že v třeskutosti je napětí, nebezpečí, takže „třeskutá komedie“ je vzrušující, ne tak úplně lehkovážný žánr. Zojčin byt mě zaujal všestrannou divadelností. Postavy mluví vtipnými, živoucími dialogy, snoubí se bohatými vzájemnými vztahy, zjevnými i skrytými, na první pohled jednoduchý příběh je vystavěn mistrně, přehledně, ale na dalekosáhlém a hlubokém podkladu mimořádně závažných témat, a spěje k nenadálému překvapení. Navíc tahle hra z doby NEP udivuje – až leká – svou aktuálností, aniž bychom jí ji násilně podsouvali,“ říká dramaturgyně Jana Pithartová, která se pohostinsky vrátila do svého bývalého domovského divadla.
Janu Pithartovou doplňuje režisér Janusz Klimsza: „Na Zojčině bytě mi přijde zajímavé, že se Bulgakov vmezeřil do zvláštního období sovětského státu, kdy začal být infiltrován kapitalismem, byť v rámci socialistického zřízení. A jakoby ta podnikavost, dravost je v něčem podobná tomu, co my vidíme kolem sebe. V této hře jsou věci, které se pro nás stávají čím dále více aktuální. Aktuální je například ono prorůstání šedé ekonomiky a politiky, podvody s nemovitostmi, dealování drog atd. Zároveň jsou zde plnokrevné postavy psané člověkem, který životu rozuměl, pracoval jako dramaturg v MCHATu, byl u zdroje toho nejlepšího, co se v tehdejším divadle dělo, tedy je znát Bulgakovova poučenost nejenom o lidském osudu, ale i ta divadelní. Vždy je pro mě příjemné, když herci mají co hrát, to je kvalita věci. Také se mi líbí způsob, jakým je hra napsaná, podobá se v něčem Gogolovi a má prvky až absurdního divadla, byť na bázi divadla tak říkajíc realistického. Satira má u Bulgakova zvláštní šmrnc.“
Před sobotní premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy obrazů posluchačů výtvarného kurzu pro dospělé při DDM ALFA Pardubice – Polabiny, odloučené pracoviště DELTA.
Přestože renomovaný režisér Janusz Klimsza pracuje v Pardubicích poprvé, místní soubor mu není zcela cizí: „Náš divadelní rybník je malý, takže nějaké to povědomí o sobě vždy máme. Některé herce tady znám i třicet let. S Lexou Postlerem jsem byl kdysi v jednom angažmá, s Láďou Špinerem jsem pracoval v Opavě, Martin Mejzlík byl se mnou přímo v ročníku na DAMU – hrál v mé absolventské inscenaci. V každém divadle v republice je někdo, s kým člověk sdílel život, něco v minulosti. České divadlo není anonymní.“
Diváky čeká slovy realizátorů třeskutá komedie z dob, kdy mít vlastní ložnici byl protiprávní luxus, z lidí se stávali „soudruzi“ a „občané“, z osobností vyvrhelové a z nicek oficiální persony s imunitou.
„Nutno dodat, že v třeskutosti je napětí, nebezpečí, takže „třeskutá komedie“ je vzrušující, ne tak úplně lehkovážný žánr. Zojčin byt mě zaujal všestrannou divadelností. Postavy mluví vtipnými, živoucími dialogy, snoubí se bohatými vzájemnými vztahy, zjevnými i skrytými, na první pohled jednoduchý příběh je vystavěn mistrně, přehledně, ale na dalekosáhlém a hlubokém podkladu mimořádně závažných témat, a spěje k nenadálému překvapení. Navíc tahle hra z doby NEP udivuje – až leká – svou aktuálností, aniž bychom jí ji násilně podsouvali,“ říká dramaturgyně Jana Pithartová, která se pohostinsky vrátila do svého bývalého domovského divadla.
Janu Pithartovou doplňuje režisér Janusz Klimsza: „Na Zojčině bytě mi přijde zajímavé, že se Bulgakov vmezeřil do zvláštního období sovětského státu, kdy začal být infiltrován kapitalismem, byť v rámci socialistického zřízení. A jakoby ta podnikavost, dravost je v něčem podobná tomu, co my vidíme kolem sebe. V této hře jsou věci, které se pro nás stávají čím dále více aktuální. Aktuální je například ono prorůstání šedé ekonomiky a politiky, podvody s nemovitostmi, dealování drog atd. Zároveň jsou zde plnokrevné postavy psané člověkem, který životu rozuměl, pracoval jako dramaturg v MCHATu, byl u zdroje toho nejlepšího, co se v tehdejším divadle dělo, tedy je znát Bulgakovova poučenost nejenom o lidském osudu, ale i ta divadelní. Vždy je pro mě příjemné, když herci mají co hrát, to je kvalita věci. Také se mi líbí způsob, jakým je hra napsaná, podobá se v něčem Gogolovi a má prvky až absurdního divadla, byť na bázi divadla tak říkajíc realistického. Satira má u Bulgakova zvláštní šmrnc.“
Před sobotní premiérou se ve foyer uskuteční vernisáž výstavy obrazů posluchačů výtvarného kurzu pro dospělé při DDM ALFA Pardubice – Polabiny, odloučené pracoviště DELTA.
Radek Smetana
