VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Othellovy návraty na pardubické jeviště
Naše nová inscenace Shakespearova Othella bude v pořadí již čtvrtým zpracováním proslulé tragédie ještě proslulejšího autora ve Východočeském divadle od druhé poloviny minulého století. 9. ledna 1954 měla premiéru inscenace režiséra Karla Nováka s Josefem Elsnerem a Blankou Bohdanovou v hlavních rolích. Již po 14 letech 9. listopadu 1968 uvedl svou verzi Othella režisér Jaroslav Horan, který do role Othella obsadil Milana Sandhause. V roli Desdemony se tehdy alternovaly Gabriela Wilhelmová s Evou Jelínkovou. Petr Skála, jenž si zde zahrál Jaga, se objevil i v následující inscenaci Othella, která byla poprvé uvedena 17. února 1990 v režii Juraje Deáka. Zatímco roli Jaga „převzal“ Jiří Kalužný, v hlavních rolích se objevili Pavel Novotný a Věra Střelcová.
Josef Elsner v roli Othella v roce 1954 (vlevo)
Petr Skála jako Jago a Milan Sandhaus coby Othello v roce 1968 (vpravo)
Jak šel čas s Othellem…
V programu k inscenaci z 50. let si například přečteme výklad sovětského shakespearologa M. M. Morozova, jenž z tragédie zručně „vyrobil“ prorežimní hru, dále zde najdeme „pár číslic, které nám lépe nežli nejkrásnější slova“ prozradí, „co znamená divadlo v Sovětském svazu“, a závěrem se ještě potěšíme několika hřejivými slovy: „KRÁSNÝ 1954! Shakespearův Othello je naší první premiérou v roce 1954. KOD (Krajské oblastní divadlo – pozn. red.) pozdravuje při této příležitosti všechny své návštěvníky a přeje jim, aby jim byl nový rok mírovým časem radostné práce pro vlast!“
Zatímco Jiří Kolařík, dramaturg inscenace z roku 1968 v divadelní programu píše o tom, že „v naší současnosti, kdy si lidstvo složitost své existence uvědomuje v celé šíři, nemůže ani umění uspět se simplifikujícím pojetím světa a člověka“, dramaturg Václav Červenka na začátku 90. let minulého století už pochopitelně nemusel být tak opatrný a mohl si dovolit uveřejnit nejen část z Dopisu Jana Wericha W. Shakespearovi (z roku 1964 s podtitulem Morálka světa včera a dnes), ale i úryvky z dopisu Václava Havla Gustávu Husákovi (z roku 1975).
Zkrátka každá doba si žádá svého Othella.
Josef Elsner v roli Othella v roce 1954 (vlevo)
Petr Skála jako Jago a Milan Sandhaus coby Othello v roce 1968 (vpravo)
Jak šel čas s Othellem…
V programu k inscenaci z 50. let si například přečteme výklad sovětského shakespearologa M. M. Morozova, jenž z tragédie zručně „vyrobil“ prorežimní hru, dále zde najdeme „pár číslic, které nám lépe nežli nejkrásnější slova“ prozradí, „co znamená divadlo v Sovětském svazu“, a závěrem se ještě potěšíme několika hřejivými slovy: „KRÁSNÝ 1954! Shakespearův Othello je naší první premiérou v roce 1954. KOD (Krajské oblastní divadlo – pozn. red.) pozdravuje při této příležitosti všechny své návštěvníky a přeje jim, aby jim byl nový rok mírovým časem radostné práce pro vlast!“
Zatímco Jiří Kolařík, dramaturg inscenace z roku 1968 v divadelní programu píše o tom, že „v naší současnosti, kdy si lidstvo složitost své existence uvědomuje v celé šíři, nemůže ani umění uspět se simplifikujícím pojetím světa a člověka“, dramaturg Václav Červenka na začátku 90. let minulého století už pochopitelně nemusel být tak opatrný a mohl si dovolit uveřejnit nejen část z Dopisu Jana Wericha W. Shakespearovi (z roku 1964 s podtitulem Morálka světa včera a dnes), ale i úryvky z dopisu Václava Havla Gustávu Husákovi (z roku 1975).
Zkrátka každá doba si žádá svého Othella.
Anna Hlaváčková
