VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Studio LAIK láká na zbrusu novou pohádku
Covid v minulé sezóně ovlivnil soubor Mladého divadelního studia LAIK stejně jako jeho hostitelský ansámbl Východočeského divadla, proto se premiéra pohádkového příběhu O ZTRACENÉM VEČERNÍČKOVI uskuteční s ročním zpožděním až v neděli 28. listopadu.
Nová autorská pohádka z pera dramaturgyně souboru Kristýny Pleškové zavede mladé diváky do pohádkové země mnoha generacím známého chlapečka jménem Večerníček. Když si Honzík a Anička chtějí večer pustit jeho pohádku, malý Večerníček na svém pověstném kole nepřijede. Obě děti se ho proto vydají hledat. Na své dobrodružné cestě pohádkami se setkají s Broučky, Včelími medvídky, ale také s Rákosníčkem i s Bobem a Bobkem. Všechny pohádky jsou však přeházené a pomíchané. Podaří se Honzíkovi a Aničce najít Večerníčka včas? Která pohádka je vlastně která? Dokážou zachránit pohádkovou zemi?
„Pohádka byla původně hodně interaktivní. Ale kvůli současné složité situaci jsme ji museli upravit. Stále ale zůstává hravou, jen jiným způsobem. Děti budou hlavním hrdinům pomáhat hledat Večerníčka, plnit úkoly i hádat hádanky, neopustí však svá místa v hledišti. Přesto se do průběhu pohádky zapojí,“ prozrazuje vedoucí Studia LAIK Zdeněk Rumpík.
Při příležitosti blížící se premiéry jsme několik otázek položili i autorce scénáře a dramaturgyni souboru KRISTÝNĚ PLEŠKOVÉ…
Kristýno, pokud se nepletu, Večerníček není tvou první pohádkou pro LAIK, že?
Nepleteš se. Před ním jsem napsala pohádku Strašidla a loupežníci. Po našem posledním titulu, kterým byl Čertův švagr Dany Bartůňkové, to už ale chtělo opravdu něco jiného a nového. Byla to však skutečná výzva! Paní Bartůňková nastavila laťku velmi vysoko a překonávat ji nebylo vůbec snadné. Navíc u pohádky jde o to, aby bavila nejen naše malé herce, ale také naše malé diváky. A to je teprve oříšek!
A proč vlastně Večerníček?
Protože měl vloni narozeniny. Bylo mu neuvěřitelných 55 let a pořád vypadá stejně. Ten kluk má prostě kliku! (smích) S panem Rumpíkem jsme si říkali, že by to mohlo být hezké a zase trochu jiné. Navíc jsme použili i klasické pohádky, takže dětem rozšíříme znalosti a dospělí si mohou připomenout pohádky ze svého dětství.
Často píšeš hry pro starší členy vašeho souboru, čím se od nich liší tvoje pohádky?
Především délkou. Pohádka musí být kratší. Což se na začátku může zdát jako jednoduchý úkol. Ale naopak, je to mnohem složitější! (smích) Dostat srozumitelný děj a k tomu i velké množství postav na omezenou plochu textu je opravdu náročné. Pohádka navíc musí být hravá, vtipná, kouzelná, překvapivá a ideálně i s písničkami. Takže když se to vezme kolem a kolem, je to úplně jiná práce.
Co podle tebe k pohádkám neodmyslitelně patří?
Fantazie! Jednoznačně. Bez té by žádná pohádka nemohla vzniknout. Ať jde o fantazii našich diváků, nebo o fantazii našich herců, to je to opravdové kouzlo pohádky. A to mě vlastně u pohádek nejvíc baví a láká. Rozvíjet a popouzet dětskou fantazii. Když vidíte, jak díky ní prostřednictvím našich herců pohádka vzniká a jak se následně díky fantazii diváků rozvíjí a nabývá na skutečnosti, to je opravdu takový malý velký divadelní zázrak. A o tom jsou pohádky! To k nim patří!
Nová autorská pohádka z pera dramaturgyně souboru Kristýny Pleškové zavede mladé diváky do pohádkové země mnoha generacím známého chlapečka jménem Večerníček. Když si Honzík a Anička chtějí večer pustit jeho pohádku, malý Večerníček na svém pověstném kole nepřijede. Obě děti se ho proto vydají hledat. Na své dobrodružné cestě pohádkami se setkají s Broučky, Včelími medvídky, ale také s Rákosníčkem i s Bobem a Bobkem. Všechny pohádky jsou však přeházené a pomíchané. Podaří se Honzíkovi a Aničce najít Večerníčka včas? Která pohádka je vlastně která? Dokážou zachránit pohádkovou zemi?
„Pohádka byla původně hodně interaktivní. Ale kvůli současné složité situaci jsme ji museli upravit. Stále ale zůstává hravou, jen jiným způsobem. Děti budou hlavním hrdinům pomáhat hledat Večerníčka, plnit úkoly i hádat hádanky, neopustí však svá místa v hledišti. Přesto se do průběhu pohádky zapojí,“ prozrazuje vedoucí Studia LAIK Zdeněk Rumpík.
Při příležitosti blížící se premiéry jsme několik otázek položili i autorce scénáře a dramaturgyni souboru KRISTÝNĚ PLEŠKOVÉ…
Kristýno, pokud se nepletu, Večerníček není tvou první pohádkou pro LAIK, že?
Nepleteš se. Před ním jsem napsala pohádku Strašidla a loupežníci. Po našem posledním titulu, kterým byl Čertův švagr Dany Bartůňkové, to už ale chtělo opravdu něco jiného a nového. Byla to však skutečná výzva! Paní Bartůňková nastavila laťku velmi vysoko a překonávat ji nebylo vůbec snadné. Navíc u pohádky jde o to, aby bavila nejen naše malé herce, ale také naše malé diváky. A to je teprve oříšek!
A proč vlastně Večerníček?
Protože měl vloni narozeniny. Bylo mu neuvěřitelných 55 let a pořád vypadá stejně. Ten kluk má prostě kliku! (smích) S panem Rumpíkem jsme si říkali, že by to mohlo být hezké a zase trochu jiné. Navíc jsme použili i klasické pohádky, takže dětem rozšíříme znalosti a dospělí si mohou připomenout pohádky ze svého dětství.
Často píšeš hry pro starší členy vašeho souboru, čím se od nich liší tvoje pohádky?
Především délkou. Pohádka musí být kratší. Což se na začátku může zdát jako jednoduchý úkol. Ale naopak, je to mnohem složitější! (smích) Dostat srozumitelný děj a k tomu i velké množství postav na omezenou plochu textu je opravdu náročné. Pohádka navíc musí být hravá, vtipná, kouzelná, překvapivá a ideálně i s písničkami. Takže když se to vezme kolem a kolem, je to úplně jiná práce.
Co podle tebe k pohádkám neodmyslitelně patří?
Fantazie! Jednoznačně. Bez té by žádná pohádka nemohla vzniknout. Ať jde o fantazii našich diváků, nebo o fantazii našich herců, to je to opravdové kouzlo pohádky. A to mě vlastně u pohádek nejvíc baví a láká. Rozvíjet a popouzet dětskou fantazii. Když vidíte, jak díky ní prostřednictvím našich herců pohádka vzniká a jak se následně díky fantazii diváků rozvíjí a nabývá na skutečnosti, to je opravdu takový malý velký divadelní zázrak. A o tom jsou pohádky! To k nim patří!
Radek Smetana
