VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Neboj se ničeho se neboj
a třeba bylo nejvíc zle
vždycky se najde někde člověk
který se vejde na housle


Vzpomínáte? To jsou verše Jana Skácela. Možná je znáte citlivě zhudebněné Jiřím Šlupkou Svěrákem. Máte možnost si je znovu poslechnout v našem Poediu, spolu s hodinkou dalších veršů i drobných prozaických útvarů „knížete moravské poezie“ Jana Skácela. Od jeho narození uplynulo 22. února letošního roku právě sto let.

Narodil se v obci zvané Vnorovy, kousek od Veselí na Moravě, v okrese Hodonín. Studoval na gymnáziu v Břeclavi a v Brně – Králově Poli. Po maturitě byl krátce zaměstnán jako uvaděč v brněnském kině Moderna (dnes pasáž Jalta) a roku 1942 totálně nasazen jako dělník na stavbách silnic a tunelů v Rakousku. Po válce studoval český a ruský jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, ale studia nedokončil a od roku 1948 pracoval jako redaktor v kulturní rubrice deníku Rovnost. Po nuceném odchodu roku 1952 byl nějaký čas údržbářem ve strojírenském závodě v Brně-Líšni. Od roku 1953 působil v literárně-dramatickém oddělení brněnské redakce Československého rozhlasu. Od roku 1963 byl šéfredaktorem časopisu Host do domu až do jeho likvidace v roce 1969. Do tohoto bodu zlomu vydal básnické sbírky Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky, soubor krátkých próz Jedenáctý bílý kůň a dvě knížky veršů pro děti.

V prvním desetiletí normalizace mohl Jan Skácel publikovat pouze v samizdatu a exilu. Překlady vydával pod cizím podpisem. Jakožto „osoba režimu nepřátelská“ těžko sháněl obživu i v dělnických profesích.

Od roku 1981 mu bylo částečně umožněno publikovat, pouze v brněnském nakladatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku, Kdo pije potmě víno a knihy veršů pro děti Uspávanky, Kam odešly laně a Proč ten ptáček z větve nespadne.

Na sklonku 80. let se dočkal několika významných ocenění. Byl zvolen dopisujícím členem Bavorské akademie krásných umění, nakladatelství Albatros mu udělilo cenu roku 1988 za dílo v oblasti původní literatury pro děti a mládež, v Itálii převzal světově uznávanou Petrarcovu cenu a slovinská literární obec ho na mezinárodním festivalu obdařila křišťálovou cenou Vilenica. Roku 1988 byl u inscenace Oidipa v Divadle na Vinohradech oficiálně uveden jako překladatel díla.

Jan Skácel zemřel 7. listopadu 1989, pár chvil před pádem totalitního režimu.

Po básníkově smrti vyšla poslední sbírka A znovu láska, soubor krátkých próz Třináctý černý kůň a řada výborů z poezie.

Hudebně poetický večer KDO SE VEJDE NA HOUSLE s dílem Jana Skácela si můžete užít v pondělí 12. prosince od 19 hodin v Poediu v klubu, společně s herci Karolínou Šafránkovou, Josefem Pejchalem a muzikantem Jiřím Šlupkou Svěrákem, který v rámci programu také pokřtí svou novou knihu básní, postřehů a myšlenek s názvem Šlo kopyto do světa a potkalo koně.