VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Křest audioknihy KDO, CO JE PAN GABRIEL?
V pondělí 7. června pokřtíme audio- a e-knihu KDO, CO JE PAN GABRIEL?, kterou vydáváme v edici Knihomil. Autorem knihy je spisovatel Ivan Binar. Napsal ji takřka před padesáti lety a v Čechách vyšla pouze v samizdatu, tudíž se nevyskytuje ve fondech žádné české knihovny. Proto jsme se rozhodli, že tento drobný literární klenot nabídneme milovníkům literatury my. Můžete si ji opatřit buď k poslechu, v podání herců Romany Chvalové a Martina Mejzlíka, nebo ke čtení ve formátech e-pub, pdf či mobi. Jako upoutávku vám zde nabízíme doslov, který ke knize napsal spisovatel a publicista Ondřej Vaculík:
Na večerní škole pro pracující nás učili také kantoři, kteří na počátku tzv. normalizace byli z politických důvodů vyhozeni z gymnázií či škol vysokých. Tak nás literatuře učil Bohuslav Hoffmann, v lepších dobách pak vysokoškolský pedagog a autor mnoha odborných publikací a skript o literatuře. Řekl nám velmi užitečnou poučku: Dobrá kniha dobrého autora se pozná už podle první věty a prvního odstavce. Otevřev Vančurovo Rozmarné léto, přečetl první větu: „Mnozí odvážlivci, když se ocitli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným.“
To bylo v roce 1974 a mně se souběhem okolností dostala do rukou kniha Ivana Binara Kdo, co je pan Gabriel? Správná otázka: Jak se mi mohlo dostat do rukou nové dílo zakázaného autora, který mimochodem patřil k prvním „posrpnovým“ politickým vězňům; v letech 1971–1973 seděl za „pobuřování“.
Jeho román Kdo, co je pan Gabriel? vyšel toliko jako samizdat v Edici Petlice, kterou pořádal můj tatínek, Ludvík Vaculík. Já jsem povinně (docela rád!) musel Edici také odebírat, a to její desátý průpis – už na hranici čitelnosti. Jiný odběratel by vyžadoval alespoň slevu, mně nárok na ni tatínek neuznal slovy: Seš zednický tovaryš, máš dost peněz na to, abys šíření děl dobrých autorů podpořil. Binarův „Gabriel“ byl jedním z nich.
Někdy mně tatínek položil kontrolní otázku, jestli ty knihy vůbec čtu. No pokud jdou číst, tak je čtu, odpověděl jsem. A Binar se mi četl výborně – i jako ten desátý průpis.
Už první věta a první odstavec: „Ve čtvrti na kopci, docela nahoře, stojí pod platany bílá vila s příkrou střechou, pokrytou břidlicí. Ve vilové čtvrti na kopci bydlí významní občané města. Odděleni od sebe ploty, zdraví se smeknutím klobouku a mírnou úklonou. Je tu klid, jen občas projede po asfaltu automobil, zaklapou podpatky dam, z otevřeného okna zazní akord piana, měkký hlas houslí, něžná flétna. V bílé vile pod platany bydlí pan Gabriel.“ O několik stránek dále jsem četl: „Evelýna se stala nevěstkou. Ujímá se opuštěných koťat a osamělým potřebným mužům dává víc, než zač si zaplatili.“ – Jak stručné a výstižné! Nebo že Evelýna má „nejjehlovatější podpatek“. Úžasné stupňování: jehlovatý, jehlovatější a nejjehlovatější. Byl jsem stržen a knihu přečetl v jednom zátahu. Oceňoval jsem Binarovu jazykovou vytříbenost, a trochu mu ji i záviděl, protože v té době jsem se o cosi literárního i sám pokoušel. Binarův „Gabriel“ se mi v mysli zařadil k dílům, která mě ovlivnila celoživotně, proto do knihovny jsem ho zařadil vedle ještě hůře čitelného – asi na dvanáctém průpisu – Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále.
Rozhodujících literárních děl našich autorů mám na celý svůj čtenářský život tak asi deset, kromě „Gabriela“ je mezi nimi i kronika U nás od Aloise Jiráska.
Když jsem Ivana Binara, po letech jeho emigrace, někde v Praze potkal, a vlastně seznámil se s ním, nadšeně jsem mu o jeho „Gabrielovi“ vyprávěl. Díval se na mě trochu zmateně nevěda, myslím-li to úplně vážně. A pak mé nadšení z „Gabriela“ omluvil mou malou čtenářskou zkušeností. A dále se skromně tvářil, jako by „Gabriel“ byla jeho juvenilie. Nebyla! Svědčil o tom nejen jazyk, ale i kompozice díla, a kromě toho Ivan Binar koncem šedesátých let už leccos publikoval, v roce 1969 mu vyšla úspěšná knížka pro děti Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá.
Rád Ivana Binara někde potkávám, bohužel nepříliš často, hned k němu ale běžím a volám: Kdo, co je pan Gabriel! Velké potěšení mu to však nečiní, protože asi napsal knihy i lepší.
Když mě paní Jana Pithartová oslovila, jestli bych ke „Gabrielovi“ nenapsal doslov, byl jsem tím potěšen. Abych si dílo oživil, vytáhl jsem z pod postele zaprášené krabice s Petlicí. „Gabriela“ jsem našel, otevřel ho, a k mému překvapení on už vůbec nešel číst. Za bezmála padesát let písmenka z tenounkého průklepáku téměř vymizela. Zůstala po nich toliko rozmazaná stopa, ale v mé mysli zůstala čitelnou.
I proto tomuto oživení „Gabriela“ jsem velice rád.
Knihu bude nabízet knihkupectví Kosmas. Její křest můžete sledovat 7. června od 18 hodin na facebookovém profilu divadla, kde bude posléze uložen i jeho záznam.
Jan Pithartová
Za poskytnutí fotografie Ivana Binara děkujeme Knihovně Václava Havla.
