VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Loučení s ORLANDEM
Ve středu 12. února se po necelém roce a půl rozloučíme s inscenací ORLANDO, za níž stojí jako autor a režisér Marek David. Práce na Orlandovi byla pro herce i pro mě jako dramaturgyni něčím, co většina z nás zažila vůbec poprvé, byla neobyčejně inspirativní, probouzela naši fantazii. Orlando nám kladl otázky, ale nedával jasné odpovědi, a o totéž se snažil i u diváků – s lehkostí, nadhledem, humorem v intimním prostoru naší Malé scény. Inscenace Orlando nabídla pět velkých hereckých příležitostí i autorskou práci trojici našich hereček a dvěma hercům. Jak na ni budou vzpomínat?
1. Zkoušení s Markem bylo o hodně jiné, než jaké běžně v našem divadle zažíváte. Jak jste se s tím vyrovnávali? Co vám to dalo/vzalo?
Královna Lída MECERODOVÁ
1. Zkoušení s Markem mě těšilo i překvapovalo, obohacovalo fantazií a bylo mi příjemně v tom mladém uskupení.
2. To právě bylo to ONO, provokativní, zábavné inspirativní…
3. Téma touhy, potřeba svobody… Otázka smyslu života.
4. Orlando byl pro mě jedinečný. Orlando, nikdy na tebe nezapomenu, byl jsi výzva!
Básník Josef LÁSKA
1. Já osobně jsem se s tím nijak vyrovnávat nemusel. Byl to, se vší úctou k ostatním režisérům, velmi osvěžující přístup. Když člověk přijme vizi a styl režie, se kterou Marek přišel, a přestane s tím vnitřně bojovat, zjistí že je to ohromně osvobozující. Minimálně v procesu zkoušení můžete vše, nic není špatně. Herec i režisér hledají cestu společně, dokud ji jeden z nich nenajde. Lehce mě stresovalo neustálé měnění, přidávání a ubírání textu, ale zároveň to vlastně byla dobrá škola a do příštích inscenací už mě nic takového nerozhází.
2. Mě to baví, mám takové věci na divadle rád. Je ale pravda, že u této inscenace jsem použil velmi bolavou vzpomínku a neustále jsem si říkal, jestli jsem udělal dobře. Jestli už to není moc. A není, pomohlo mi to.
3. Hledání sebe sama a svého místa ve světě. Potřebuji jako člověk (ne jako herec) uznání ostatních, abych byl spokojený ve svém životě?
4. Určitě na něj budu rád vzpomínat. Třeba i „jen“ proto, že dal dohromady skvělou partu herců, na které jsem se mohl pokaždé spolehnout, věděl jsem, že mě nenechají na holičkách. Snad se nám v tomto seskupení podaří ještě něco nazkoušet. Jak říká jedna postava: „Je fajn, když má člověk někoho, o koho se může opřít.“
Verča Saša MALÁ
1. Bylo to moc fajn. Nejen že jsme byli parádní parta, v komorním duchu, ale i samo zkoušení neslo jiný nádech improvizace a různých pohybových cvičení, zkrátka hledali jsme tvar inscenace společně.
2. Otiskli jsme do toho z nějaké části sebe, ale drželi jsme se také hodně románu. Kromě útěku do přírody a hledaní balancu v životě se se svou rolí úplně neztotožňuji.
3. Pro mě byl nejzásadnější „ono moment“ – co to je ono moment, protože to ONO je pro každého jinde, jiné a může mít mnoho podob. Hledání tohoto momentu vás možná právě nechá nahlédnout do sebe samých.
4. Metaforu života.
Model/ka Karolína ŠAFRÁNKOVÁ
1. S jiným způsobem zkoušení jsem se vyrovnala, ale chtělo to chvilku času. Měla jsem do té doby raději klasický způsob zkoušení – pevný text hned na první čtené, například. Ale rychle jsem pochopila, že mě Markův styl začíná bavit víc a víc. Marek hodně pracoval s námi a našimi pocity. V té hře je kus každého z nás. A to se mi líbí.
2. Myslím, že jsme na Orlandovi byla úžasná parta, a tak nebylo moc obtížné se otevřít. Dostali jsme krásný úkol, zamyslet se nad naším „ono momentem“, a vlastně zamýšlet se vůbec. Moc mě to bavilo, protože to často nedělám. (smích)
3. Láska.
4. Já chci poděkovat všem zúčastněným mimo jiné i za to, že jsem si Orlanda musela přečíst, je to totiž skvělá kniha!
Petr Green BOROVEC
1. Nevzalo nic a dalo novou spolupráci a možnost poznat někoho nového. Bylo to na začátku sezóny, takže síly byly, žádné vyrovnávání se s něčím nemuselo probíhat. Zavzpomínal jsem na roky na DAMU, kde jsme podobným způsobem pracovali.
2. Vždycky do práce otiskneš kus sebe. Já to měl oproti ostatním poměrně jednodušší. Celou dobu jsem Greenem. Ale každopádně bych to zkoušení označil za osvěžující. Bylo zajímavé pozorovat ostatní, jak se s tím vypořádávají.
3. Na tohle asi nedokážu sofistikovaně odpovědět. Trápení, poznání sebe sama.
4. Chtěl bych mu za tak krátký, ale smysluplný život na Malé scéně poděkovat. Také bych rád poděkoval i celému realizačnímu týmu. Věřím, že jsme si to každý užívali, a doufám, že to v našich divácích zanechalo nějaké emoce. V nás určitě ano.
