VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Anna Ferencová slaví!
Letos 25. května oslaví krásné a úctyhodné životní jubileum bývalá dlouholetá členka souboru Východočeského divadla, paní ANNA FERENCOVÁ. Za celé divadlo a z celého srdce jí tímto přejeme pevné zdraví a spokojenost a děkujeme za těch bezmála čtyřicet let, které u nás v Pardubicích strávila.
„Buď veselá jako táta, dostaneš se vždycky z bláta!“
Tatínkova moudrá rada provázela Annu Ferencovou celým životem. Tím tatínkem nebyl nikdo jiný než slavný herec a oblíbený kabaretní komik Ferenc Futurista (vlastním jménem František Fiala), po kterém Anna převzala umělecký pseudonym. Její maminka Anna Tichá (Tichá bohužel jen za svobodna, jak říkával tatínek) byla herečkou. Babička hrála v divadle Aréna a dědeček se v důchodu po ukončení herecké kariéry stal vynikajícím „šeptmistrem“ v Národním divadle, bez něhož prý herci jako Eduard Vojan, Hana Kvapilová či Jindřich Mošna odmítali vůbec vstoupit na jeviště. Umělecký vliv na mladou Annu měl bezpochyby i její strýc, herec, režisér a hudební skladatel Eman Fiala. Zdá se tedy prakticky nemožné, aby si Anna Ferencová kdy vybrala nějaké jiné než herecké povolání. Původně se sice chtěla věnovat studiu matematiky, ale nakonec vystudovala hereckou konzervatoř, ačkoli k tomu během válečných let a v době pronásledování umělců (mezi nimi právě i Ference Furturisty) nebyla ta nejvhodnější doba. Po absolutoriu, k němuž ji dovedl Alfréd Radok, se rozhodla pro působení v zájezdovém Vesnickém divadle.
Po krátkém angažmá v Krajském oblastním divadle v Olomouci přišla Anna Ferencová v roce 1951 do pardubického divadla, kde namísto dvou sezón, jak původně zamýšlela, strávila téměř 40 let, odehrála zde na 240 rolí a stala se neodmyslitelnou součástí souboru.
Do Pardubic jsem se těšila. Záplavou jiřin a vůní perníku byly pro mě „městečkem, které jsem mohla podržet na dlani“ a v kterém jsem se brzy cítila jako doma. Ba, zanedlouho odpadlo i to slovíčko „jako“ a Pardubice jsem si zamilovala. (…) Pardubice mi daly možnost, abych umělecky zrála, pracovala a v klidu úsměvného města, které si časem sice zasmrdí, ale na nic velkého si nehraje, a kde je všude zázračně blízko, jsem se dotkla kamene mudrců. Poznala jsem, že – co je nahoře, je i dole – a že jedno se od druhého v jádru neliší; snad proto jsem byla v Pardubicích tak šťastná.
Anna Ferencová se uplatňovala především v dramatickém repertoáru, ale byla také skvělou představitelkou dam z vyšší společnosti v salonních fraškách. Zahrála si, jak říká, spoustu krásných rolí. Mezi ty nejvýraznější patřila Hippodamie v Námluvách Pelopových (1953), Sofoklova Antigona (1958), Runa v Radúzovi a Mahuleně (1959), Lady Macbeth (1962), Gizela v Kočičí hře (1974) nebo Arkadinová v Rackovi (1975) či Lady Bracknellová ve hře Dobrý večer, pane Wilde (1976).
POZOR! Při příležitosti životního jubilea paní Anny Ferencové si tuto neděli 28. května po 18. hodině můžete na vlnách Českého rozhlasu Pardubice poslechnout archivní pořad s herečkou, která se zlatým písmem zapsala do historie pardubického divadla.
Anna Ferencová (narozena 25. května 1927 v Praze)
„Buď veselá jako táta, dostaneš se vždycky z bláta!“
Tatínkova moudrá rada provázela Annu Ferencovou celým životem. Tím tatínkem nebyl nikdo jiný než slavný herec a oblíbený kabaretní komik Ferenc Futurista (vlastním jménem František Fiala), po kterém Anna převzala umělecký pseudonym. Její maminka Anna Tichá (Tichá bohužel jen za svobodna, jak říkával tatínek) byla herečkou. Babička hrála v divadle Aréna a dědeček se v důchodu po ukončení herecké kariéry stal vynikajícím „šeptmistrem“ v Národním divadle, bez něhož prý herci jako Eduard Vojan, Hana Kvapilová či Jindřich Mošna odmítali vůbec vstoupit na jeviště. Umělecký vliv na mladou Annu měl bezpochyby i její strýc, herec, režisér a hudební skladatel Eman Fiala. Zdá se tedy prakticky nemožné, aby si Anna Ferencová kdy vybrala nějaké jiné než herecké povolání. Původně se sice chtěla věnovat studiu matematiky, ale nakonec vystudovala hereckou konzervatoř, ačkoli k tomu během válečných let a v době pronásledování umělců (mezi nimi právě i Ference Furturisty) nebyla ta nejvhodnější doba. Po absolutoriu, k němuž ji dovedl Alfréd Radok, se rozhodla pro působení v zájezdovém Vesnickém divadle.
Po krátkém angažmá v Krajském oblastním divadle v Olomouci přišla Anna Ferencová v roce 1951 do pardubického divadla, kde namísto dvou sezón, jak původně zamýšlela, strávila téměř 40 let, odehrála zde na 240 rolí a stala se neodmyslitelnou součástí souboru.
Do Pardubic jsem se těšila. Záplavou jiřin a vůní perníku byly pro mě „městečkem, které jsem mohla podržet na dlani“ a v kterém jsem se brzy cítila jako doma. Ba, zanedlouho odpadlo i to slovíčko „jako“ a Pardubice jsem si zamilovala. (…) Pardubice mi daly možnost, abych umělecky zrála, pracovala a v klidu úsměvného města, které si časem sice zasmrdí, ale na nic velkého si nehraje, a kde je všude zázračně blízko, jsem se dotkla kamene mudrců. Poznala jsem, že – co je nahoře, je i dole – a že jedno se od druhého v jádru neliší; snad proto jsem byla v Pardubicích tak šťastná.
Úryvek z knihy Hříchy Anny Ferencové
Anna Ferencová se uplatňovala především v dramatickém repertoáru, ale byla také skvělou představitelkou dam z vyšší společnosti v salonních fraškách. Zahrála si, jak říká, spoustu krásných rolí. Mezi ty nejvýraznější patřila Hippodamie v Námluvách Pelopových (1953), Sofoklova Antigona (1958), Runa v Radúzovi a Mahuleně (1959), Lady Macbeth (1962), Gizela v Kočičí hře (1974) nebo Arkadinová v Rackovi (1975) či Lady Bracknellová ve hře Dobrý večer, pane Wilde (1976).
Anna Hlaváčková
POZOR! Při příležitosti životního jubilea paní Anny Ferencové si tuto neděli 28. května po 18. hodině můžete na vlnách Českého rozhlasu Pardubice poslechnout archivní pořad s herečkou, která se zlatým písmem zapsala do historie pardubického divadla.
