VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Nová divadelní sezóna plná velkých výzev!
V nadcházející divadelní sezóně se můžete těšit na velmi pestrý repertoár, ze kterého si jistě každý z vás vybere svého favorita. Alespoň my v to věříme. Neboť kdybychom v to nevěřili, sestavili bychom ho jiným způsobem. Nyní do něj můžete alespoň nahlédnout a zjistit, co nás společně čeká.
Rozhodli jsme se klást si opět poměrně vysoké cíle a práci sami sobě neulehčovat, když jsme zvolili celou řadu inscenačně velmi náročných titulů, ke kterým musejí jejich tvůrci najít patřičný inscenační klíč, tedy tituly, se kterými se budou muset tak říkajíc porvat. Ovšem jsou to takové hry, se kterými má smysl se potýkat a věnovat jim energii a čas, jak ze strany tvůrců, tak následně ze strany hlediště. Vždyť herci stráví nastudováním každé inscenace minimálně celých sedm týdnů, následně odehrají množství repríz, tvůrčí tým je připravuje rok i déle, tedy množství společné energie je vskutku nemalé. Proto samozřejmě všichni zúčastnění chtějí, aby jejich práce měla skutečný smysl, aby se potýkali s takovými hrami a tématy, které jsou podstatné, v dnešní době rezonující a díky kterým mohou také rozvíjet svůj tvůrčí potenciál a zdokonalovat se. Nemá mnoho smyslu plýtvat svoji energii na věcech malých a nepodstatných, neboť ty toho příliš nepřinesou ani tvůrcům, ani divákům, přestože úkol by to byl třebas lehčí. Ale o to nejde. Jde o kvalitu, a tu se vám opět pokusíme ze všech sil vytvořit.
Těžko ovšem nyní jmenovat, který z níže uvedených titulů je tím dílem nejpodstatnějším a nejnáročnějším. Vždyť vlastně o žádném titulu se dopředu nedá říct, že jeho tvorba bude snadná, neboť každá divadelní práce je velká výzva, sázka do loterie, divadelní tvorba je vždy dobrodružství s rizikem, je to totiž soukolí velkého hodinového strojku, v němž postupně či společně pracují desítky lidí, z nichž každý má určitý přínos a jeho práce ovlivňuje výsledný tvar. Ale právě i napínavý princip takového organismu je tím, čím je divadelní tvorba tolik krásná, tím, že je tolik proměnlivá, a až do premiéry je ve hvězdách, jak daná inscenace bude vypadat a působit. Kdybychom vše do detailu znali předem, možná by pak člověka ten tvůrčí proces ani nebavil…
Ale dosti úvah! Podívejme se na jednotlivé projekty konkrétně! V jejich čele bude stát kmenový režisér divadla Petr Novotný a celkem šest hostujících režisérů všech generací, z nichž někteří u nás budou pracovat poprvé, nebo přinejmenším na velkých projektech poprvé. Mladí režiséři Juraj Augustín, Mikoláš Tyc a Adam Doležal totiž v pardubickém divadle již pracovali, ale dosud pouze na malých inscenačních projektech scénického čtení současné dramatiky – na INprojektech. Právě na jejich základě byli osloveni pro režii repertoárových inscenací. Hledání nových adeptů režie v našem divadle je jedním z hlavních cílů INprojektů a mě velmi těší, že se tímto nyní potvrzuje smysluplnost tohoto cyklu. Všichni tři jmenovaní jsou režiséry mladými, ale žádný z nich již není úplným začátečníkem, neboť každý z nich už má za sebou inscenace, u kterých dokázali projevit svoji výjimečnost.
Juraj Augustín po inscenování monodramatu Elfriede Jelinek Poutník rozšířil obsazení dalšího titulu o jednoho herce – sáhnul po textu Šťastné dny, který napsal Samuel Beckett pro dva zdatné a zkušené herce, kterými v našem obsazení budou Zdena Bittlová a Martin Mejzlík. Tento titul budiž i lakmusovým papírkem pro nás, do jak náročných titulů se můžeme na Malé scéně ve dvoře pouštět, jak zkušené publikum již tato scéna má. Ovšem náročnost titulu je výrazně ovlivňována režijním pojetím a hereckým uchopením – tedy přestože samotný text může na počátku vypadat složitě, výsledná inscenace může být svěžím a širokému publiku otevřeným dílkem. Šťastné dny jsou půvabnou hrou v žánru absurdní grotesky, plné myšlenek i humoru. Zajímavostí je, že klasik světového divadla a nositel Nobelovy ceny z roku 1969 Samuel Beckett bude tímto v Pardubicích inscenován vůbec poprvé.
