VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Na počátku 113. sezóny VČD rozšíří řady našeho souboru hned tři mladí herci. Jedním z nich je absolventka JAMU KRISTÝNA HULCOVÁ, která ovšem není našim divákům neznámá – už v prosinci 2017 měla premiéru inscenace Kalibův zločin, v níž se zde poprvé představila, poté hostovala ve Velké bankovní loupeži. Potkaly jsme se už mnohokrát, poseděly v klubu, ale až teď jsme si po jedné z generálních zkoušek na Pekařovu ženu, ve které ji také budete moci vídat, našly čas pořádně si popovídat…


Kristýno, jaká je tvoje první vzpomínka na Východočeské divadlo?
První vzpomínka vede k Břéťovi Rychlíkovi, jak jsme absolvovali tematický výlet do kraje, kde se narodil Rais. Začali jsme zkoušet Kalibův zločin, a ještě než jsem strčila nos do divadla, tak jsem byla s tou bandou zavřená hodinu v autobuse. Pan řidič se cestou ztratil, Láďa Špiner vytáhl navigaci a hystericky křičel: „Já nás z toho dostanu!“

Takže tvoje první práce u nás byl Kalibův zločin, a až poté přišla nabídka hostování ve Velké bankovní loupeži…
Ano, ale předcházela tomu dvě scénická čtení na Malé scéně ve dvoře, do nichž jsem skládala hudbu a v nichž jsem i hrála.

No a mezitím, kdykoliv ses tu objevila, jsme tě nějak využili – účinkovala jsi na plese, na galavečeru GRAND Festivalu smíchu jsi zazpívala svou autorskou píseň a doprovázela se na akordeon… Ty jsi takový náš maskot, i když jsi doteď nebyla naším zaměstnancem… (smích) A pak přišlo namlouvání na angažmá, někdy kolem zkoušení Loupeže, ale povedlo se to až teď.
Od příští sezóny (2022/23, psáno před prázdninami – pozn. red.) sem nastoupím do svého prvního angažmá, podepíšu smlouvu a poprvé v životě budu zaměstnaná.

Doteď ses pevnému zaměstnání vyhýbala?
Záměrně. Vždy jsem měla hodně práce a bavilo mě zkoušet v různých městech, dokonce státech…

A co se změnilo, že ses rozhodla teď naši nabídku přijmout?
Utancovala jsem se, jak říká Heda Gablerová (postava ze stejnojmenné hry Henrika Ibsena, Kristýna v ní hraje v Činoherním studiu Ústí nad Labem – pozn. red.). A taky mám nehezké zkušenosti z období covidu. Prošla jsem si tvrdým nárazem. Pracovala jsem v nemocnici, viděla jsem spoustu mrtvých… A měla jsem pocit, že divadlo už nikdy nebudu dělat. No a pak přišlo to, že si Veronika zlomila kotník…

Ano, zdá se, že tě často potřebujeme, abys nám vytrhla trn z paty. Veronika Malá si ošklivě zlomila nohu, nemohla několik týdnu hrát a my jsme potřebovali nazkoušet záskok…
Takže jsem nahradila Verunku v Žítkovských bohyních a v Sherlockovi v nesnázích.

Momentálně hraješ v Ústí nad Labem už zmíněnou Hedu Gablerovou, ale spolupracovala jsi třeba i s Divadlem rozmanitostí v Mostě, skládala jsi tam hudbu a psala texty písní. Vysvětli mi, jak se stane, že slyšíš hudbu, skládáš?
Já nad tím moc nepřemýšlím. Ale zrovna u scénické hudby pro divadlo je několik cest – buď skladatel píše noty pro muzikanty či herce, anebo vytváří podklad, který nahraje a ten se pouští v inscenaci.

A umíš psát noty pro muzikanty?
Umím, ale nedělám to moc ráda. Je to dost zdlouhavá práce. Nejradši to hercům sama nazpívám a řeknu: „Nějak tak…“ Důvěřuji jim. Předtím si ověřím tóniny, aby to neměli moc nízko či vysoko, a pak už si to dělají po svém.

Na kolik nástrojů hraješ?
No, hraju… Vlastně na hodně, ale je to kolikrát tak, že jen ten nástroj držím v ruce a vydávám zvuky. Jestli se to dá nazvat hraním, to kolikrát nevím… Slušně ovládám klavír a akordeon, v různých inscenacích jsem hrála na bicí, na flétny, teď se bohužel učím na kytaru.

