VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Mladí a hostující
Do muzikálových company si často „půjčujeme“ hosty, tedy zaměstnáváme herce, zpěváky a tanečníky, kteří nejsou v angažmá našeho divadla. Ačkoliv muzikál PEKAŘOVA ŽENA nemá klasickou company, díky čemuž na první pohled budil dojem jednoduchého menšího muzikálku, ukázalo se, že i pro jeho kompletní obsazení budeme muset naverbovat posily. Mladé talenty jsme vybírali dlouho a pečlivě, jezdili jsme se dívat na představení absolventů herectví vysokých škol i konzervatoří, uspořádali jsme konkurz. Do titulní role jsme místo Elišky Láskové, která se už plnohodnotně věnuje maminkovským povinnostem, obsadili Alžbětu Trembeckou v alternaci s Eliškou Jechovou. Ta už od stávající sezóny posílila dámskou část našeho souboru. Jí a také další nové tváři souboru Matěji Štruncovi, jenž alternuje v roli milence Dominiqua s hostujícím Markem Vitekrem, věnujeme později samostatné rozhovory. Alžbětě, Markovi a našim dalším sympatickým hostům jsem položila pár otázek, abyste se s nimi mohli blíže seznámit i vy:
1. Co tě baví a co je pro tebe naopak největší utrpení?
ALŽBĚTA TREMBECKÁ (*1996, Košice) alias Genevieve, pekařova žena
Studovala církevní gymnázium v Trenčíně a následně obor muzikálové herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Hostovala v Národním divadle Brno (Janáčkovo divadlo), Národním divadle moravskoslezském a v Městském divadle v Brně, kde zůstala na dvě sezóny v angažmá. Momentálně žije v Praze, hostuje ve všech výše zmíněných divadlech, a navíc také v Národním divadle a ve Státní opeře v Praze. Rolí, kterou milovala a nesnášela zároveň, byla její vysněná Mimi Marguez v muzikálu RENT v Městském divadle Brno. Mimo divadlo se zabývá ručním malováním na oblečení, a dává tak mnoha starým kouskům druhou šanci. Na Facebooku či Instagramu její projekt najdete pod názvem Pomalováno.
Na mých pět dotazů odpověděla:
1. Miluji cestování a dobré jídlo. Dovolenou nebo alespoň odpočinek někde mimo město potřebuji několikrát ročně, jinak jsem nepříčetná. Většinou v podstatě všechno, co vydělám, dám na cestování. Zážitky jsou to nejlepší, co si člověk s sebou v životě nese.
2. Absolutní štěstí často pociťuji při pohledu na velké vodní plochy. Zní to jako klišé, ale jsem nejšťastnější vlastně kdekoliv na dovolené s mou drahou polovičkou, při západu slunce s dobrým pitíčkem v ruce a s pohledem upřeným na moře nebo oceán. Sním o tom, že se jednou budu na takovém místě probouzet každé ráno.
3. Můj přítel tvrdí, že mou největší předností je domácí štrúdl, ale asi bych řekla, že je to empatie. Věřím v dobro lidí a v karmické vrácení dobré energie, kterou do svých činů člověk vkládá. Mou nejhorší vlastností je náladovost, snažím se s ní hodně bojovat, ať tím neobtěžuji své okolí.
4. Vztahy. Rodinné, partnerské, přátelské, pracovní. Všichni žijeme a pracujeme mezi lidmi – věřím, že dobré vztahy jsou základem šťastného života.
5. Co se má stát, stane se. Netrap se zbytečně tím, co se časem možná vyřeší i samo. Člověk zvládne mnohem víc, než si myslí. Když štrúdl, tak s domácími jablky. (smích)
MAREK VITEKER (*1998, Ostrava-Vítkovice) alias Dominique
Vystudoval Janáčkovou konzervatoř v Ostravě, nyní je čerstvým absolventem muzikálového herectví na brněnské JAMU, a i tak už má za sebou hostování ve dvou ostravských divadlech – Národním divadle moravskoslezském a Divadle Antonína Dvořáka. Nyní žije v Brně, a když se zrovna nevěnuje divadlu, obsluhuje v kavárně. Jedna z jeho oblíbených dosavadních rolí je Tom z absolventské inscenace Můj romantický příběh.
