VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Králova řeč – pravdivý příběh hollywoodských rozměrů
S režisérem Petrem Novotným začínáme zkoušet hru, která v posledních dvou letech uhranula mnoho inscenátorů a usadila se na repertoáru několika scén v Evropě. V českém překladu se hraje už v Brně, Liberci a Praze, v dubnu bude mít premiéru ve Východočeském divadle.
Spousta čtenářů příběh anglického krále Jiřího VI. jistě zná, protože viděli stejnojmenný film, který se stal nejúspěšnějším snímkem roku 2010 a byl ověnčen mnoha cenami, mimo jiné čtyřmi Oscary.
Králova řeč začala vznikat už v 80. letech, kdy autor sbíral materiál o spolupráci svérázného australského logopeda Lionela Louga s koktajícím princem Albertem, pozdějším králem Jiřím VI. Alžběta, královna matka, však trvala na tom, že za jejího života tento materiál nebude dramatikovi vydán, a tak byla hra dokončena až v roce 2012. Nutno říct, že je napsána velmi dobře, je dramatická, sevřená, strhne čtenáře a má přesnou dávku suchého britského humoru. Mě osobně dokonce zaujala víc než film, který je skvělý. Ve zkratce se dá říct, že příběh popisuje složitou cestu nesmělého, psychicky zranitelného a koktajícího prince Alberta na královský trůn poté, co jeho bratr Eduard abdikuje, aby se mohl oženit se svou láskou, dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. Příběh jedince, čestného a zodpovědného, který překoná překážky, aby došel cíle, o který nestál. Příběh takřka hollywoodských rozměrů. Ale když podrobněji studujeme materiály a historické prameny, tak zjišťujeme, že autor si nic nepřidával a málo ubíral, že máme co do činění s historicky dost věrným příběhem.
Čtené zkoušky jsou pro herce prvním setkáním s hrou, někdy se stane, že text až do zahajovací zkoušky neznají. Tentokrát, možná proto, že pracujeme s dohledatelnými a mimořádně zajímavými fakty nedávné historie, přicházejí především hlavní představitelé dost připraveni. Viděli film. V televizi před časem už podruhé vysílali velmi inspirativní dokument Edward a George – dva bratři, jeden trůn. Na internetových stránkách kolegové dohledali mnoho detailů ze života postav. Hru čteme velmi pozorně a snažíme se všechno pochopit, vysvětlit a rozklíčovat. Od tak složitých věcí jako je politická situace ve Velké Británii na prahu II. světové války, jako jsou postavy královské dynastie a politické garnitury, přes pochopení etikety, kterou jsou členové královské rodiny vázáni, až po takové detaily, jako je vůně kedgeree – mysleli jsme si, že tak voní nějaký druh čaje, zjistili jsme však, že je to exotické jídlo z rýže, ryby a vařených vajec, které zdomácnělo ve Velké Británii v časech impéria.
MARTINA MEJZLÍKA čeká nelehký úkol – ztvární postavu zadrhávajícího prince Bertieho, který byl korunován králem Jiřím VI. a po celé čtvrtstoletí stál v čele Spojeného království a britských dominií. Byl posledním císařem Indie, posledním králem Irska a první hlavou Commonwealthu. Jako druhorozený syn nebyl připravován na královské povinnosti a v mládí žil ve stínu svého staršího bratra Eduarda.
Martine, máš něco společného s postavou Jiřího VI.?
Zatím jsme na začátku cesty, ale podle toho, co jsem o něm stihl poznat a jak jsem zatím proniknul do problému, tak je mi blízký svým naturelem, svými pochybami a nedostatkem sebevědomí. Připadá mi, že si není jistý sám sebou, necítí se být tím, čím má být.
Do jaké míry tě inspiroval film?
Asi se na něj podívám ještě jednou, protože ho nemám čerstvě v paměti, jenom něco málo mi utkvělo. Spíš mám v paměti představení z Divadla pod Palmovkou, které se mi asi líbilo víc. Dokumentární film, který jsem viděl v televizi, mě překvapil tím, že to, co je ve hře, to, co budeme hrát, je vlastně opis skutečnosti, je to historicky hodně věrné. Že to není vymyšlený příběh, ale pravda.
