VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Ladislav Nunvář o Bláznovi ze Saint Clement’s
Podobně jako loni před Vánocemi měli diváci možnost účastnit se literárního večera Čas svařeného vína věnovaného ponejvíce J. D. Salingerovi, jímž jsme si připomněli sté výročí jeho narození, letos 9. prosince oslavíme nedožitých sto let výrazného českého básníka Ivana Blatného (nar. 21. 12. 1919). Oba tyto večery spojuje autor scénáře a režisér LADISLAV NUNVÁŘ. V následujícím rozhovoru se dozvíte podrobnosti o připravované inscenaci Blázen ze St. Clement’s, která ukazuje tohoto českého Rimbauda jako senzitivního básníka, mladého rebela, brněnského dandyho, prozaika, velkého milovníka žen a sexu, muže, bojujícího se svými strachy, ale i jako stárnoucího lyrika, jenž se ve svých vzpomínkách přenáší k přátelům v Československu, kam se nechtěl vrátit, ale na které nikdy nezapomněl.
Láďo, jaký máte vztah k poezii a osobnosti Ivana Blatného?
Se jménem Ivan Blatný jsem se poprvé setkal v dobách svého studia na gymnáziu, kde jsme se naučili takovou tu klasickou poučku o brněnském básníkovi, jenž v roce 1948 emigroval do Anglie, následně těžce psychicky onemocněl a většinu života prožil v psychiatrických léčebnách. Zaujalo mě, kolika mýty je jeho osoba opředena. Když jsem si před pár lety přečetl Reinerův román o Blatném, sympatie k Blatnému se ve mně ještě více posílily.
Na jeho poezii mám rád především obrazotvornost, okouzlení velkoměstem, jeho melancholické procházky po břehu Svratky, ale i vliv surrealismu, který je patrný v pozdější tvorbě.
Do literárního světa vstupuje velmi mladý. V té době má na něho vliv řada umělců – Vítězslav Nezval, Kamil Bednář, Jiří Orten a řada dalších.
Co jedinečného podle vás čtenáři nabízí?
Ivan Blatný je nejen básník města, ale i života – ve svých básních dokázal zachytit tehdejší dobu. Již v roce 1938 publikuje své první verše a o dva roky později vychází jeho básnická sbírka Paní Jitřenka, ve které jsou zachyceny prchavé okamžiky lidského života. V dalších sbírkách je barvitě zobrazena nostalgická atmosféra Brna i krása přírody nejen brněnského okolí. Čtenář (potažmo divák) si v celé šíři Blatného poezie najde sbírku či období, které ho něčím zaujmou – ať už je to právě Blatného obrazotvornost, melodičnost, vzpomínky na staré doby, jeho vztah k ženám a mnoho dalších motivů.
Jak vznikal text „Blázna“? Jde o kompozici výhradně Blatného textů, nebo jste použil i nějaké jiné texty, popř. jiné zdroje (např. zmiňovaný Reinerův román, film Lubo Mauera atd.)?
„Blázen“ není pouze koláží Blatného textů, i když jsme se snažili, aby tato část převažovala. Ano, jedním ze zdrojů inspirace se mi stala kniha Martina Reinera Básník, která nejenom zachycuje a rekonstruuje Blatného život, ale také skvěle zrcadlí atmosféru Brna ve 30. i 40. letech.
Během večera chceme ukázat krásu jeho veršů a také alespoň ve zkratce přiblížit Blatného život. Scénář jsme doplnili o pohled odborné veřejnosti na Blatného emigraci – a mnoho dalších obrazů, které bych nechal jako překvapení.
Saint Clement’s je jednou z psychiatrických léčeben, v níž Blatný napsal mnohé ze svým nejlepších básní. Někteří tvrdí, že vůbec nemocný nebyl, jinde se uvádí, že trpěl stihomamem a depresemi, či přesněji paranoidní schizofrenií. Může to být také téma pro vaši inscenaci?
Blatného diagnózu si stanovit netroufám, ale myslím si, že on byl – alespoň podle různých zdrojů i jeho deníkových záznamů – v St. Clement’s spokojený, cítil se tam bezpečněji. Neřekl bych, že byl zdráv, ale víme, že i v tomto období dokázal tvořit básně, které zaujaly například Josefa Škvoreckého.
Večeru jsme vybrali název Blázen ze St. Clement’s, a není to myšleno negativně, ba naopak. Jak je patrné, Blatnému ve zdejším prostředí byla básnická múza nakloněna.
K dispozici máte dva herce – Dášu Novotnou a Petra Borovce, který bude pravděpodobně ztělesňovat hlavně básníka samotného. Jaké další postavy se v inscenaci objeví? Napadá mě třeba zdravotní sestra Frances Meachamová, která výrazně napomohla publikování Blatného básní, Meda Mládková…
Ano, Petr bude převážně vystupovat jako Ivan Blatný. Dáša se stane například jeho velkou láskou, herečkou Miladou Matysovou či maminkou Zdeňkou Klíčníkovou. Ale také se těším na Blatného verše právě v podání Dáši.
Jak byste nalákal diváky do Poedia na tento literární večer?
Blázen ze St. Clement’s je večer věnovaný básníkovi, který se stal na dlouhá desetiletí pozapomenutým, prohlášeným za mrtvého, ale také básníkovi, jenž dnes zažívá novou „obrodu“. Naším večerem chceme především připomenout výročí 100 let od narození Ivana Blatného, ale budeme rádi, když se s námi diváci v tomto předvánočním shonu pozastaví a na chvíli se nechají unášet jeho verši.