1. Baví mě tvorba, změny a nové výzvy. Co je pro mě utrpení? Stereotyp.
2. Absolutní štěstí? Česnečka na horách! Sním o všem a všechno!
3. Největší má přednost je, že mám spoustu energie a kreativní myšlení, nejhorší vlastnost? Sarkasmus, se kterým nevím kdy přestat.
4. Na tuto otázku si vypůjčím kousek textu z jedné mé oblíbené písně „bejt závislej jenom na tom, že se cejtim nezávisle“.
5. Proměn strach ve zvědavost!
MICHAELA HASALOVÁ (*1995, Nové Zámky) alias Nicole
Vyrůstala v Seredi, kde také nejdříve chodila na gymnázium, studium zde ale nedokončila a přestoupila na Konzervatoř v Nitře. Roku 2021 absolvovala v oboru muzikálového herectví na brněnské JAMU. Nyní žije v Brně a pravidelně hostuje v Městském divadle Brno či v Divadle Andreja Bagara v Nitře. Když zrovna nehraje, netančí nebo nezpívá v divadle, zpívá alespoň v různých eventových kapelách a od nadcházejícího školního roku se chystá na svoji novou roli učitelky na ZUŠ. Její nejoblíbenější rolí byla Lucie Beltránová ve studentské inscenaci JAMU Ženy na pokraji nervového zhroucení.
1. Baví mě zpívání, neskutečně moc, a také vaření, i když na něj nemám moc času a nápadů, ale když už, tak to většinou stojí za to. Největší utrpení... spíš bych řekla, že mě možná až tak nebaví uklízení a mrhání časem, ale největší utrpení vlastně asi ani nemám. Jedině když vidím, že se kolem mě děje nespravedlnost, kterou nemůžu ovlivnit, to trpím hodně.
2. Být zdravá, mít hezké angažmá a role, které budou pro mě výzvou a potěšením zároveň, přitom si zpívat s kapelkami, mít hezký menší rodinný domek někde u Brna se zahradou a psem a pocit, že se vždycky mám kam vrátit, prostě žít naplno každý den, dokud to půjde.
3. Hmm... tohle je těžká otázka. Největší předností v profesionálním životě je asi schopnost se rychle učit různé, třeba i nové věci a v osobním schopnost naslouchat a ochota vždycky pomoct a podpořit lidi mému srdci blízké. Nejhorší je určitě netrpělivost – chtěla bych hned všechno umět, znát a být vždycky stoprocentní... takže možná i perfekcionismus.
4. Jednoznačně zdraví.
5. Všechno v životě, i to špatné, se děje z nějakého důvodu, a až čas nám ukáže, proč tomu tak bylo a co nás to mělo naučit.
MÍMA KRAJČOVÁ (*1998, Nitra) alias Nicole
Po studiu oboru hudebně-dramatického umění na Soukromé konzervatoři v Nitře (HDU) absolvovala muzikálové herectví na brněnské JAMU v ročníku spolu s Markem Vitekerem. Žije v Brně a Nitře zároveň. Hostovala v Divadle Andreja Bagara v Nitře, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a nyní je čerstvě v angažmá Městského divadla Brno. Kromě divadla se věnuje autorské hudební tvorbě. Jejími nejoblíbenějšími rolemi jsou Saša v Mém romantickém příběhu (JAMU, Divadlo na Orlí) a Irina v inscenaci Tři sestry Slováckého divadla Uherské Hradiště.
