VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Konec masopustu před půl stoletím
V letech 1963 a 1964 obletělo Topolovo básnické drama Konec masopustu většinu českých jevišť, přičemž ani to pardubické nebylo výjimkou. Na přelomu tisíciletí se k nám v několika divadlech začalo znovu nesměle dostávat. A nyní je zkoušení nové inscenace této hry, která se k nám vrací po třiapadesáti letech, v plném proudu.
Na pardubické inscenaci z konce roku 1963 kritika ocenila především režii Jaroslava Novotného a Heleny Glancové.
.jpg)
Dobový program inscenace
„Jaroslav Novotný a Helena Glancová vytvořili v pardubickém divadle představení, které je rovnoprávné Krejčově inscenaci co do základního přístupu k textu. Výsledkem je inscenace profesionálně přesná a výjimečně citlivá, laděná tklivěji a emocionálněji než olomoucké představení, ale stejně věcná a prostá.“
(úryvek z článku Jedna hra v jedné Evy Uhlířové, který vyšel 12. února 1964 v Divadelních novinách.)
Z hereckých výkonů pak odborná veřejnost vysoce hodnotila přede všemi Alexeje Gsöllhofera v roli Smrťáka a mladého Josefa Somra jako Husara. Tehdy byl v pardubickém divadle krátce v angažmá i další vynikající (tehdy sedmadvacetiletý) herec Pavel Landovský, jehož vzpomínka na to, jak se vůbec k roli a do Pardubic dostal, vás jistě pobaví: „Někdy uprostřed sezóny 63/64 mě vzali do divadla do Pardubic, asi hlavně díky Josefu Topolovi, mýmu kamarádovi ještě z hlubšího mládí, kterej už byl slavnej dramatik a pro Konec masopustu vyžadoval, že musím rozhodně hrát v pardubický inscenaci jeho hry Muže s bubnem, pro můj buranskej, venkovskej výraz.“
(úryvek z článku Heleny Albertové Jmenoval jsem se hercem Pavel Landovský, který vyšel 29. května 2001 v Divadelních novinách.)
Na pardubické inscenaci z konce roku 1963 kritika ocenila především režii Jaroslava Novotného a Heleny Glancové.
Dobový program inscenace„Jaroslav Novotný a Helena Glancová vytvořili v pardubickém divadle představení, které je rovnoprávné Krejčově inscenaci co do základního přístupu k textu. Výsledkem je inscenace profesionálně přesná a výjimečně citlivá, laděná tklivěji a emocionálněji než olomoucké představení, ale stejně věcná a prostá.“
(úryvek z článku Jedna hra v jedné Evy Uhlířové, který vyšel 12. února 1964 v Divadelních novinách.)
Z hereckých výkonů pak odborná veřejnost vysoce hodnotila přede všemi Alexeje Gsöllhofera v roli Smrťáka a mladého Josefa Somra jako Husara. Tehdy byl v pardubickém divadle krátce v angažmá i další vynikající (tehdy sedmadvacetiletý) herec Pavel Landovský, jehož vzpomínka na to, jak se vůbec k roli a do Pardubic dostal, vás jistě pobaví: „Někdy uprostřed sezóny 63/64 mě vzali do divadla do Pardubic, asi hlavně díky Josefu Topolovi, mýmu kamarádovi ještě z hlubšího mládí, kterej už byl slavnej dramatik a pro Konec masopustu vyžadoval, že musím rozhodně hrát v pardubický inscenaci jeho hry Muže s bubnem, pro můj buranskej, venkovskej výraz.“
(úryvek z článku Heleny Albertové Jmenoval jsem se hercem Pavel Landovský, který vyšel 29. května 2001 v Divadelních novinách.)
Anna Hlaváčková
