VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Poslední Katčin polibek
Pětatřicetkrát ožilo jeviště Městského divadla muzikálem Colea Portera Kiss me, Kate a stejně tolikrát se Petruccio dvořil Kateřině, aby v závěru celý ansámbl herců včetně početné company volal: „Dej mu pusu!“ 14. února se Petra Janečková a Milan Němec přestanou hádat, škorpit a usmiřovat jako Lilly Vanessi a Fred Graham – muzikál totiž končí svou dvouletou pardubickou jevištní pouť. Kromě skvělých hereckých výkonů a nápadité komiksové scénografie Pavla Kocycha diváci oceňovali především živou hudbu, která s energií a bravurou hrála Porterovy swingové hity. Na jevišti tančili herci i tanečníci v originálních choreografiích Aleny Peškové pod režijní taktovkou Kateřiny Duškové.
S představitelkou Kate PETROU JANEČKOVOU jsme si povídaly během pauzy čtené zkoušky na hru Mikve, kterou právě připravujeme opět s režisérkou Kateřinou Duškovou.
Petro, jsi absolventkou muzikálového oboru JAMU, takže se v žánru muzikálu cítíš jako ryba ve vodě, předpokládám. Bylo obsazení do hlavní dámské role v Kiss me, Kate pro tebe výzvou?
Obsazení do hlavní role je vždy výzvou! (smích) Ten titul jsem neznala, tak jsem si ho nejprve „vygooglila“, abych se o něm něco dověděla. O čem to je, jaké jsou tam písně a především v jakém hlasovém rozsahu jsou, protože to je nejdůležitější. No a byla to skutečně výzva, takhle vysoký part jsem nezpívala od školy!
Kiss me, Kate má dvě poměrně dost odlišné linky – svět oblastního divadla, ve kterém herci zkouší svoje role v muzikálu, a děj samotné zkoušené hry Zkrocení zlé ženy. Ve které poloze se cítíš lépe? Co tě baví víc?
Asi to takhle nerozděluju, protože obě ty linky se prolínají. Civil se míchá s divadlem. Třeba když jsem naštvaná na svého divadelního partnera a žárlím, tak to prosakuje i na jeviště, kdy hrajeme Shakespeara. Ale je to komedie, takže je to tzv. „nakopnuté“. Nejzajímavější na té práci právě bylo tyto dvě odlišné roviny propojit.
Hraješ, zpíváš a tančíš – to všechno najednou v poměrně vypjaté roli, kde se nešetří emocemi ani pohybem. Jak se ti v takovém „kalupu“ zpívá? Musela ses nějak zvlášť připravovat na muzikál, který vyžaduje takové nasazení a energii?
Není čas se na to nějak připravovat. A ve výsledku je v inscenaci taková hodně náročná scéna jenom jedna, kdy skáču do náruče kolegů, kteří mě drží nad hlavou. Ale oni mi hezky pomáhají, takže i když je ta píseň náročná na udýchání, dá se to s jejich pomocí zvládnout. Jsem zvyklá zpívat za pohybu, takhle jsme se to učili už na škole a je to tak správně.
Popasovala ses i s poměrně těžkým pěveckým partem. Když jsme se s paní režisérkou ptaly korepetitora, jestli by neměl některé části transponovat, říkal, že by byla škoda nevyužít tak dobrý soprán. Nelitovala jsi, že se tvůj part neupravil?
Nelitovala. Vždycky lituješ, když to zkoušíš, protože když je píseň pro zpěvaččin hlas pohodlnější, tak do toho může dát víc emocí. Finále hry je opravdu vysoko, ale bylo na režisérce, aby posoudila, jestli je to ještě únosné a je mi rozumět. Je tam jedna píseň, kterou kdybych mohla zpívat naplno a nekontrolovat si tóny, tak bych ji zpívala, jak mi velí srdce.
Na jevišti svádíš „boj“ se svým divadelním partnerem Milanem Němcem. Tvým životním partnerem je také herec, Láďa Špiner. Zkoušeli jste někdy takové role, že byste spolu na jevišti „válčili“?
Moc jsme spolu neválčili. Nebylo kde. Partneřili jsme v Živém obrazu a ve Snu noci svatojánské, kde postavy proti sobě intrikují a poté se spolu setkají až na konci, když je mezi nimi souznění.
Hrála jsi velké muzikálové role – Mam’zelle Nitouche, Sugar, Lízu v My Fair Lady či právě Lilly Vanessi v Kiss me, Kate. Každá přišla v jiném čase a v jiných souvislostech a pokaždé to byla spolupráce s jiným režisérem. Co bude dál? Máš nějaký tajný či nesplněný sen, toužíš po nějaké muzikálové roli?
Nemám potuchy. U divadla nemá člověk tíhnout k nějakým snům, protože pak může být zklamaný, aspoň já to tak mám. Nemá smysl čekat na vysněnou roli, která nepřichází. Já mám neobyčejné štěstí, protože dostávám velké množství krásných rolí. Jsem absolutně spokojená.
Bude se ti stýskat po Kiss me, Kate?
Určitě ano. Jsou však věci, po kterých se mi stýskat nebude, jako je udržování hlasové hygieny, rozezpívávání se den dopředu, týden dopředu, aby byl hlas v kondici. Ale po těch peprnějších scénách se mi stýskat bude.