PETRA JANEČKOVÁ hraje Alžbětu, manželku prince Alberta, později nazývanou královna matka. Dožila se úctyhodného věku 101 let, zemřela v roce 2002. V Británii byla nesmírně populární. Královskou rodinu, která se často otřásala nejrůznějšími milostnými skandály, dovedla udržet pohromadě. Dokázala poradit i povzbudit, předávala jim svou životní moudrost. Britové ji milovali už od dob II. světové války, kdy byla velkou oporou svému muži, odmítla opustit zemi zmítanou leteckými nálety a zůstala se svými poddanými, aby jim dodala opory.
Petro, je těžké hrát takhle známou a populární osobu, nebo máš z toho jiný pocit?
Mám z toho zatím velmi příjemný pocit. Nevím, jestli je to víc tím, že hraju postavu, která opravdu existovala, nebo že je tak jiná než ta, kterou hraju v Cabaretu. Vím, jak by se Alžběta měla chovat, a je na mně, aby to bylo zábavné a abych zároveň měla korektní chování. Je to samozřejmě i zavazující, nemůžu moc vybočit z té korektnosti.
Znala jsi některý z těch příběhů, o kterých je Králova řeč? Myslím třeba velký milostný příběh, jeden z nejslavnějších v novodobé historii, kdy se muž vzdá trůnu a po roce kralování abdikuje, protože mu není církví ani vládním kabinetem dovoleno vzít si ženu, kterou miluje. Anebo ten druhý, ve kterém koktavý Bertie, jeho bratr, nastoupí na Davidovo místo a musí se zbavit svého řečového hendikepu?
Známější je příběh Davida, který abdikoval, samozřejmě. Film Králova řeč mě obeznámil o jiné části historie a teď se mi zdá tento příběh mnohem zajímavější.
Na jedné zkoušce říkal LEXA POSTLER, který hraje postavu Winstona Churchilla, že na jisté webové stránce našel několik projevů toho státníka. Sledoval, jak vystupuje, mluví…
Lexo, je ti Churchill blízký?
Můžu říct, že ano, a to jednou věcí – že není suchar. Že má smysl pro humor. Moc rád bych se s ním jako státníkem setkal. Něco jsem si o něm přečet a podíval se na video, jak vystupuje, a zdá se, že je to zemitej a určitě i dobrej chlap. Je mi sympatický.
A budeš na jevišti kouřit doutník? Churchill tím byl pověstný. Mimochodem, tady je jeden jeho bonmot – polní maršál Montgomerry se jednou nechal slyšet: „Nepiju. Nekouřím. Hodně spím. To jsou důvody, proč jsem stoprocentně ve formě.“ Na to Churchill suše opáčil: „Hodně piju, málo spím a kouřím jeden doutník za druhým. To jsou důvody, proč jsem ve formě na dvě stě procent!“
No říkám, skvělý chlap! A kouřit budu rád. (a potáhl ze své elektronické cigarety)
Postava Cosmo Langa, nejvyššího církevního hodnostáře Británie té doby, není pro naše publikum moc známá. Hraje ji hostující FRANTIŠEK ŠVIHLÍK.
Františku, všimla jsem si, že o Langovi toho hodně víte, něco jste si o něm přečetl?
Když zkouším jakoukoliv novou postavu, tak mě kolem ní všechno zajímá. Hra pracuje s fakty, které neznáme. Ani postavu Langa. Zjistil jsem, že to ale byl dost velký a důležitý státník. A v té době hodně znamenal. Když jsem si text hry poprvé přečetl, pochopil jsem, že byl protivníkem prince Alberta, soupeřem, protihráčem. Proto jsem se o to zajímal. Chtěl mít svým způsobem v Anglii velkou váhu, významné slovo. Ale to chce církev všeobecně.
Vůbec nejméně známou postavou z historického hlediska je australský logoped Lionel Loug, který hraje v Králově řeči klíčovou roli. U nás ho ztvární JIŘÍ KALUŽNÝ.
Jirko, co mi ty řekneš o své postavě?
Já ti asi neřeknu nic. Vždyť co o ní vím? Zatím nábožně poslouchám Petra Novotného, protože to, jak mluví o hře, je skvělé. Tentokrát jsem se rozhodl výjimečně nenaučit se text dopředu, ale budu čekat na aranžovací zkoušky a vytvářet postavu postupně. Moc se na to těším.
