VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

S novou divadelní sezónou a letošním školním rokem se žáci, studenti a jejich učitelé mohou těšit na novinku v podobě lektorských programů a workshopů k divadelním představením VČD. V krátkém rozhovoru s našimi novými divadelními lektorkami se dozvíte nejen o této v českých divadlech relativně mladé profesi, ale také o konkrétních lektorských programech, které školám nyní zdarma nabízíme, a jejichž nabídka by se do budoucna měla rozšiřovat. Všechny tři lektorky – KATEŘINA DOJČÁNOVÁ, BARBORA LOHNISKÁ i KRISTÝNA MLATEČKOVÁ – jsou absolventkami oboru Dramatická výchova na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Mají tedy pedagogické vzdělání, milují divadlo, všechny se mu aktivně věnují, a navíc jsou svým věkem žákům a studentům velmi blízko. Ideální startovní podmínky pro komunikaci s mladým publikem, řekla bych.


Báro, mohla bys představit profesi divadelního lektorství? Co takový lektor/ka v divadle vlastně dělá?
Divadelní lektor především hraje roli jakéhosi komunikačního mostu mezi světem diváků a světem divadla. Pomocí umělecko-vzdělávacích programů vytváří prostředí, kde může dojít k dialogu, reflexi a pochopení. Pomáhá přibližovat divadelní umění divákovi a prohloubit jeho osobní vztah ke konkrétní inscenaci a divadelní kultuře celkově. V praxi to vypadá tak, že se lektor vydá na inscenaci, ke které bude vytvářet lektorský program. Představení si rozebere, určí si témata, zmapuje myšlenky, které dílo nese, a na základě toho může tvořit. Má možnost vytvořit program, na který jdou diváci před samotným představením a jeho cílem může být diváka připravit nebo naladit na určitou notu, ve které se dílo ponese. Nebo vytvoří program po představení, který slouží k hlubšímu pochopení a přezkoumání dojmů ze samotné inscenace.

Proč je tedy pro divadlo výhodné mít lektora či lektorku?
Divadelní lektoři mají tu výhodu, že podněcují diskuzi mezi diváky, a tím získávají cennou zpětnou vazbu, díky čemuž pomáhají divadlu informovat o aktuální společenské situaci, reflektovat potřeby a zájmy diváků. Přestože se jedná o relativně novou profesi v českém divadle, je pro aktuální a budoucí fungování divadla nezbytná. V dnešním přehlceném a rychle se měnícím světě je potřeba věnovat zvýšenou pozornost vytváření prostoru pro vzájemnou komunikaci a určité zpomalení a zamyšlení se nad tématy a pocity, které v nás divadlo probouzí.

Naším odrazovým můstkem jsou lektorské programy pro školy, na které máme už po prvních měsících skvělé ohlasy nejen od učitelů, ale i od žáků a studentů. Teď se zeptám tebe, Káťo, jak obecně mohou být tyto programy žákům a studentům užitečné?
Studenti často odcházejí z divadla s tím, že si to tam teda odseděli, a k tomu se alespoň vyhnuli testu z matiky. A to je podle nás škoda. Těmto studentům bychom chtěly poskytnout prostor se vyjádřit k tomu, co viděli. Je pro nás relevantní a cenné, když se dozvíme, že je to vlastně vůbec nebavilo, a máme možnost se zeptat proč. Jsou ale také studenti, které divadlo baví a zajímají se o něj. Programy jsou pro ně užitečné v tom, že mohou s ostatními představení rozebrat, zeptat se na to, co nepochopili a sdílet svoje myšlenky. Doufáme, že tyto studenty motivujeme k tomu, aby se o divadlo zajímali dál a navštěvovali ho. A pro ty studenty, kteří o divadlo nejeví takový zájem poskytujeme alespoň bezpečný a otevřený prostor, kde mohou vyjádřit svoje názory a vyzkoušet nové věci.
Chápeme, že v běžném vyučování na rozebírání představení často není dostatek času a pro samotné učitele je to taky další práce. Navíc ne všichni učitelé se sami o divadlo zajímají a nemusí si tak vědět rady, jak o něm se svojí třídou komunikovat. S tím jim můžeme pomoci my, právě prostřednictvím lektorských programů.