Tak jdete pomalu po městě dětství, sníte,
obelisk, Františkov, tunel a po Trnité,
tam, kde vás vzrušuje tak mnohý pustý dvůr
a na něm truchlivé železné harampádí,
po této ulici, utkané z dýmu chmur,
utkané z dýmu chmur, jež houstnou, jež se tratí.
Láďo, jaký máte vztah k poezii a osobnosti Ivana Blatného?
Se jménem Ivan Blatný jsem se poprvé setkal v dobách svého studia na gymnáziu, kde jsme se naučili takovou tu klasickou poučku o brněnském básníkovi, jenž v roce 1948 emigroval do Anglie, následně těžce psychicky onemocněl a většinu života prožil v psychiatrických léčebnách. Zaujalo mě, kolika mýty je jeho osoba opředena. Když jsem si před pár lety přečetl Reinerův román o Blatném, sympatie k Blatnému se ve mně ještě více posílily.
Na jeho poezii mám rád především obrazotvornost, okouzlení velkoměstem, jeho melancholické procházky po břehu Svratky, ale i vliv surrealismu, který je patrný v pozdější tvorbě.
Do literárního světa vstupuje velmi mladý. V té době má na něho vliv řada umělců – Vítězslav Nezval, Kamil Bednář, Jiří Orten a řada dalších.
Co jedinečného podle vás čtenáři nabízí?
Ivan Blatný je nejen básník města, ale i života – ve svých básních dokázal zachytit tehdejší dobu. Již v roce 1938 publikuje své první verše a o dva roky později vychází jeho básnická sbírka Paní Jitřenka, ve které jsou zachyceny prchavé okamžiky lidského života. V dalších sbírkách je barvitě zobrazena nostalgická atmosféra Brna i krása přírody nejen brněnského okolí. Čtenář (potažmo divák) si v celé šíři Blatného poezie najde sbírku či období, které ho něčím zaujmou – ať už je to právě Blatného obrazotvornost, melodičnost, vzpomínky na staré doby, jeho vztah k ženám a mnoho dalších motivů.
Jak vznikal text „Blázna“? Jde o kompozici výhradně Blatného textů, nebo jste použil i nějaké jiné texty, popř. jiné zdroje (např. zmiňovaný Reinerův román, film Lubo Mauera atd.)?
„Blázen“ není pouze koláží Blatného textů, i když jsme se snažili, aby tato část převažovala. Ano, jedním ze zdrojů inspirace se mi stala kniha Martina Reinera Básník, která nejenom zachycuje a rekonstruuje Blatného život, ale také skvěle zrcadlí atmosféru Brna ve 30. i 40. letech.
Během večera chceme ukázat krásu jeho veršů a také alespoň ve zkratce přiblížit Blatného život. Scénář jsme doplnili o pohled odborné veřejnosti na Blatného emigraci – a mnoho dalších obrazů, které bych nechal jako překvapení.
Saint Clement’s je jednou z psychiatrických léčeben, v níž Blatný napsal mnohé ze svým nejlepších básní. Někteří tvrdí, že vůbec nemocný nebyl, jinde se uvádí, že trpěl stihomamem a depresemi, či přesněji paranoidní schizofrenií. Může to být také téma pro vaši inscenaci?
Blatného diagnózu si stanovit netroufám, ale myslím si, že on byl – alespoň podle různých zdrojů i jeho deníkových záznamů – v St. Clement’s spokojený, cítil se tam bezpečněji. Neřekl bych, že byl zdráv, ale víme, že i v tomto období dokázal tvořit básně, které zaujaly například Josefa Škvoreckého.
Večeru jsme vybrali název Blázen ze St. Clement’s, a není to myšleno negativně, ba naopak. Jak je patrné, Blatnému ve zdejším prostředí byla básnická múza nakloněna.
K dispozici máte dva herce – Dášu Novotnou a Petra Borovce, který bude pravděpodobně ztělesňovat hlavně básníka samotného. Jaké další postavy se v inscenaci objeví? Napadá mě třeba zdravotní sestra Frances Meachamová, která výrazně napomohla publikování Blatného básní, Meda Mládková…
Ano, Petr bude převážně vystupovat jako Ivan Blatný. Dáša se stane například jeho velkou láskou, herečkou Miladou Matysovou či maminkou Zdeňkou Klíčníkovou. Ale také se těším na Blatného verše právě v podání Dáši.
Jak byste nalákal diváky do Poedia na tento literární večer?
Blázen ze St. Clement’s je večer věnovaný básníkovi, který se stal na dlouhá desetiletí pozapomenutým, prohlášeným za mrtvého, ale také básníkovi, jenž dnes zažívá novou „obrodu“. Naším večerem chceme především připomenout výročí 100 let od narození Ivana Blatného, ale budeme rádi, když se s námi diváci v tomto předvánočním shonu pozastaví a na chvíli se nechají unášet jeho verši.
Anna Hlaváčková
Tak jdete pomalu po městě dětství, sníte,
obelisk, Františkov, tunel a po Trnité,
tam, kde vás vzrušuje tak mnohý pustý dvůr
a na něm truchlivé železné harampádí,
po této ulici, utkané z dýmu chmur,
utkané z dýmu chmur, jež houstnou, jež se tratí.
(úryvek ze sbírky Melancholické procházky, kterou vydal Ivan Blatný ve svých 22 letech)