1. Zkoušení s Markem bylo o hodně jiné, než jaké běžně v našem divadle zažíváte. Jak jste se s tím vyrovnávali? Co vám to dalo/vzalo?
2. Dá se říct, že jste se stali kolektivními autory inscenace – otiskli jste do ní kus sebe. Jak jste přijali takový úkol?
3. Orlando nabízí mnoho témat, které je pro vás osobně to nejdůležitější?
4. Jaké místo ve vašem hereckém životě Orlando zaujal?
Královna Lída MECERODOVÁ
1. Zkoušení s Markem mě těšilo i překvapovalo, obohacovalo fantazií a bylo mi příjemně v tom mladém uskupení.
2. To právě bylo to ONO, provokativní, zábavné inspirativní…
3. Téma touhy, potřeba svobody… Otázka smyslu života.
4. Orlando byl pro mě jedinečný. Orlando, nikdy na tebe nezapomenu, byl jsi výzva!
Básník Josef LÁSKA
1. Já osobně jsem se s tím nijak vyrovnávat nemusel. Byl to, se vší úctou k ostatním režisérům, velmi osvěžující přístup. Když člověk přijme vizi a styl režie, se kterou Marek přišel, a přestane s tím vnitřně bojovat, zjistí že je to ohromně osvobozující. Minimálně v procesu zkoušení můžete vše, nic není špatně. Herec i režisér hledají cestu společně, dokud ji jeden z nich nenajde. Lehce mě stresovalo neustálé měnění, přidávání a ubírání textu, ale zároveň to vlastně byla dobrá škola a do příštích inscenací už mě nic takového nerozhází.
2. Mě to baví, mám takové věci na divadle rád. Je ale pravda, že u této inscenace jsem použil velmi bolavou vzpomínku a neustále jsem si říkal, jestli jsem udělal dobře. Jestli už to není moc. A není, pomohlo mi to.
3. Hledání sebe sama a svého místa ve světě. Potřebuji jako člověk (ne jako herec) uznání ostatních, abych byl spokojený ve svém životě?
4. Určitě na něj budu rád vzpomínat. Třeba i „jen“ proto, že dal dohromady skvělou partu herců, na které jsem se mohl pokaždé spolehnout, věděl jsem, že mě nenechají na holičkách. Snad se nám v tomto seskupení podaří ještě něco nazkoušet. Jak říká jedna postava: „Je fajn, když má člověk někoho, o koho se může opřít.“
Verča Saša MALÁ
1. Bylo to moc fajn. Nejen že jsme byli parádní parta, v komorním duchu, ale i samo zkoušení neslo jiný nádech improvizace a různých pohybových cvičení, zkrátka hledali jsme tvar inscenace společně.
2. Otiskli jsme do toho z nějaké části sebe, ale drželi jsme se také hodně románu. Kromě útěku do přírody a hledaní balancu v životě se se svou rolí úplně neztotožňuji.
3. Pro mě byl nejzásadnější „ono moment“ – co to je ono moment, protože to ONO je pro každého jinde, jiné a může mít mnoho podob. Hledání tohoto momentu vás možná právě nechá nahlédnout do sebe samých.
4. Metaforu života.
Model/ka Karolína ŠAFRÁNKOVÁ
1. S jiným způsobem zkoušení jsem se vyrovnala, ale chtělo to chvilku času. Měla jsem do té doby raději klasický způsob zkoušení – pevný text hned na první čtené, například. Ale rychle jsem pochopila, že mě Markův styl začíná bavit víc a víc. Marek hodně pracoval s námi a našimi pocity. V té hře je kus každého z nás. A to se mi líbí.
2. Myslím, že jsme na Orlandovi byla úžasná parta, a tak nebylo moc obtížné se otevřít. Dostali jsme krásný úkol, zamyslet se nad naším „ono momentem“, a vlastně zamýšlet se vůbec. Moc mě to bavilo, protože to často nedělám. (smích)
3. Láska.
4. Já chci poděkovat všem zúčastněným mimo jiné i za to, že jsem si Orlanda musela přečíst, je to totiž skvělá kniha!
Petr Green BOROVEC
1. Nevzalo nic a dalo novou spolupráci a možnost poznat někoho nového. Bylo to na začátku sezóny, takže síly byly, žádné vyrovnávání se s něčím nemuselo probíhat. Zavzpomínal jsem na roky na DAMU, kde jsme podobným způsobem pracovali.
2. Vždycky do práce otiskneš kus sebe. Já to měl oproti ostatním poměrně jednodušší. Celou dobu jsem Greenem. Ale každopádně bych to zkoušení označil za osvěžující. Bylo zajímavé pozorovat ostatní, jak se s tím vypořádávají.
3. Na tohle asi nedokážu sofistikovaně odpovědět. Trápení, poznání sebe sama.
4. Chtěl bych mu za tak krátký, ale smysluplný život na Malé scéně poděkovat. Také bych rád poděkoval i celému realizačnímu týmu. Věřím, že jsme si to každý užívali, a doufám, že to v našich divácích zanechalo nějaké emoce. V nás určitě ano.
Anna Zindulková Hlaváčková