1. Nejvíc mě baví psát vlastní písně, zpívat, hrát na klavír, vlastně dělat cokoliv tvůrčího typu. Také mám moc ráda pohyb, zvlášť cvičení, lezení, tanec a jízdu na kole. Ráda čtu a objevuji krásy přírody. Moje nejoblíbenější roční období je léto – to se vždy válím někde na slunci ideálně u vody. Asi bych řekla, že neexistuje aktivita, ke které mám vysloveně negativní postoj, pokud je prospěšná. Jediné, co opravdu nenávidím, je, když mě ve vykonávání těchto aktivit omezuje strach.
2. Nejčastěji sním právě o tom, že jednou budu absolutně šťastná. Myslím, že je to ten nejodvážnější a zároveň nejjednodušší sen, jaký může být.
3. Mou největší předností a zároveň nejhorší vlastností je rozhodně vytrvalost, svědomitost a perfekcionismus. Jo, a pak jsem ještě občas kreativní, bláznivá, snaživá… to mi přijde fajn.
4. Láska. Ke všemu a ke všem.
5. „Sfúkol sviečku, sedel po tme.“
RASTISLAV ŠIRILA (*1996, Ostrava) alias Philippe
Vystudoval obor herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a následně muzikálové herectví na brněnské JAMU. Má za sebou hostování na scénách Národního divadla moravskoslezského, v Divadle loutek Ostrava a v Národním divadle Brno (Janáčkovo divadlo). V současné době jej uvidíte především v Městském divadle Brno, kde je nyní v angažmá, ale také v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde podobně jako u nás hostuje v muzikálu. Žije v Brně a mimo divadlo pracuje jako vodní záchranář v jednom jihomoravském aquaparku. Jeho nejoblíbenější rolí je momentálně Bedřich Škoda-Vrchovský v inscenaci My Fair Lady (ze Zelňáku) Městského divadla Brno.
1. Baví mě, když jsem v jednom kole – zkouším, hraji, zpívám na koncertech, moderuji. Jednou mi kdosi pověděl, že v umění je člověk buď běžící, nebo ležící, no a já mám radši ten maraton. A největším utrpením je pro mě kancelářská práce, chvíle, kdy řeším administrativní záležitosti, sedím před počítačem a odpovídám na maily.
2. Největší radostí je pro mě, že můžu dělat práci, která mě naplňuje, a největším štěstím pak to, když se mi v ní daří a mohu tyto své úspěchy sdílet se svými milovanými.
3. Nikdy neodmítnu podat pomocnou ruku. Jo a taky umím výborné chilli con carne. Přiznám se, že mám problém odpouštět. Když mě někdo zklame, přestane pro mě v tu chvíli existovat a já pak jen velmi těžko hledám cestu jak s dotyčným komunikovat, pokud si to okolnosti, třeba práce, žádají.
4. Pocit naplněnosti, že to, co dělám, má smysl a je ku prospěchu i někomu jinému než jen mně samotnému.
5. Dělej vše tak svědomitě, aby sis později nemusel nic vyčítat.
ADAM KAŇÁK (*1997, Vsetín) alias Philippe
Odmaturoval na Střední průmyslové škole strojnické ve Vsetíně a následně studoval na JAMU v Brně obor muzikálové herectví. Už během studia hostoval v Národním divadle Brno, nyní hraje především v Městském divadle Brno a hostuje v muzikálu pražského Divadla Na Fidlovačce. Žije v Brně a mimo divadlo se často objevuje před foťákem nebo kamerou v různých reklamách. Poslední dobou sbírá zkušenosti i za mikrofonem při nahrávání voice-overů, rádiových spotů nebo dabingu. Zatím nemá žádnou konkrétní nejoblíbenější roli, ale protože ho baví hrát záporáky, užívá si každé představení autorského muzikálu Bratři na Fidlovačce, kde hraje roli Komisaře.
1. Baví mě zpěv, vaření, šerm, folklór a jednou za čas si zabrnkám na kytaru. Největším utrpením bych nazval čištění odtoku ve sprše, čekání na další sérii seriálu a špatně načepované pivo.
