VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Jubilejní GRAND Festival smíchu čeká na své diváky!
Druhou polovinu loňské sezóny jsem jezdila po celé republice a vybírala ty nejlepší a nejzajímavější komedie do soutěžní části letošního GRAND Festivalu smíchu, který se uskuteční od 20. do 27. ledna 2020. V některých mimopražských divadlech jsem byla opakovaně, protože regionální divadla častěji obměňují repertoár, a tím pádem produkují i větší množství inscenací. A tak je nasnadě, že se ze dvou tří komedií v sezóně najde něco hodně dobrého. Ale já mám jistou nevýhodu (která se však za jiných okolností může jevit jako výhoda), že jsem za posledních dvacet let viděla opravdu obrovské množství komedií, a tak zcela přirozeně srovnávám. Některé osvědčené tituly, které se často hrají, jsem viděla v několika inscenacích, a ne každá se nutně povedla. Tentokrát jsem například komedii Škola základ života viděla ve třech divadlech a doufala jsem, že někde se to povedlo parádně… Ale i když jsem zavítala do Mostu, Jihlavy i Chebu, ukázalo se, že inscenace tohoto titulu v provedení Městského divadla Brno, kterou jsme tu na festivalu před časem měli, byla prostě nejlepší. Předpokládám, že i diváci si ji ještě pamatují.
V posledních dvou či třech letech jsme zavedli festivalové předplatné – máme diváky, kteří vidí všechna soutěžní představení a chodí do našeho divadla opakovaně už několik let. Těm pak nemůžeme nabídnout horší zpracování známého textu než to, které už viděli. Podobné je to i s autory nebo režiséry. Jestliže jsme na festivalu měli několik skvělých inscenací Davida Drábka, navíc když předloni obdržel Cenu Genia smíchu, máme na něj vyšší nároky, a ne každá jeho komedie je tak dobrá jako předchozí…
Slovo „řachanda“ nemám moc ráda. Označujeme tím komedie, při kterých se opravdu nahlas a bez zábran smějeme. Já mám raději inscenace, v nichž se žánr láme, které nejsou jednoznačné, když se směju i pláču zároveň, komedie, které ve mně zanechají spoustu pochybností o světě i o mně samotné zároveň. Ale dobrá, diváci se chtějí bavit, a tak je příhodné mít nějakou tu „řachandu“ na programu. A tentokrát je budeme mít rovnou tři!
Tři britští herci, autoři a zakladatelé londýnského Mischief Theatre napsali dva tituly, které se momentálně hrají i v Čechách. Jedním z nich je Velká bankovní loupež domácího souboru, další je Hra, která se zvrtla nastudovaná v Městském divadle Kladno. V obou případech jsou zaručené série komických výstupů, které vyvolávají salvy smíchu. Říká se, že smích je úlevný, ale na Kladně jsem se smála tak, až jsem v jistých okamžicích měla pocit, že melu z posledního, a úleva nastala až při děkovačce.
Třetím titulem v podobném duchu je autorská komedie pražského Švandova divadla. Daniel Hrbek zúročil všechny své dlouholeté zkušenosti režiséra a ředitele v komedii z divadelního prostředí Smrt mu sluší, kterou napsal vysloveně na tělo Michalovi Dlouhému a Kamilu Halbichovi. Ano, některé vtipy jsou interní, ty pochopí hlavně divadelníci, ale i tak je tam spousta slovního a situačního humoru, který je srozumitelný absolutně všem.
Městské divadlo Brno v posledních letech hostovalo s intelektuálně laděnými komediemi v dokonalých režiích Hany Burešové, tentokrát zde představí rozmarnou féerii s písněmi Osmyčky, která nahlíží na české dějiny z nečekaného, hořkého i humorného pohledu. V Brně jsem zažila, jak se plné hlediště směje české povaze a donekonečna se opakujícím chybám, které náš národ páchá sám na sobě. Někdy to byl, pravda, smích smutný…
Polskou hru Testosteron inscenovalo už několik divadel, ale teprve ve Zlíně se opravdu hodně povedla a potvrdila důvod, proč je ve své domovině tolik oblíbená.
Liberecké divadlo u našeho publika v posledních letech zabodovalo především komediemi světové klasiky (Škola žen, Poprask na laguně), tentokrát se o diváckou přízeň bude soubor ucházet zvláštní a tak trochu podivnou hrou ze současnosti Naše sebrané trable.
V podobném duchu černé komedie se nese i titul Činoherního studia Ústí nad Labem Pan Kolpert. Ať tak či tak, diváci si budou moct ověřit, že žánr komedie je dost široký a způsobů, jak tvořit humor, je mnoho.
Na Malé scéně ve dvoře čeká zájemce také spousta zajímavého alternativního programu. Mohou se těšit například na divadlo Komediograf a jejich Nekorektní skeče – Tros boys s Lukášem Pavláskem, Josefem Poláškem a Jakubem Žáčkem. Kategorii stand-upu budou reprezentovat tři umělci z Olomouce, kteří si říkají Děláme to ve třech, a stejně se jmenuje i jejich show. Postavit se s mikrofonem v ruce na jeviště a snažit se přítomné v sále pobavit tak, že budou slzet smíchy, to chce pořádný kus odvahy a komediálního talentu. Věřím, že si tento žánr najde své diváky i v Pardubicích. Lukáš Hejlík přijede, aby představil další knihu v pořadu LiStOVáNí. V tuto chvíli je ještě v jednání představení dámského seskupení Maso krůtí a jejich komedie Čekání na Kokota. Troufnu si říct, že název představení zaujme a o vstupenky bude pořádná mela. Také připravujeme pohádky pro děti a jejich rodiče. V Poediu bude číst ze své nové knihy Normální debil II její autor a režisér Robert Bellan – diváci se ale mohou těšit i na besedu a autogramiádu.