Režisér Mikoláš Tyc se bude potýkat s hrou velkého českého spisovatele a dramatika Karla Čapka, který byl ostatně na Nobelovu cenu alespoň mnohonásobně nominován, a sice s jeho dílem, které bylo ve své době dílem prognostickým i varovným – s Bílou nemocí. Ta nepatří k Čapkovým nejhranějším dílům, ale obávám se, že vzhledem k současné situaci ve světě se stává opět více než aktuální, neboť některé hrozby se v dějinách světa zřejmě opakují a lidstvo se poučí vždy jen na chvíli. Proto považujeme za přínosné zopakovat si i myšlenky Karla Čapka, které jsou do Bílé nemoci vložené.
S režisérem Adamem Doležalem jsme se rozhodli pokračovat v inscenování titulu, který jsme již formou INprojektu načrtli v lednu 2014 – na hře Sexy prádlo kanadské autorky Michele Rimlové. Tehdejší uvedení formou scénického čtení se okamžitě setkalo s velkým ohlasem a tři reprízy byly brzy vyprodány, což na takto minoritní projekt je velký divácký úspěch. Tím jsme si ověřili, že tato hra na jevišti Malé scény ve dvoře může skvěle fungovat a rezonuje s naším publikem, což je v divadle vždy podstatné. Přitažlivost tohoto titulu ostatně prokazuje i velké množství repríz, které již odehrálo pražské Studio DVA pod názvem Sex pro pokročilé s Karlem Rodenem a Janou Krausovou. V našem případě se setkáte se stejným obsazením jako při našem prvním uvedení – s Romanou Chvalovou a Alexandrem Postlerem, ovšem s tím rozdílem, že herci již nebudou mít na svoji práci pouhé čtyři zkoušky, ale celých šest týdnů, a samozřejmě nebudou hrát s textem v ruce.
Vůbec poprvé bude s Východočeským divadlem spolupracovat režisér Břetislav Rychlík, jehož můžete znát nejen jako divadelního, ale také jako televizního režiséra, jako herce i občanského aktivistu. Rozhodli jsme se společně pro inscenování Konce masopustu Josefa Topola, klenotu z oblasti české dramatiky druhé poloviny 20. století. K Topolovu dílu má Břetislav Rychlík blízko nejen z hlediska zaujetí hrou a blízkostí poetiky hry a režiséra, ale také proto, že celé dílo Josefa Topola roky obdivoval, se samotným autorem se přátelil a natočil o něm hodinový dokument z cyklu Zblízka. Přesto se s Topolovým dílem setká režijně v tomto případě poprvé. Inscenací mimo jiné vzdáme hold velkému autorovi, který náš svět opustil letos v červnu. Při zařazení Konce masopustu do dramaturgického plánu jsme si však náš výběr pojmenovávali ještě jako připomenutí autorových osmdesátin. Při té příležitosti jsme také Josefa Topola navštívili, abychom mu sdělili náš záměr inscenovat jeho hru, což Josef Topol vlídně přijal.
Po titulech českých autorů Josefa Topola a Karla Čapka budeme pokračovat ještě jedním významným českým tvůrcem – na Kunětické hoře uvede v červnu 2016 režisér Petr Novotný Krásku a zvíře Františka Hrubína. Tajemný pohádkový titul plný napětí je určený pro celou rodinu, neboť Hrubín nenapsal pohádkovou hru pro děti, ale především pro dospělé. Titul pro celou rodinu jsme zvolili proto, že inscenace na Kunětické hoře nejsou jen divadlem, ale také rodinným výletem mimo centrum Pardubic – do hradního amfiteátru, širším zážitkem, tedy tzv. divadelním eventem. Výjimečnost prostředí přímo pod hradem jistě dodá inscenaci patřičnou atmosféru, jako ji jistě rozvine i spolupráce s hudebníkem Michalem Hrůzou.
