VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Malou scénu ovládnou árie z Figarovy svatby
Před nějakou dobou, ještě než jsme dovedli hru Mikve k premiéře, mi jednou večer zavolala Romana Chvalová. Logicky jsem předpokládala, že ji zajímá něco stran zkoušení naší inscenace, ale ona mi překvapivě nabídla režii opery Figarova svatba. Zní to bláznivě, ale věc se má takto: Romana už několik let učí na Konzervatoři Pardubice studenty sólového zpěvu herectví a tento školní rok pracovali na zmíněné opeře. Z jistých důvodů nemohl režisér hru dozkoušet, a tak se vedení školy prostřednictvím Romany obrátilo na mě.
Asi jsem byla v dobrém rozmaru, nebo naopak ducha zemdleného, jinak si neumím vysvětlit, proč jsem na tu nabídku tak rychle kývla. Když jsem však poprvé uslyšela zpívat mé nastávající svěřence, hned jsem věděla, že jsem se rozhodla správně – studenti totiž zpívali skvěle! Myslela jsem si, že budeme trochu aranžovat a následně vplujeme do generálek na naši Malou scénu ve dvoře, ale to jsem se hodně spletla. Opera Figarova svatba je dějově bohatá a poměrně komplikovaná, zpívaná v italštině, a navíc kromě hlavní postavy Figara byly všechny role alternované, takže jsme nakonec zkoušeli téměř denně a dvoufázově, tři týdny. Odměnou mi však byly chuť pracovat, talent a nevyčerpatelná energie mladých interpretů.
Dvě březnové premiéry byly nad očekávání úspěšné. Obdivovala jsem studenty, kteří, ač neměli moc divadelních zkušeností, se bez problémů adaptovali na hraní v „aréně“, přestože je to mnohem složitější než na jevišti kukátkového typu (jako třeba v Městském divadle). Když jsem je poznávala blíž, zjistila jsem, že mnozí z nich už mají vystudovanou vysokou školu, dokonce technického zaměření. Nebo že pracují, aby si na školu vydělali, respektive na studentský život. Či vedle konzervatoře studují gymnázium a mají opravdu velmi širokospektrální zaměření svých zájmů.
Jsem přesvědčená, že to, čím jsou pro mě tito lidé zajímaví a atraktivní, by mohlo zajímat i diváky, kteří si zvykli navštěvovat naše společné večery BEZ KOSTÝMU, proto jsem se se studenty na jejich účasti v květnovém díle domluvila. Kromě nich budou přítomné dvě velmi důležité dámy – už zmíněná Romana Chvalová a Hana Medková, vedoucí studijního oboru zpěv. Hanka kdysi hrála v představení Amadeus, jako sólistka koncertuje doma i v zahraničí a velmi oddaně se věnuje svým studentům. Bez Hanky a Romany by nebylo Figarky a ani mé spolupráce s konzervatoří. A abychom si užili i trochu toho pěveckého umění, studenti nám zazpívají několik árií z Figarovy svatby, ale i jiných operních skvostů. Klavír bude mistrovsky ovládat Petr Hostinský. Povídat a zpívat budou Denis Behina, Inka Kořínková, Lucie Bildová, Veronika Kaiserová, Marie Novotná, Iva Hlaváčková, Štěpán Hortlík a Jan Kučera.
Věřím, že tento večer, tak trochu jinak koncipovaný, bude nezapomenutelný a že navnadí naše publikum na žánr, který, ač vážný, může být velmi, ale velmi zábavný…
Asi jsem byla v dobrém rozmaru, nebo naopak ducha zemdleného, jinak si neumím vysvětlit, proč jsem na tu nabídku tak rychle kývla. Když jsem však poprvé uslyšela zpívat mé nastávající svěřence, hned jsem věděla, že jsem se rozhodla správně – studenti totiž zpívali skvěle! Myslela jsem si, že budeme trochu aranžovat a následně vplujeme do generálek na naši Malou scénu ve dvoře, ale to jsem se hodně spletla. Opera Figarova svatba je dějově bohatá a poměrně komplikovaná, zpívaná v italštině, a navíc kromě hlavní postavy Figara byly všechny role alternované, takže jsme nakonec zkoušeli téměř denně a dvoufázově, tři týdny. Odměnou mi však byly chuť pracovat, talent a nevyčerpatelná energie mladých interpretů.
Dvě březnové premiéry byly nad očekávání úspěšné. Obdivovala jsem studenty, kteří, ač neměli moc divadelních zkušeností, se bez problémů adaptovali na hraní v „aréně“, přestože je to mnohem složitější než na jevišti kukátkového typu (jako třeba v Městském divadle). Když jsem je poznávala blíž, zjistila jsem, že mnozí z nich už mají vystudovanou vysokou školu, dokonce technického zaměření. Nebo že pracují, aby si na školu vydělali, respektive na studentský život. Či vedle konzervatoře studují gymnázium a mají opravdu velmi širokospektrální zaměření svých zájmů.
Jsem přesvědčená, že to, čím jsou pro mě tito lidé zajímaví a atraktivní, by mohlo zajímat i diváky, kteří si zvykli navštěvovat naše společné večery BEZ KOSTÝMU, proto jsem se se studenty na jejich účasti v květnovém díle domluvila. Kromě nich budou přítomné dvě velmi důležité dámy – už zmíněná Romana Chvalová a Hana Medková, vedoucí studijního oboru zpěv. Hanka kdysi hrála v představení Amadeus, jako sólistka koncertuje doma i v zahraničí a velmi oddaně se věnuje svým studentům. Bez Hanky a Romany by nebylo Figarky a ani mé spolupráce s konzervatoří. A abychom si užili i trochu toho pěveckého umění, studenti nám zazpívají několik árií z Figarovy svatby, ale i jiných operních skvostů. Klavír bude mistrovsky ovládat Petr Hostinský. Povídat a zpívat budou Denis Behina, Inka Kořínková, Lucie Bildová, Veronika Kaiserová, Marie Novotná, Iva Hlaváčková, Štěpán Hortlík a Jan Kučera.
Věřím, že tento večer, tak trochu jinak koncipovaný, bude nezapomenutelný a že navnadí naše publikum na žánr, který, ač vážný, může být velmi, ale velmi zábavný…
Jana Uherová