Jak říkají herci, zatím jsme na začátku cesty. Teprve opatrně našlapujeme a obeznamujeme se s prostředím královského impéria a jeho aktéry. Všechny nás ta práce moc baví a přejeme si stvořit dobré a poctivé divadelní představení. Tak nám přejte: ZLOMTE VAZ!
Spousta čtenářů příběh anglického krále Jiřího VI. jistě zná, protože viděli stejnojmenný film, který se stal nejúspěšnějším snímkem roku 2010 a byl ověnčen mnoha cenami, mimo jiné čtyřmi Oscary.
Králova řeč začala vznikat už v 80. letech, kdy autor sbíral materiál o spolupráci svérázného australského logopeda Lionela Louga s koktajícím princem Albertem, pozdějším králem Jiřím VI. Alžběta, královna matka, však trvala na tom, že za jejího života tento materiál nebude dramatikovi vydán, a tak byla hra dokončena až v roce 2012. Nutno říct, že je napsána velmi dobře, je dramatická, sevřená, strhne čtenáře a má přesnou dávku suchého britského humoru. Mě osobně dokonce zaujala víc než film, který je skvělý. Ve zkratce se dá říct, že příběh popisuje složitou cestu nesmělého, psychicky zranitelného a koktajícího prince Alberta na královský trůn poté, co jeho bratr Eduard abdikuje, aby se mohl oženit se svou láskou, dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou. Příběh jedince, čestného a zodpovědného, který překoná překážky, aby došel cíle, o který nestál. Příběh takřka hollywoodských rozměrů. Ale když podrobněji studujeme materiály a historické prameny, tak zjišťujeme, že autor si nic nepřidával a málo ubíral, že máme co do činění s historicky dost věrným příběhem.
Čtené zkoušky jsou pro herce prvním setkáním s hrou, někdy se stane, že text až do zahajovací zkoušky neznají. Tentokrát, možná proto, že pracujeme s dohledatelnými a mimořádně zajímavými fakty nedávné historie, přicházejí především hlavní představitelé dost připraveni. Viděli film. V televizi před časem už podruhé vysílali velmi inspirativní dokument Edward a George – dva bratři, jeden trůn. Na internetových stránkách kolegové dohledali mnoho detailů ze života postav. Hru čteme velmi pozorně a snažíme se všechno pochopit, vysvětlit a rozklíčovat. Od tak složitých věcí jako je politická situace ve Velké Británii na prahu II. světové války, jako jsou postavy královské dynastie a politické garnitury, přes pochopení etikety, kterou jsou členové královské rodiny vázáni, až po takové detaily, jako je vůně kedgeree – mysleli jsme si, že tak voní nějaký druh čaje, zjistili jsme však, že je to exotické jídlo z rýže, ryby a vařených vajec, které zdomácnělo ve Velké Británii v časech impéria.
MARTINA MEJZLÍKA čeká nelehký úkol – ztvární postavu zadrhávajícího prince Bertieho, který byl korunován králem Jiřím VI. a po celé čtvrtstoletí stál v čele Spojeného království a britských dominií. Byl posledním císařem Indie, posledním králem Irska a první hlavou Commonwealthu. Jako druhorozený syn nebyl připravován na královské povinnosti a v mládí žil ve stínu svého staršího bratra Eduarda.
Martine, máš něco společného s postavou Jiřího VI.?
Zatím jsme na začátku cesty, ale podle toho, co jsem o něm stihl poznat a jak jsem zatím proniknul do problému, tak je mi blízký svým naturelem, svými pochybami a nedostatkem sebevědomí. Připadá mi, že si není jistý sám sebou, necítí se být tím, čím má být.
Do jaké míry tě inspiroval film?
Asi se na něj podívám ještě jednou, protože ho nemám čerstvě v paměti, jenom něco málo mi utkvělo. Spíš mám v paměti představení z Divadla pod Palmovkou, které se mi asi líbilo víc. Dokumentární film, který jsem viděl v televizi, mě překvapil tím, že to, co je ve hře, to, co budeme hrát, je vlastně opis skutečnosti, je to historicky hodně věrné. Že to není vymyšlený příběh, ale pravda.
PETRA JANEČKOVÁ hraje Alžbětu, manželku prince Alberta, později nazývanou královna matka. Dožila se úctyhodného věku 101 let, zemřela v roce 2002. V Británii byla nesmírně populární. Královskou rodinu, která se často otřásala nejrůznějšími milostnými skandály, dovedla udržet pohromadě. Dokázala poradit i povzbudit, předávala jim svou životní moudrost. Britové ji milovali už od dob II. světové války, kdy byla velkou oporou svému muži, odmítla opustit zemi zmítanou leteckými nálety a zůstala se svými poddanými, aby jim dodala opory.