Trojlístek významných českých dramatiků vytváří z nadcházející sezóny poněkud sezónu českou. Budiž to důkazem, že česká klasická dramatika má současnému divadlu co nabídnout. Jsme přesvědčeni, že by se měla na divadelním jevišti objevovat častěji, a proto se jí tentokrát sami podrobněji věnujeme. K této „české sezóně“ bude patřit ještě nový autorský titul Hej, Mistře! inspirovaný životem a dílem významného českého hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby. Pracovali na něm společně režisér Michael Tarant, autorka Věra Mašková, dramaturg Zdeněk Janál a hudebník Václav Trunec se skupinou Trdlo. Michael Tarant tak bude pokračovat v propojování činoherního a hudebního divadla, v němž hudba a hudební skladatel jsou hlavními tématy – Hej, Mistře! v tomto smyslu naváže na Tarantovu inscenaci Amadeus. Premiéra se uskuteční 17. října tohoto roku, tedy jen o několik dní před 250. výročím Rybova narození, které spadá na 26. října.
Přestože věřím, že dosavadní výčet plánovaných inscenací nepůsobí příliš vážně, zmiňme ještě tituly, které jsou především v komediálním žánru. Režisér Petr Novotný je již delší dobu zaujat kultovním televizním sitcomem z prostředí britské politiky Jistě, pane ministře, který do podoby divadelního scénáře skvěle převedla Kristina Žantovská. Její dramatizace se s velkým úspěchem hrála již mnoho let v pražském Divadle na Vinohradech. Je vysoce pravděpodobné, že mnoho situací a charakterů této komedie bude českému divákovi připomínat naši současnou politickou scénu víc, než mu možná bude milé.
A naši současnou společnost bude bez skrupulí ukazovat také hra Rodinný podnik – ceněný kus klasika svého žánru Alana Ayckbourna, který uvedeme v české premiéře v režii Roberta Bellana, jenž se v našem divadle již představil režií komedie A je to v pytli! Komedie Rodinný podnik, která umí tnout do živého, byla s velkým úspěchem poprvé uvedena v londýnském Národním divadle v roce 1987 a Ayckbourn za ni získal cenu Evening Standard pro nejlepší novou hru. Ve stejném roce byl povýšen do šlechtického stavu. Stal se autorem, jehož bohaté dílo přestalo patřit jen do sféry soukromých divadel, ale je respektováno velkými divadelními domy.
Nyní již nezbývá, než všechny zmíněné inscenace vytvořit a následně je vidět. Držme si proto palce a těšme se na to, co nového vznikne.
Rozhodli jsme se klást si opět poměrně vysoké cíle a práci sami sobě neulehčovat, když jsme zvolili celou řadu inscenačně velmi náročných titulů, ke kterým musejí jejich tvůrci najít patřičný inscenační klíč, tedy tituly, se kterými se budou muset tak říkajíc porvat. Ovšem jsou to takové hry, se kterými má smysl se potýkat a věnovat jim energii a čas, jak ze strany tvůrců, tak následně ze strany hlediště. Vždyť herci stráví nastudováním každé inscenace minimálně celých sedm týdnů, následně odehrají množství repríz, tvůrčí tým je připravuje rok i déle, tedy množství společné energie je vskutku nemalé. Proto samozřejmě všichni zúčastnění chtějí, aby jejich práce měla skutečný smysl, aby se potýkali s takovými hrami a tématy, které jsou podstatné, v dnešní době rezonující a díky kterým mohou také rozvíjet svůj tvůrčí potenciál a zdokonalovat se. Nemá mnoho smyslu plýtvat svoji energii na věcech malých a nepodstatných, neboť ty toho příliš nepřinesou ani tvůrcům, ani divákům, přestože úkol by to byl třebas lehčí. Ale o to nejde. Jde o kvalitu, a tu se vám opět pokusíme ze všech sil vytvořit.
