VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Někdo přijde – snad brzy!
NĚKDO PŘIJDE je název hry současného norského dramatika Jona Fosseho, jejíž premiéru v rámci cyklu INprojekty jsme plánovali na 1. března. Poslední dobou však člověk míní a vláda, resp. covid mění, proto uvedeme scénické čtení hry alespoň ve formě živého streamu na našem YouTube kanálu nebo divadelním Facebooku. Termín je však ještě v jednání. V každém případě nepřijdete ani o tradiční diskuzi s tvůrci inscenace, kterou budeme živě vysílat ihned po skončení představení a do níž se budete moci zapojit a psát nám svoje dotazy či komentáře. Můžete se těšit na herečku Veroniku Malou, herce Radka Žáka a Josefa Lásku a samozřejmě také na režisérku Aminatu Keita, absolventku oboru Teorie a historie dramatických umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a nynější studentku režie a dramaturgie na pražské DAMU.
Hned po prvním přečtení nás Fosseho mikrodrama zaujalo svým minimalismem, ale i křehkostí v kontrastu se silnými situacemi, kterým nechybí ani humor. Ne nadarmo se jejímu autorovi přezdívá Beckett 21. století (v názvu Fosseho hry Někdo přijde je jasný a autorem i přiznaný odkaz právě na nejznámější Beckettovo absurdní drama Čekání na Godota), nebo dokonce „nový Ibsen“.
Jon Fosse (* 1959) studoval sociologii, filozofii a literární vědu v Bergenu a jako spisovatel debutoval v 80. letech románem Červeně, černě (1983). Od té doby vydal desítky knih. Kromě románu se věnuje povídce, krátké próze, lyrice, dramatu, esejistice i dětské literatuře. Obdržel několik literárních cen a jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. V roce 2005 byl ve své rodné zemi vyznamenán Řádem svatého Olava. Za svoji mystickou románovou trilogii o lásce (Mámení, Sny Olavovy, Na sklonku dne) získal v roce 2015 Cenu severské rady za literaturu, jedno z nejprestižnějších evropských literárních ocenění.
Psaní divadelních her se věnuje od 90. let a dnes jich má na kontě více než tři desítky. V Norsku je považován za předního dramatika hned po Henriku Ibsenovi. Mezinárodně uznávaným dramatikem se stal na přelomu tisíciletí, když slavný francouzský režisér Claude Régy v Paříži uvedl jeho hru Někdo přijde před sedmi sty diváky. Rok nato dnes už také legendární režisér Thomas Ostermaier se svým souborem berlínského divadla Schaubühne uvedl Jméno, další z Fosseho raných her, kterou pak úspěšně prezentoval na Salcburském divadelním festivalu. Od té doby se Jon Fosse zařadil mezi nejhranější severské dramatiky takřka na celém světě.
Ani u nás už není zcela neznámý, přestože v češtině máme k dispozici pouze necelou třetinu jeho her, zato však ve skvělých překladech Karolíny Stehlíkové, která se dlouhodobě věnuje překládání norské dramatiky, je autorkou řady odborných článků a recenzí v divadelních a literárních časopisech a pedagogicky působí na Katedře divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Pokud to epidemiologická situace dovolí, zúčastní se Karolína Stehlíková online diskuze po odvysílaném představení.
A protože neztrácíme naději, že už brzy do divadla někdo přijde a že se (nejen) kulturní a divadelní život zase vrátí do starých kolejí, jednáme o našem hostování na norském Festivalu her Jona Fosseho v Oslu, který se má konat na začátku příští divadelní sezóny.
Hned po prvním přečtení nás Fosseho mikrodrama zaujalo svým minimalismem, ale i křehkostí v kontrastu se silnými situacemi, kterým nechybí ani humor. Ne nadarmo se jejímu autorovi přezdívá Beckett 21. století (v názvu Fosseho hry Někdo přijde je jasný a autorem i přiznaný odkaz právě na nejznámější Beckettovo absurdní drama Čekání na Godota), nebo dokonce „nový Ibsen“.
Jon Fosse (* 1959) studoval sociologii, filozofii a literární vědu v Bergenu a jako spisovatel debutoval v 80. letech románem Červeně, černě (1983). Od té doby vydal desítky knih. Kromě románu se věnuje povídce, krátké próze, lyrice, dramatu, esejistice i dětské literatuře. Obdržel několik literárních cen a jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. V roce 2005 byl ve své rodné zemi vyznamenán Řádem svatého Olava. Za svoji mystickou románovou trilogii o lásce (Mámení, Sny Olavovy, Na sklonku dne) získal v roce 2015 Cenu severské rady za literaturu, jedno z nejprestižnějších evropských literárních ocenění.
Psaní divadelních her se věnuje od 90. let a dnes jich má na kontě více než tři desítky. V Norsku je považován za předního dramatika hned po Henriku Ibsenovi. Mezinárodně uznávaným dramatikem se stal na přelomu tisíciletí, když slavný francouzský režisér Claude Régy v Paříži uvedl jeho hru Někdo přijde před sedmi sty diváky. Rok nato dnes už také legendární režisér Thomas Ostermaier se svým souborem berlínského divadla Schaubühne uvedl Jméno, další z Fosseho raných her, kterou pak úspěšně prezentoval na Salcburském divadelním festivalu. Od té doby se Jon Fosse zařadil mezi nejhranější severské dramatiky takřka na celém světě.
Ani u nás už není zcela neznámý, přestože v češtině máme k dispozici pouze necelou třetinu jeho her, zato však ve skvělých překladech Karolíny Stehlíkové, která se dlouhodobě věnuje překládání norské dramatiky, je autorkou řady odborných článků a recenzí v divadelních a literárních časopisech a pedagogicky působí na Katedře divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Pokud to epidemiologická situace dovolí, zúčastní se Karolína Stehlíková online diskuze po odvysílaném představení.
A protože neztrácíme naději, že už brzy do divadla někdo přijde a že se (nejen) kulturní a divadelní život zase vrátí do starých kolejí, jednáme o našem hostování na norském Festivalu her Jona Fosseho v Oslu, který se má konat na začátku příští divadelní sezóny.
Anna Hlaváčková