Petro, je těžké hrát takhle známou a populární osobu, nebo máš z toho jiný pocit?
Mám z toho zatím velmi příjemný pocit. Nevím, jestli je to víc tím, že hraju postavu, která opravdu existovala, nebo že je tak jiná než ta, kterou hraju v Cabaretu. Vím, jak by se Alžběta měla chovat, a je na mně, aby to bylo zábavné a abych zároveň měla korektní chování. Je to samozřejmě i zavazující, nemůžu moc vybočit z té korektnosti.
Znala jsi některý z těch příběhů, o kterých je Králova řeč? Myslím třeba velký milostný příběh, jeden z nejslavnějších v novodobé historii, kdy se muž vzdá trůnu a po roce kralování abdikuje, protože mu není církví ani vládním kabinetem dovoleno vzít si ženu, kterou miluje. Anebo ten druhý, ve kterém koktavý Bertie, jeho bratr, nastoupí na Davidovo místo a musí se zbavit svého řečového hendikepu?
Známější je příběh Davida, který abdikoval, samozřejmě. Film Králova řeč mě obeznámil o jiné části historie a teď se mi zdá tento příběh mnohem zajímavější.
Na jedné zkoušce říkal LEXA POSTLER, který hraje postavu Winstona Churchilla, že na jisté webové stránce našel několik projevů toho státníka. Sledoval, jak vystupuje, mluví…
Lexo, je ti Churchill blízký?
Můžu říct, že ano, a to jednou věcí – že není suchar. Že má smysl pro humor. Moc rád bych se s ním jako státníkem setkal. Něco jsem si o něm přečet a podíval se na video, jak vystupuje, a zdá se, že je to zemitej a určitě i dobrej chlap. Je mi sympatický.
A budeš na jevišti kouřit doutník? Churchill tím byl pověstný. Mimochodem, tady je jeden jeho bonmot – polní maršál Montgomerry se jednou nechal slyšet: „Nepiju. Nekouřím. Hodně spím. To jsou důvody, proč jsem stoprocentně ve formě.“ Na to Churchill suše opáčil: „Hodně piju, málo spím a kouřím jeden doutník za druhým. To jsou důvody, proč jsem ve formě na dvě stě procent!“
No říkám, skvělý chlap! A kouřit budu rád. (a potáhl ze své elektronické cigarety)
Postava Cosmo Langa, nejvyššího církevního hodnostáře Británie té doby, není pro naše publikum moc známá. Hraje ji hostující FRANTIŠEK ŠVIHLÍK.
Františku, všimla jsem si, že o Langovi toho hodně víte, něco jste si o něm přečetl?
Když zkouším jakoukoliv novou postavu, tak mě kolem ní všechno zajímá. Hra pracuje s fakty, které neznáme. Ani postavu Langa. Zjistil jsem, že to ale byl dost velký a důležitý státník. A v té době hodně znamenal. Když jsem si text hry poprvé přečetl, pochopil jsem, že byl protivníkem prince Alberta, soupeřem, protihráčem. Proto jsem se o to zajímal. Chtěl mít svým způsobem v Anglii velkou váhu, významné slovo. Ale to chce církev všeobecně.
Vůbec nejméně známou postavou z historického hlediska je australský logoped Lionel Loug, který hraje v Králově řeči klíčovou roli. U nás ho ztvární JIŘÍ KALUŽNÝ.
Jirko, co mi ty řekneš o své postavě?
Já ti asi neřeknu nic. Vždyť co o ní vím? Zatím nábožně poslouchám Petra Novotného, protože to, jak mluví o hře, je skvělé. Tentokrát jsem se rozhodl výjimečně nenaučit se text dopředu, ale budu čekat na aranžovací zkoušky a vytvářet postavu postupně. Moc se na to těším.
Jak říkají herci, zatím jsme na začátku cesty. Teprve opatrně našlapujeme a obeznamujeme se s prostředím královského impéria a jeho aktéry. Všechny nás ta práce moc baví a přejeme si stvořit dobré a poctivé divadelní představení. Tak nám přejte: ZLOMTE VAZ!
Jana Uherová