A teď konkrétně – zatím nabízíme lektorské programy ke školním představením Maryši a Přestupní stanice: Strach Studia LAIK. Co od nich mohou školy očekávat? Jak konkrétně programy probíhají?
Lektorský program k představení Přestupní stanice: Strach máme koncipovaný jako program po zhlédnutí představení. Studenti si v něm vyzkouší relaxační cvičení nebo aktivity fungující jako první pomoc, když se člověk potřebuje psychicky uklidnit. Snažíme se v programu reagovat na těžká témata, kterými se představení zabývá, ale citlivou formou a s respektem k jejich vážnosti. Účastníci programu například píšou postavám z představení vzkazy, co by jim chtěli popřát nebo poradit.
Programy k Maryše nabízíme před i po představení, s tím že na sebe programy mohou i nemusí navazovat. Nechtěla bych, aby si někdo představil, že jsou to jenom diskuze a povídání. Svoje názory studenti vyjadřují slovně i písemně, ale využíváme hlavně dramaticko-výchovné hry a cvičení nebo se svůj zážitek snaží studenti ztvárňovat výtvarně i pohybově. V programu k Maryše cílíme hlavně na orientaci v postavách a jejich vztazích. Studenti například vytvoří ze svých těl živé obrazy, ve kterých zobrazují nějakou situaci ze života Maryši. Soustředíme se taky na to, aby studenti objevili symboliku představení, vyzkoušeli si přemýšlet v metaforách a lépe se v něm pak vyznali. Snažíme se programy vymýšlet tak, aby byla jasná aktualizace témat do dnešní doby. Zkrátka, aby program mluvil jazykem mladých lidí, kteří se ho účastní.

Rádi bychom do budoucna programy rozšiřovali a nabízeli je možná i pro dospělé publikum, pokud by o ně byl zájem. Kristýno, jak takové programy pro dospěláky mohou vypadat, může to být svého druhu teambuilding?
To by bylo skvělé! Programy pro mě mají vždy dost podobnou kostru, jejich základem je hra. Mění se nám ale cílová, obyčejně věková, skupina a s tím i typ komunikace, okruhy zájmu, témata, cíle programu. Ten samozřejmě může vypadat všelijak. Můžeme se zaobírat konkrétním představením – poznat jeho předlohu a autory, zorientovat se v symbolice a dramaturgii, pochopit jednání a motivace postav, nebo se prostě a jednoduše vnořit do tématu, které nám představení nabízí. Nebo se můžeme zaměřit na diváka a jeho potřeby. Naučit se lepší komunikaci, prezentaci, práci s tělem, improvizaci, dokázat vyjádřit sebe sama. Nově nabyté dovednosti můžeme vesele užívat v běžném životě. Čímž vlastně trochu mířím ke zmiňovanému teambuildingu, který je postavený na společných aktivitách a zážitcích, které my určitě nabídnout můžeme.

Kolik programů pro VČD už máte za sebou a jak vás to baví? Jakou vnímáte odezvu z jednotlivých škol?
Aktuálně máme tři programy, kterými prošlo víc než 500 studentů z celého Pardubického kraje. Zájem o programy je veliký a ze škol se nám vrací milé zprávy. Myslím, že za nás tři můžu říct, že nás to baví moc! Jsme opravdu rády, že se VČD vydalo tímhle unikátním směrem vzdělávání a komunikace s diváky a přizvalo si k tomu právě nás. Samy si za programy stojíme a věříme jejich obecnému přínosu společnosti. Jak Káťa říkala, snažíme se tvořit moderně, ale zároveň citlivě s pochopením pro všechny zúčastněné.