2. Absolutní štěstí bych viděl tak, že ležím někde nahý pod palmou, jím hrozny, piji víno a poslouchám moře s vědomím, že se mají všichni na světě stejně dobře jako já.
3. Co se předností týče, jsem spolehlivý, společenský a občas flegmatický. V případě nejhorších vlastností – často prokrastinuji, jsem nerozhodný a občas flegmatický.
4. Jednoznačně rodina, přátelé a uklizená kuchyňská linka.
5. Kdo tvrdí, že pracuje na 200 % neví, jak procenta fungují.
1. Co tě baví a co je pro tebe naopak největší utrpení?
2. Jak si představuješ absolutní štěstí? O čem sníš?
3. Co je tvou největší předností, a naopak jaká je tvá nejhorší vlastnost?
4. Co je pro tebe v životě nejdůležitější?
5. Jaké je tvoje motto?
ALŽBĚTA TREMBECKÁ (*1996, Košice) alias Genevieve, pekařova žena
Studovala církevní gymnázium v Trenčíně a následně obor muzikálové herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Hostovala v Národním divadle Brno (Janáčkovo divadlo), Národním divadle moravskoslezském a v Městském divadle v Brně, kde zůstala na dvě sezóny v angažmá. Momentálně žije v Praze, hostuje ve všech výše zmíněných divadlech, a navíc také v Národním divadle a ve Státní opeře v Praze. Rolí, kterou milovala a nesnášela zároveň, byla její vysněná Mimi Marguez v muzikálu RENT v Městském divadle Brno. Mimo divadlo se zabývá ručním malováním na oblečení, a dává tak mnoha starým kouskům druhou šanci. Na Facebooku či Instagramu její projekt najdete pod názvem Pomalováno.
Na mých pět dotazů odpověděla:
1. Miluji cestování a dobré jídlo. Dovolenou nebo alespoň odpočinek někde mimo město potřebuji několikrát ročně, jinak jsem nepříčetná. Většinou v podstatě všechno, co vydělám, dám na cestování. Zážitky jsou to nejlepší, co si člověk s sebou v životě nese.
2. Absolutní štěstí často pociťuji při pohledu na velké vodní plochy. Zní to jako klišé, ale jsem nejšťastnější vlastně kdekoliv na dovolené s mou drahou polovičkou, při západu slunce s dobrým pitíčkem v ruce a s pohledem upřeným na moře nebo oceán. Sním o tom, že se jednou budu na takovém místě probouzet každé ráno.
3. Můj přítel tvrdí, že mou největší předností je domácí štrúdl, ale asi bych řekla, že je to empatie. Věřím v dobro lidí a v karmické vrácení dobré energie, kterou do svých činů člověk vkládá. Mou nejhorší vlastností je náladovost, snažím se s ní hodně bojovat, ať tím neobtěžuji své okolí.
4. Vztahy. Rodinné, partnerské, přátelské, pracovní. Všichni žijeme a pracujeme mezi lidmi – věřím, že dobré vztahy jsou základem šťastného života.
5. Co se má stát, stane se. Netrap se zbytečně tím, co se časem možná vyřeší i samo. Člověk zvládne mnohem víc, než si myslí. Když štrúdl, tak s domácími jablky. (smích)
MAREK VITEKER (*1998, Ostrava-Vítkovice) alias Dominique
Vystudoval Janáčkovou konzervatoř v Ostravě, nyní je čerstvým absolventem muzikálového herectví na brněnské JAMU, a i tak už má za sebou hostování ve dvou ostravských divadlech – Národním divadle moravskoslezském a Divadle Antonína Dvořáka. Nyní žije v Brně, a když se zrovna nevěnuje divadlu, obsluhuje v kavárně. Jedna z jeho oblíbených dosavadních rolí je Tom z absolventské inscenace Můj romantický příběh.
1. Baví mě tvorba, změny a nové výzvy. Co je pro mě utrpení? Stereotyp.
2. Absolutní štěstí? Česnečka na horách! Sním o všem a všechno!
3. Největší má přednost je, že mám spoustu energie a kreativní myšlení, nejhorší vlastnost? Sarkasmus, se kterým nevím kdy přestat.