Nastupuješ k nám jako herečka, která tedy dokáže hrát na několik nástrojů, skládá hudbu… Nemám se začít bát o svoje zaměstnání dramaturga? Neříkej, že i píšeš…?
Píšu své texty do písniček. A překládám dialogy pro dabing, to se taky dá považovat za psaní. Ač ne zrovna kreativní.

Panebože, ty umíš snad všechno. Umíš vařit?
Umím, ale nestíhám. Teď mě pracovní život trochu válcuje. Těším se, že se trochu zastavím.

Máš vedle práce i nějaké koníčky?
Ano, jako koníčka mám koníčky… Jízdu na koni. Moc ráda cestuju, v létě mě čeká Island. Část mé rodiny je ze Slovenska, máme tam statek, hnípu se v zemi, chodím po horách, hladím ovce…

Pracovala jsi v několika souborech, určitě jsi cítila, jaká je tam atmosféra, jestli ses tam cítila dobře, nebo ti radar velel raději utéct pryč. Cítíš, že náš soubor je jakási tvoje rodina?
No, rodina… Já už jsem vystřízlivěla z pocitu, že má herec nějaké poslání, že je herectví vášeň, že herec i divadlo jsou něco víc. Teď si myslím, že herectví je povolání jako každé jiné a má se dělat poctivě. Někdy to člověka může zasáhnout, a to je dar. Je příjemné potkat se s dobrým inscenačním týmem. Ale asi bych nerada dávala profesnímu životu tak obrovskou váhu, abych tomu říkala rodina. Chci si soukromí oddělit od práce.

Jeden kamarád, který je u divadla už téměř tři desetiletí, se mi přiznal, že první roky hrozně nerad zkoušel, že se styděl otevřít, ale rád hrál. Jak to máš ty? Raději zkoušíš, nebo hraješ?
Nerada ztrácím čas. Takže mám ráda, když je zkouška produktivní, chci, aby se práce posouvala. Některé zkoušení je utrpení, protože mám pocit, že jsem loutka pana režiséra, která má poslouchat jeho historky o životě, což je mi jako herečce úplně k ničemu. Zkouším ráda a ráda se v tom procesu dostavám přes své hranice, ale k tomu potřebuji dobré vedení. Ale baví mě i záskoky a přebírání rolí narychlo, kdy využiju tu technickou část herectví – vím odkud a kam mám přijít, jestli mluvím rychle, nebo pomalu, a pak si to udělám po svém. Neproběhne proces sbližování se s rolí, ale tlustou čárou namaluju postavu a ono si to sedne. To je hezká výzva.

Ne každý herec má záskoky rád a zvládá je. Jsou „záskokoví“ herci a jsou tací, co je dělat nemůžou, jsou nerváci, ale zase mají jiné přednosti. Ty už máš prvotní fázi záskoků za sebou, v tuto chvíli tvůj repertoár čítá už pět inscenací.
Ano, převzala jsem po Elišce Láskové inscenace Noc na Karlštejně, Ona není vadná! a Jako břitva. Třetí sezónu hraju Velkou bankovní loupež a teď jsem nazkoušela roli v muzikálu Pekařova žena.

V divadle se už ví, že tvým životním partnerem je Matěj Štrunc, který k nám také nastupuje do angažmá. Je to náhoda? Jak to vzniklo?
Petr Dohnal mi zmínil, že hledá i mladého herce. Tak jsem se přiznala, že jsem na talentované mladé herce odborník. Slovo dalo slovo a Matěj nabídku přijal s tím, že tady budeme spolu.

Už jste spolu partneřili na jevišti?
Ještě ne. Zatím jsme se potkali jen u inscenace, do které on skládal hudbu a já v ní hrála. Ale často spolupracujeme na našich muzikantských projektech, navzájem si třeba něco nazpíváme. Jako například znělku o sponzorech GRAND Festivalu smíchu.

Tak to doufám, že se častěji potkáme s hudbou, kterou spolu vytvoříte.
Chystáme se napsat fascinující a úspěšný muzikál, na kterém vyděláme spoustu peněz a už nebudeme muset nikdy v životě pracovat. Asi něco o zvířátkách.

Kristýno, přeji ti, aby tě v našem divadle potkaly samé pozitivní věci, aby zkoušení bylo produktivní a aby ses v Pardubicích cítila fajn.
Děkuji.

Já děkuji za rozhovor.