VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Poslední PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM
Život každé inscenace jednou skončí, ne vždy se ale celý tým herců s inscenátory tak jednomyslně shodne na tom, že jim bude nesmírně chybět. Audiovizuálně nádherný, dojemný i vtipný a v neposlední řadě hvězdně obsazený PODIVNÝ PŘÍPAD SE PSEM režisérky Kashy Jandáčkové bude mít svou derniéru 6. května na Malé scéně. Přijďte se spolu s námi se „Psem“ rozloučit a po děkovačce třeba i podrbat za ušima naše plyšové psí rekvizity. Krátký rozhovor s představitelem hlavní role Christophera JOSEFEM LÁSKOU přijměte jako pozvánku na toto výjimečné představení.
Pes je moje srdcovka a bude mi moc chybět, jak se s ním budeš loučit ty?
Myslím si, že nejen pro tebe a mě je to srdcovka. Celý inscenační tým do toho šel od začátku naplno a měli jsme tu inscenaci rádi. Vážím si každého odehraného představení, protože si myslím, že jsme vytvořili něco výjimečného. A to nejen po stránce divadelní, ale během zkoušení a repríz jsme se krásně semkli, cítil jsem, že jsme jako jeden, že tu všechny divadelní složky přinejmenším tušily, že zde děláme „něco víc“.
Pro kalendářní rok, v němž jsme měli premiéru, jsi získal Cenu Thálie. Pravděpodobně také díky roli Christophera. Jaké místo v tvé kariéře herce tahle role zaujímá?
Je to pro mě velmi zásadní role. Nejen kvůli Thálii, ale také kvůli tomu, že mi ukázala svět lidí, kteří jsou možná trošku odlišnější než my ostatní, ale rozhodně jsou komplikovanější a zajímavější, než si člověk dokáže vůbec představit.
Když jsme spolu mluvili téměř před čtyřmi lety – před premiérou v generálkovém týdnu, říkal jsi, že tahle role je velkou výzvou, platí to stále a u každého představení? Nebo už ses v postavě 15letého chlapce s poruchou autistického spektra dokonale zabydlel?
Vždy je to velký adrenalin. Až do posledního představení budu mít před začátkem trému a budu potřebovat uklidňující objetí od mé ženy Elišky, bez toho bych na jeviště nevylezl.
U nás v divadle se nestává moc často, že bychom nějakou inscenaci dali takzvaně k ledu, nicméně Psovi se to přihodilo. Po dvou letech hraní nastala roční pauza kvůli mateřské dovolené tvé ženy Elišky. Jaké bylo po roce opět naskočit do pro tebe tak komplikované inscenace? Opakoval sis text během toho roku průběžně?
Text jsem po celou dobu, co jsme to nehráli, neviděl. A kupodivu to tam zůstalo všechno. To je podle mě jen další důkaz, jak dobře nazkoušená a uchopená tahle inscenace je. Kromě menších technických věcí, které jsme si museli zopakovat, jsme všichni věděli, co hrajeme, co máme říkat, dělat, a především jak se máme cítit.
Zatímco se nyní v květnu se Psem definitivně rozloučíme, jeho režisérka Kasha Jandáčková už pro nás chystá další inscenaci, tentokrát v Městském divadle. V červnu pak budeme uzavírat naši divadelní sezónu Maryšou, v níž si zahraješ roli Vávry. A to zní jako další náročný úkol, možná i trochu „protiúkol“. Jak se těšíš na tuhle práci?
Já se těším moc. Vím, že nejsem „typický“ Vávra. Je mi jasné, že to bude náročné, ale o to zábavnější zkoušení, nicméně je to pro mě jako zakončení sezóny ideální a už se nemůžu dočkat.
Pes je moje srdcovka a bude mi moc chybět, jak se s ním budeš loučit ty?
Myslím si, že nejen pro tebe a mě je to srdcovka. Celý inscenační tým do toho šel od začátku naplno a měli jsme tu inscenaci rádi. Vážím si každého odehraného představení, protože si myslím, že jsme vytvořili něco výjimečného. A to nejen po stránce divadelní, ale během zkoušení a repríz jsme se krásně semkli, cítil jsem, že jsme jako jeden, že tu všechny divadelní složky přinejmenším tušily, že zde děláme „něco víc“.
Pro kalendářní rok, v němž jsme měli premiéru, jsi získal Cenu Thálie. Pravděpodobně také díky roli Christophera. Jaké místo v tvé kariéře herce tahle role zaujímá?
Je to pro mě velmi zásadní role. Nejen kvůli Thálii, ale také kvůli tomu, že mi ukázala svět lidí, kteří jsou možná trošku odlišnější než my ostatní, ale rozhodně jsou komplikovanější a zajímavější, než si člověk dokáže vůbec představit.
Když jsme spolu mluvili téměř před čtyřmi lety – před premiérou v generálkovém týdnu, říkal jsi, že tahle role je velkou výzvou, platí to stále a u každého představení? Nebo už ses v postavě 15letého chlapce s poruchou autistického spektra dokonale zabydlel?
Vždy je to velký adrenalin. Až do posledního představení budu mít před začátkem trému a budu potřebovat uklidňující objetí od mé ženy Elišky, bez toho bych na jeviště nevylezl.
U nás v divadle se nestává moc často, že bychom nějakou inscenaci dali takzvaně k ledu, nicméně Psovi se to přihodilo. Po dvou letech hraní nastala roční pauza kvůli mateřské dovolené tvé ženy Elišky. Jaké bylo po roce opět naskočit do pro tebe tak komplikované inscenace? Opakoval sis text během toho roku průběžně?
Text jsem po celou dobu, co jsme to nehráli, neviděl. A kupodivu to tam zůstalo všechno. To je podle mě jen další důkaz, jak dobře nazkoušená a uchopená tahle inscenace je. Kromě menších technických věcí, které jsme si museli zopakovat, jsme všichni věděli, co hrajeme, co máme říkat, dělat, a především jak se máme cítit.
Zatímco se nyní v květnu se Psem definitivně rozloučíme, jeho režisérka Kasha Jandáčková už pro nás chystá další inscenaci, tentokrát v Městském divadle. V červnu pak budeme uzavírat naši divadelní sezónu Maryšou, v níž si zahraješ roli Vávry. A to zní jako další náročný úkol, možná i trochu „protiúkol“. Jak se těšíš na tuhle práci?
Já se těším moc. Vím, že nejsem „typický“ Vávra. Je mi jasné, že to bude náročné, ale o to zábavnější zkoušení, nicméně je to pro mě jako zakončení sezóny ideální a už se nemůžu dočkat.
Anna Hlaváčková