4. Na tuto otázku si vypůjčím kousek textu z jedné mé oblíbené písně „bejt závislej jenom na tom, že se cejtim nezávisle“.
5. Proměn strach ve zvědavost!
MICHAELA HASALOVÁ (*1995, Nové Zámky) alias Nicole
Vyrůstala v Seredi, kde také nejdříve chodila na gymnázium, studium zde ale nedokončila a přestoupila na Konzervatoř v Nitře. Roku 2021 absolvovala v oboru muzikálového herectví na brněnské JAMU. Nyní žije v Brně a pravidelně hostuje v Městském divadle Brno či v Divadle Andreja Bagara v Nitře. Když zrovna nehraje, netančí nebo nezpívá v divadle, zpívá alespoň v různých eventových kapelách a od nadcházejícího školního roku se chystá na svoji novou roli učitelky na ZUŠ. Její nejoblíbenější rolí byla Lucie Beltránová ve studentské inscenaci JAMU Ženy na pokraji nervového zhroucení.
1. Baví mě zpívání, neskutečně moc, a také vaření, i když na něj nemám moc času a nápadů, ale když už, tak to většinou stojí za to. Největší utrpení... spíš bych řekla, že mě možná až tak nebaví uklízení a mrhání časem, ale největší utrpení vlastně asi ani nemám. Jedině když vidím, že se kolem mě děje nespravedlnost, kterou nemůžu ovlivnit, to trpím hodně.
2. Být zdravá, mít hezké angažmá a role, které budou pro mě výzvou a potěšením zároveň, přitom si zpívat s kapelkami, mít hezký menší rodinný domek někde u Brna se zahradou a psem a pocit, že se vždycky mám kam vrátit, prostě žít naplno každý den, dokud to půjde.
3. Hmm... tohle je těžká otázka. Největší předností v profesionálním životě je asi schopnost se rychle učit různé, třeba i nové věci a v osobním schopnost naslouchat a ochota vždycky pomoct a podpořit lidi mému srdci blízké. Nejhorší je určitě netrpělivost – chtěla bych hned všechno umět, znát a být vždycky stoprocentní... takže možná i perfekcionismus.
4. Jednoznačně zdraví.
5. Všechno v životě, i to špatné, se děje z nějakého důvodu, a až čas nám ukáže, proč tomu tak bylo a co nás to mělo naučit.
MÍMA KRAJČOVÁ (*1998, Nitra) alias Nicole
Po studiu oboru hudebně-dramatického umění na Soukromé konzervatoři v Nitře (HDU) absolvovala muzikálové herectví na brněnské JAMU v ročníku spolu s Markem Vitekerem. Žije v Brně a Nitře zároveň. Hostovala v Divadle Andreja Bagara v Nitře, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a nyní je čerstvě v angažmá Městského divadla Brno. Kromě divadla se věnuje autorské hudební tvorbě. Jejími nejoblíbenějšími rolemi jsou Saša v Mém romantickém příběhu (JAMU, Divadlo na Orlí) a Irina v inscenaci Tři sestry Slováckého divadla Uherské Hradiště.
1. Nejvíc mě baví psát vlastní písně, zpívat, hrát na klavír, vlastně dělat cokoliv tvůrčího typu. Také mám moc ráda pohyb, zvlášť cvičení, lezení, tanec a jízdu na kole. Ráda čtu a objevuji krásy přírody. Moje nejoblíbenější roční období je léto – to se vždy válím někde na slunci ideálně u vody. Asi bych řekla, že neexistuje aktivita, ke které mám vysloveně negativní postoj, pokud je prospěšná. Jediné, co opravdu nenávidím, je, když mě ve vykonávání těchto aktivit omezuje strach.
2. Nejčastěji sním právě o tom, že jednou budu absolutně šťastná. Myslím, že je to ten nejodvážnější a zároveň nejjednodušší sen, jaký může být.
