VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Obnovená premiéra Commedie finity
Život po životě, tak by se dal nazvat návrat inscenace COMMEDIA FINITA na naše jeviště. Komorní komedii Viktorie Hradské v režii Petra Novotného, ve které čtyři ženy vyprávějí své příběhy, jsme uváděli na Malé scéně ve dvoře a v říjnu jsme odehráli její derniéru. Ale vzápětí jsme zjistili, že by jí slušela naše nová nejmenší scéna – Poedium v klubu, na které jsme v této sezóně začali hrát komornější kusy nenáročné na prostor. A tak se zrodil nápad na obnovení inscenace, z něhož měly velkou radost naše herečky, které se se svými postavami v Commedii finitě nerady loučily. Dagmar Novotná, Jindra Janoušková, Jana Ondrušková a Štěpánka Fingerhutová jako Učitelka hudby, Služka, Společnice a Komorná ve hře vzpomínají na slavnou operní divu Emilii Pavlínu Věnceslavu Kittlovou, která vystupovala pod pseudonymem Ema Destinnová či Emmy Destinn. Dozvídáme se od nich, jaká byla, či přesněji, jak ji vnímaly ony. Velikost slavné umělkyně i výjimečnost komplikované osobnosti je tak poměřována závistí, nenávistí, hloupostí a malicherností. Přes všechny ty pomluvy se však ženy vypořádávají spíše s vlastními osudy, které zdaleka nebyly tak oslnivé a šťastné.
Každá postava má v inscenaci jeden svůj výstup, jakýsi monolog, který vede s Emou nebo se sebou či s námi. Pro herečky to byl nelehký úkol, protože každá z nich byla na jevišti svým způsobem osamocená, nemohla se opřít o partnerku, musela se spolehnout jenom sama na sebe. Ale možná právě tato zajímavá a neobvyklá forma byla pro ně výzvou.
I pro autorku byla tato hra výzvou – sama se za dramatičku nepovažuje a text Commedie vznikl vlastně z úplně jiného důvodu. Původně pomáhala svému manželovi Alexu Koenigsmarkovi, který dostal od Gabriely Wilhelmové nabídku, aby pro ni napsal monodrama. A tak Viktoria, která v té době pravidelně pracovala s prameny v muzeích, knihovnách, v Památníku písemnictví začala připravovat materiál. Měla v úmyslu prostudovat podklady a přijít s fakty vhodnými pro dramatické zpracování. „Nikdy jsem nepsala svobodněji, bez zábran, autocenzury, obavy, zda mi publikum porozumí. Psala jsem pro blízkou bytost, člověka, s nímž jsem si rozuměla nejlépe. Myslela jsem, že si jednu z postav vybere a zpracuje v plánované monodrama. Byl to z mé strany vlastně dopis na téma Ema; o lidech, o světě, o sobě, o nás dvou – žádná veřejnost neexistovala,“ říká autorka. A odpověď jejího manžela zněla: „Vždyť je to hotové. Nech tam všechny čtyři a jdi do toho sama.“ A tak Gabriela Wilhelmová hru nazkoušela a vyhrály spolu s Viktorií Hradskou první cenu v soutěži monodramat.
Kdo neviděl Commedii finitu na Malé scéně ve dvoře, má nyní příležitost navštívit Poedium v klubu a zažít zvláštní pocit, kdy na neuvěřitelně komorním prostoru vznikne zcela nový vztah: divák – herec. Herec nic neschová, nic nemůže předstírat. Jeho výpověď zde bude silnější, adresnější a naléhavější. Věřím, že si to užijí nejen naše čtyři protagonistky, ale i diváci, na které se všichni těšíme. Poprvé budou mít tu možnost na obnovené premiéře 19. února.
Každá postava má v inscenaci jeden svůj výstup, jakýsi monolog, který vede s Emou nebo se sebou či s námi. Pro herečky to byl nelehký úkol, protože každá z nich byla na jevišti svým způsobem osamocená, nemohla se opřít o partnerku, musela se spolehnout jenom sama na sebe. Ale možná právě tato zajímavá a neobvyklá forma byla pro ně výzvou.
I pro autorku byla tato hra výzvou – sama se za dramatičku nepovažuje a text Commedie vznikl vlastně z úplně jiného důvodu. Původně pomáhala svému manželovi Alexu Koenigsmarkovi, který dostal od Gabriely Wilhelmové nabídku, aby pro ni napsal monodrama. A tak Viktoria, která v té době pravidelně pracovala s prameny v muzeích, knihovnách, v Památníku písemnictví začala připravovat materiál. Měla v úmyslu prostudovat podklady a přijít s fakty vhodnými pro dramatické zpracování. „Nikdy jsem nepsala svobodněji, bez zábran, autocenzury, obavy, zda mi publikum porozumí. Psala jsem pro blízkou bytost, člověka, s nímž jsem si rozuměla nejlépe. Myslela jsem, že si jednu z postav vybere a zpracuje v plánované monodrama. Byl to z mé strany vlastně dopis na téma Ema; o lidech, o světě, o sobě, o nás dvou – žádná veřejnost neexistovala,“ říká autorka. A odpověď jejího manžela zněla: „Vždyť je to hotové. Nech tam všechny čtyři a jdi do toho sama.“ A tak Gabriela Wilhelmová hru nazkoušela a vyhrály spolu s Viktorií Hradskou první cenu v soutěži monodramat.
Kdo neviděl Commedii finitu na Malé scéně ve dvoře, má nyní příležitost navštívit Poedium v klubu a zažít zvláštní pocit, kdy na neuvěřitelně komorním prostoru vznikne zcela nový vztah: divák – herec. Herec nic neschová, nic nemůže předstírat. Jeho výpověď zde bude silnější, adresnější a naléhavější. Věřím, že si to užijí nejen naše čtyři protagonistky, ale i diváci, na které se všichni těšíme. Poprvé budou mít tu možnost na obnovené premiéře 19. února.
Jana Uherová
