VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Pavel Novotný na Malé scéně ve dvoře
středa 18. května od 19.00 hodin
Já vlastně ani nějak nevím… nedělává mi potíže napsat kamkoli cokoli o čemkoli; tentokrát jsem ale vedle.Když přijde na to obhájit nějaký svůj počin anebo pochválit počin někoho jiného, když je třeba zprostředkovat laskavému a pozornému čtenáři, potažmo divákovi, svůj osobní postoj a nenápadně mu naznačit, jaký názor je třeba zaujmout, když nezbývá než v zájmu vyšších principů povýšit náhodu na záměr, anebo naopak, to všecko se dá okecat.
Ale jak prosím pěkně odargumentovat věk? Jak to navlíknout, aby to všecko vypadalo jako umělecký záměr?
Těžko.
Zejména když se to jednoho dotýká osobně. Tak osobně, až už to ani osobnější nemůže být.
Nezbývá, než nechat to tak a tvářit se jakoby nic. A říkat si, že je to ta jediná spravedlnost. Anebo si s Jardou Jágrem dokola opakovat, že věk je jenom číslo. Anebo věřit tomu, co mi pravidelně říkávala jedna dívka – to nejlepší teprve přijde.
Protože nemá cenu říkat si, co by, kdyby. Tak přijďte za mnou na malou scénu té velké scény, na které jsem devětadvacet let skotačil. Posedíme. Pokecáme. Zazpíváme si. A přijde i pár kamarádů.
Váš Pavel Novotný
Jo a napsal jsem k tomu básničku:
DE FACTO
De facto jsem celej
jak ta žlutá kecka.
V ošlapaným těle
tajím duši děcka.
Rozum často ztratím
jak ponornou řeku;
neblížím se zatím
dospělýmu věku.
Co je „Carpe diem“?
A co je to svět?
Všeho všudy mi je
jedenáct krát pět!
Pavel Novotný včera... ... a dnes