3. Mou největší předností a zároveň nejhorší vlastností je rozhodně vytrvalost, svědomitost a perfekcionismus. Jo, a pak jsem ještě občas kreativní, bláznivá, snaživá… to mi přijde fajn.
4. Láska. Ke všemu a ke všem.
5. „Sfúkol sviečku, sedel po tme.“
RASTISLAV ŠIRILA (*1996, Ostrava) alias Philippe
Vystudoval obor herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a následně muzikálové herectví na brněnské JAMU. Má za sebou hostování na scénách Národního divadla moravskoslezského, v Divadle loutek Ostrava a v Národním divadle Brno (Janáčkovo divadlo). V současné době jej uvidíte především v Městském divadle Brno, kde je nyní v angažmá, ale také v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde podobně jako u nás hostuje v muzikálu. Žije v Brně a mimo divadlo pracuje jako vodní záchranář v jednom jihomoravském aquaparku. Jeho nejoblíbenější rolí je momentálně Bedřich Škoda-Vrchovský v inscenaci My Fair Lady (ze Zelňáku) Městského divadla Brno.
1. Baví mě, když jsem v jednom kole – zkouším, hraji, zpívám na koncertech, moderuji. Jednou mi kdosi pověděl, že v umění je člověk buď běžící, nebo ležící, no a já mám radši ten maraton. A největším utrpením je pro mě kancelářská práce, chvíle, kdy řeším administrativní záležitosti, sedím před počítačem a odpovídám na maily.
2. Největší radostí je pro mě, že můžu dělat práci, která mě naplňuje, a největším štěstím pak to, když se mi v ní daří a mohu tyto své úspěchy sdílet se svými milovanými.
3. Nikdy neodmítnu podat pomocnou ruku. Jo a taky umím výborné chilli con carne. Přiznám se, že mám problém odpouštět. Když mě někdo zklame, přestane pro mě v tu chvíli existovat a já pak jen velmi těžko hledám cestu jak s dotyčným komunikovat, pokud si to okolnosti, třeba práce, žádají.
4. Pocit naplněnosti, že to, co dělám, má smysl a je ku prospěchu i někomu jinému než jen mně samotnému.
5. Dělej vše tak svědomitě, aby sis později nemusel nic vyčítat.
ADAM KAŇÁK (*1997, Vsetín) alias Philippe
Odmaturoval na Střední průmyslové škole strojnické ve Vsetíně a následně studoval na JAMU v Brně obor muzikálové herectví. Už během studia hostoval v Národním divadle Brno, nyní hraje především v Městském divadle Brno a hostuje v muzikálu pražského Divadla Na Fidlovačce. Žije v Brně a mimo divadlo se často objevuje před foťákem nebo kamerou v různých reklamách. Poslední dobou sbírá zkušenosti i za mikrofonem při nahrávání voice-overů, rádiových spotů nebo dabingu. Zatím nemá žádnou konkrétní nejoblíbenější roli, ale protože ho baví hrát záporáky, užívá si každé představení autorského muzikálu Bratři na Fidlovačce, kde hraje roli Komisaře.
1. Baví mě zpěv, vaření, šerm, folklór a jednou za čas si zabrnkám na kytaru. Největším utrpením bych nazval čištění odtoku ve sprše, čekání na další sérii seriálu a špatně načepované pivo.
2. Absolutní štěstí bych viděl tak, že ležím někde nahý pod palmou, jím hrozny, piji víno a poslouchám moře s vědomím, že se mají všichni na světě stejně dobře jako já.
3. Co se předností týče, jsem spolehlivý, společenský a občas flegmatický. V případě nejhorších vlastností – často prokrastinuji, jsem nerozhodný a občas flegmatický.
4. Jednoznačně rodina, přátelé a uklizená kuchyňská linka.
5. Kdo tvrdí, že pracuje na 200 % neví, jak procenta fungují.
Anna Hlaváčková
