VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Každý den může být šťastný, o tom sní nejen tvůrci hry Šťastné dny
Po více než půlstoletí od svého vzniku se na naše jeviště dostala hra Šťastné dny, jejímž autorem je irský spisovatel a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu Samuel Beckett, který se hraje ve Východočeském divadle vůbec poprvé.
Šťastné dny připravil velmi mladý tým inscenátorů. Režisér Juraj Augustín si ke spolupráci přizval dramaturga Jana Krupu, spolužáka z JAMU, a svého bratra Jána Augustína, zahradního architekta, který se s divadlem v roli scénografa potkal vůbec poprvé. A aby byl výčet tvůrců úplný, kostýmy navrhla Anna Petříková.
Hra je napsaná pouze pro dva herce, ale stěžejní je především ženská postava Winnie – v našem případě se mladý tým opřel o skvělou herečku Zdenu Bittlovou, která nabízí zkušenosti a cit pro dramatično, grácii, patos i dojetí a směs humoru a vřelosti. Jejím partnerem je Martin Mejzlík.
Pojítkem mezi režisérem, dramaturgem a herečkou je, kromě jiného, i absolvování brněnské JAMU, i když paní Zdena opustila svou almu mater už před několika desítkami let a Juraj s Jankem dokončili studia předminulý rok. Všem třem jsem k tématu položila pár otázek…
Už jste se pracovně setkali s autorem Samuelem Beckettem?
Juraj Augustín: Áno, pred pár rokmi som si ako svoj bakalársky projekt zvolil krásnu Beckettovu hru Konec hry.
Zdena Bittlová: Nikdy. Pouze jsem ještě jako studentka pracovala na absolventské roli ve hře Král umírá od Eugène Ionesca, což byl Beckettův souputník, který se také zabýval absurdním dramatem. Dokonce jsem na toto téma psala diplomovou práci s názvem Podstata, smysl a charakter absurdního divadla a jeho kořeny, ale už se mě neptejte na podrobnosti… (smích)
Jan Krupa: Od Samuela Becketta jsme s Jurajem inscenovali Konec hry ve Studiu Marta, což bylo ještě na JAMU. Byla to úžasná práce díky hercům, ale i Jurajovi, protože má na specifickou Beckettovu dramatiku originální náhled a umí z ní vytěžit to nejlepší.
Čím vás oslovil text absurdní grotesky Šťastné dny?
Juraj Augustín: Beckettove hry sú mi blízke práve svojou jednoduchosťou. Zameriavajú sa na najbežnejšie ľudské problémy, emócie a situácie. Túto ľudskosť Beckett abstrahuje, destiluje a vytvára z nej krásne, groteskne smutné podobenstvá o živote. O živote obyčajných ľudí, ktorí sú zbabelí, nešťastní, smutní a osamotení, až je to krásne a plačlivé zároveň. My sami sme priamym predobrazom Beckettovich postáv.
Zdena Bittlová: Do Šťastných dnů jsem se musela takzvaně ponořit, začíst. Je to těžký text, ale nesmírně zajímavý a bohatý. Myslím, že jsem mu snad porozuměla, protože je o tom, jak život rychle uteče, pořád je na všechno dost času… a najednou je konec, ale člověk nestačí udělat a zažít spoustu věcí. Toto poznání je strašně bolestivé a mě osobně to hodně zasáhlo.
Ve hře jde o to, že člověk i na sklonku života pořád bojuje, protože život není marný ani zbytečný. Také moje postava, i když je omezená úplně ve všem, se chytá maličkostí, hloupostí, aby prožila další šťastný den.
Jan Krupa: Na Šťastné dny mě tentokrát přivedl právě Juraj a já jsem zajásal, protože Beckettovu černě-groteskní dramatiku o člověku, jeho počínání a údělu si vysoce cením.
Jsou Beckettova a vaše témata, která nabízíte publiku, pro něj atraktivní? Pro jaký okruh diváků je tato hra podle vás určená?
Juraj Augustín: Vnímam Becketta ako autora píšuceho pre masy. Pretože píše pre/o najbežnejších ľuďoch. Nepíše o hrdinoch, o ľuďoch slávnych alebo výnimočných. Nie, píše o ľuďoch, ktorí prídu domov zničený osem hodinovou šichtou v práci. O manželských pároch, ktoré už nie sú zmietané prvotným akčným poblúznením, ale bojujú s rutinou a s osamotením vo vzťahu. Vždy ale vo svojom vnútri cítia potrebu prítomnosti toho druhého! Naším hrdinom je človek z Pardubíc, človek ktorý sa občas cíti sám, ktorý občas bojuje s rutinnou vo vzťahu, ale ktorý vie, že je to práve jeho partner, ktorý mu pomáha prečkať ďalší ťažký deň. Človek, ktorý aj napriek problémom bežného dňa vždy ráno opäť vstane, umyje si zuby a ide do práce. Človek, v ktorom aj keď hlboko, stále žije nádej.
