VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Po necelých šesti letech a úctyhodných 83 reprízách se ve čtvrtek 27. června na Malé scéně rozloučíme s inscenací hry JEPTIŠKY autora Dana Goggina. Svižná a rozpustilá muzikálová komedie, kterou připravil režisér Lumír Olšovský ve spolupráci s choreografem Martinem Gogou, byla velice oblíbená nejen mezi diváky, ale i herečkami samotnými. Následující řádky vám dají nahlédnout, jak se každé z nich s Jeptiškami žilo a pracovalo.

1. Jak se ti bude s Jeptiškami loučit? Co tobě osobně „daly“?

2. Co konkrétně sis na každém představení nejvíc užívala? A na druhou stranu jak náročné pro tebe bylo se na ně připravit?

3. Všechny jste se teď sešly v další ryze dámské inscenaci hry zcela jiného žánru – Mikve. I proto se ptám, jaké to bylo scházet se a hrát téměř šest let ve výlučně dámském kolektivu?

sestra matka JINDRA Mary Regina JANOUŠKOVÁ

1. Vždycky se mi těžko loučí, protože divadlo je pomíjivé. A tak si říkám, vzpomene si někdy divák na tohle představení? Když jsme Jeptišky zkoušely, stálo to hodně potu i radosti, byl to krutý boj.

2. Nejvíc si užívám společné písničky. Nejsem vysloveně muzikálová herečka, takže jsem byla, vlastně jsem, pyšná, když nám to pěkně zní (zpíváme čtyřhlasně). Moje příprava tedy spočívá v rozezpívání a také v rozhýbání se. Bohužel mám za sebou dvě operace kolenou, ale při představení na svoje bolístky hned zapomenu. Je to pro mě velký adrenalin, a když představení skončí, cítím se úžasně. V mládí jsem hodně sportovala, a tak tento pocit vítám. Mám ještě dvě podobně náročná představení, ale Jeptišky vedou.

3. S holkama hraju moc ráda. Jsme zodpovědné, pracovité a můžeme se spolehnout jedna na druhou. Nic tak hrozného se sice nikdy nestalo, ale věřím, že by mi kolegyně pomohly a nenechaly mě se vykoupat, a já bych to samé udělala i pro ně. Šest let je dlouhá doba, ale strašně mi to uteklo. Chtěla bych poděkovat divákům, protože jsme s nimi byly v přímém kontaktu a pohled na usměvavé tváře, kterých se můžete i dotknout, pohladit je, cítit, že se baví, že v tuto chvíli jsou šťastní, to je za všechny prachy. Děkuji, že jsem tuto roli dostala, děkuji holkám, že to se mnou vydržely, děkuji režisérovi, že při zkoušení vytvořil úžasnou pracovní atmosféru, děkuji choreografovi Martinu Gogovi, že měl se mnou trpělivost. Prostě to bylo moc prima!!!

sestra DAGMAR Mary Huberta NOVOTNÁ

1. Přiznávám, že dost těžko. Je to muzikál, a ten já miluju. Pro mě osobně to byla nejen krásná práce s Lumírem Olšovským, i když dřina, ale i trochu výzva, jestli ve svém věku jsem ještě schopna hodně tancovat a zpívat. A to jsem si snad dokázala. Takže do starého železa mě ještě hned tak někdo nezahodí.

2. Užívala jsem si holky a zároveň i diváky. Byli všechny a všichni moc prima. A příprava? Poctivé rozezpívání, protože party nebyly vůbec snadné. No a taky rozhýbání těla už bohužel ne tak poddajného jako zamlada. Ale to všechno k muzikálu prostě patří. Pro mě je příprava naprosto samozřejmá.

3. Tak Mikve 7 žen, Jeptišky 5 žen. A pokud si my ženský rozumíme a chceme spolu pracovat, tak se přiznám, že v takovém případě mně osobně ten chlap vůbec nechybí! A nic ve zlém, chlapci naši… Někdy to bez vás přece jen nejde!

sestra PETRA Roberta Anna JANEČKOVÁ

1. Tak hlavně se rozloučíme hezky a se ctí. Hrála jsem v Jeptiškách už v Brně, a tam jsem ani nevěděla, které je moje poslední představení. A tak se rozloučím za oboje Jeptišky. Daly mi setkání s Lumírem Olšovským a Martinem Gogou a výživný pěvecký a fyzický trénink.

2. Užívala jsem si své herecké kolegyně a diváky, mezi kterými jsem se každé představení ocitala. Co se přípravy týče – hlavně při choreografiích před premiérou jsme potily krev. Pak už jen pravidelná údržba a pěvecká příprava na hodinách s Gallou Macků.

3. Řekla bych, že na pohodu, i legrace byla. Chlap rozhodně nechyběl – moct chodit nenalíčená na zkoušky a nebát se, že se zpotíš, a tím pádem nevoníš, fakt pohoda. (smích)

sestra MARTINA Mary Amnesie SIKOROVÁ

1. Mám tohle představení ráda, jen ho teď popravdě hraju o malinký kousíček míň ráda než v době, kdy bylo na programu třeba 2x měsíčně. I když se připravíte, je to teď malinko dobrodružství… Naštěstí hraju ve spoustě jiných inscenací, takže se mi po Jeptiškách asi tolik stýskat nebude. Ale určitě za zkušenost s dalším „zpívacím“ kouskem moc děkuju. Jé! A ještě děkuju za širší nominaci na Cenu Thálie.

2. Když hraješ Amnesii, můžeš spoustu věcí pokazit, protože prostě můžeš, protože Amnesie může. To je dost výhoda a zábava zároveň. A taky si užívám píseň Country. A příprava? Právě že i když jsme před každým představením měly zkoušku na projetí písniček a tedy zároveň choreografií, někdy se v té hlavě něco stalo a to zatracené slovo, které jste zrovna potřebovali, se ne a ne vybavit. Ale zas jako Amnesie jsem prostě tu pozici měla fakt snazší. (smích)

3. Já to vnímám tak, že Jeptišky teď hrajeme, co já vím, jednou za dva měsíce. Na dopoledních zkouškách s chlapama zkoušíš… zvukař je chlap… osvětlovač… Jsou tu pořád, díky Bohu. Takže absťák jsem nepociťovala a nepociťuji ho ani při Mikve (co by taky v Mikve dělali, že?)

sestra JANA Mary Lea ONDRUŠKOVÁ

1. Do Jeptišek jsem „zaskakovala“ za Petru Tenorovou, když odcházela do jiného angažmá.
Jednalo se o poměrně náročný záskok a já jsem dodnes kolegyním vděčná za to, jak mě mezi sebe vzaly a pomáhaly mi. Je neuvěřitelné, že se Jeptišky hrály tak dlouho a že jsem vlastně nakonec hrála více představení než Petra. Reakce diváků byly někdy ohromující, proto jsem ráda, že jsem u toho mohla být. Pokaždé jsme měli narváno. Takže podle slov klasiků je asi dobré v nejlepším skončit.

2. Některé hlášky v inscenaci mě upřímně rozesmívaly každou reprízu. V některých místech je možné malinko improvizovat. Proto byly asi Jeptišky tak žádané. Co kus, to originál! Zároveň se jedná o fyzicky náročné představení. Já konkrétně se snažím baletit na špičkách. A vzhledem k vyššímu počtu písní se vyplatilo rozezpívat.

3. Mám sice radši vyváženou společnost, ale naše dámská partička je fajn. Povzbuzovaly jsme se, když přišla nějaká únava, nebo jsme se rozesmívaly, když se vloudil smutek. A mužů v hledišti bylo vždycky víc než dost.