VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Malou scénu naposledy ovládnou Pokusní králíci
Před sobotní premiérou Cabaretu čeká Východočeské divadlo Pardubice derniéra, a to již v tomto měsíci třetí. V pátek 28. února se na Malé scéně ve dvoře rozloučíme s absurdní komedií francouzského dramatika Sébastiena Thiéryho Pokusní králíci, kterou režisérka Anna Petrželková nejprve nazkoušela jako scénické čtení. Až poté byla hra na základě diváckého hlasování vybrána k řádnému nastudování a premiéra v podobě ucelené inscenace se uskutečnila 9. února 2013.
K opětovné spolupráci si režisérka přizvala stejné herce jako v roce 2011, na svou předchozí práci navázali Josef Pejchal, dnes již hostující Miloslav Tichý, Lída Vlášková a Ludmila Mecerodová. Výjimkou byla pouze role ředitele banky, kterou namísto Jiřího Kalužného ztvárnil Pavel Novotný.
Pokusní králíci začínají úplně nevinně. Zbohatlík Alain Kraft (Josef Pejchal) si jde jako obvykle vybrat peníze, což roztočí kolotoč nedorozumění a podivných situací. Francouzskou banku totiž odkoupila tajuplná banka indická a rázem v ní platí jiné zákony. „Thiéry nazírá mnohokrát zpracovaná témata zcela nově, neotřele a v humorném hávu komentuje podstatu světové humanity. Za tuto hru dokonce získal prestižní Molièrovu cenu pro nejlepší francouzskou komedii roku 2009,“ zmiňuje dramaturg Zdeněk Janál.
A režisérka Anna Petrželková ho doplňuje: „Thiéry je velmi přesným pozorovatelem a glosátorem principů naší dnešní společnosti. Hra má proto velmi neotřelý humor a skvěle budované situace. Velmi přesně charakterizuje dnešní – poněkud odtažitou – dobu. Vybízí také k neopakovatelným jevištním atmosférám. Pohrává si mimo jiné s nekonečností byrokratického aparátu, což probouzí přímo kafkovské ladění některých scén.“
Jednu z repríz Pokusných králíků navštívil i autor Sébastien Thiéry, který se bezprostředně po představení podělil o své dojmy z pardubického nastudování: „Inscenace této hry, které jsem už viděl, byly většinou více realistické. Ve vaší inscenaci máme pocit, že jsme se ocitli v prostoru imaginární banky od Franze Kafky, v obrazu toho, co může být banka, kdežto předchozí inscenace se odehrávaly v prostředí realistické banky, s realistickou režií i herectvím. Českou republiku znám málo a s Kafkou, kterého zbožňuji, si ji spojuji. Připadá mi úžasné, jak se vám podařilo zasadit dění do netradičního prostoru. Scénografie funguje perfektně k inscenačnímu způsobu – tvoří dohromady opravdu celek. Hlavní rozdíl je pak v pocitu, že jsme zde v nějaké noční můře. Je pro mě fascinující vidět, že je možné přijít s jinou interpretací mé hry, než jaká je obvykle. Cítím se tedy trochu podveden, ale s velkou radostí!“
K opětovné spolupráci si režisérka přizvala stejné herce jako v roce 2011, na svou předchozí práci navázali Josef Pejchal, dnes již hostující Miloslav Tichý, Lída Vlášková a Ludmila Mecerodová. Výjimkou byla pouze role ředitele banky, kterou namísto Jiřího Kalužného ztvárnil Pavel Novotný.
Pokusní králíci začínají úplně nevinně. Zbohatlík Alain Kraft (Josef Pejchal) si jde jako obvykle vybrat peníze, což roztočí kolotoč nedorozumění a podivných situací. Francouzskou banku totiž odkoupila tajuplná banka indická a rázem v ní platí jiné zákony. „Thiéry nazírá mnohokrát zpracovaná témata zcela nově, neotřele a v humorném hávu komentuje podstatu světové humanity. Za tuto hru dokonce získal prestižní Molièrovu cenu pro nejlepší francouzskou komedii roku 2009,“ zmiňuje dramaturg Zdeněk Janál.
A režisérka Anna Petrželková ho doplňuje: „Thiéry je velmi přesným pozorovatelem a glosátorem principů naší dnešní společnosti. Hra má proto velmi neotřelý humor a skvěle budované situace. Velmi přesně charakterizuje dnešní – poněkud odtažitou – dobu. Vybízí také k neopakovatelným jevištním atmosférám. Pohrává si mimo jiné s nekonečností byrokratického aparátu, což probouzí přímo kafkovské ladění některých scén.“
Jednu z repríz Pokusných králíků navštívil i autor Sébastien Thiéry, který se bezprostředně po představení podělil o své dojmy z pardubického nastudování: „Inscenace této hry, které jsem už viděl, byly většinou více realistické. Ve vaší inscenaci máme pocit, že jsme se ocitli v prostoru imaginární banky od Franze Kafky, v obrazu toho, co může být banka, kdežto předchozí inscenace se odehrávaly v prostředí realistické banky, s realistickou režií i herectvím. Českou republiku znám málo a s Kafkou, kterého zbožňuji, si ji spojuji. Připadá mi úžasné, jak se vám podařilo zasadit dění do netradičního prostoru. Scénografie funguje perfektně k inscenačnímu způsobu – tvoří dohromady opravdu celek. Hlavní rozdíl je pak v pocitu, že jsme zde v nějaké noční můře. Je pro mě fascinující vidět, že je možné přijít s jinou interpretací mé hry, než jaká je obvykle. Cítím se tedy trochu podveden, ale s velkou radostí!“
Radek Smetana