Závěrem úplně z jiného soudku, začala jsi zkoušet velkou činoherní roli ve hře Mikve. Jak se na tuto, úplně jinou práci těšíš?
Těším se moc, moc se mi ta hra líbí a přeji jí, aby se líbila i divákům a abychom si ji my, všechny ženský pospolitě krásně užily.
Petro, to si přeji taky! Děkuji za rozhovor.
S představitelkou Kate PETROU JANEČKOVOU jsme si povídaly během pauzy čtené zkoušky na hru Mikve, kterou právě připravujeme opět s režisérkou Kateřinou Duškovou.
Petro, jsi absolventkou muzikálového oboru JAMU, takže se v žánru muzikálu cítíš jako ryba ve vodě, předpokládám. Bylo obsazení do hlavní dámské role v Kiss me, Kate pro tebe výzvou?
Obsazení do hlavní role je vždy výzvou! (smích) Ten titul jsem neznala, tak jsem si ho nejprve „vygooglila“, abych se o něm něco dověděla. O čem to je, jaké jsou tam písně a především v jakém hlasovém rozsahu jsou, protože to je nejdůležitější. No a byla to skutečně výzva, takhle vysoký part jsem nezpívala od školy!
Kiss me, Kate má dvě poměrně dost odlišné linky – svět oblastního divadla, ve kterém herci zkouší svoje role v muzikálu, a děj samotné zkoušené hry Zkrocení zlé ženy. Ve které poloze se cítíš lépe? Co tě baví víc?
Asi to takhle nerozděluju, protože obě ty linky se prolínají. Civil se míchá s divadlem. Třeba když jsem naštvaná na svého divadelního partnera a žárlím, tak to prosakuje i na jeviště, kdy hrajeme Shakespeara. Ale je to komedie, takže je to tzv. „nakopnuté“. Nejzajímavější na té práci právě bylo tyto dvě odlišné roviny propojit.
Hraješ, zpíváš a tančíš – to všechno najednou v poměrně vypjaté roli, kde se nešetří emocemi ani pohybem. Jak se ti v takovém „kalupu“ zpívá? Musela ses nějak zvlášť připravovat na muzikál, který vyžaduje takové nasazení a energii?
Není čas se na to nějak připravovat. A ve výsledku je v inscenaci taková hodně náročná scéna jenom jedna, kdy skáču do náruče kolegů, kteří mě drží nad hlavou. Ale oni mi hezky pomáhají, takže i když je ta píseň náročná na udýchání, dá se to s jejich pomocí zvládnout. Jsem zvyklá zpívat za pohybu, takhle jsme se to učili už na škole a je to tak správně.
Popasovala ses i s poměrně těžkým pěveckým partem. Když jsme se s paní režisérkou ptaly korepetitora, jestli by neměl některé části transponovat, říkal, že by byla škoda nevyužít tak dobrý soprán. Nelitovala jsi, že se tvůj part neupravil?
Nelitovala. Vždycky lituješ, když to zkoušíš, protože když je píseň pro zpěvaččin hlas pohodlnější, tak do toho může dát víc emocí. Finále hry je opravdu vysoko, ale bylo na režisérce, aby posoudila, jestli je to ještě únosné a je mi rozumět. Je tam jedna píseň, kterou kdybych mohla zpívat naplno a nekontrolovat si tóny, tak bych ji zpívala, jak mi velí srdce.
Na jevišti svádíš „boj“ se svým divadelním partnerem Milanem Němcem. Tvým životním partnerem je také herec, Láďa Špiner. Zkoušeli jste někdy takové role, že byste spolu na jevišti „válčili“?
Moc jsme spolu neválčili. Nebylo kde. Partneřili jsme v Živém obrazu a ve Snu noci svatojánské, kde postavy proti sobě intrikují a poté se spolu setkají až na konci, když je mezi nimi souznění.
Hrála jsi velké muzikálové role – Mam’zelle Nitouche, Sugar, Lízu v My Fair Lady či právě Lilly Vanessi v Kiss me, Kate. Každá přišla v jiném čase a v jiných souvislostech a pokaždé to byla spolupráce s jiným režisérem. Co bude dál? Máš nějaký tajný či nesplněný sen, toužíš po nějaké muzikálové roli?
Nemám potuchy. U divadla nemá člověk tíhnout k nějakým snům, protože pak může být zklamaný, aspoň já to tak mám. Nemá smysl čekat na vysněnou roli, která nepřichází. Já mám neobyčejné štěstí, protože dostávám velké množství krásných rolí. Jsem absolutně spokojená.
Bude se ti stýskat po Kiss me, Kate?
Určitě ano. Jsou však věci, po kterých se mi stýskat nebude, jako je udržování hlasové hygieny, rozezpívávání se den dopředu, týden dopředu, aby byl hlas v kondici. Ale po těch peprnějších scénách se mi stýskat bude.
Závěrem úplně z jiného soudku, začala jsi zkoušet velkou činoherní roli ve hře Mikve. Jak se na tuto, úplně jinou práci těšíš?
Těším se moc, moc se mi ta hra líbí a přeji jí, aby se líbila i divákům a abychom si ji my, všechny ženský pospolitě krásně užily.
Petro, to si přeji taky! Děkuji za rozhovor.
Jana Uherová