Zdena Bittlová: Šťastné dny určitě osloví diváky, kteří jsou schopni a ochotni v divadle přemýšlet. Text je velmi bohatý a kvalitní, to je základ. V některých věcech se pan režisér snažil najít humor, ale konec samozřejmě graduje do tragičnosti. Ten, kdo se chce v divadle jenom bavit, bude zklamaný. Ta inscenace si vybere svoje diváky. Jsem moc ráda, že se Šťastné dny objevují v nabídce dramaturgie pro tuto sezónu. A jsem přesvědčená, že právě Malá scéna má sloužit takovýmto projektům, které jsou vážnější, složitější a pro náročnějšího diváka.
Jan Krupa: Myslím si, že Beckettovo dílo mívá tak trošku nátisk intelektuálního divadla, ale zároveň se mi zdá, že je to jenom nálepka kritiky a gymnaziálních osnov. Beckett sice píše experimentálním způsobem, ale pořád o nejzákladnějších lidských a mezilidských tématech jako třeba v tomto případě o vztahu mezi dvěma lidmi, kteří spolu žijí už moc dlouho. Osobně bych řekl, že hra osloví diváka otevřeného divadelním žánrům, kterého zajímá dozvědět se něco o člověku a o osudech nás všech, který ocení výtečnou hereckou práci a pozoruhodné režijní vidění.
A nakonec mě zajímalo, jak se Zdeně Bittlové zkoušelo s režisérem, který je o téměř dvě generace mladší než ona.
Zdena Bittlová: Musím říct, že velice dobře, a doufám, že to bylo oboustranné… (smích) Juraj je velmi pracovitý a na každou zkoušku byl vždy připravený. Je nabitý energií, což je velmi dobře, ale zároveň je vstřícný, takže záhy pochopil, že já potřebuji víc oddechového času než on. Byly to nejtěžší zkoušky, jaké jsem kdy absolvovala. Musela jsem myslet na spoustu věcí – na text a škrty v něm, na akce s rekvizitami, práci s partnerem, na podtexty… Nic tak složitého jsem doposud nedělala. Naše spolupráce ale byla naprosto bez problémů. Ono to přece není o věku, ale o tom, aby si lidé rozuměli.
Šťastné dny připravil velmi mladý tým inscenátorů. Režisér Juraj Augustín si ke spolupráci přizval dramaturga Jana Krupu, spolužáka z JAMU, a svého bratra Jána Augustína, zahradního architekta, který se s divadlem v roli scénografa potkal vůbec poprvé. A aby byl výčet tvůrců úplný, kostýmy navrhla Anna Petříková.
Hra je napsaná pouze pro dva herce, ale stěžejní je především ženská postava Winnie – v našem případě se mladý tým opřel o skvělou herečku Zdenu Bittlovou, která nabízí zkušenosti a cit pro dramatično, grácii, patos i dojetí a směs humoru a vřelosti. Jejím partnerem je Martin Mejzlík.
Pojítkem mezi režisérem, dramaturgem a herečkou je, kromě jiného, i absolvování brněnské JAMU, i když paní Zdena opustila svou almu mater už před několika desítkami let a Juraj s Jankem dokončili studia předminulý rok. Všem třem jsem k tématu položila pár otázek…
Už jste se pracovně setkali s autorem Samuelem Beckettem?
Juraj Augustín: Áno, pred pár rokmi som si ako svoj bakalársky projekt zvolil krásnu Beckettovu hru Konec hry.
Zdena Bittlová: Nikdy. Pouze jsem ještě jako studentka pracovala na absolventské roli ve hře Král umírá od Eugène Ionesca, což byl Beckettův souputník, který se také zabýval absurdním dramatem. Dokonce jsem na toto téma psala diplomovou práci s názvem Podstata, smysl a charakter absurdního divadla a jeho kořeny, ale už se mě neptejte na podrobnosti… (smích)
Jan Krupa: Od Samuela Becketta jsme s Jurajem inscenovali Konec hry ve Studiu Marta, což bylo ještě na JAMU. Byla to úžasná práce díky hercům, ale i Jurajovi, protože má na specifickou Beckettovu dramatiku originální náhled a umí z ní vytěžit to nejlepší.
Čím vás oslovil text absurdní grotesky Šťastné dny?