Těžko ovšem nyní jmenovat, který z níže uvedených titulů je tím dílem nejpodstatnějším a nejnáročnějším. Vždyť vlastně o žádném titulu se dopředu nedá říct, že jeho tvorba bude snadná, neboť každá divadelní práce je velká výzva, sázka do loterie, divadelní tvorba je vždy dobrodružství s rizikem, je to totiž soukolí velkého hodinového strojku, v němž postupně či společně pracují desítky lidí, z nichž každý má určitý přínos a jeho práce ovlivňuje výsledný tvar. Ale právě i napínavý princip takového organismu je tím, čím je divadelní tvorba tolik krásná, tím, že je tolik proměnlivá, a až do premiéry je ve hvězdách, jak daná inscenace bude vypadat a působit. Kdybychom vše do detailu znali předem, možná by pak člověka ten tvůrčí proces ani nebavil…
Ale dosti úvah! Podívejme se na jednotlivé projekty konkrétně! V jejich čele bude stát kmenový režisér divadla Petr Novotný a celkem šest hostujících režisérů všech generací, z nichž někteří u nás budou pracovat poprvé, nebo přinejmenším na velkých projektech poprvé. Mladí režiséři Juraj Augustín, Mikoláš Tyc a Adam Doležal totiž v pardubickém divadle již pracovali, ale dosud pouze na malých inscenačních projektech scénického čtení současné dramatiky – na INprojektech. Právě na jejich základě byli osloveni pro režii repertoárových inscenací. Hledání nových adeptů režie v našem divadle je jedním z hlavních cílů INprojektů a mě velmi těší, že se tímto nyní potvrzuje smysluplnost tohoto cyklu. Všichni tři jmenovaní jsou režiséry mladými, ale žádný z nich již není úplným začátečníkem, neboť každý z nich už má za sebou inscenace, u kterých dokázali projevit svoji výjimečnost.
Juraj Augustín po inscenování monodramatu Elfriede Jelinek Poutník rozšířil obsazení dalšího titulu o jednoho herce – sáhnul po textu Šťastné dny, který napsal Samuel Beckett pro dva zdatné a zkušené herce, kterými v našem obsazení budou Zdena Bittlová a Martin Mejzlík. Tento titul budiž i lakmusovým papírkem pro nás, do jak náročných titulů se můžeme na Malé scéně ve dvoře pouštět, jak zkušené publikum již tato scéna má. Ovšem náročnost titulu je výrazně ovlivňována režijním pojetím a hereckým uchopením – tedy přestože samotný text může na počátku vypadat složitě, výsledná inscenace může být svěžím a širokému publiku otevřeným dílkem. Šťastné dny jsou půvabnou hrou v žánru absurdní grotesky, plné myšlenek i humoru. Zajímavostí je, že klasik světového divadla a nositel Nobelovy ceny z roku 1969 Samuel Beckett bude tímto v Pardubicích inscenován vůbec poprvé.
Režisér Mikoláš Tyc se bude potýkat s hrou velkého českého spisovatele a dramatika Karla Čapka, který byl ostatně na Nobelovu cenu alespoň mnohonásobně nominován, a sice s jeho dílem, které bylo ve své době dílem prognostickým i varovným – s Bílou nemocí. Ta nepatří k Čapkovým nejhranějším dílům, ale obávám se, že vzhledem k současné situaci ve světě se stává opět více než aktuální, neboť některé hrozby se v dějinách světa zřejmě opakují a lidstvo se poučí vždy jen na chvíli. Proto považujeme za přínosné zopakovat si i myšlenky Karla Čapka, které jsou do Bílé nemoci vložené.
S režisérem Adamem Doležalem jsme se rozhodli pokračovat v inscenování titulu, který jsme již formou INprojektu načrtli v lednu 2014 – na hře Sexy prádlo kanadské autorky Michele Rimlové. Tehdejší uvedení formou scénického čtení se okamžitě setkalo s velkým ohlasem a tři reprízy byly brzy vyprodány, což na takto minoritní projekt je velký divácký úspěch. Tím jsme si ověřili, že tato hra na jevišti Malé scény ve dvoře může skvěle fungovat a rezonuje s naším publikem, což je v divadle vždy podstatné. Přitažlivost tohoto titulu ostatně prokazuje i velké množství repríz, které již odehrálo pražské Studio DVA pod názvem Sex pro pokročilé s Karlem Rodenem a Janou Krausovou. V našem případě se setkáte se stejným obsazením jako při našem prvním uvedení – s Romanou Chvalovou a Alexandrem Postlerem, ovšem s tím rozdílem, že herci již nebudou mít na svoji práci pouhé čtyři zkoušky, ale celých šest týdnů, a samozřejmě nebudou hrát s textem v ruce.
