VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

9. června se na Malé scéně ve dvoře rozloučíme s komorní inscenací VENKOV. Hru napsal jeden z nejvýraznějších současných britských dramatiků Martin Crimp. Vybral si ji režisér Janusz Klimsza, jehož předchozí a první inscenací v Pardubicích byl Zojčin byt, hra mistra magického realismu, kyjevského rodáka Michaila Bulgakova. Hrála se v letech 2014–2015 na velké scéně v Městském divadle.

Tentokrát se Janusz Klimsza zajímal o možnost režírovat v komorním prostoru a zvolil text thrillerového žánru, s nímž se naši herci – Petra Janečková, Martin Mejzlík a Veronika Malá – setkali možná poprvé.


Mám pravdu, nebo už nějakou divadelní thrillerovou zkušenost máte?
PETRA (Corina): Ano, bylo to poprvé.
VERONIKA (Rebeka): Na škole jsme zkoušeli skvělý thriller od Simona Stephense podle skutečné události. Byla to inscenace Punk Rock, v níž na konci spolužák s maniodepresivními sklony postřílí polovinu své třídy a kamarádů…
MARTIN (Richard): Venkov je mimořádně zajímavý text, s žádným podobným jsem se zatím nesetkal. Když jsme si ho přečetli, tak jsem vlastně ani nevěděl, jaký je to žánr. Líbil se mi hned na první čtení, ale nebylo mi v něm zdaleka všechno jasné, ani jsem netušil, jak se bude inscenovat. Ale postupem zkoušek s Januszem, mým spolužákem z DAMU, se kterým jsem dělal absolventské představení, jsme všechny významy postupně rozklíčovali a v průběhu zkoušení jsme přicházeli na věci, které jsme ani nečekali. Moc mě to bavilo. A myslím, že jsme společnými silami dospěli k zajímavému výsledném tvaru. Máme na něj dobré ohlasy. Jsem moc rád, že jsem od Janusze dostal příležitost si ve hře Venkov zahrát. Líbí se mi, že je to opravdu herecké divadlo, žádné efekty, jen čistá činohra.

Venkov je sled pěti velice intenzivních, textově náročných dialogů, které hrajete někdy i necelý metr od diváka. Klobouk dolů! Co nejhoršího se vám v reprízách stalo?
PETRA: Co nejhoršího se může stát dvěma hercům v dialogu metr od diváka? Že zapomene text a nápovědu, která sedí mezi diváky, uslyší úplně každý – ano, to se nám stalo. Taky se stalo, že jsem skočila půl stránky a následně ji vložila jinam. Naštěstí můj parťák byl při věci a poslouchal, takže divák nic nepoznal.
VERONIKA: Ani nevím, myslím, že se nikdy nestalo nic zásadního, baví mě, jak je to autentické a komorní.
MARTIN: Samozřejmě se dějí „věci“, jako vždycky. Ale tady jsme se vždycky nějak společně zachránili, protože se navzájem vnímáme a posloucháme.

Můžete říci na rozloučenou s touto inscenací něco hezkého?
PETRA: Je to výborný text, a zkoušení bylo velmi intenzivní a jedno z nejlepších, co mě kdy potkalo. Takže DÍKY.
VERONIKA: Venkov je pro mě jednou z nejmilovanějších inscenací, ve které jsem mohla být. Považuji to za plnokrevné představení, kde vás podstata příběhu zcela pohltí.
MARTIN: Moc mě baví Venkov hrát a baví mě partneření s Petrou i s Veronikou, obě jsou skvělé. Je mi líto, že inscenace končí. Trochu závidím divadlům, kde mohou takovýhle text hrát třeba deset let. To v našem divadle samozřejmě není možné, to chápu. Ale chybět mi to bude tak jako máloco.