Juraj Augustín: Beckettove hry sú mi blízke práve svojou jednoduchosťou. Zameriavajú sa na najbežnejšie ľudské problémy, emócie a situácie. Túto ľudskosť Beckett abstrahuje, destiluje a vytvára z nej krásne, groteskne smutné podobenstvá o živote. O živote obyčajných ľudí, ktorí sú zbabelí, nešťastní, smutní a osamotení, až je to krásne a plačlivé zároveň. My sami sme priamym predobrazom Beckettovich postáv.
Zdena Bittlová: Do Šťastných dnů jsem se musela takzvaně ponořit, začíst. Je to těžký text, ale nesmírně zajímavý a bohatý. Myslím, že jsem mu snad porozuměla, protože je o tom, jak život rychle uteče, pořád je na všechno dost času… a najednou je konec, ale člověk nestačí udělat a zažít spoustu věcí. Toto poznání je strašně bolestivé a mě osobně to hodně zasáhlo.
Ve hře jde o to, že člověk i na sklonku života pořád bojuje, protože život není marný ani zbytečný. Také moje postava, i když je omezená úplně ve všem, se chytá maličkostí, hloupostí, aby prožila další šťastný den.
Jan Krupa: Na Šťastné dny mě tentokrát přivedl právě Juraj a já jsem zajásal, protože Beckettovu černě-groteskní dramatiku o člověku, jeho počínání a údělu si vysoce cením.
Jsou Beckettova a vaše témata, která nabízíte publiku, pro něj atraktivní? Pro jaký okruh diváků je tato hra podle vás určená?
Juraj Augustín: Vnímam Becketta ako autora píšuceho pre masy. Pretože píše pre/o najbežnejších ľuďoch. Nepíše o hrdinoch, o ľuďoch slávnych alebo výnimočných. Nie, píše o ľuďoch, ktorí prídu domov zničený osem hodinovou šichtou v práci. O manželských pároch, ktoré už nie sú zmietané prvotným akčným poblúznením, ale bojujú s rutinou a s osamotením vo vzťahu. Vždy ale vo svojom vnútri cítia potrebu prítomnosti toho druhého! Naším hrdinom je človek z Pardubíc, človek ktorý sa občas cíti sám, ktorý občas bojuje s rutinnou vo vzťahu, ale ktorý vie, že je to práve jeho partner, ktorý mu pomáha prečkať ďalší ťažký deň. Človek, ktorý aj napriek problémom bežného dňa vždy ráno opäť vstane, umyje si zuby a ide do práce. Človek, v ktorom aj keď hlboko, stále žije nádej.
Zdena Bittlová: Šťastné dny určitě osloví diváky, kteří jsou schopni a ochotni v divadle přemýšlet. Text je velmi bohatý a kvalitní, to je základ. V některých věcech se pan režisér snažil najít humor, ale konec samozřejmě graduje do tragičnosti. Ten, kdo se chce v divadle jenom bavit, bude zklamaný. Ta inscenace si vybere svoje diváky. Jsem moc ráda, že se Šťastné dny objevují v nabídce dramaturgie pro tuto sezónu. A jsem přesvědčená, že právě Malá scéna má sloužit takovýmto projektům, které jsou vážnější, složitější a pro náročnějšího diváka.
Jan Krupa: Myslím si, že Beckettovo dílo mívá tak trošku nátisk intelektuálního divadla, ale zároveň se mi zdá, že je to jenom nálepka kritiky a gymnaziálních osnov. Beckett sice píše experimentálním způsobem, ale pořád o nejzákladnějších lidských a mezilidských tématech jako třeba v tomto případě o vztahu mezi dvěma lidmi, kteří spolu žijí už moc dlouho. Osobně bych řekl, že hra osloví diváka otevřeného divadelním žánrům, kterého zajímá dozvědět se něco o člověku a o osudech nás všech, který ocení výtečnou hereckou práci a pozoruhodné režijní vidění.
A nakonec mě zajímalo, jak se Zdeně Bittlové zkoušelo s režisérem, který je o téměř dvě generace mladší než ona.
Zdena Bittlová: Musím říct, že velice dobře, a doufám, že to bylo oboustranné… (smích) Juraj je velmi pracovitý a na každou zkoušku byl vždy připravený. Je nabitý energií, což je velmi dobře, ale zároveň je vstřícný, takže záhy pochopil, že já potřebuji víc oddechového času než on. Byly to nejtěžší zkoušky, jaké jsem kdy absolvovala. Musela jsem myslet na spoustu věcí – na text a škrty v něm, na akce s rekvizitami, práci s partnerem, na podtexty… Nic tak složitého jsem doposud nedělala. Naše spolupráce ale byla naprosto bez problémů. Ono to přece není o věku, ale o tom, aby si lidé rozuměli.
Jana Uherová