V pondělí 27. ledna se udělí festivalové ceny, opět za přítomnosti kamer a přenosového vozu České televize. Moderace Galavečera smíchu se ujme už potřetí herec a režisér Miroslav Hanuš, který se právě účastní populární soutěže StarDance (a my mu držíme palce) a který se zároveň připravuje na svou první režii v našem divadle – U Hitlerů v kuchyni.
Věřím, že nás spolu znovu čeká spousta dobré zábavy, kvalitního divadla a nezapomenutelných zážitků! Těším se na vás!
V posledních dvou či třech letech jsme zavedli festivalové předplatné – máme diváky, kteří vidí všechna soutěžní představení a chodí do našeho divadla opakovaně už několik let. Těm pak nemůžeme nabídnout horší zpracování známého textu než to, které už viděli. Podobné je to i s autory nebo režiséry. Jestliže jsme na festivalu měli několik skvělých inscenací Davida Drábka, navíc když předloni obdržel Cenu Genia smíchu, máme na něj vyšší nároky, a ne každá jeho komedie je tak dobrá jako předchozí…
Slovo „řachanda“ nemám moc ráda. Označujeme tím komedie, při kterých se opravdu nahlas a bez zábran smějeme. Já mám raději inscenace, v nichž se žánr láme, které nejsou jednoznačné, když se směju i pláču zároveň, komedie, které ve mně zanechají spoustu pochybností o světě i o mně samotné zároveň. Ale dobrá, diváci se chtějí bavit, a tak je příhodné mít nějakou tu „řachandu“ na programu. A tentokrát je budeme mít rovnou tři!
Tři britští herci, autoři a zakladatelé londýnského Mischief Theatre napsali dva tituly, které se momentálně hrají i v Čechách. Jedním z nich je Velká bankovní loupež domácího souboru, další je Hra, která se zvrtla nastudovaná v Městském divadle Kladno. V obou případech jsou zaručené série komických výstupů, které vyvolávají salvy smíchu. Říká se, že smích je úlevný, ale na Kladně jsem se smála tak, až jsem v jistých okamžicích měla pocit, že melu z posledního, a úleva nastala až při děkovačce.
Třetím titulem v podobném duchu je autorská komedie pražského Švandova divadla. Daniel Hrbek zúročil všechny své dlouholeté zkušenosti režiséra a ředitele v komedii z divadelního prostředí Smrt mu sluší, kterou napsal vysloveně na tělo Michalovi Dlouhému a Kamilu Halbichovi. Ano, některé vtipy jsou interní, ty pochopí hlavně divadelníci, ale i tak je tam spousta slovního a situačního humoru, který je srozumitelný absolutně všem.
Městské divadlo Brno v posledních letech hostovalo s intelektuálně laděnými komediemi v dokonalých režiích Hany Burešové, tentokrát zde představí rozmarnou féerii s písněmi Osmyčky, která nahlíží na české dějiny z nečekaného, hořkého i humorného pohledu. V Brně jsem zažila, jak se plné hlediště směje české povaze a donekonečna se opakujícím chybám, které náš národ páchá sám na sobě. Někdy to byl, pravda, smích smutný…
Polskou hru Testosteron inscenovalo už několik divadel, ale teprve ve Zlíně se opravdu hodně povedla a potvrdila důvod, proč je ve své domovině tolik oblíbená.
Liberecké divadlo u našeho publika v posledních letech zabodovalo především komediemi světové klasiky (Škola žen, Poprask na laguně), tentokrát se o diváckou přízeň bude soubor ucházet zvláštní a tak trochu podivnou hrou ze současnosti Naše sebrané trable.
V podobném duchu černé komedie se nese i titul Činoherního studia Ústí nad Labem Pan Kolpert. Ať tak či tak, diváci si budou moct ověřit, že žánr komedie je dost široký a způsobů, jak tvořit humor, je mnoho.
Na Malé scéně ve dvoře čeká zájemce také spousta zajímavého alternativního programu. Mohou se těšit například na divadlo Komediograf a jejich Nekorektní skeče – Tros boys s Lukášem Pavláskem, Josefem Poláškem a Jakubem Žáčkem. Kategorii stand-upu budou reprezentovat tři umělci z Olomouce, kteří si říkají Děláme to ve třech, a stejně se jmenuje i jejich show. Postavit se s mikrofonem v ruce na jeviště a snažit se přítomné v sále pobavit tak, že budou slzet smíchy, to chce pořádný kus odvahy a komediálního talentu. Věřím, že si tento žánr najde své diváky i v Pardubicích. Lukáš Hejlík přijede, aby představil další knihu v pořadu LiStOVáNí. V tuto chvíli je ještě v jednání představení dámského seskupení Maso krůtí a jejich komedie Čekání na Kokota. Troufnu si říct, že název představení zaujme a o vstupenky bude pořádná mela. Také připravujeme pohádky pro děti a jejich rodiče. V Poediu bude číst ze své nové knihy Normální debil II její autor a režisér Robert Bellan – diváci se ale mohou těšit i na besedu a autogramiádu.
V pondělí 27. ledna se udělí festivalové ceny, opět za přítomnosti kamer a přenosového vozu České televize. Moderace Galavečera smíchu se ujme už potřetí herec a režisér Miroslav Hanuš, který se právě účastní populární soutěže StarDance (a my mu držíme palce) a který se zároveň připravuje na svou první režii v našem divadle – U Hitlerů v kuchyni.
Věřím, že nás spolu znovu čeká spousta dobré zábavy, kvalitního divadla a nezapomenutelných zážitků! Těším se na vás!
Jana Uherová