Vůbec poprvé bude s Východočeským divadlem spolupracovat režisér Břetislav Rychlík, jehož můžete znát nejen jako divadelního, ale také jako televizního režiséra, jako herce i občanského aktivistu. Rozhodli jsme se společně pro inscenování Konce masopustu Josefa Topola, klenotu z oblasti české dramatiky druhé poloviny 20. století. K Topolovu dílu má Břetislav Rychlík blízko nejen z hlediska zaujetí hrou a blízkostí poetiky hry a režiséra, ale také proto, že celé dílo Josefa Topola roky obdivoval, se samotným autorem se přátelil a natočil o něm hodinový dokument z cyklu Zblízka. Přesto se s Topolovým dílem setká režijně v tomto případě poprvé. Inscenací mimo jiné vzdáme hold velkému autorovi, který náš svět opustil letos v červnu. Při zařazení Konce masopustu do dramaturgického plánu jsme si však náš výběr pojmenovávali ještě jako připomenutí autorových osmdesátin. Při té příležitosti jsme také Josefa Topola navštívili, abychom mu sdělili náš záměr inscenovat jeho hru, což Josef Topol vlídně přijal.
Po titulech českých autorů Josefa Topola a Karla Čapka budeme pokračovat ještě jedním významným českým tvůrcem – na Kunětické hoře uvede v červnu 2016 režisér Petr Novotný Krásku a zvíře Františka Hrubína. Tajemný pohádkový titul plný napětí je určený pro celou rodinu, neboť Hrubín nenapsal pohádkovou hru pro děti, ale především pro dospělé. Titul pro celou rodinu jsme zvolili proto, že inscenace na Kunětické hoře nejsou jen divadlem, ale také rodinným výletem mimo centrum Pardubic – do hradního amfiteátru, širším zážitkem, tedy tzv. divadelním eventem. Výjimečnost prostředí přímo pod hradem jistě dodá inscenaci patřičnou atmosféru, jako ji jistě rozvine i spolupráce s hudebníkem Michalem Hrůzou.
Trojlístek významných českých dramatiků vytváří z nadcházející sezóny poněkud sezónu českou. Budiž to důkazem, že česká klasická dramatika má současnému divadlu co nabídnout. Jsme přesvědčeni, že by se měla na divadelním jevišti objevovat častěji, a proto se jí tentokrát sami podrobněji věnujeme. K této „české sezóně“ bude patřit ještě nový autorský titul Hej, Mistře! inspirovaný životem a dílem významného českého hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby. Pracovali na něm společně režisér Michael Tarant, autorka Věra Mašková, dramaturg Zdeněk Janál a hudebník Václav Trunec se skupinou Trdlo. Michael Tarant tak bude pokračovat v propojování činoherního a hudebního divadla, v němž hudba a hudební skladatel jsou hlavními tématy – Hej, Mistře! v tomto smyslu naváže na Tarantovu inscenaci Amadeus. Premiéra se uskuteční 17. října tohoto roku, tedy jen o několik dní před 250. výročím Rybova narození, které spadá na 26. října.
Přestože věřím, že dosavadní výčet plánovaných inscenací nepůsobí příliš vážně, zmiňme ještě tituly, které jsou především v komediálním žánru. Režisér Petr Novotný je již delší dobu zaujat kultovním televizním sitcomem z prostředí britské politiky Jistě, pane ministře, který do podoby divadelního scénáře skvěle převedla Kristina Žantovská. Její dramatizace se s velkým úspěchem hrála již mnoho let v pražském Divadle na Vinohradech. Je vysoce pravděpodobné, že mnoho situací a charakterů této komedie bude českému divákovi připomínat naši současnou politickou scénu víc, než mu možná bude milé.
A naši současnou společnost bude bez skrupulí ukazovat také hra Rodinný podnik – ceněný kus klasika svého žánru Alana Ayckbourna, který uvedeme v české premiéře v režii Roberta Bellana, jenž se v našem divadle již představil režií komedie A je to v pytli! Komedie Rodinný podnik, která umí tnout do živého, byla s velkým úspěchem poprvé uvedena v londýnském Národním divadle v roce 1987 a Ayckbourn za ni získal cenu Evening Standard pro nejlepší novou hru. Ve stejném roce byl povýšen do šlechtického stavu. Stal se autorem, jehož bohaté dílo přestalo patřit jen do sféry soukromých divadel, ale je respektováno velkými divadelními domy.
Nyní již nezbývá, než všechny zmíněné inscenace vytvořit a následně je vidět. Držme si proto palce a těšme se na to, co nového vznikne.
Zdeněk Janál, dramaturg VČD
